Ing. Stanislav Haš, CSc. – na rozloučenou

Ing. Stanislav Haš se narodil počátkem dubna 1931 v chalupě č. 11 v obci Skuhrov. Bylo to zrovna na Boží hod velikonoční, a tak mu porodní bába, sudička, která mu pomáhala na svět, předpověděla šťastný, naplněný a dlouhý život. Tak se také stalo.

„Tatínek, dědeček a pradědeček, vědec a celoživotní optimista a idealista se srdcem na pravém místě“ (syn Vladimír Haš)

Ing. Stanislav Haš se narodil počátkem dubna 1931 v chalupě č. 11 v obci Skuhrov. Bylo to zrovna na Boží hod velikonoční, a tak mu porodní bába, sudička, která mu pomáhala na svět, předpověděla šťastný, naplněný a dlouhý život. Tak se také stalo.

V dětství rád poznával svět kolem sebe. S přáteli a kamarády ve skautském oddíle pozoroval okolní přírodu brdských strání a lesů. Zrovna tak rád se účastnil i ministrování v kostele. Se stejným zájmem, který ho vázal k přírodě, objevoval také celou řadu profesí, jak nám vždy vyprávěl. Rád pozoroval třeba kameníky, slévače nebo rolníky při práci na poli, kteří v okolí Rožmitálu provozovali svoji živnost. Poznal jejich tvrdý život a to dost možná vedlo k tomu, že chtěl pomáhat zlepšovat kvalitu jejich žití tím, že jim práci usnadní. Zcela určitě ho tato touha a všeobecná idea pomáhat lidem posléze vedly k jeho výzkumu v oblasti mechanizace v zemědělství. V dětství také často pomáhal v obchodě svých rodičů, kteří vlastnili místní, rožmitálský konzum, obchod se zbožím všeho druhu.

Během protektorátu nastoupil ke studiu Reálného gymnázia v Příbrami. Jak stojí psáno v dobové zprávě psychologa tehdejší školy, byla jeho „povšechná inteligence poněkud nadprůměrná a názorová složka inteligence značně nadprůměrná“. Dále ve zprávě stálo: „Pracuje přiměřeně hbitě, velmi přesně a vytrvale“. Silný intelekt a jeho úžasná píle a vytrvalost vedly k tomu, že gymnázium vystudoval a maturitní zkoušku složil s vyznamenáním. Poté si stanovil další studijní cíl. Roku 1950 nastoupil na Fakultu elektrotechnického inženýrství Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. Absolvoval ji v roce 1954 s červeným diplomem a titulem inženýra. Následně svá studia povýšil na titul kandidáta věd.

Krátce po svém startu do pracovního procesu se seznámil se slečnou Květoslavou Škodovou, kterou ještě téhož roku pojal za svoji choť, a postupně se stal otcem dcery Štěpánky a o šest let později syna Vladimíra.

Svoji pracovní kariéru začal v roce 1954 ve Výzkumném ústavu pro mechanizaci a elektrifikaci zemědělství pod Československou akademií zemědělských věd (nyní Výzkumný ústav zemědělské techniky) jako inženýr-asistent. Postupem času a díky svému plnému nasazení profesně dospěl až na post samostatného výzkumníka, následně se stal zástupcem ředitele a vedoucím oddělení agrofyziky (1971 až 1979) a vedoucím odboru energetiky dopravy a využití strojů (1978 až 1991). Ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky působil do roku 1991, kdy odešel do důchodu. Společně se svým týmem spolupracovníků dosáhl několika skutečných úspěchů. Věnoval se problematice užití elektrické energie v zemědělství, od roku 1961 se zabýval využíváním speciálních transformací energie, zejména elektromagnetického záření v technologických procesech a rozpracoval problematiku aplikace ultrafialových zářičů v živočišné výrobě, studoval problémy využití přírodního optického záření slunce a oblohy pro intenzifikaci rostlinné produkce. To jej přivedlo k širší problematice využití obnovitelných zdrojů energie v zemědělství. Věnoval se konstrukci a programování automatizovaných systémů řízení výrobních procesů a regulaci klimatu ve sklenících, kde bohatě využil své znalosti o fotosyntetickém i fotoperiodickém ozařování rostlin. Publikoval v erudovaných vědeckých časopisech a byl sám autorem čtyř samostatných publikací na téma využití energie v zemědělství, ultrafialového záření a vybavení a provozu skleníků. Intenzivně pracoval ve vědeckých společnostech ČSAV, spolupracoval s výzkumnými pracovišti a vysokými školami v Československu i v zahraničí, zejména v rámci tehdejšího RVHP i FAO, kde pracoval v řadě odborných mezinárodních komisí. Za svoji vědecko-výzkumnou činnost v oblastech energií v zemědělství byl vyznamenán rezortním vyznamenáním ministra zemědělství a výživy a v roce 1980 získal Národní cenu ČSR.

Cílem Ing. Haše bylo vždy bádání a posouvání hranice vědy poctivě dosaženými znalostmi a výsledky. Toto byl jeho skutečný svět. Na poli vědy se cítil doma. I po odchodu do důchodu nikdy nepřestal pracovat a pustil se na vlastní pěst do dalších výzkumů, tzv. jako vědec-podnikatel na volné noze. Zabýval se energetickou bilancí skleníků, a tak jsou jeho rukou na různých místech České republiky dodnes instalovány technologie osvětlení, vytápění a jejich řízení. Tím nejznámějším je asi skleník Fata Morgana v Praze- -Troji, kde úspěšně vyřešil a instaloval fotosyntetické osvětlování rostlin.

V důchodovém věku začal studovat biofilii a biofilní design v interiérech, různé druhy osvětlení a vliv přítomnosti květin a zeleně na psychiku člověka. Stal se také pravidelným přispěvatelem časopisů Světlo (mj. seriál Rostliny a světlo v biofilním interiéru) a Floristika, ve kterých bylo publikováno mnohé z jeho práce a výzkumů. Spolupracoval s ČZU a Mendelovou univerzitou v Brně na edukativním rozvoji jejich studentů.

Dlouhou chvíli, kterou vlastně skoro nikdy nezažil, si v důchodu krátil i sepisováním turistického průvodce po Rožmitálsku, kraji, který miloval. Jeho naturel mu pro tuto činnost umožnil lehce získat větší počet příbuzenstva i místních občanů ke spolupráci. Ta vedla až k sestavení celistvého materiálu vhodného k publikování.

Ing. Haš měl rád život, rád poznával svět a zvyky lidí v krajinách Evropy a Asie, které navštívil. Jako pravý bonviván, tedy člověk, který si užívá dobrých věcí života, velmi rád ochutnával různá jídla, obdivoval rozmanitost chutí a jejich konzumace ho naplňovala pocitem všeobjímající blaženosti. Ve všem, co v životě dělal, viděl smysl a pro každého člověka, se kterým se setkal, našel pochopení. Byl manuálně velmi zručný – nejen u něj doma se nachází řada různých výrobků. Úspěšně dokončená díla ale nikdy neopakoval. To se mu zdálo nudné. Díval se stále dál a potřeboval nové podněty. Rád s rodinou cestoval po vlasti i zahraničí. Nikdy se nenudil. Pro výlety vymýšlel zajímavé itineráře a cestování s ním byla vždy příjemná zábava.

Syn Vladimír svého otce výstižně charakterizoval: „Jako člověk i otec byl vždy čestný a vůči rodině velmi zodpovědný. Lidé v jeho okolí ho měli rádi za jeho vřelost, životní elán. I když více než společnost měl rád svoji práci, byl díky svému vědomostnímu rozhledu, podávanému s přirozenou skromností, při neformálním kontaktu s lidmi vždy velmi vítaným a zdvořilým společníkem. Nikdy jsme od něj doma v jeho soukromí neslyšeli, že by o někom ze svého okolí mluvil špatně nebo zle, naopak hledal na druhých vždy jen dobré vlastnosti a přemýšlel o nich samotných. To, co nás otec nikdy nenaučil, jsou sprostá a hrubá slova. Nikdy v životě jsme z jeho úst něco takového neslyšeli. Byl i ve svém nitru velmi slušný, dobrosrdečný a pokorný člověk. Byl tahoun s nadšením pro novinky a dovedl si získat pozornost svého okolí. Svoje názory směrem k okolnímu světu pak vždy specifikoval velmi zřetelně a silně, a pokud došlo k diskusi, nikdy to žádný zjeho oponentů neměl s tatínkem jednoduché. Spojoval lidi a jako lídr dokázal dovést i práci ostatních k úspěchu.“

Ing. Haš měl stále spoustu plánů a jeho obrovská energie trvala až do nedávné minulosti. Ještě v únoru letošního roku měl přednášku na Zemědělské univerzitě. Svoji poslední odbornou knihu na téma biofilie ale již zanechal rozepsanou.

Pane inženýre, děkujeme Vám za dlouholetou spolupráci*). Bylo nám ctí s Vámi pracovat. Nezapomeneme!

Ing. Jana Kotková a Ing. Jiří Novotný

(Děkujeme p. Vladimíru Hašovi za poskytnutí textu na rozloučenou a bývalým kolegům zVÚZT Ing. Jaroslavu Károvi, CSc., a Ing. Petru Hutlovi, CSc., za doplňující údaje o odborné činnosti Ing. Haše během jeho působení ve VÚZT.)

Foto: archiv Vladimíra Haše (1, 2), Ing. Jana Kotková (3, 4, 6), Ing. Pavel Ambrož, CSc. (5)

 

*) První článek od Ing. Haše vyšel v časopise Světlo už v roce 2008 (Fotosynteticky aktivní osvětlovací soustava ve skleníku Fata Morgana, autoři: Ing. Stanislav Haš, CSc., Agroenergo, Praha, a Miroslav Hajzler, Enika CZ s. r. o., Nová Paka, Světlo 4/2008, str. 16 až 18.)