Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2017 vyšlo
tiskem 6. 11. 2017. V elektronické verzi na webu od 27. 11. 2017. 

Téma: Elektrické rozváděče a rozváděčová technika; Točivé elektrické stroje

Hlavní článek
Analýza účinku geometrických charakteristik CFD simulací na teplotní pole sinusového filtru
On-line optimalizácia komutačných uhlov prúdu vo fázach BLDC motora

Aktuality

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Slovensko bude partnerskou zemí MSV 2018 Příští rok se chystají oslavy několika kulatých výročí včetně 100 let od založení…

Více aktualit

Technické vzdělání – výtečná perspektiva pro úspěch v životě

20.04.2017 | Ing. Širůček | prof. Ing. Ripka, CSc. | www.eel.cz

V poslední době, zejména v souvislosti s intenzívním nástupem komunikace v oblasti tzv. Průmyslu 4.0 a Internetu všeho, je ze strany mnoha představitelů průmyslových podniků slyšet znepokojené hlasy, že pro vývoj, provoz a údržbu moderních technických zařízení není dost kvalifikovaných pracovníků. Kritické hlasy sice míří ke vzdělávacímu systému, k technickým školám, ale s vědomím, že významnou roli tu hraje nevelký zájem potenciálních studentů o ten druh vzdělání, po kterém je v praxi největší poptávka. Potvrzuje to ze svého hlediska i děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., který redakci časopisu ELEKTRO poskytl rozhovor.

Pane děkane, Vaše fakulta je jedním z potenciálních zdrojů kvalifikovaných pracovníků zejména pro průmysl, ale i další oblasti života. Jak se Vám jeví její postavení mezi ostatními školami podobného zaměření v České republice?

Naše fakulta je nejstarší z podobně zaměřených fakult a škol a učitelé ostatních fakult jsou většinou naši absolventi. Ty regionální školy jsou kvalitní a v některých oblastech mohou být i lepší než my. Ale obecně, když se vezme celá šíře elektrotechniky a informatiky, pořád jsme jakási matka elektrotechnických a informatických fakult, máme nejrozsáhlejší výzkum mezi všemi technickými fakultami v republice. Studentům v bakalářských programech chceme dát široký základ v matematice, fyzice a technických vědách a tu hlubokou odbornou specializaci dáváme spíš studentům magisterských programů. Většina našich absolventů bakalářských programů pokračuje na programy magisterské. A jenom minimum z nich odchází do praxe. Vychováváme tedy lidi pro výzkum, vývoj a vedoucí funkce v managementu, spíše než operátory do výroby.


prof. Ing. Pavel Ripka, CSc.

Co je podle Vašeho názoru hlavním motivačním faktorem pro výběr školy a studijního oboru?

Ty úvahy určitě nejsou pouze racionální. Kdyby měli studenti vycházet pouze z racionálních argumentů, šli by samozřejmě všichni k nám. A to, že všichni nejdou k nám, nás překvapuje; ale chyba asi nebude v těch studentech. Chyba je v nás, že nedokážeme studentům pořádně ukázat, že to studium u nás je nejen náročné, ale také zajímavé, že naši absolventi mají nejen velmi vysoké mzdy, ale také zajímavou práci, která je může nějakým způsobem naplňovat, že náš absolvent nemusí jenom pracovat při návrhu nových produktů, ale že může dělat i práci, která sleduje vyšší cíle.

Jak vidíte poměr mezi výukou studentů na jedné straně a vědeckou a výzkumnou prací na straně druhé? Co je pro fakultu výhodnější?

Pro fakultu finančně nejvýhodnější je nepochybně bádat a spolupracovat s průmyslem. V našem rozpočtu státní příspěvek na vzdělávací činnost dělá asi 25 %. My učíme proto, že je to naše prvotní poslání. Také nás to baví a vychováváme si budoucí kolegy. Vychováváme si doktorandy, kteří dělají velký kus práce ve výzkumu. Těžiště přítoku peněz na fakultu je někde jinde. To můžeme brát jako výhodu, protože tím nám vychází příznivý poměr mezi počty studentů a pedagogů. U nás je to sedm studentů na jednoho učitele. To je extrémně výhodná situace, protože studentům se vlastně dostává až skoro individuální péče. A fakulty, které mají třeba 20 studentů na jednoho pedagoga, tohle dělat nemůžou.

Jak se daří vyhovět poptávce po jednotlivých studijních programech?

U nás je teď situace taková, že počet zájemců o studium neklesá, ale jejich struktura se mění. Nesrovnatelně větší zájem je v posledních letech o naše informatické obory. A klesá zájem o elektrotechnické obory. Určitě to souvisí s tím, že stále větší počet zájemců o naši fakultu přichází z gymnázií. Studenti a studentky gymnázií mají někde v podvědomí uloženo, že technické školy obecně jsou určeny spíš pro průmyslováky. A pokud jdou na technickou školu, tak raději na informatické obory. Tento zažitý způsob uvažování bychom potřebovali nějak změnit.

Je ještě jeden způsob, jak zvýšit přítok studentů do technického vysokého školství, a to jsou imigranti. Tady jistě není třeba průmysl pobízet. Všeobecně se ví o tlaku ze strany průmyslu na zvyšování počtu pracovních povolení. Důležité je, aby se ten tlak rozšířil také na zájemce o studium na technických vysokých školách. Velmi vhodný je například ukrajinský živel, který je nám blízký historicky, kulturně i jazykově. Na Ukrajině, zejména západní, je tradice jezdit pracovat a studovat do Čech. Jsou tam vynikající absolventi středních škol, kteří by měli zájem studovat u nás. Potřebovali by jen malou finanční podporu na první rok či dva v Praze.

Jak se během let mění skladba studijních programů? Reflektují tyto změny spíš poptávku ze strany uchazečů o studium, nebo skutečné potřeby průmyslu?

Máme spousty vynikajících studentů z průmyslovek, ale obecně v průměru je student průmyslovky tady v prvním ročníku zaskočen těžkou matematikou a fyzikou. Na druhou stranu absolvent průmyslovky je většinou vychován a vzdělán tak, že je schopen samostatně pracovat v praxi. Tato schopnost gymnazistovi často chybí, ale zase je lépe připraven ke studiu na vysoké škole. Snažíme se vysvětlit elektrotechnickým podnikům, že by měly být v kontaktu nejen s místní průmyslovkou, ale také s nejbližším gymnáziem. Měly by navázat kontakt s vedením školy a některými učiteli a tu elektrotechniku tam propagovat, vysvětlit jim, že pro absolventy gymnázia je technická škola dobrá volba a že třeba po dokončení studia mohou najít práci právě v jejich firmě. Ideální by bylo, kdyby se firmy spojily ve svém úsilí lobovat za změnu smýšlení absolventů gymnázií o technických školách. Někdy to vypadá, že podpora technického školství převládá nad podporou gymnázií, což vyvolává špatný vztah vedení gymnázií k průmyslu. Absolventi osmiletých a šestiletých gymnázií mají ve statistickém průměru na vysokých školách nejlepší výsledky.

Ta skladba studijních programů je téma, které mě zrovna velice trápí.

Jak vycházíme průmyslu vstříc? Snažíme se reflektovat populární technické objevy a ten obrovský technologický vývoj, abychom spektrum a zaměření studijních programů trošku přizpůsobili zájmu uchazečů a potřebám průmyslu. Nabízíme spoustu zajímavých studijních oborů v našem programu Otevřená informatika, které se zabývají například problematikou počítačových her, počítačovou grafikou nebo počítačovou bezpečností. I náš slaboproudý program Elektronika a komunikace otvírá novou strukturu oborů. Studenti si mohou vystavět studijní plán podle své volby; ten potom už v magisterském programu odpovídá jejich zájmu, velká část studentů dělá diplomové práce v průmyslu nebo ve výzkumných ústavech a mohu si zvolit takové předměty, které se jim k té práci hodí. Hlubokou specializaci chceme dělat až v magisterských programech. Trendem posledního desetiletí jsou mezifakultní magisterské programy, které nenavazují na žádný bakalářský program. Prvním takovým programem byly Inteligentní budovy, mezifakultní program mezi elektrotechnickou, strojní a stavební fakultou. Teď otvíráme magisterský program Letectví a kosmonautika, který učíme spolu se strojní fakultou. Uvažujeme o podobném programu zaměřeném na automobilovou techniku.

Jak to vypadá s obory, které mají blízko k silnoproudé elektrotechnice? Např. vyjde z Vaší fakulty absolvent, který může konstruovat elektrické stroje?

Výchova konstruktérů je nejdůležitější díl toho, co máme dělat tady na vysoké škole. Taky ti konstruktéři, když jsou opravdu dobří, jsou špičkově placení. Naší slabinou je podobně jako v průmyslu generační deficit. Obdivujeme sice odborníky ze staré školy, kteří své konstrukční návrhy dělali se značnou dávkou intuice, ale tato doba už prostě skončila. Je jasná věc, že nemůže někdo tupě navrhnout elektrický stroj metodou konečných prvků a to, co mu vypadne z počítače, slepě převzít a začít vyrábět. Absolventi musejí znát fyzikální podstatu, musejí znát analytický popis problému, získat cit pro technickou realitu, ale také se musejí naučit počítačem podporované návrhářské metody. Ty systémy jsou natolik komplikované a nelineární, že už nejsou popsatelné nějakou soustavou rovnic, byť sebesložitější. Optimální návrh bez počítačů už dnes prostě nelze najít. A my musíme vychovat takové absolventy, kteří jsou schopni posoudit, jestli spočítaný výsledek je reálný nebo jestli někde vnikla nějaká hrubá chyba. Samotný program, ať je sebedokonalejší, není ošetřen proti hrubým chybám.

Jaké je genderové složení studentů vaší fakulty? Jsou v tomto ohledu některé studijní programy výrazně specifické?

V současné době na naši fakultu přichází 63 % uchazečů z gymnázií, mezi nimi také dívky, ale většina z nich se hlásí na informatické programy a málokterá zvolí elektrotechniku. My pedagogové cítíme, že dívky jsou cílová skupina, kterou stojí za to přesvědčit, že elektrotechnická fakulta je pro ně zajímavá. Učí se tu i věci, které souvisejí s designem, s elektroakustikou atd. Takže i když zaměření studentek není vyloženě technické, mohou si u nás najít zajímavou parketu. Ta věc je ale o něco složitější: máme nejen málo studentek, ale i málo učitelek. Takže my musíme začít od toho, že nejlepší absolventky neposkytneme průmyslu, ale pokusíme se, aby nám zůstaly tady v učitelském sboru. Jen vynikající učitelky budou přitahovat nové studentky.

Jaké zajímavé projekty se na FEL řeší v poslední době?

Zajímavý projekt byl pro firmu Assa Abloy, což je švédský koncern, který u nás převzal výrobu zámků FAB. Spolupráce začala s českým FAB a rozšířila se na celý koncern. Je to vlastně zajímavá aplikace teoretického výzkumu na hledání kombinací tvarů klíčů. Ukázalo se, že na to, co se dříve mechanicky nebo skoro ručně navrhovalo, se dá využít matematický aparát vyvinutý profesorem Železným z naší katedry počítačů. Právě na tomto se dá demonstrovat, že základní výzkum vůbec není odtržený od života.

Jaké aktivity Vaše fakulta vyvíjí pro vzbuzení zájmu a přípravu ke studiu na této škole?

Především se snažíme, aby úspěchy fakulty byly prezentovány v médiích. Tím veřejnost informujeme o tom, co se tady děje. To se nám v poslední době docela daří. Dostáváme se nejen do televize a do odborných médií, ale také do všeobecných médií, tištěných i elektronických.

Na středních školách se daří propagovat program Kybernetika a robotika, kde robotická soutěž lego-robotů získala značnou popularitu, především díky osobnímu nasazení lidí, kteří v tom týmu pracují. Je to přitažlivá tematika a na robotech se dá ukázat spousta věcí. Už v prvním ročníku máme takový motivační předmět, který se jmenuje Roboti. V robotické soutěži se utkávají týmy středoškolské s týmy našich prvních ročníků, je už zapojeno několik desítek škol včetně gymnázií, je otevřena i pro týmy ze základních škol. Program Kybernetika a robotika stojí na rozhraní elektrotechniky a informatiky. Co se týče studijních programů zaměřených na elektrotechniku, elektroniku a komunikace, taky se snažíme o propagaci, zejména s podporou firem, ale zatím se nepodařilo najít téma, které by zviditelnilo i tyto studijní programy. Přitažlivá je určitě soutěž elektrických závodních aut (elektroformulí) a také některé menší soutěže. Na střední školy se snažíme dostat přes fyziku, uspořádat nějakou odbornou přednášku, pozvat středoškoláky k nám, aby se podívali, jak to vypadá na vysoké škole. Podaří-li se nám představit středoškolákům jejich staršího kolegu, který je absolventem té školy a úspěšně u nás studuje, je to samozřejmě velmi důvěryhodný způsob propagace.

Odkud pocházejí finanční zdroje potřebné pro provoz a rozvoj fakulty?

Těžiště našich příjmů je z výzkumných projektů, ze státní podpory výzkumných organizací, ze spolupráce s průmyslem. Jen menší část našich příjmů je příspěvek na vzdělávací činnost. Segment příjmu, který pro nás procentuálně není tak významný, ale je nejdůležitější, jsou peníze z přímé spolupráce s průmyslem, kdy průmysl si u nás objednává výzkum nebo vývoj na zakázku. Máme sice spoustu projektů od Technologické agentury ČR nebo od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, ale v těchto případech jde spíš o věci dlouhodobější a méně flexibilní. Proto si podniky objednávají přímý výzkum nebo vývoj u nás. My pro firmu uděláme studii, měření nebo návrh zpravidla během několika měsíců. Objem těchto zakázek za rok 2016 dosáhl 80 milionů Kč; za posledních sedm let se ztrojnásobil.

Jako statutární orgán fakulty děláte také mnohá zásadní rozhodnutí. Která z nich považujete za nejvýznamnější, ať už v pozitivním nebo v negativním smyslu?

Ta nejzásadnější rozhodnutí jsem dělal krátce po svém nástupu do funkce. Bylo to zejména zrušení výuky v regionech. Měli jsme dvě pobočky; jednu na severovýchodě Čech, druhou v jižních Čechách. Tuto koncepci jsme opustili, byla to věc vyčerpávající a finančně náročná. Nyní se soustřeďujeme na to, abychom poskytovali kvalitní výuku v té lokalitě, kde se nachází naše fakulta.

Další důležité rozhodnutí bylo znovuzavedení přijímacích zkoušek. Znamenalo to, že prudce poklesl počet studentů nastupujících do prvního ročníku. Avšak zlepšila se kvalita studentů a celkově to fakultě prospělo. Do značné míry se eliminoval problém, který jsme měli s přeplněností našich budov. A přijímací zkouška je konec konců příležitost pro studenty vyzkoušet si, jestli jejich volba je správná.

Co byste doporučil středoškolákům, kteří se připravují na další studium?

Středoškoláci by se určitě měli ptát svých starších spolužáků, kteří už studují na nějakých vysokých školách, aby jim pomohli orientovat se v nabídce, protože ne vždycky různé klipy na Facebooku a YouTube odpovídají realitě na dané škole. Určitě by měli tomu rozhodnutí věnovat čas, dojet se na ty školy podívat a zjistit si o nich maximum informací. A když jsou třeba na Dni otevřených dveří, přímo na místě, měli by se ptát a klást i nepříjemné otázky. 

Co byste vzkázal rodičům žáků, kteří rozhodují o svém dalším vzdělávání?

Rodičům žáků bych doporučil uvědomit si, že žádná ze současných škol nemůže dát absolventovi takové vzdělání, které mu bude stačit po celý život. Důležité je vysvětlit potomkům, že se musejí prokousat těmi nesnadnými věcmi, aby si osvojili alespoň základy. A upozornit je, že získané dovednosti se týkají současných technologií, které se mohou velmi rychle změnit. Že zaměstnání, ve kterém budou pracovat, je má především uživit, ale také jejich život pozitivně naplnit.

Rozhovor vedl Ing. Emil Širůček,
FCC PUBLIC


Vyšlo v časopise Elektro č. 4/2017 na straně 44. 
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.