Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem 13. 2. 2019. V elektronické verzi na webu 11. 3. 2019. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné, signalizační a speciální

Hlavní článek
Perspektivní topologie výkonových měničů
Smart Cities (7. část)

Číslo 1/2019 vyšlo tiskem 4. 2. 2019. V elektronické verzi na webu 5. 3. 2019.

Veletrhy a výstavy
Pozvánka na výstavu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE
Prolight + Sound 2019: pojďte s dobou
Světlo na veletrhu For Arch 2018

Veřejné osvětlení
Světla měst a obcí 2018 – setkání u kulatého stolu

Aktuality

50. konferencia elektrotechnikov Slovenska SEZ-KES Vás pozýva na jubilejnú 50. konferenciu elektrotechnikov Slovenska, ktorá sa…

Do přípravy Národní strategie umělé inteligence se zapojí široká veřejnost Ministerstvo průmyslu a obchodu spustilo konzultaci s odbornou veřejností, firmami i…

Ještě větší FOR PASIV a FOR WOOD 2019 Sedmý veletrh nízkoenergetických, pasivních a nulových staveb FOR PASIV, který proběhne v…

Novým děkanem FEL ČVUT v Praze byl zvolen prof. Petr Páta V pátek 25. ledna se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze konalo 30. řádné zasedání…

Více aktualit

Vzpomínka na Reného Roubíčka

11.05.2018 | Mgr. Tereza Bednářová | Sklářské muzeum Nový Bor | www.glassmuseum.eu

Na konci měsíce dubna celý sklářský svět zarmoutila smutná zpráva o úmrtí jedné z legend českého sklářství Reného Roubíčka (23. ledna 1922 – 29. dubna 2018). Pan Roubíček zesnul v požehnaném věku 96 let. 


Obr. 1. Pohled do skladu provozu Vitráže v rámci n. p. Borské sklo s lustry Reného Roubíčka, kolem 1970, foto: archiv Sklářského muzea Nový Bor

Svůj život naplnil neutuchajícím optimismem, milovanou hudbou a sklem, které se stalo celoživotní vášní. Jeho mimořádné výtvarné nadání bylo rozpoznáno a podporováno rodiči již od velmi nízkého věku. Zpráva o talentovaném mladíkovi se rychle nesla Prahou, až se o něm dozvěděl i samotný Max Švabinský, který jej vyzval ke studiu Akademie výtvarného umění v Praze. Než však Roubíček stihl studium započít, byly v roce 1939 všechny vysoké školy nacisty uzavřeny. To byl také důvod, proč mladý Roubíček (stejně jako mnoho dalších výtvarně nadaných studentů) nastoupil ke studiu pražské uměleckoprůmyslové školy, která status vysoké školy získala až po válce roku 1946.


Obr. 2. Svítidlo Reného Roubíčka v rámci blíže neurčené výstavy, konec 60. let
20. století, foto: Karel Tůma, archiv Sklářského muzea Nový Bor


Obr. 3. Strop kongresového sálu hotelu Intercontinental v Praze, dobová fotografie
se svítidly Reného Roubíčka, 1974, foto: archiv Sklářského muzea Nový Bor

To, co se mohlo zpočátku jevit jako velká smůla, se stalo pro české sklo obrovským štěstím, protože právě zde se René Roubíček začal sklem zabývat a dokázal si svou tvorbou na sklářské scéně vytvořit jednu ze zásadních pozic. Společně s dalšími kolegy skláři ve světě vydobyli novodobému českému sklu pevné postavení a skvělou pověst. Přispěla k tomu nejenom účast Československa na světových výstavách, ale i četné realizace v architektuře zejména pro české ambasády v zahraničí. Pan Roubíček se zabýval rozličnými typy dekorování skla, především v počátcích jeho tvorby vynikly kusy zušlechtěné výrazným organickým brusem. Svou prací pan Roubíček zaujal také architekty, kteří ho čím dál častěji oslovovali s žádostí o uměleckou výzdobu svých staveb. Nejoblíbenějším interiérovým artiklem z rukou tohoto výtvarníka se staly právě svítidla.


Obr. 4. Světově uznávaný sklářský výtvarník René Roubíček byl i výborný hudebník (vernisáž výstavy Back to the Future: EXPO 58, PRECIOSA Lighting, Praha, říjen 2013, foto: Ing. Jana Kotková)

Nejslavnější z nich mají hnízdovité formy složené z centrálně stočených ohýbaných tyčí. Pan Roubíček však vytvořil i další unikáty. Alespoň s částí z nich se budou moci čtenáři časopisu Světlo seznámit v časopise Světlo 4-2018 v článku Excentrická svítidla Reného Roubíčka z let 1965–1977. Při přípravě článku vyšlo najevo, že mnohá zde zmíněná svítidla jsou dodnes velmi dobře udržována, slouží svému účelu a díky tomu nám mohou dál připomínat památku na tohoto neobyčejného muže.