Aktuální vydání

Číslo 7/2020 vyšlo tiskem 24. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 24. 7. 2020. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika

Hlavní článek
Nové technologie trakčního napájení 25 kV/50 Hz (2. část)

Číslo 3/2020 vyšlo tiskem 8. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 8. 7. 2020.

Činnost odborných organizací
Oznam: LUMEN V4 2020 je zrušený
Co je nového v CIE, duben 2020

Příslušenství osvětlovacích soustav
Foxtrot jako „Master Control“ v Hotelu Breukelen
Regulátory osvětlení – řízení osvětlení na konstantní úroveň

Návod na řešení osvětlení v novostavbě bytu z pozice architekta

30. 3. 2020 | Ing. arch. L. Sekal | A.A.L.S. | www.arch.cz/sekal

Vysvětlím podivný název a zúžím problematiku. V mnoha projektech, často i ve větších developerských bytových projektech (rodinné domy, bytové domy), je z hlediska elektroinstalace proveden pouze základní, velmi jednoduchý systém silnoproudých rozvodů, morálně odpovídající rozsahu elektroinstalace prováděné v minulé éře při masové panelové výstavbě bytových domů.

Elektroinstalace

Konkrétně to obvykle znamená provedení jen jednoho centrálního stropního vývodu pro osvětlení v místnosti, s jedním vypínačem. Rozvod je proveden pouze třížilovým kabelem. Hlavním důvodem je snaha investora minimalizovat investiční náklady. Ostatně zákazník si může objednat tzv. klientskou změnu, která vylepší tento nízký standard. Každá klientská změna ale znamená nemalý poplatek v řádu desítek tisíc korun. Proto klient, sáhne-li k takovýmto změnám, řeší především úpravu dispozic, materiály na podlaze, uspořádání kuchyňské linky, zařizovací předměty, dlažbu s obklady v koupelně apod. Na elektroinstalaci se většinou v této fázi nemyslí. Doporučoval bych alespoň zkontrolovat počet a umístění zásuvek, aby odpovídaly budoucímu zařízení nábytkem. Znamená to zejména znásobení počtu zásuvek, např. u budoucího umístění pracovního stolu, dále uvážit místo k napojení osvětlení vánočního stromku, stojanového svítidla, dětské autodráhy nebo modelu železnice, v šatně např. připojení žehličky. Napojení televizoru je obvykle řešeno, je třeba prověřit požadovaný počet televizních přijímačů (kromě obývacího pokoje i umístění v dalších místnostech). Současně je třeba vedle půdorysného umístění vývodů zásuvek 230 V, antény, popř. internetu korigovat i výškové umístění sestavy zásuvek s vazbou na konkrétní nábytek, kde bude televizní obrazovka umístěna. Ne vždy je nejvhodnější instalace pomocí málo vzhledného konzolového držáku TV s častým velkým odsazením monitoru od stěny, a tudíž i s příliš viditelnou kabeláží. Možným řešením je upevnění obrazovky včetně nezbytných kabelů do atypicky řešené nábytkové předstěny, v tomto případě včetně skrytých LED linek s nepřímým osvětlením (obr. 1). Rovněž je třeba domyslet, kde se budou dobíjet všechny telefony, hodinky, tablety, fotoaparáty a další větší či menší akumulátory.

I při vlastním navrhování, projektování hraje určitou negativní roli i okolnost, že řešení elektrorozvodů se odkládá jako zdánlivě méně důležitá činnost na pozdější dobu. Pro klienta je mnoho atraktivnějších částí projektu, kterým věnuje podstatně větší pozornost. Například se zabývá velikostí garáže, počtem parkovacích míst, velikostí bazénu nebo terasy, zajímá se o možnost grilování apod. Ale na řešení umělého osvětlení se často zapomíná. Ale právě elektroinstalace je jednou z prvních činností, které se po dokončení hrubé stavby začínají v interiérech zavádět. Pozdější úpravy a změny jsou buď nemožné (např. jsou-li rozvody provedeny ve stropní železobetonové konstrukci), nebo obtížné, když jsou již dokončeny následné povrchové úpravy, např. omítky.

V podstatě to znamená mít představu o interiéru včetně umělého osvětlení nejpozději před zahájením prací na projektu pro provedení stavby. V případě jednoduššího projektu tedy před zahájením prací na jednostupňové dokumentaci. To je ale současně velký tlak na projektanta – architekta, kdy by měl v úvodních fázích projektové činnosti před zmíněnou tzv. prováděcí dokumentací znát interiér. To ovšem není časově ani věcně zakalkulováno do výkonových fází jednotlivých částí projektové činnosti.

Výsledkem souběhu všech těchto okolností je onen výsledek popisovaný v úvodu textu – tzn. jeden centrální světelný vývod v místnosti.

Řešení umělého osvětlení

Konečně se dostávám k deklarovaným návrhům, jak vyřešit umělé osvětlení, nenespokojí-li se zadavatel pouze s centrálním vývodem uprostřed místnosti.

Malá vsuvka: Proč vůbec kritizuji instalaci svítidla v centrální pozici v místnosti? Centrální svítidlo je obvykle buď závěsné, nebo přisazené. Ve většině distribuuje přímo-nepřímý světelný tok, více či méně rozptýlený. Obyčejně spolehlivě osvětlí celou místnost. Co je na tom špatného? Vždyť i centrální svítidlo může být velmi zajímavé (obr. 2) – kromě designu, materiálu, barvy, zpracování např. tím, že může vytvářet zajímavé vržené stíny na stropě (obr. 3).

Běžná centrální svítidla ale nabízejí malou variabilitu, rozptýlené světlo nevytváří vlastní ani vržené stíny na nábytku, na předmětech a obyvatelích. Celkově bývá dojem z interiéru plochý, nevýrazný, nudný. V každé místnosti obyvatelé vykonávají zároveň různou činnost, mají různou náladu. Chtějí soukromí nebo naopak přijímají návštěvy, slaví narozeniny, sledují televizi, studují apod. Pro všechny tyto činnosti nevystačí s jedním neměnným osvětlením. Je známo, že osvětlení ovlivňuje lidskou psychiku. Například intenzivní chladnější bílé světlo (4 000 K) stimuluje k vyšší pracovní činnosti, naopak teplé světlo (2 700 K) nižší intenzity připravuje organismus ke spánku. Umělé osvětlení prodlužuje denní dobu svitu slunce. Ale i přirozený sluneční svit mění svou intenzitu, směr a chromatičnost světla. Proto stejný, neměnný a jednotvárný světelný tok zafixovaného svítidla je oproti přírodě nepřirozený.

Přesto lze i s jedním centrálním vývodem vytvořit takové osvětlení, které by měnilo intenzitu i teplotu chromatičnosti světla, které by se přiblížilo k přirozenému slunečnímu svitu. Nejjednodušším opatřením je instalace stmívače (výměna strojku a tlačítka v existujícím vypínači). U tradičního žárovkového svítidla nebyl problém vláknový zdroj stmívat. Když nyní uživatel pořizuje svítidlo (nejčastěji s LED zdroji), musí být stmívání přizpůsobena elektronická výbava svítidla. Zjednodušeně řečeno: svítidlo musí být stmívatelné. Jsou ale nabízena i svítidla, která jsou podstatně propracovanější. Nejenže mohou být stmívatelná, ale navíc mohou též měnit teplotu chromatičnosti (nejčastěji mezi 2 700 a 4 000 K). Svítidlo může rovněž být opatřeno závěsnými prvky s proměnlivou délkou závěsných prvků (stahovací) (obr. 4). Ovládání je jednoduché, pomocí dálkového ovladače.

Dnes je stále oblíbenější instalace takového svítidla, které má jeden napájecí bod, ale více světelných zdrojů. Jestliže je svítidlo asymetrické, může eliminovat nevhodnou půdorysnou pozici vývodu kabelu napájení (obr. 5 až obr. 8). Variantou může být individuální skladebná struktura přisazená přímo na strop, popř. mírně odsazená pro přímou nebo přímo-nepřímou distribuci světla (obr. 9). Tato svítidla mohou rovnoměrně osvětlit část, popř. i celou plochu pokoje, resp. celý prostor místnosti. Jejich výhodou je určitá flexibilnost, umožňující variabilitu vybavení interiéru nábytkem.

Další možnou variantou, jak reagovat na jediný stropní světelný vývod, je použití lištového systému, který má jediný napájecí bod (sníží se tak náklady na kabeláž). Lišty lze půdorysně libovolně skládat, mohou být standardně na napětí 230 V nebo jsou nízkovoltové (24 V, 48 V). U systému 230 V je příslušný transformátor součástí výzbroje svítidla, u nízkonapěťového systému je transformátor předřazen systému a dovoluje použít rozměrově subtilnější svítidla (obr. 10). Lištový systém může být variantně přisazený k rovině stropu nebo zavěšený pod stropem, záleží především na světlé výšce interiéru. Záměrně zmiňuji jen tento nejjednodušší systém. Je možné použít i dražší, ale estetičtější provedení – lišty vsazené do podhledu, popř. systémové profily, nejčastěji opět vsazené do podhledu, které jsou osazeny individuální skladbou jednotlivých svítidel (obr. 11). Toto provedení nelze instalovat do každého bytu. Musí být navržen odpovídající interiér. V tradičním interiéru by tento systém byl svým industriálnějším pojetím příliš rušivý. Nabízí však současně možnost ideálního osvětlení interiéru s patřičnou variabilitou – to vše s připojením na jediný vývod rozvodů elektro. Je dobré připomenout, že běžné elektrolišty jsou tříokruhové, lze tedy jednu lištu zapojit na tři světelné obvody, z nichž každý je možné ovládat samostatně, třeba i samostatně stmívat. Podle charakteru interiéru lze použít lištu i svítidla v bílé nebo černé barvě, móda stříbrného povrchu je momentálně na ústupu. Černé provedení je výrazově techničtější, odpovídá industriálnějšímu výrazu interiéru, loftovému typu bydlení apod. (obr. 12). Bílé provedení je méně výrazné, podtrhuje mnohdy žádoucí subtilnost provedení, zároveň ale může v některých případech působit lacinější dojmem (může připomínat bílý plast). Co se týče bytového interiéru, je třeba ze široké škály svítidel vybírat rozměrově subtilnější typy, pokud možno současně se zachováním vyššího světelného toku tak, aby svítidla umožňovala vytvořit celkové, nikoliv jen dekorativní osvětlení např. výtvarných děl na stěně. Zároveň je menší počet výkonnějších svítidel obvykle investičně méně náročný. Je třeba volit i patřičnou optiku svítidel. Pro celkové osvětlení širokou optiku, tzn. 45° až 60°, pro lokální osvětlení je možné podle vzdálenosti od osvětlovaného předmětu volit užší charakteristiku, tzn. 24° až 10°, popř. i méně. Každopádně lištový systém poskytuje převážně směrové, reflektorové světlo. To je vhodné (spíše nutné) kombinovat s difuznějším světelným tokem. Někteří výrobci proto nabízejí i svítidla s rozptýlenou distribucí světla s umístěním přímo do lišty (obr. 13). Vedle těchto pokročilých svítidel lze reflektorová svítidla v liště doplnit rozptýleným světlem stojanového svítidla, popř. nepřímým světlem z LED linek – to už je ale jiná kapitola. Základní výhodou stojanových svítidel je též spodní osvětlení stropu. Tím dojmově zvyšují prostor místnosti, zároveň rozptýlené odražené nepřímé osvětlení je subjektivně velmi příjemné. Nevýhodou může být fakt (kromě ztráty světelného toku přibližně o jednu třetinu oproti přímému osvětlení), že stojanové svítidlo zabírá část drahocenné podlahové plochy. U takového svítidla je nutné pamatovat i na jeho stabilitu, aby při jeho převržení nedošlo k úrazu (dříve, při použití žárovkového světelného zdroje i k požáru).

Je třeba zmínit i další možnost, jak se vypořádat s minimem elektrických vývodů pro osvětlení interiéru bytu, resp. rodinného domu. Vedle zapojení stojanového svítidla do zásuvkového obvodu lze podobně připojit i specifická nástěnná svítidla (některá přecházejí až do stropního provedení). Světelný bod obohacuje interiér i o svébytnou grafiku – abstraktní kresbu na stěně, která zvyšuje vnímání jinak třeba zcela subtilního svítidla (obr. 14).

Foto: autor textu a interiéru (1), archiv výrobců svítidel (2 až 14)


Vyšlo v časopise Světlo č. 2/2020 na straně 10.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.