Aktuální vydání

Číslo 7/2020 vyšlo tiskem 24. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 24. 7. 2020. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika

Hlavní článek
Nové technologie trakčního napájení 25 kV/50 Hz (2. část)

Číslo 3/2020 vyšlo tiskem 8. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 8. 7. 2020.

Činnost odborných organizací
Oznam: LUMEN V4 2020 je zrušený
Co je nového v CIE, duben 2020

Příslušenství osvětlovacích soustav
Foxtrot jako „Master Control“ v Hotelu Breukelen
Regulátory osvětlení – řízení osvětlení na konstantní úroveň

Rostliny a osvětlení v biofilním interiéru Část 10

1. 4. 2020 | Ing. Kučerová, Ing. Stanislav Haš, Ing. Kopřiva | www.svetlo.info

Všeobecné kompoziční principy biofilního designu. 

Hlavní charakteristikou biofilního designu je využívání příznivého vlivu rostlin na hygienu prostředí interiérů. Dalším důležitým posláním je plnění estetické funkce (vzhledem a tvarem rostlin, barevností jejich orgánů, množstvím a uspořádáním rostlin a jejich vazbou na mobiliář a ostatní dekorační a užitné prvky interiéru) a dotváření architektury celého interiéru (celkový architektonický záměr interiéru, členění interiéru, vymezení komunikačních tahů, tvorba pohledových clon, rámování pohledů, optická úprava interiéru, např. zahlazování ostrých hran, zjemnění textury mobiliáře).

Biofilní design vychází ze všech obecných zásad, které využívali všichni designéři, kteří osazovali rostliny pro jejich estetický význam a architektonické dotvoření a zjemnění interiérů. Obecné zásady se ovšem rozšiřují tak, aby rozmístěné rostliny zlepšovaly fyzikální stav interiérového prostředí a v co největší míře působily na vjemy a duševní stav člověka a vedly k jeho dobré pohodě.

Protože stav okolního světa člověk vnímá převážně zrakem, musí biofilní designér respektovat principy zrakového vnímání a základní poznatky světelné techniky, aby mohl vytvářet díla, která zajistí optimální zrakový vjem a vytvoří dokonalou zrakovou pohodu člověka. Zraková pohoda je nutnou podmínkou pro zajištění celkové dobré pohody.

Výběr stanoviště

Stanoviště pro umístění rostlin je závislé na jejich funkci a účelu interiérového objektu a velikosti prostoru. V kancelářích mají být rostliny umístěny především v zorném poli pracovníků, v jednacích síních v zorném poli klientů a návštěvníků. V čekárnách jsou rostliny důležité pro snížení psychického napětí, a proto mají být v širším zorném poli čekajících, užitečné je umístění poblíž dveří jednacích místností, protože sem je nejčastěji zaměřen zrak přítomných. Ve školách mají být rostliny na čelní straně, kde je převážnou dobu učitel. V mateřských školkách nejlépe působí rostliny na uklidnění hyperaktivních dětí v hernách.

Jsou-li květiny na oknech, je vhodné je umístit nikoliv na střed parapetů, ale na jejich okraje v blízkosti ostění okenních otvorů, aby pozadí netvořila jen oslňující obloha. Také květiny u oken mají být spíš po stranách okenních otvorů, kde jsou příjemněji osvětleny a též se omezuje jas oblohy. Nikdy se rostliny bez umělého osvětlení neumísťují mezi okna, kde bývá velmi temná část místnosti (obr. 1) a rostliny zde tvoří jen nepříjemnou temnou plochu bez vykreslení jejich detailů.

V místnostech s prosklenými celými venkovními stěnami bývá při jasné obloze příliš intenzivně osvětlena jejich podlaha. Kromě toho mnoho lidí při přiblížení se k oknu má obavu, že z něj může vypadnout či že je někdo zvenku pozoruje. Všechny uvedené vlivy vytvářejí určitou zrakovou a psychickou nepohodu. Tento stav lze odstranit jednotlivými nádobami nebo truhlíkem s rostlinami (obr. 2).

V obchodních prostorách plní rostliny spíše estetické a architektonické funkce, i když hezká výzdoba z kvetoucích rostlin, stálá nebo sezonní, má určitě vliv i na psychiku zákazníků, kteří jsou v hezkém prostředí spokojenější a lépe a více nakupují. Rostliny je vhodné umístit hned proti vchodům, kolem komunikačních tahů a ve velkých nákupních střediscích v místech pro odpočinek zákazníků, popř. tam, kde plní reklamní funkce.

Jestliže jsou rostliny v prostorách, kde postačuje jejich menší jas (kde lidé pobývají jen krátkou dobu), je výhodné sladit umístění rostlin s umístěním stropních svítidel. To je užitečné zejména tam, kde jsou rostliny v nádobách v řadách. Svítidla, zejména s větším světelným tokem, než mají svítidla v jiných částech místnosti, by měla být vždy nad řadou rostlin.

Místa, kam se rostliny cíleně umísťují, nemají vždy dostatečné denní osvětlení ani pro životní funkce rostlin, ani pro zajištění dobré zrakové pohody člověka. To se zjistí správným změřením nebo výpočtem intenzity osvětlení. V takových místech je třeba počítat s umělým osvětlením.

Míra – velikost a mohutnost rostlinných sestav

Míra osazení rostlin závisí na velikosti, charakteru a účelu interiéru. V pracovních interiérech a v bytech, kde přebývají stále titíž lidé, je vhodné velikost a mohutnost rostlinných výzdob přizpůsobit individuálním vlastnostem a požadavkům těchto lidí. Lidé strozí, přísní, pořádkumilovní mívají raději jednotlivé rostliny jednoduchých tvarů (sanseviéra, aloe, dracény, bromélie; obr. 3), lidé družní, veselí a citově založení mívají v oblibě bujnější rostliny i ve větším množství. To platí zejména o ženách, které mívají ke květinám ještě pečovatelský cit.

Míru a také umístění rostlinných výzdob by měl určovat zahradní architekt ve spolupráci s bytovým architektem nebo bytovým designérem. Měli by společně posoudit, zda zvolené místo a mnohdy i míra jsou vhodné z hlediska náležitého osvětlení, optimálních podmínek pro zrakové vnímání člověka (zejména jasu rostlin a jejich pozadí v závislosti na výmalbě nebo na jiných úpravách povrchu stěn) a z hlediska údržby rostlin. To platí především pro menší díla.

U velkých vertikálních zahrad je zpravidla nutné umístění rostlin podřídit návrhu stavebního architekta. Ovšem na návrhu úprav okolí, výmalby, osvětlení a způsobu provádění údržby rostlin musí už spolupracovat i zahradní architekt. Vertikální zahrady mohou do značné míry ovlivňovat relativní vlhkost vzduchu. To je třeba při vypracovávání návrhu rostlinného díla zjistit a podle toho i upravit množství rostlin nebo klimatizační zařízení.

Proporce

Proporce představuje jednak vztah rostlinného díla k bezprostřednímu okolí, jednak vztah mezi jednotlivými prvky samotného díla. Rostliny musí být v harmonickém souladu s barevným řešením interiéru a s dalšími předměty, nábytkem, obrazy, plastikami a sochami, vázami, musí své okolí dotvářet, nikoliv převyšovat. To ovšem neznamená, že celé vybavení interiéru je dané a zahradní designér se mu musí přizpůsobit. I při určování proporcí rostlinných děl je ideální vzájemná spolupráce zahradního a bytového designéra od samého počátku projektu.

Z hlediska základního principu proporcí je vhodné mít na paměti, že ve velkých prostorách (haly, foyery, dvorany) dobře působí velké solitérní rostliny nebo velké záhony (obr. 4, obr. 5) a velké vertikální stěny, v malých pobytových prostorách (kanceláře, byty) jsou příhodnější menší rostlinná dílka v nádobách, v rostlinných obrazech nebo menší vertikální stěny.

Při hledání vzájemných proporcí jednotlivých rostlin je třeba vždy přihlížet k tomu, aby byl mezi rostlinami dodržen princip jednoduchosti a rozmanitosti a princip kontrastů.

Princip jednoduchosti a rozmanitosti

Tento dvojaký a protichůdný princip vyjadřuje vlastně rčení: všeho s mírou. Jeho uplatnění závisí především na účelu a umístění rostlin. V prostorách, kde se používají rostliny především ke zklidnění, potlačení stresu (čekárny úřadů, zdravotnických zařízení) a k odpočinku mezi nějakými činnostmi (nakupování, přestávky při jednání), jsou užitečné jednoduché rostliny nebo rostlinná díla s převážně zelenými listy (obr. 6). To platí také pro vymezení komunikačních tahů nebo pro rozdělení prostoru třeba květinovými paravány (v koupelnách, v halách s jednacími přepážkami). V místech, kde se lidé mají naladit na uvážené a rychlé rozhodování (obchodní střediska) nebo kde by měli být připraveni vykonávat duševně složité, odpovědné a tvůrčí práce, tam by se měly osazovat již sestavy rostlin se žlutými, oranžovými nebo světle červenými prvky (obr. 7). V prostorách, kde se rostlinné prvky vícekrát opakují (otevřené kanceláře – open spaces), je lépe přiklánět se k jednoduchosti, volit jen několik různých sestav a ty opakovat. Jestliže tomu tak není, mají pracovníci i klienti stálou touhu pozorovat, jaké rostliny jsou na dalších místech kanceláře, a tím se rozptylují.

Při opakování rostlinných sestav je ale třeba zachovat i určitý princip rozmanitosti. V každé sestavě by měly být rostliny stejného druhu v jiné velikosti nebo v jiném uspořádání. Princip jednoduchosti a rozmanitosti je významný pro rostlinné vertikální stěny. Elegantnější a působivější jsou takové, které mají spíše větší pole stejných rostlin, než stěny pestré, s mnoha druhy rostlin v malých množstvích, náhodně umístěných. Zvláště pestré stěny s malými poli rostlin, které lze pozorovat z větší dálky, působí nepříznivě, protože člověk vidí jen směsici do sebe zapadajících neohraničených barev, které vyvolávají pocit chaotičnosti a neklidu.

Principy kontrastů

Aby rostliny v interiéru byly živé a účinně působící na psychiku lidí, nesmí být monotónní, musí vytvářet kontrasty. V prostorách, kde je méně světla a rostliny mají menší jas, je třeba využít kontrast proporcí. Rostliny by měly mít členité listy, rozvolněný habitus, měly by být sdružovány rostliny s různě velkými a různě tvarovanými listy, menší a větší, žilnaté a bez textury, s různými odstíny zelené.

Nádoby na rostliny musí být decentní, nejlépe v nepestrých barvách s odstíny hnědé a šedivé, aby jejich jas výrazně nepřevyšoval jas rostlin.

Psychologicky účinnější je kontrast barev. Jednobarevné zelené rostliny je vhodné kombinovat s rostlinami s panašovanými listy, s listy vybarvenými do žluta, oranžova a do světle červena, s rostlinami s barevnými toulci nebo listeny či s barevnými květy. Zde je možné využít i kontrast volbou pestrých nádob. Příjemné jsou výzdoby se stálezelenými rostlinami doplňované sezónně kvetoucími rostlinami, které přinášejí několikrát do roka žádoucí změny.

Esteticky sladěné kontrasty barev jsou podstatné pro tvorbu větších rostlinných záhonů v interiéru a zejména pro tvorbu vertikálních zelených stěn. Je-li stěna osvětlená jen denním světlem, nemá stíny a dělá dojem nakresleného obrazu. Tam je třeba, aby kontrasty barev byly co největší. Vhodné je do polí různě zelených rostlin vkládat rostliny s barvami, které mají výrazně větší jas, tedy žlutozelené, žluté, oranžové a světle červené. Jestliže tomu tak není, působí stěny při malé denní osvětlenosti ponuře, špinavě, nepříjemně.

Kontrast barev je třeba brát v úvahu i s barvou pozadí, s výmalbou nebo jinou úpravou stěn (obklady) a nebo s barvou mobiliáře. Na světlém místě působí hezky např. zelená rostlina na oranžovém pozadí. Zcela opačně ovšem působí, je-li rostlina umístěna tak, že se na ni odráží světlo od oranžové nebo modré stěny nebo stropu – odražené světlo přetváří zelenou barvu listů na nepříjemně olivově nebo šedožlutě zelenou a nepříjemně zkresluje i barvu květů, barevných listenů nebo ostatních částí rostlin.

Při volbě barev je zapotřebí přihlížet k jejich psychologickým účinkům. Psychologické účinky barev jsou v literatuře popsané, ale nemusí být pro každého člověka stejné. Důležitou roli hrají i konkrétní odstíny barev, působení dalších souvisejících barev, velikost barevné plochy. Proto je vhodné barevné ladění rostlinného díla vytvářet spolu s jeho uživatelem.

Nejvýraznější jsou rostlinná díla jasově rozmanitá, s výrazným kontrastem jasů. Toho je ale možné docílit jen umělým osvětlováním směrovými svítidly umístěnými na okraji pole s rostlinami, které vytvářejí stíny a tím skutečný zrakový počitek prostorovosti, živosti a opravdovosti rostlin. Zejména dobře osvětlené vertikální květinové stěny působí skutečně živě, jako krajiny osvětlené sluncem a mají velký emotivní vliv.

Jako při kontrastu barev je i v tomto případě třeba brát v úvahu také jas rostlin a jas pozadí. U rostlin osvětlovaných jen denním světlem menší intenzity je zcela nevhodné jejich umístění před osvětlenou bílou stěnou, zcela ztrácejí charakter živé rostliny. Tak je tomu u všech květin, které jsou na vnitřním parapetu okna: při jasné obloze je pozorovatel oslněn jasem oblohy, nerozpoznává na rostlině žádné detaily a pohled na ni není příjemný. Pro příjemný zážitek z rostliny je třeba, aby jas pozadí nebyl příliš odlišný od jasu rostlin. Totéž platí tam, kde součástí rostlinných děl jsou různá výtvarná díla (malířská, sochařská, kovářská, sklářská) nebo kde jsou rostliny součástí těchto děl. Kontrast jasů (poměr jasů jednotlivých ploch rostliny i okolí) musí být takový, aby podporoval rozlišení detailů rostlin, ale nezpůsoboval oslnění očí.

Princip rovnovážnosti

Tento princip se uplatňuje u velkých ploch s rostlinami, tedy především u vertikálních stěn a zahrad. Některé stěny jsou komponovány s formální symetrickou rovnováhou jako pravidelné, osově symetrické ornamentální stěny (obr. 8). Mnohem častější jsou ale stěny s rovnováhou vizuální intenzity, která je založena na promyšleném vyvažování charakteristik jednotlivých rostlin s různou váhou velikosti, textury a barvy listů, listenů, květů a s různou strukturou rostlin (obr. 10). Tato rovnováha se nemusí týkat jen rostlin. Součástí některých výzdob, zejména rostlinných obrazů a mobilních vertikálních stěn, jsou jiné prvky, suché kmínky, kořeny, bambusová stébla, dřevěné nebo kovové konstrukční prvky či sítě. Všechny tyto prvky musí mít určitou promyšlenou stavbu a tvary a musí být v rovnováze vizuální intenzity s rostlinami.

Totéž platí i u výzdob, které uplatňují princip tematičnosti. To jsou především vertikální stěny s příběhem, které vyjadřují reálnou přírodní situaci: cesta mezi loukami (obr. 9), potůček protékající lesem ve skalnaté krajině, tropický les s orchidejemi. Takové stěny při dobrém osvětlení velmi silně navozují pocit skutečné přírody. Stejný pocit navozují i vhodné solitérní rostliny umístěné před virtuálním LED oknem, tvořeným obrazem přírody nebo skutečným reálným prostředím, které je za stěnou. Obraz nemusí být vždy reálný, působivé jsou i vhodné rostliny před abstraktním obrazem. Vzhledem k jasu obrazu je zpravidla nutné rostliny přisvětlovat bodovým svítidlem.

Princip akcentu

U velkoplošných výzdob se k usměrnění pozornosti na určité místo květinového záhonu využívá princip akcentu. Záměrného akcentu se dosahuje výraznou barvou rostlin (anthurium) nebo výraznou texturou. Ale i osvětlením. Někteří architekti využívají k akcentu spodní osvětlení rostlin. To je působivé, ale nepřirozené a rostlině neprospívající. Zvyšovat účinek akcentu umělým osvětlením je ale nutné u některých rostlin, které vyžadují vysokou hladinu osvětlenosti (Phalaenopsis, 7 500 lx). V takovém případě je obvykle nutné z hlediska optimálního kontrastu jasu zajistit i dobrou osvětlenost ostatní plochy, aby jas pozadí nebyl menší než 40 cd/m2 (osvětlenost pozadí 160 lx).

Když se akcent zajišťuje některými atraktivními rostlinami (např. právě kvetoucími orchidejemi), jejichž kvetení je sezónní, je dobré uvážit, jak zajistit akcent ještě jinými prvky (částí dřevin, výtvarnými prvky – obrazy, keramickými, skleněnými, kovovými plastikami, kameny). U nádobových stěn bývá ještě dobrá možnost: měnit rostliny v jednotlivých nádobách a tím vytvářet třeba i několikrát v roce příjemné podmínky pro nové zrakové vjemy. V čekárnách jsou rostliny důležité pro snížení psychického napětí, a proto mají být v širším zorném poli čekajících, užitečné je umístění poblíž dveří jednacích místností, protože sem je nejčastěji zaměřen zrak přítomných. Ve školách mají být rostliny na čelní straně, kde je převážnou dobu učitel. V mateřských školách nejlépe působí rostliny na uklidnění hyperaktivních dětí v hernách.

Místa, kam se rostliny cíleně umísťují, nemají vždy dostatečné denní osvětlení ani pro životní funkce rostlin, ani pro zajištění dobré zrakové pohody člověka. To se zjistí správným změřením nebo výpočtem intenzity osvětlení. V takových místech je třeba počítat s umělým osvětlením.

Ing. Kristína Kučerová, Sanofi-Avenis Bratislava,
Ing. Stanislav Haš, CSc., Agroenergo,
Ing. Jan Kopřiva, Zahradnictví Tišnov

Literatura:
[1] HILLOVÁ, D. Perspektivy interiérovej tvorby. Nitra: SPU, 2006.
[2] HALE, GILL. Praktická encyklopédia Feng-šuej. 2006.
[3] KOSTROŇ, L. Psychologie architektury. 2011.
[4] HILLOVÁ, D. Tvorba v sadovnickou kvetinárstve. Nitra: SPU, 2012.


Vyšlo v časopise Světlo č. 2/2020 na straně 14.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde