Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2019 vyšlo tiskem 5. 6. 2019. V elektronické verzi na webu 24. 6. 2019. 

Téma: Točivé elektrické stroje, pohony a výkonová elektronika; Elektromobilita

Hlavní článek
Hybridní pohon posunovací lokomotivy

Číslo 3/2019 vyšlo tiskem 11. 6. 2019. V elektronické verzi na webu 17. 7. 2019.

Veletrhy a výstavy
Euroluce 2019 očima designérky
Výstava Světlo v architektuře 2019
Amper 2019 v zajetí „chytrých“ technologií

Pro osvěžení paměti
Osvětlovací sklo z Kamenného pahorku

Aktuality

Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze budou obhajovat vítězství v Abu Dhabi Utkají se o hlavní cenu 1 milion dolarů. Testy systému spolupracujících autonomních dronů…

Logická mobilní hra „Zrecykluj to!“ naučí správně recyklovat elektrozařízení Cílem hry je zábavnou formou širokému publiku vysvětlit, že elektroodpad nepatří do…

FOR ARCH 2019 zaostří na chytrá města i na bezpečnost Objevte novou, chytřejší a bezpečnější budoucnostna 30. ročníku mezinárodního stavebního…

FEL_Camp pro středoškoláky Jak přežít v přírodě a opatřit si základní životní potřeby, jako je připojení k internetu…

Více aktualit

Světelný design v kostce – Část 1

31.07.2012 | |

--- František Fabián, Institut světelného designu ---

Úvod

V několika posledních letech se i u nás začíná profilovat obor světelný design v dramatických uměních jako svébytná
disciplína s vlastním koloritem technických, uměleckých a lidských zdrojů. Vlastní povaha světelného designu je spletitou
směsí dílčích disciplín, od zákonů optiky, elektrotechniky a fyziky obecně, přes psychologii i sociální chování po výtvarné až režijní umění.

Najít exaktní metodu, jak tento obor vyučovat, je tvrdým oříškem – různé vzdělávací přístupy se tak většinou přiklánějí majoritně k formě praktických cvičení, experimentování, kde si lze osvojit, vyzkoušet a reálně vidět technické principy, které je
pak možné využít s fantazií a dramaturgickým záměrem pro konkrétní vizuální tvar. Okruh dovedností světelného designéra
musí obsahovat jak technickou erudici (dejme tomu řemeslo), tak výtvarnou, vizuální představivost a rovněž cit pro uměleckou vizi režiséra či choreografa (v obecnější rovině znalost divadla jako formy umění). Každá z těchto oblastí má nepřebernou šíři poznatků, které je nutné nebo přinejmenším dobré ovládat. (I proto se různí názory profesionálních světelných designérů, zda jde o uměleckou, nebo technickou profesi. Pravda leží asi někde uprostřed, podobně jako umělecké řemeslo může být více řemeslem nebo uměním.) V tomto seriálu se autor pokusí nastínit pro problematiku oboru světelný design a postupně představit základní principy, které se používají k tomu, aby bylo možné hovořit o světelném designu, a nikoliv jen o nasvícení.

 

Protože o světle a práci s ním lze dlouze diskutovat s různým úhlem pohledu, byla zvolena forma komentářů k realizovaným
představením a jednotlivým osobitým přístupům tvůrců – světelných designérů, které je možné konfrontovat zhlédnutím
konkrétního představení. Doufejme, že tento výběr z mnoha souvisejících a určujících ingrediencí pomůže čtenáři poodhalit kuchyni světelného designu. Zároveň je vítán jakýkoliv dotaz či naopak recept, jak uvařit další bujón Světelného designu v kostce.

Obr.: Velmi sporá scénografie je dotvořena světlem, které formuje dimenze scény: světlomety kontraPAR z levého hroznu otevírají hloubku prostoru, díky oblaku kouře také jeho vertikalitu; tanečnice jsou dobře (až syrově) nasvíceny z předních pozemních ramp MR16, nevrhají stíny na zem ani na horizont; úhel z pozemní pozice také působí fatálním, monstrózním dojmem.

Celý úvodní díl seriálu o světelném designu naleznete v tištěném vydání časopisu Světlo 4/2012. na začítku září pak bude k dispozici také v elektronické podobě na stránkách nakladatelství FCC PUBLIC.