Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2019 vyšlo tiskem 6. 11. 2019. V elektronické verzi na webu 2. 12. 2019. 

Téma: Elektrické rozváděče a rozváděčová technika; rozvodny

Hlavní článek
Příčina mechanického chvění těžních synchronních motorů Palašer a jeho odstranění

Číslo 5/2019 vyšlo tiskem 16. 9. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Činnost odborných organizací
Mezinárodní konference SVĚTLO 2019 – 6. oznámení
Zúčastnili sme sa kongresu Medzinárodnej komisie pre osvetlenie CIE 2019 vo Washingtone
Odborný seminár SLOVALUX 2019

Veletrhy a výstavy
Inspirujte se boho stylem i designem Dálného východu na podzimním veletrhu FOR INTERIOR

Aktuality

Cenu ABB za výzkum získal projekt bezbateriového senzoru Grant ve výši 300 000 amerických dolarů získal Ambuj Varshney, který jej využije na…

Rating ČEPS na úrovni Aa3 se stabilním výhledem Ratingová agentura Moody´s aktualizovala ohodnocení akciové společnosti ČEPS na úroveň…

Finále celorepublikové soutěže Energetická olympiáda proběhne na FEL ČVUT v Praze Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 15. listopadu od 8.30 hodin Den…

Chystaná digitalizace stavebnictví pomůže zkvalitnit budovy a ušetřit miliardy Od roku 2022 bude muset být u všech nadlimitních veřejných zakázek v českém stavebnictví…

Více aktualit

Rostliny a světlo v biofilním interiéru 1. část – Základy biofilního designu

20.09.2018 | Ing. Stanislav Haš, CSc. | Ing. Antonín Fuksa | www.svetlo.info

Úvod 
V celém lidském životě působí vazba mezi člověkem a přírodou. Tento vztah zkoumali již pradávní myslitelé: v Indii vzniklo učení a umění vástu šástra, v Číně později feng šui. Obě tyto nauky vycházejí z poznatku, že člověk je spojen s přírodou neviditelným pojítkem, nazývaným prána nebo čchi. Skeptikové mohou těmto historickým konceptům mnohé vytýkat, avšak potřeba cítit se součástí živé přírody se v člověku stále ozývá.

Vztahem člověka a přírody se zabývá sociobiologie a relativně nový obor biofilie, který vychází z hypotézy, že jsme soustředění na život a jemu podobné procesy a že soustředění na jiné životní formy je nám vrozeno na hluboké úrovni instinktů. Tyto neuvědomělé reakce nás během evoluce zvýhodňovaly a provázejí nás i dnes, kdy přírodu necháváme do značné míry za dveřmi svých budov.


Obr. 1. Zeleň a voda v administrativním centru Praha- Chodov (foto: Denisa Vanek)

Biofilní hypotézu formuloval v roce 1984 Edward O. Wilson (*1929) [1]. Podle ní v nás přetrvávají pradávné preference (např. krajiny poskytující výhled i úkryt) i averze (např. k hadům, vlkům apod.), které v přítomnosti ovlivňují náš vztah k přírodě [16].

Podle biofilního přístupu je pro člověka příznivé vracet se do přírody a také vnášet přírodu do našich měst a příbytků [15]. Příroda, to však nejsou jen rostliny a živočichové – její nedílnou součástí je i země, voda, čerstvý vzduch a také světlo. V západní civilizaci jsme se od přírody ve svých myšlenkách do značné míry odklonili a zapomínáme, že jsme na ní zcela závislí. Budeme-li mít přírodu „více na očích“, možná to svým dílem přispěje k transformaci našeho myšlení, která bude nezbytná k překonání ekologické krize. Je to fascinující vize, že se změníme natolik, že se staneme hybnou silou změny svého způsobu života a postoje k přírodě, jakou si nyní ještě ani nechceme představit.

Biofilie předpokládá, že pro zlepšení životního prostředí budou vznikat biofilní města. Již v současné době existují projekty, kde se přímo mezi domy budují členité zelené plochy s vodními prvky (obr. 1). Na domech vznikají střešní zahrady (obr. 2) a velkoplošné fasádní vertikální zahrady, hustě osázené rostlinami, doplněné případně vzrostlými stromy nebo keři na ulicích a také vodními nebo skalnatými partiemi. Takové prostory lahodí oku a člověk se v nich cítí mnohem lépe než mezi sklem a betonem. Tento stav se ještě v daleko větší míře projevuje v biofilních interiérech (obr. 3 a obr. 4), kterým se budou atoři dále věnovat v celém seriálu.


Obr. 2. Zelená střešní terasa, budova DELTA, BB Centrum, Praha 4
(foto: archiv Passrinvest Group)

Živá architektura pro živou budoucnost

Biofilie se stala základní filozofií a tvůrčí metodou nově vznikající živé architektury (angl. living architecture). Zakladatelem a průkopníkem tohoto směru je Mezinárodní ústav pro živou budoucnost (ILFI), který sídlí v USA v Seattlu a v Portlandu a který spolupracuje s Mezinárodním ústavem pro pohodové budovy (IWBI) ve Washingtonu. Obě instituce vytvářejí, shromažďují, posuzují a rozšiřují projekty splňující kritéria biofilních exteriérů a interiérů, IWBI zpracovává standardy pro biofilní interiéry, ILFI propaguje moderní biofilní design na veřejnosti. V roce 2017 založil Cenu biofilního designu, která má být udělována nejlepším biofilním projektům a realizovaným dílům. Oba ústavy expandují do dalších zemí, kde hledají své spolupracovníky. Propagací praktického biofilního designu se zabývají i další organizace a společnosti, např. Terrapin Bright Green.

V publikovaných pracích o biofilním designu se zdůrazňuje úloha rostlin, která pravděpodobně souvisí s naší pradávnou preferencí krajiny. Biofilní design v exteriéru má výhodu v podobě dostupnosti slunečního světla. V této sérii článků se však soustředíme na část biofilní tematiky, kterou představují rostliny v interiéru a jejich osvětlování.


Obr. 3. Zelená hala (foto: archiv Matouš Hydroponie s. r. o.)

Rostliny hrají ve vnitřním prostředí budov významnou úlohu a o jejich vlivu bylo shromážděno mnoho důkazů:
– ve dne zvyšují obsah kyslíku v ovzduší,
– ve dne snižují obsah oxidu uhličitého,
– snižují obsah škodlivých látek v ovzduší,
– snižují prašnost,
– zvyšují relativní vlhkost vzduchu,
– snižují hladinu hluku.

Pro člověka představují rostliny v interiéru tyto přínosy:
– příznivě ovlivňují rozhodovací procesy a invenci,
– zvyšují kreativitu, přesnost a rychlost prováděných činností,
– zvyšují soustředěnost pracovníků, posluchačů a žáků ve školách,
– snižují únavu, tlumí stresové situace,
– mírní stavy deprese, zimního smutku a jarní únavy,
– snižují nemocnost,
– zvyšují pracovní i domácí pohodu a přispívají k pocitu spokojenosti.

Všechna tato fakta svědčí o tom, že rostliny v interiéru mají pro člověka značný (a možná dosud nedoceněný) význam. Nejsou to jen dekorační objekty, ale významně se podílejí na zdraví a celkové pohodě člověka. Živý prvek v umělém prostředí budov pomáhá člověku pamatovat na přírodu. Pouhou svou přítomností, ale i díky svým potřebám a životním cyklům rostliny tiše oslovují naši vrozenou tendenci cítit se součástí živé přírody.

Biofilní design interiérů

je charakteristický tím, že vnáší do interiérů přírodu a využívá příznivý vliv živých forem na psychiku člověka. Úkolem biofilního designéra je navrhovat takové interiérové prostředí, které podporuje jeho pohodu a dobrou náladu. Biofilní designér ví, že se lidé a rostliny liší v potřebě světla jak z hlediska intenzity, tak z hlediska spektrálního složení, umí obě potřeby skloubit a dovede to zákazníkovi vysvětlit. Aby se rostlinám v interiéru dařilo, potřebuje biofilní designér znát a naplnit potřeby rostlin i z hlediska parametrů fotosynteticky a fotoperiodicky aktivního záření. Potřebuje znát a naplnit i potřebu světla z hlediska člověka- uživatele interiéru, aby dobře viděl na vykonávané činnosti, nebyl světlem rušen při odpočinku a měl z rostlin příjemný zrakový vjem.


Obr. 4. Zelená stěna v komerčním prostoru (foto: Petr Pechman)

V jednotlivých dílech tohoto seriálu se budeme podrobně věnovat těmto tématům:
– rostliny a světlo – fotosynteticky a fotoperiodicky aktivní záření,
– člověk a světlo – zrakové a mimovizuální vnímání světla,
– světelné podmínky v interiéru,
– světelné zdroje a svítidla k osvětlování rostlin,
– osvětlování rostlin ve veřejném interiéru, na pracovišti a v bytě.

Literatura:
[1] WILSON, Edward O. Biophilia. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 1990. ISBN 9780674074422.
[2] KELLERT, Stephen et al. Biophilic design: the theory, science, and practice of bringing buildings to life. Hoboken, N. J.: Wiley, 2008. ISBN 978-047-0163-344.
[3] AMJAD, Almusaed. Biophilic and bioclimatic architecture: analytical therapy for the next generation of passive sustainable architecture. Springer, 2014. ISBN 978-1-4471-5726-7.
[4] FALKENBERG, Haike. Interior gardens: designing and constructing green spaces in private and public buildings. Basel: Birkhauser, 2011. ISBN 978-3-0346-0620-2.
[5] CHAUDET, Geneviève a Ariane BOIXIÈRE-ASSERAY. Rostliny pro domov: nechte si vyčistit vzduch, který denně dýcháte. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2609-7.
[6] FEDIW, Kathy. The manual of interior plantscaping: a guide to design, installation, and maintenance. Portland, Oregon: Timber Press, 2015. ISBN 978-1604695571.
[7] Living Community Challenge, Handbook. International Living Future Institute, 2017. [cit. 2018-09-06]. Dostupné z: https://goo.gl/gakEdj
[8] Pleskotová, Petra. Svět barev. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 199 s. [9] Habel, Jiří et al. Světlo a osvětlování. Praha: FCC Public, 2013. 622 s. ISBN 978-80-86534-21-3.
[10] Plháková, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. [váz.]. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
[11] Merkunová, Alena a Miroslav Orel, Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 302 s. Psyché. ISBN 978-80-247-1521-6.
[12] Floristika: odborný časopis pro floristy a květináře. Praha: Martin Sedláček. 2015–2017 (1–6), 2018 (1–3). ISSN 1213-7588.
[13] Into Green [online]. Nizozemsko [cit. 2018-09-06]. Dostupné z: https://intogreen.eu/
[14] Kostroň, Lubomír. Psychologie architektury. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 207 s. Psyché. ISBN 978-80-247-2926-8.
[15] BLANC, Patrick a Véronique LALOT. The vertical garden: from nature to the city. New York: W. W. Norton, 2008. ISBN 978-0393732597.
[16] KRČMÁŘOVÁ, Jana. Hypotéza biofilie Edwarda O. Wilsona. Envigogika. 2009, 4(3). DOI: 10.14712/18023061. 45. ISSN 1802-3061. Dostupné také z: https://goo.gl/K81M2t


 Vyšlo v časopise Světlo č. 5/2018 na straně 22.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.