Osvětlování bytů – Část 1
Vstup do bytu, předsíň, schodiště a chodby
--- Ing. Tomáš Maixner, Siteco Lighting, spol. s r. o. ---
Byl jsem redakcí požádán o sepsání seriálu o osvětlování bytů. Notně jsem se ošíval, leč marně. Zdráhal jsem se proto,
že osobně považuji takový počin za nošení dříví do lesa. Není to zas tak dávno, co ve Světle vyšly skvělé texty Ladislava Monzera. A oko se za těch pár let zas tak moc nezměnilo – tedy nezměnilo se vůbec. Jistě by postačilo jen připomenout pár novinek. Jako je třeba nesmyslný zákaz žárovek, zejména těch mdlených… Ale neubránil jsem se. Takže, milí čtenáři, shovívavě a s pochopením čtěte následující řádky. Vyhnu se obecnému povídání o vlastnostech světla, o obecných zásadách osvětlování. O tom je dostatek textů jinde jistě sepsaných lépe, než by bylo možné zde. Pouze tam, kde to bude zapotřebí, budu upozorňovat na určité zvláštnosti související právě s byty.
Ještě než se budu věnovat vlastnímu pojednání o osvětlování v bytech, dovolím si připomenout počáteční věty z mého článku Umělé osvětlení v bytech (Světlo, 1/2010). Tam jsem psal o tom, že osvětlení bytu je věcí velmi osobní. Stejně jako si lidé vybírají nábytek podle svého uvážení a vkusu, stejně tak volí i prvky osvětlení. Jen zřídka si někdo najme bytového architekta,
v podstatě nikdo si nenajme světelného technika. Ačkoliv by asi ani v jednom případě neškodila konzultace s profesionálem.
Možná by se pak šťastný majitel nového bytu vyvaroval základních chyb, jako je např. použití zářivek s označením 865 (zářivka s teplotou chromatičnosti světla 6 500 K, která vedle žárovky svítí namodralým světlem) v kuchyni (vlastně téměř kdekoliv v bytě), byl by opatrnější při volbě svítidel se světelnými diodami a jistě by si nedal do obýváku rtuťovou výbojku (i takový byt jsem viděl).
Osobně jsem za celou dlouhou dobu svého působení jako světelného technika navrhoval jen málo bytů. Spíš jsem pouze předkládal nápady, varoval před neuváženými kroky nebo vysvětloval, proč je lepší žárovka mdlená než čirá. Tak mě napadá, když už jsem se o tu mdlenou žárovku opakovaně otřel, že by bylo vhodné vysvětlit, proč tak lkám nad jejím koncem v EU.
Důvodů je mnoho. V otevřeném svítidle mdlená žárovka méně oslňuje než čirá. Naopak ve svítidle uzavřeném rovnoměrněji prosvětluje difuzor, při použití čiré žárovky se často na povrchu stínidla objevuje obraz zářící spirály. Světlo mdlené žárovky je mnohem příjemnější.
O naprostém amatérismu úředníka svědčí okamžitý zákaz mdlených baněk. Ona totiž oproti čiré navíc pohltí maximálně
1 % světla (mluvím o mdlených, ne o opalizovaných či opálových žárovkách). Tedy zanedbatelná ztráta vyvážená kvalitnějším
světlem. Ani ve velkých soustavách se žárovkami (např. Obecní dům) by nebyl příkon pro ono jedno procento navyšován. „Poškození“ životního prostředí by se tedy nekonalo. On je obecně zákaz žárovek naprostá zvůle úředníků v Bruselu a test poslušnosti obyvatelstva (vhodné by bylo napsat: loajality poddaných). Jsou svítidla, kam nic jiného nepatří (secesní lustr). Jinde je použití jiného světelného zdroje ekonomický nesmysl – třeba kompaktní zářivka nebo halogenová žárovka v komoře, kam někdo vstoupí jednou za týden na dvě minuty (pak je život žárovky téměř 577 let, návratnost stokorunové investice by se také počítala ve stovkách let).
Ale vraťme se k tématu. Byť jsem se od něj vlastně příliš neodchýlil – mdlené žárovky své místo v bytě mají (měly by mít). Nenapadá mě, čím je nahradit. Halogenové žárovky se s mdlenou baňkou nevyrábějí, kompaktní zářivky nebo LED náhrady (zatím náhražky) mají horší podání barev.
Celý úvodní díl seriálu s můžete přečíst v tištěném vydání časopisu Světlo 4/2012. na opčátku zýáří pak bude k dispozici teké ve své elektronické podobně na ibnternetových stránkách časopisu.