Aktuální vydání

Číslo 10/2021 vyšlo tiskem 1. 10. 2021. V elektronické verzi na webu 1. 11. 2021. 

Téma: Elektroenergetika; Kvalita elektřiny; Obnovitelné zdroje energie

Hlavní článek
Lokální specifika Jihočeského kraje s ohledem na využívání automobilů s alternativními druhy paliv

Číslo 4-5/2021 vyšlo tiskem
17. 9. 2021. V elektronické verzi na webu 17. 9. 2021.

Světelnětechnická zařízení
Rekonstrukce osvětlení podchodu a nástupišť vlakového nádraží Ústí nad Orlicí

Veřejné osvětlení
Osvětlení parku u Biskupství ostravsko-opavského v Ostravě
Venkovní osvětlovací soustavy a rušivé světlo
Generel verejného osvetlenia 9. časť
Environmentálne hľadiská

Světlo, materiály, prostředí

27. 9. 2021 | Ing. arch. L. Sekal | A.A.L.S. – atelier architekt | www.arch.cz/sekal

Tentokrát se budu věnovat umělému osvětlení z hlediska hlavně subjektivního vjemu, kterým umělé osvětlení podpoří vnímání architektury ve spojení s použitými materiály. Aplikovaný materiál na fasádě nebo v interiéru při nevhodném osvětlení ztrácí svůj výraz – nevnímáme jeho správnou barvu, strukturu povrchu, detaily. Současně si všímám širších souvislostí ve vztahu k lokalizaci dané stavby, která má vliv na charakter umělého osvětlení. Jde o návrhy naší kanceláře, které jsou v různém stupni přípravy, resp. v průběhu realizace.

Tentokrát se budu věnovat umělému osvětlení z hlediska hlavně subjektivního vjemu, kterým umělé osvětlení podpoří vnímání architektury ve spojení s použitými materiály. Aplikovaný materiál na fasádě nebo v interiéru při nevhodném osvětlení ztrácí svůj výraz – nevnímáme jeho správnou barvu, strukturu povrchu, detaily. Současně si všímám širších souvislostí ve vztahu k lokalizaci dané stavby, která má vliv na charakter umělého osvětlení. Jde o návrhy naší kanceláře, které jsou v různém stupni přípravy, resp. v průběhu realizace.

Obr. 1. Adaptace hospodářského domku na apartmánové bydlení – včetně umělého osvětlení interiéru i exteriéru
Obr. 1. Adaptace hospodářského domku na apartmánové bydlení – včetně umělého osvětlení interiéru i exteriéru

Apartmán

V prvním případě představuji rekonstrukci samostatně stojícího hospodářské objektu v zahradní části parcely (lokalita je ve středních Čechách) na jakési apartmánové bydlení, kde může být jak separátní pracovna investora, tak případně pronajímatelné rekreační obydlí. Zahradní prostředí v příměstské lokalitě předurčilo použití materiálů na vnějším plášti – kontrastní kombinace černě lakovaného plechu a přírodního dřeva. Hlavní myšlenkou ale bylo propojení nepříliš rozsáhlého interiéru do udržované zahrady, navíc s průčelím orientovaným k jihu. Vzhledem k malé světlé výšce vnitřních prostor (méně než 2,4 m) bylo nutné zasáhnout do stropních konstrukcí. Proto bylo možné např. zcela vylehčit nároží orientované směrem k přístupu k objektu a protáhnout okenní frontu kontinuálně přes nároží. Důležitým motivem bylo vytvoření sedátka (lavice pod pásem zasklené plochy), ze kterého je možné „se kochat“ výhledem do zeleně. Tento nevysoký parapet ale současně pomáhá vytvářet v interiéru určitou intimitu, protože kdyby bylo prosklení provedeno až k podlaze, bylo by vzhledem k velikosti podlahové plochy interiéru propojení přílišné – lákalo by více používat zastiňující prostředky. Tato průběžná lavice zároveň koresponduje s přesazením střechy. Toto přesazení slouží vzhledem k orientaci ke světovým stranám k přistínění prosklené fasády v létě. Naopak v zimním období mohou sluneční paprsky dopadat do hloubky interiéru a přispívat tak pasivním získáváním tepla k lepší tepelné bilanci objektu. Protože je interiér pohledově otevřen do zahrady, tvoří vlastně další fasádu objektu. Proto i materiálové provedení interiéru koresponduje s řešením fasády. Použitím obdobných materiálů a barev jak v exteriéru, tak v interiéru zároveň je sjednocován výraz objektu jako celku – stírá se rozdíl mezi exteriérem a interiérem. Přestože je tento rekonstruovaný objekt umístěn ve středně velké obci, nelze hovořit o běžné vesnici. Její poloha mezi Kladnem a Prahou stavbě předurčuje spíše příměstský charakter – proto je možné realizovat i poměrně výrazné vnější umělé osvětlení, které dává objektu další rozměr.

Exteriér rekonstruované stavby má v podstatě dvě polohy. Na jedné straně jsou navrženy černé plochy výrazově studené a lze říci až odtažité, na straně druhé kontrastně teplé, přívětivé plochy z přírodního dřeva. Umělé osvětlení podpoří kontrasty mezi rozdílnými plochami materiálů vnějšího pláště. Bez umělého osvětlení by nebyla tak zjevná zejména laťová struktura převážně použitá na dřevěných plochách (výrazná je hra světla a stínu promítaná na palubu terasy). Současně působením světla je vzhledem ke střídání osvětlených ploch a vržených stínů nevelký objekt vylehčen, přičemž se svou světelnou stopou prolíná se zahradou a dále do ní.

Úměrně k tomu bylo třeba osvětlit i interiér. Způsob osvětlení interiéru je obdobný jako v exteriéru, tzn. lokální směrová svítidla (v interiéru umístěná na elektroliště). Současně jsou tato svítidla doplněna svítidly, která vydávají rozptýlené světlo (závěsné svítidlo nad jídelním stolem, nepřímé osvětlení polic u kuchyňské linky). Je pochopitelné, že byly navrženy zdroje s teplejší charakteristikou emitovaného světla, tzn. 2700 a 3000 K a s velkou hodnotou Ra tak, aby nebyl potlačen výraz přírodního dřeva. (Poznámka: při nevhodném osvětlení – např. při použití světelných zdrojů s nepříliš dobrým podáním barev, tzn. Ra < 80, nemusí být vůbec patrné, zda jde o přírodní dřevo, nebo o laminát.)

Na obr. 1 je vizualizace objektu v jeho plném osvětlení s průhledem do interiéru, zatímco na obr. 2 je objekt bez vnějšího osvětlení a s vnitřním zastíněním. Pro porovnání je na obr. 3 i fotografie původního stavu.

Obr. 2. Adaptace hospodářského domku na apartmánové bydlení – bez umělého osvětlení exteriéru
Obr. 2. Adaptace hospodářského domku na apartmánové bydlení – bez umělého osvětlení exteriéru


Obr. 3. Stav před rekonstrukcí

Altán

Přímo kontrastně k prvnímu příkladu působí druhý návrh. Jde o zcela jiné prostředí – o prostředí v ochranné zóně významného památkově chráněného centra města. Navíc lokalita vyzařuje ničím nerušený klid. Požadovaná přístavba – rozšíření obytného prostoru v přízemí – je proto navržena jako reminiscence na klasický antický chrámeček se sloupořadím obíhajícím obvod celého chrámečku (peripteros), avšak v současném materiálovém provedení a se současnými výrazovými prostředky (obr. 4). Druhým důvodem je nenarušení původního objektu rodinného domu, který svým charakterem a velikostí zapadá do okolní výstavby rodinných domů. Bylo snahou zachovat jeho původní výraz s původními materiály a detaily (např. nejsou zatepleny fasády – zůstávají původní proporce okenních otvorů s parapetními římsami, ostěními a zachovalými okenicemi). Rovněž šlo i o to, neměnit původní strukturu a velikost zastavěné plochy. Proto je přístavba navržena v podobě vlastně téměř volně stojícího altánu, spojeného s domem jen subtilním proskleným krčkem. Jediný zásah do fasád tak představuje vybourání parapetu jednoho okna. Z popsaných souvislostí je patrné, že z hlediska umělého osvětlení zde žádné ostré, agresivní umělé osvětlení nemá prostor. Důležitá je i okolnost, že přístavba je navržena do zahrady se vzrostlými ovocnými stromy – roztodivně tvarované koruny se spletí větví tvoří přírodní kontrast k jinak strohé architektuře přístavby.

Obr. 4. Subtilní přístavba ke stávajícímu rodinnému domu v podobě altánu
Obr. 4. Subtilní přístavba ke stávajícímu rodinnému domu v podobě altánu

Nicméně umělé osvětlení zde přesto hraje důležitou roli. Veškerá svítidla jsou umístěna v podlaze a širokou optikou svítí do stropu. Ten je tvořen opět archaickým základním tvarem, konkrétně zde obráceným jehlanem. Svítidla jsou proto orientována asymetricky s nasměrováním do šikmých stěn jehlanu. Povrch je tvořen dílci z javorové překližky. Teplé světlo ze světelných zdrojů tak zvýrazní strukturu dýhy, která pomůže s rozptýlením světla. Odraz navíc přidá jemný teplý světlý odstín. V prostředí zahrady bude vnímán onen dřevěný krystal jemným rozptýleným osvětlením, které dopadá i do nejbližšího okolí a vytváří tak bezpečnou zónu, kde je eliminována možnost úrazu na představěných schodišťových stupních. Ty překonávají výškový rozdíl mezi podlahou přístavby, která je na úrovni přízemí interiéru rodinného domu, a klesajícím terénem zahrady. Sloupoví chrámečku tvoří tenké černé ocelové „pruty“ podpor obráceného jehlanu, který vytváří zastřešení altánu. Čili veškeré umělé osvětlení v  tomto prostředí je zde nepřímé, měkké, rozptýlené. Intenzitu osvětlení bude nutné regulovat stmívačem – je žádoucí docílit jen přisvícení, v žádném případě nemůže altán zářit do svého okolí.

Samozřejmě, že umělé osvětlení altánu by nebylo v činnosti stále, protože nejdůležitějším prvkem interiéru je rovněž klasický prehistorický artefakt – a to ohniště (obr. 5). To je přímo ve středu přístavby (altánu). Není ale umístěno tradičně na podlaze (na zemi), ale je svěšeno z nejnižšího bodu – vrcholu jehlanu otočeného směrem k zemi. Mihotavé světlo ohně vytvoří stínohru, kde se postavy sedící kolem ohně stanou představiteli jakéhosi černého divadla.

Antickým reminiscencím odpovídá i vnější zastínění (snižuje tepelnou zátěž v interiéru) volnou draperií (obr. 6).

Obr. 5. Detail přístavby včetně centrálně umístěného zavěšeného ohniště
Obr.  5. Detail přístavby včetně centrálně umístěného zavěšeného ohniště

Obr. 6. Přístavba altánu včetně vnějšího zastínění
Obr. 6. Přístavba altánu včetně vnějšího zastínění

Zahradní přístavba

Třetí příklad je podobný předchozím dvěma tím že jde znovu o rekonstrukci (s přístavbou) rodinného domu. Koncepcí umělého osvětlení se ale přibližuje prvnímu návrhu, tzn., že zde byl navržen výraznější způsob uplatnění umělého osvětlení.

Opět je důležitá lokalita. Z ochranného pásma historického prostředí se přenesme za hranici severního okraje Prahy, kde v současnosti vznikají tak jako mnohde jinde celé čtvrti nových rodinných domů. Zde investor ale postupoval jinak. Zakoupil rozlehlou parcelu v intravilánu obce se stabilizovanou okolní zástavbou. Toto výrazné pozitivum poněkud negativně vyvažuje stávající obytný objekt, několikrát přestavovaný a dostavovaný. Tato směsice vnitřních prostor je dispozičně řešená dnes již zcela nevyhovujícím způsobem. Bylo tedy nutné přistoupit k radikálnější přestavbě. Z ní je nejvýraznější přístavba směrem do zahrady, byť téměř ve stopě původní přístavby. Charakter přístavby se opět radikálně odlišuje od původního domu. Je tak přiznána doba vzniku jak původního domu, tak přístavby.

Přibližně minimálně 150 let staré původní jádro domu nabízelo klasickou dispozici. Hlavní obytná místnost s orientací k ulici (k silnici) – zde navíc nevhodně na východní stranu. Na západní stranu do velké zahrady byl objekt rozšířen před několika desítkami let přístavbou s obslužnými místnostmi: s WC, koupelnou, zahradním vstupem s napojením na kotelnu apod. (obr. 7). Tato dispozičně i stavebně nevhodná dostavba bude nahrazena nově navrženou přístavbou, která místo tohoto zázemí rozšiřuje obytný prostor. Původní obytná část je tak i pomocí nových průrazů ve stěnách propojena pohledově až do zahrady. Důležitým prvkem je, že parcela (jak ve staré zástavbě bývá) je podélně orientovaná, zde ve směru východ– západ. Na hranicích pozemku již navazuje zástavba zejména hospodářských objektů, stodol sousedů. Proto nebylo zvoleno celoprosklené průčelí, ale byl navržen systém svislých dřevěných lamel (podpírajících vykonzolovanou atiku). Tím směr pohledu z interiéru je nasměrován do hloubky parcely, nikoliv na objekty a pozemky sousedů. Stejně tak je vytvořena určitá intimita pro život investora k pohledům od sousedů. Svislé lamely mají ještě jeden důležitý aspekt. Protože jsou umístěny na západní straně domu, svou svislou orientací tvoří slunolam proti poledním slunečním paprskům, zatímco nízké večerní slunce už může prozářit interiér.


Obr. 7. Stav před rekonstrukcírodinného domu

Před západním průčelím se zachovává původní vzrostlý listnatý ovocný strom, který v létě pomáhá přistínit fasádu, zatímco v zimě se sluneční paprsky mohou prodrat až daleko do dispozice. Za prosklením bude položena dlažba, která naakumuluje tepelnou energii, kterou bude vydávat v noci.

Jak s umělým osvětlením? Dominantním prvkem západní fasády (směrem do zahrady) je opět dřevo a zejména svislé lamely. Pozadí tvoří černé kovové materiály (rámy oken, falcovaný plech střechy a fasády). Umělé osvětlení dopadající na dřevěné povrchy rozzáří temný objekt teplým rozptýleným světlem. Byly navrženy dvě varianty. Dražší provedení navrhuje umístit svítidla do země (do dřevěné terasy) a symetricky nasvětlovat jednotlivé kóje vytvořené svislými lamelami. Levnější je umístění nástěnných svítidel, která osvětlují boky lamely a terasu světlem směrovaným shora dolů. Ať jedna, či druhá verze ale mají společnou funkci – umělé osvětlení zvýrazní a podpoří hlavní architektonický a konstrukční motiv rekonstrukce, zvýrazní tektoniku přístavby (obr. 8). Oproti předchozímu případu přístavby domu (altán) je zde vzhledem k poloze v blízkosti velkoměsta (zjednodušeně řešeno) možné pracovat i s mírným nasvětlením solitérů v blízkosti domu. Nevhodné by ale bylo osvětlovat vzdálenější objekty v zahradě – opět vzhledem k širším souvislostem, k charakteru zahrad a výstavby v okolí. V předchozím případě by bylo naprosto nevhodné osvětlovat stromy či keře v zahradě – přítmí dotváří přirozený charakter tamního prostředí. Avšak i v tomto případě je akcentována pouze zahradní fasáda s možností života na terase. Zbývající tři fasády jsou řešeny velmi umírněně, na což reaguje i umělé osvětlení. To je navrženo jen v podobě malých nástěnných svítidel a má pouze orientační a bezpečnostní funkci.

Při pohledu z interiéru se vnitřní prostor vlastně opticky zvětšuje o hloubku zmíněných lamel. Vnitřní prostor se tak skutečně prolíná s exteriérem. Obráceně při pohledu z exteriéru je zde opět obdobný motiv jako v prvním příkladu rekonstrukce: jsou i zde materiály použité v exteriéru i interiéru ve vzájemném souladu a zase mizí hranice mezi interiérem a exteriérem (obr. 9). Pochopitelně, že v interiéru přibývá rozptýlená složka světla. Přesný rozsah a směrování světelného toku budou upřesněny při realizaci v souladu s tím, v jakém skutečném stavu bude kamenné, popř. smíšené zdivo původní, nejstarší části domu (se stěnami o tloušťce více než 1 m). Světlo směrované v blízkosti povrchu stěny proto patřičně podpoří vybranou strukturu zdiva a současně eliminuje některé pohledové vady (např. drážky vysekané později pro rozvody elektřiny). Je možné nastavit určité světelné scény s jen částečným osvětlením a svítidla lze podle individuální nálady, ale i podle konkrétního počasí či roční doby stmívat.

Pomocí umělého osvětlení se tak výrazně zvýší užitná hodnota navrženého řešení. Jen připomenu, že oproti původnímu stavu nová přístavba jen nemnoho překonává zastavěnou plochu původní přístavby z 60. let minulého století.

Obr. 8. Návrh přístavby včetně vnějšího umělého osvětlení
Obr. 8. Návrh přístavby včetně vnějšího umělého osvětlení

Obr. 10. Památník Lidice, vstupní hala muzea, současný stav
Obr. 9. Detail přístavby včetně osvětlení interiéru, prolínání materiálů z interiéru do exteriéru

Vstupní hala muzea Památníku Lidice

Posledním příkladem je „jen“ interiér, vstupní hala muzea Památníku Lidice. Těsně před realizací je připravena adaptace interiéru, která se snaží revitalizovat současný prostor. Ten se postupně utvářel a doplňoval mnohými předměty a exponáty, bez konkrétní koncepce (obr. 10). Toto dnes již nevyhovující řešení bylo třeba nově architektonicky pojmout. Snahou návrhu bylo proto zejména prostor vizuálně sjednotit a zpřehlednit, zároveň ale přidat určitou důstojnost a vážnost. Jednotlivé vystavené, mnohdy značně odlišné artefakty instalovat tak, aby byla patrná určitá jednotící linka, která usměrní těkající oči návštěvníka. Přes tuto vstupní halu muzea se vstupuje do expozice, která je velmi působivá z architektonického hlediska a morbidní z hlediska faktografického – musí zanechat na každém návštěvníkovi silný zářez do psychiky. Ze vstupní haly se jednak vstupuje do expozice, zároveň se ale vychází zpět do „normálního“ světa. Určitou dispoziční komplikací je umístění hlavního vstupu v zadním rohu prostoru, zatímco výstup je situován do středu jedné ze stěn. Proto je celá koncepce interiéru svým základním motivem, diagonálou, utvářena tak, aby návštěvník byl směrován ke vstupu do expozice. Tento motiv podporuje i umělé osvětlení. Dosud jsou ve vstupní hale na stropě odhalené lineární zářivkové trubice s rozptýleným, celoplošným osvětlením. Do interiéru i částečně proniká denní osvětlení standardně velkými okny, která jsou v jižní fasádě. Tím dochází k lokálnímu přesvětlení a nevhodné tepelné expozici.

Obr. 10. Památník Lidice, vstupní hala muzea, současný stav
Obr. 10. Památník Lidice, vstupní hala muzea, současný stav

Obr. 11. Opalované dřevo; bez vhodného umělého osvětlení povrchová struktura zaniká
Obr.  11. Opalované dřevo; bez vhodného umělého osvětlení povrchová struktura zaniká

Je proto navrženo přistínění těchto oken. Expozice vstupní haly tím dostane patřičné přítmí. Je tak umožněno lokálně osvětlit jak vystavené exponáty, tak použité materiály. Jsou zde navrženy materiály, které odpovídají lidické tragédii (opalované dřevo (obr. 11) jako symbol vypálených Lidic), dále je zvolen i přírodní kámen, který se používal jako místní stavební kámen – totiž opuka. Ta je dodnes němým svědkem vyvraždění všech lidických mužů Němci 10. června 1942 na dvoře Horákova statku, jehož opukové základy jsou dodnes patrné. A právě struktura povrchů těchto vybraných materiálů je světlem směrových svítidel zdůrazněna (obr. 12). Směrová svítidla se budou ztrácet ve vytvořených spárách podhledu (jediná výrazněji přiznaná svítidla jsou instalována nad recepčním a prodejním pultem). Světelný tok reflektorů s úzkou optikou je nasměrován i na podlahu před vstupem do expozice. Tím je dále posíleno akcentování současného nevýrazného vstupu do expozice (obr. 13). Přímé reflektorové, a tudíž i trochu „tvrdé“ osvětlení je doplněno „měkčím“ osvětlením zejména otevřených i uzavřených policových vitrín s exponáty skrytými LED linkami. Ty jsou současně umístěny v blízkosti zadních stěn vitrín pokrytých opalovaným dřevem. Tím se zvýrazní hrubá struktura opalovaného dřeva. Intenzita tohoto osvětlení není vysoká. Temný povrch opalovaného dřeva tvoří pozadí pro vystavované exponáty.


Obr. 12. Památník Lidice, vstupní hala muzea; pomocí umělého osvětlení se mimo jiné zvýrazní struktura instalovaných materiálů

Obr. 13. Památník Lidice, vstupní hala muzea, akcentování vstupu do expozice
Obr. 13. Památník Lidice, vstupní hala muzea, akcentování vstupu do expozice

Rozptýlené celoplošné umělé osvětlení je nahrazeno dynamičtějším pojetím s akcentováním jak vystavovaných exponátů, tak důležitých materiálů a prvků.

Původní vstupní hala nebyla důstojným prostorem, který by odpovídal významu místa smutné události. Nový návrh ale zároveň nesmí být natolik morbidní, aby odradil návštěvníky od vstupu do expozice. Proto i umělé osvětlení ve vstupní hale je na pomezí civilního a striktně výstavního.

Autor: L. Sekal
Vizualizace: M. Hořínek, M. Zahumenský
Foto: L. Sekal