Aktuální vydání

Číslo 3/2020 vyšlo tiskem 13. 3. 2020. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Trendy v elektrotechnice a souvisejících oborech

Hlavní článek
Využití měniče frekvence pro experimentální zařízení

Číslo 2/2020 vyšlo tiskem 6. 3. 2020. V elektronické verzi na webu ihned.

Trh, obchod, podnikání
BOOBA v novém showroomu, který předčil veškerá očekávání
Rozhovor s předsedou představenstva Technologií hlavního města Prahy

Denní světlo
Diagram zastínění pro 21. březen
Moderní metody získávání dat pro zpracování světelnětechnických posudků

Rozšířená odpovědnost za výrobky po skončení jejich životnosti

9. 1. 2020 | Petr Číhal | Kolektivní systém EKOLAMP | www.ekolamp.cz

Výrobci některých produktů, jako např. elektrozařízení, pneumatik, baterií či obalů, jsou odpovědní za své zboží i po skončení jeho životnosti. Tento princip se nazývá rozšířená odpovědnost výrobce, anglicky Extended Producer Responsibility. Řada výrobků totiž pro své správné fungování obsahuje látky, jejichž únik do přírody by mohl způsobit nevratné poškození životního prostředí.

Příkladem jsou zářivky, které obsahují malé množství rtuti, nebo ledničky, obsahující freonové plyny. Rozšířená odpovědnost výrobců proto ukládá povinnost zajišťovat nebo financovat sběr a recyklaci použitých výrobků a zároveň je takto motivuje zaměřit se na zlepšování ekodesignu jejich výrobků. Tedy konstruovat své produkty se snahou dosáhnout co nejmenšího negativního dopadu na životní prostředí.

Co je „kolektivní systém“

Výrobce může své povinnosti, vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce, plnit sám, tzv. individuálně, nebo prostřednictvím specializované společnosti, která bude jeho vysloužilé výrobky sbírat a postará se o jejich recyklaci. Tyto entity jsou označovány jako autorizované společnosti, organizace odpovědnosti výrobce nebo kolektivní systémy. To poslední označení se používá v České republice pro oblast elektrozařízení, pneumatik a baterií. Avšak pojem „kolektivní“ má v Česku poněkud negativní konotace s tzv. nucenou kolektivizací v zemědělství v 50. letech minulého století. Účast v kolektivním systému je nicméně pro výrobce dobrovolná a v zásadě je to služba jako každá jiná. Tak jako se výrobce vysavačů může rozhodnout, zda bude své výrobky vozit k zákazníkům vlastní dodávkou, nebo si za tímto účelem najme externí logistickou firmu, může se rovněž rozhodnout, zda bude svoje vysloužilé vysavače sbírat sám, nebo se stane účastníkem kolektivního systému, který za něj staré výrobky sesbírá a postará se o jejich recyklaci.

Pro srovnání, v České republice v oblasti elektrozařízení funguje pět kolektivních systémů, které mají přibližně 3 000 účastníků, tedy výrobců. Individuálně si své povinnosti plní přibližně 50 výrobců. Někomu by mohlo připadat, že 3 000 „výrobců“ elektrozařízení je poměrně velké číslo. Zde je třeba zdůraznit, že právní definice „výrobce elektrozařízení“ je podle zákona o odpadech značně široká. Jednak se výrobcem rozumí osoba, která v Česku elektrozařízení vyrábí a pod vlastní značkou uvádí na trh, dále osoba prodávající pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobené jiným dodavatelem a také osoba, která uvádí na český trh elektrozařízení dovezené z jiného státu.

Tyto tři „typy“ výrobců jsou v České republice zpravidla usazeny, nicméně povinnosti výrobce se dále vztahují i na osobu usazenou v jiném státě, která prodává elektrozařízení přímo českým zákazníkům prostřednictvím komunikace na dálku (internetový prodej v e-shopech usazených mimo Českou republiku). Široký rozsah pojmu „výrobce“ má své odůvodnění. Kdyby jím totiž byli myšleni pouze skuteční výrobci, kteří vyrábějí svá elektrozařízení jen na našem území, bylo by pro české státní orgány velmi komplikované vymáhat plnění povinností po těch, kteří jsou usazení třeba ve Španělsku, nebo dokonce až v Číně a své výrobky na náš trh pouze dovážejí.

Jak to funguje

Kolektivní systém je soukromá firma, kterou mohou vlastnit pouze výrobci elektrozařízení. Pro založení kolektivního systému jsou v České republice zapotřebí minimálně čtyři výrobci elektrozařízení. Tento legislativní požadavek se však jeví jako poněkud omezující a nelogický, neboť kolektivní činností by bylo spojení už dvou výrobců. Uvedený princip funguje v řadě jiných zemí, jako např. v Německu, Dánsku nebo na Slovensku, kde si mohou kolektivní systém založit společně již dva výrobci.

Pro výrobce je účast v kolektivním systému zpravidla časově a administrativně méně náročnou variantou než individuální plnění. Kolektivní systém navíc zařízení sbírá a recykluje ve velkém objemu a dosahuje tak značné úspory finančních nákladů. Mimo to sleduje legislativu a právní regulaci rozšířené odpovědnosti výrobce, která se neustálé mění a vyvíjí, své účastníky o těchto změnách informuje a vše potřebné za ně zařídí.

Kolektivní systém je právnická osoba, nejčastěji ve formě společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. V řadě věcí se nijak zvlášť neliší od jiných „běžných“ společností, ale vzhledem ke své činnosti má několik specifik. Činnost kolektivních systémů je regulována zvláštním právním předpisem. V případě kolektivních systémů pro většiny typů výrobků je tímto předpisem zákon o odpadech a v případě obalů samostatný zákon o obalech. Veškerý příjem kolektivních systémů tvoří pouze příspěvky účastníků (výrobců), které odvádějí za jednotlivé výrobky uvedené na trh. Stát bohužel na sběr a recyklaci použitých výrobků nijak nepřispívá a ponechává tuto odpovědnost pouze na výrobcích.

Vyplatí se pečlivý výběr

Specifická je také odpovědnost výrobce za jeho vysloužilé výrobky. Tato odpovědnost výrobci členstvím v kolektivním systému nezaniká. Jestliže tedy kolektivní systém poruší pravidla při sběru nebo recyklaci vysloužilých výrobků, odpovědnost nese nejen daný kolektivní systém, ale i každý jednotlivý výrobce, který je jeho účastníkem. Této odpovědnosti se výrobce nemůže žádným způsobem zbavit. Zmíněný princip má své jasné a zcela logické důvody. Kdyby se výrobce odpovědnosti za své vysloužilé výrobky jednoduše zbavil účastí v kolektivním systému, mohlo by se stát, že by si vybral ten s nejnižšími příspěvky bez ohledu na skutečnost, že by mohlo jít o kolektivní systém systematicky porušující zákony např. tím, že by vysbírané výrobky místo ekologické likvidace sypal do řeky. Takto je výrobce nucen pečlivě vážit, prostřednictvím jakého kolektivního systému bude své povinnosti plnit, a je motivován aktivně se zajímat o jeho řádné fungování.

Poctivý kolektivní systém je pro výrobce velmi přínosný a užitečný. Proto je třeba věnovat výběru toho správného a odpovědného zvýšenou pozornost s přihlédnutím k jeho pověsti a dodržování právních předpisů.


Vyšlo v časopise Světlo č. 6/2019 na straně 54.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.