Světelný design v kostce – Část 11 - Divadelní představení v nedivadelním prostoru

---  Ondřej Růžička ---

Minulé díly SD v kostce byly věnovány svícení více či méně klasických divadelních tvarů – klasických tím, že se odehrávají v divadle, v prostoru k tomu uzpůsobenému. Tento díl bude zaměřen na problematiku svícení představení v nedivadelním prostoru, představení site-specific. Protože ovšem nejsem odborník na site-specific projekty a protože každá site-specific performance je navíc jedinečná svým vlastním způsobem, budu se věnovat jen jediné. Řeč bude o projektu Golem na pražské Štvanici.

Obr. 1. Vila, kde se odehrával Golem. V přízemí jsou společné prostory – je zde výčep/bar/ kavárna. První patro je členitější, kromě nepřístupného bytu ostrahy je zde pět místností, kde mají obydlí některé z postav příběhu. Druhé, půdní patro obývá mystik Hilel a jsou zde naopak prostory výlučné, nepřístupné (rituální lázeň, ošetřovna, tajná Golemova místnost)

O Golemovi

Za Golemem stojí sdružení Tygr v tísni, autory jsou Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková. Odehrával se v září 2013 v Praze na Štvanici, ve vile č. p. 858 (nedaleko Fuchsovy kavárny – torza bývalého zimního stadionu). Ve vile, která je více než rok prázdná a nevyužívaná, byl zinscenován román Golem Gustava Meyrinka a po tři týdny zde byl uváděn¹⁾. Nejvýstižněji lze tuto inscenaci popsat jako interaktivní divadelní projekt. Kromě toho, že se odehrává v nedivadelním prostoru, je zvláštní především důsledným setřením formálních hranic mezi jevištěm a hledištěm.
Celá vila (kromě části, kde pobývá ostraha objektu) s přilehlým okolím se vždy na pár hodin stane scénou, zabydlenou přibližně třiceti figurami. Stane se domem v pražském Židovském Městě, kde se odehraje děj Meyrinkova románu. Do něj jsou vpuštěni diváci a je jim ponechána volnost pohybovat se, kudy chtějí, a sledovat, co chtějí (mají ale zakázáno mluvit a doporučeno nezasahovat do situací). Je jen na jejich libovůli, zda budou sledovat jednání postav, nebo chodit po vile a objevovat její zákoutí, anebo celou dobu sedět u baru. Příběh se odehrává všude okolo nich, je lineární, bez opakování. Různé situace probíhají simultánně. 

Úskalí světelného designu projektů v nedivadelních prostorech

Chce-li se někdo opravdu pustit do podobného projektu, je nutné se dobře při pravit – protože prostor není pro divadlo uzpůsoben, bude klást všemožné překážky a vyvstanou problémy, které v divadle není nutné řešit. Zde je krátký nástin toho, co je dobré promyslet před začátkem realizace:

1. Zasíťování budovy/prostoru: Jsou někde v okolí rozvody elektřiny, v jakém jsou stavu, jak velký odběr umožňují? Nejlepší je mít vlastní, nezávislý zdroj (anebo svítidla nezávislá na elektřině), zvlášť je-li objekt neudržovaný. Lze se tak vyhnout nemilým incidentům s místními rozvody. Nicméně je to věc dražší a materiálově náročná – zejména u déletrvajících projektů. Navíc je třeba počítat s tím, že všude povedou nějaké kabely (obtížně se maskují, nejdou zaví rat dveře, je třeba zajistit bezpečný pohyb osob atp.).
2. Jak často se bude hrát – zda je projekt krátkodobý, nebo má trvalejší charakter (v popisovaném případě se hrálo po tři týdny každý večer).
3. Jaká je dohoda s majitelem ohledně využití prostoru – aneb co všechno je možné si dovolit. Majiteli může (a nemusí) vadit, když po inscenaci zůstanou trvalé stopy, např. díry ve zdi od zavěšené šedesátikilové světelné instalace. („Golemova“ vila by se měla vracet ve stejném stavu, v jakém byla předána.)
4. Zda objekt využívá/obývá ještě někdo jiný (v případě Golema pracovníci ostrahy), koho není vhodné tvůrčím výbojem obtěžovat.
5. Zda má performance venkovní část, je-li třeba i mokrá varianta. (Golem se hrál i venku, i za deště.)
6. Jaké jsou okolní světelné podmínky – často je nezbytná úplná tma, což nemusí být snadné. (To byl i případ Golema
   – bylo nezbytné zbavit se světla pouličních svítidel. Se správcovskou firmou bylo domluveno vypínání několika nejbližších svítidel na dobu představení – asi od 19.00 do 24.00 h.)
7. Je nutné myslet na bezpečnost a pohodlí jak diváků, tak i performerů a zajistit dostatečnou hladinu osvětlení ve všech exponovaných prostorech. (Během Golema se ve vile pohybuje přibližně sto lidí, kteří se nesmějí ušlapat, spadnout ze schodů, musí trefit na záchod atp.)

To všechno (a též problémy obvyklejší jako třeba rozpočet a čas) jsou věci, které ovlivní podobu světelného designu ještě dříve, než vůbec bude přistoupeno k tvůrčí části návrhu. Kromě zmíněného byla výchozí situace Golema taková: vila má omezené možnosti instalace světlometů, zvlášť když je zapotřebí, aby se nepletly a pokud možno nerušily celkový vizuál představení. Také je třeba počítat s omezeným příkonem a problematickým řízením světel – už proto, že jeden operátor není schopen obsáhnout celý prostor vily.

Obr. 2. Kavárna. Na fotce je možné identifikovat tři lustříky se skleněným stínidlem, osazené obyčejnou žárovkou. Ty poskytují celému prostoru měkké, plošné osvětlení bez výrazných akcentů

Divák může být většinu času skutečně kdekoliv – pozorovat situaci ze všech možných úhlů, zblízka i zdálky, zleva i zprava. Už to samo o sobě, bez přemýšlení o důvodech takového uspořádání, naprosto zásadně ovlivní jakékoliv přemýšlení o zdrojích a jejich pozicích.

Jak se Golem svítí

Zde budou nastíněny obecné principy světelného designu Golema, bez zabíhání do podrobností, bez zmiňování všech technických omezení, kompromisních řešení a z nouze ctností, které s sebou projekt takového rozsahu nutně nese. Předně je třeba si uvědomit, že nejde o klasický, frontální²⁾ divadelní tvar.
Představení se snaží vybudovat iluzi, že není představením, že se vše odehrává nezávisle na tom, zda jej někdo sleduje. Diváci jsou bráni buď jako další obyvatelé Židovského Města (a vedlejší postavy s nimi tak skutečně komunikují), nebo jsou naprosto ignorováni (hlavními postavami), i kdyby třeba postavě civěli přes rameno. To první umožňuje být přímo účasten událostí, které se ve vile stanou, prožívat je (konkrétně např. být při zatýkání Pernatha³⁾, slavit narozeniny majitele baru). To druhé naopak dává možnost přihlížet intimním, neveřejným situacím (konkrétně třeba sledovat Pernatha, jak si píše deník v soukromí svého ateliéru).

Obr. 3. Dialog dvou postav se odehrává v bytě hlavní figury (nalevo). Osoby v pozadí s klobouky jsou diváci. Celý prostor osvětluje lustr (mimo naše zorné pole) a lampa na stole. Herci jsou momentálně odvráceni od hlavního zdroje světla, což ovšem vzhledem k charakteru zdroje a prostředí není příznakové. Diváci jsou tak blízko, že k nasvícení tváří herců postačuje i odraz světla od okolních ploch

Světelný design musí s těmito záměry korespondovat – osvětlení ve vile mělo být nedivadelní, přirozené nebo spíše důsledně motivované – ať už situací, prostředím nebo charakterem postavy. Je zřejmé, že diváci jsou sice všude, naproti tomu mají možnost být skutečně blízko, a tak není třeba mít strach, že by jim něco unikalo. Také si lze troufnout tvrdit, že světlo nekoncentrované na herce nebo na situaci pomáhá kýžené iluzi, že se děj odehrává kolem diváků, ale nikoliv pro ně.

Obr. 4. Vystoupení tanečnic v baru-kavárně, příklad přehnání znaků scénického svícení (dekorační světélka v pozadí blikají, na stěnách je možné vidět odrazy od diskokoule, je to kýčovitě barevné)

Výsledek tedy leží někde mezi interiérovým, architektonickým svícením a světelnou instalací/objektem. V pokojích jednotlivých postav jsou, zjednodušeně řečeno, lustry a lampičky, bar a kavárna jsou osvětleny tak, jako kavárny bývají, jevišťátko v kavárně je svíceno klasickými divadelními reflektory. Jsou také prostory, kde je možné si dovolit výraznější metaforu, vždy ale musí být konkrétně motivovaná. Jestliže se např. v místnosti, která je koncipována jako vnitřek oblaku, tvůrce rozhodne navázat na scénografii a vyrobit na stropě ještě průhled na hvězdné nebe, což pochopitelně vypadá inscenovaně, následuje oprávněná (ale v klasickém divadelním tvaru nesmyslná) otázka, která z figur, jež prostor obývají, a proč to tak instalovala – a stejná otázka ostatně směřuje i na scénografa a jeho obláček. Tak se člověk neustále snaží spojit nezbytné motivované svícení s instalací, která je schopna nést i další významy. Je také nutné mít stále na zřeteli, kde je třeba více a kde méně pozornosti a soustředění, a důmyslně tomu přizpůsobit podobu a pozici svítidel. Brzy po začátku zkoušení Golema začalo být jasné, že hlavní vchod do vily je místo, které musí být dobře osvětleno z důvodu příchodů postav. Bylo tedy třeba instalovat svítidlo (lustr) tak, aby vchod dobře osvětlovalo, aniž by ovšem vzbuzovalo dojem, že je vchod schválně nasvícen⁴⁾. Nebo jeli zřejmé, že v některé místnosti se odehraje víc delších, dialogických situací, je vhodné mít v pokoji dostatečné množství světla (opět z nějakého přirozeného zdroje, lustru), které sice nebude soustředěno přímo na herce, nicméně zajistí jejich výkonům dostatečnou viditelnost (navíc – opět po smyslu – lidé spolu obyčejně nemluví potmě). Naopak je-li zřejmé, že jiný prostor funguje spíše charakterizačně směrem k postavě, nebo kompozičně k celku vily (nebo že se v něm odehrává málo situací), může být osvětlení víc dekorativní, atmosférické.

Obr. 5. Ošetřovna u mystika Hilela. Expresivní, nepřirozené svícení (za postelí je umístěn plošný zdroj světla), které však situace umožňuje, nepůsobí tedy rušivě, inscenovaně
 

Jak se Golem ovládá

Původní idea byla, že osvětlení celé vily je ovládáno z jednoho místa, jedním operátorem. To se ale ukázalo nerealizovatelné a nesmyslné z několika důvodů: zaprvé jeden operátor těžko uhlídá všechny situace odehrávající se ve vile, zejména odehrávají-li se současně. A to, i kdyby měl k dispozici systém, který by mu umožňoval sledovat klíčové prostory vily. Zadruhé technická náročnost takového řešení přesahovala jak časové, tak finanční možnosti projektu. Zatřetí se ukázalo, že není nutné, aby měl operátor vliv na osvětlení v pokojích jednotlivých postav. Zjednodušeně řečeno, jestliže je v místnosti lustr, existuje k němu i vypínač.

Vejde-li postava do místnosti, prostě si rozsvítí, odchází-li, zhasne, což opět činí prostor věrohodnějším (ostatně i performerům umožňuje lépe se v něm zabydlet). Takové decentralizované ovládání je nepoměrně technicky jednodušší, ale má i své nevýhody: např. je-li třeba v celé vile provést blackout. Výsledkem bylo kompromisní řešení, kdy osvětlení celého přízemí (které je ještě docela přehlédnutelné) bylo ovládáno z jednoho místa, osvětlení ostatních dvou pater bylo ovládáno lokálně. Synchronizací několika málo lidí bylo pak skutečně možné v celé vile zhasnout. ¨

Závěrem

Svícení projektu, jako je Golem, klade velké nároky na světelného designéra, a to jak na jeho technickou připravenost a zdatnost, tak i na jeho vynalézavost a schopnost překonávat zaběhané vzorce myšlení o světle a svícení. A právě v onom posledním se stává nesmírně obohacujícím a zábavným – když člověk zjistí, že místo digitálního pultu stačí vypínač na zdi, že když prší, lze na reflektory jednoduše přidělat deštník, že jedna žárovka udělá práci tří reflektorů nebo že bezdrátový rozvod dmx signálu může být nahrazen osmi asistenty s vysílačkami.
Foto: Bára Alex Kašparová

Vysvětlivky:
¹⁾ Momentálně je naplánováno druhé uvádění – 11. až 20. dubna 2014.
²⁾ To je možná terminologická svévole, ale nenapadá mě lepší označení pro tvar, který nepracuje s rozdělením na jeviště-hlediště.
³⁾ Hlavní postava románu Golem
⁴⁾ Vyřešil jsem to lustrem zapadajícím do vizuálního kontextu přízemí, správnou volbou zdroje (reflektorová žárovka s měkkým, ale směrovým světlem) a vyladěním intenzity.