Co se již nevejde do nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – Část 1
2. 1. 2018 | Ing. Jana Lepší | Zdravotní ústav v Ústí nad Labem | www.svetlo.info
Cílem článku je upozornit na problémy, se kterými se setkávají pracovníci hygienické služby při kontrolách provozů a při schvalování projektové dokumentace a následně i pracovníci při měření pro kolaudace či kontroly*).
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanovují podmínky ochrany zdraví při práci, v platném znění – osvětlení
V §7 (6) je definována trvalá práce jako práce vykonávaná po dobu 4 hodin za směnu.
V normě ČSN 73 0580-1 [1] je trvalý pobyt definován jako pobyt lidí ve vnitřním prostoru nebo v jeho funkčně vymezené části, který trvá v průběhu jednoho dne (za denního světla) déle než čtyři hodiny a opakuje se při trvalém užívání budovy více než jednou týdně.
Podobně je chápán trvalý pobyt a trvalá práce i v jiných předpisech. §7 NV je ale právně nejvýše. Všechny minimální (limitní) požadavky na osvětlení v NV se týkají pouze trvalé práce. Již zde nastává často problém, zda pracovník je na pracovišti více, či méně než 4 hodiny za směnu. Pro schvalování je u problematických prostorů samozřejmě výhodnější tvrdit, že se bude jednat o krátkodobý pobyt pracovníků. Hygienická služba většinou nepožaduje měření osvětlení v prostorách bez trvalého pobytu. Potom se nenavyšují požadavky na osvětlenost u sdruženého osvětlení ani u prostor bez denního světla pro případ změny na pracoviště s trvalým pobytem pracovníků.
Jak je tomu ale ve skutečnosti? Pracovníci v těchto prostorách netráví mnohdy jen osm, ale někdy i 12 hodin za směnu. Nejčastěji se to stává v nájemních prostorách. Pronajímatel se přece nemůže zaručit za nájemce. Nájemce často ani neví, za jakých podmínek byl prostor schválen a kolaudován, a využívá ho podle svých potřeb (obr. 1). A tak se např. stává, že v hale určené pouze na skladování se najednou vykonává i zrakově náročná montáž.
Obr. 1. Pracoviště s PC umístěné ve skladu
V § 34 nařízení vlády se řeší podmínky ochrany zdraví při práci se zrakovou zátěží.
Vymezení zrakové zátěže se týká opravdu činností, které již potřebují regulaci času a přestávek.
(1) Prací se zrakovou zátěží se rozumí trvalá práce
a) spojená s náročností na rozlišení detailů,
b) vykonávaná za zvláštních světelných podmínek,
c) spojená s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů nebo se zobrazovacími jednotkami,
d) spojená s neodstranitelným oslňováním.
(2) Prací spojenou s náročností na rozlišení detailů se rozumí práce, při níž je vidění zaměstnance ztíženo velikostí či tvarem detailu, jeho pohybem (ČSN EN 12665 [2]) nebo jasovým či barevným kontrastem v místě zrakového úkolu.
(3) Prací vykonávanou za zvláštních světelných podmínek se rozumí práce vykonávaná při určené barvě světla nebo při neodstranitelném kolísání jasu v prostoru zrakového úkolu nebo jeho okolí.
Pracovišť, kde je třeba rozlišovat malé detaily, není u nás právě málo. Patří sem především výroba elektronických součástek, výroba kabelových svazků a mnohé další.
S malým kritickým detailem je spojeno také používání zvětšovacích přístrojů či monitorů (obr. 2a, b).
Obr. 2. a) Kontrola kabelových svazků pod mikroskopem, b) detail
Zvláštní světelné podmínky často znamenají i neodstranitelné oslnění. Patří sem různé druhy kontrol, kde jsou prosvěcovány a hledány defekty materiálu (obr. 3). Přemístění těchto pracovišť do prostor bez denního světla zrakovou náročnost ještě zhorší. Do zvláštních světelných podmínek nelze ale počítat používání různých barevných nátěrů na stěnách, které zkreslují barvu světla nejen v místě zrakového úkolu (obr. 4), ale i celkově.
Obr. 3. Neodstranitelné oslnění
Obr. 4. Co udělá oranžový operační sál s barvami tkání?
(4) Prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství.
Mezi tuto práci patří dnes velmi častá práce na PC, kontrola při monitorování prostoru, práce ve velínech tepláren, rozvoden, elektráren (obr. 5).
Tyto činnosti jsou zrakově velmi náročné a unavující. Zde by se zvláště mělo dbát na možnosti vytvářet co nejlepší podmínky pro tyto činnosti. NV na ochranu zdraví pamatuje, a to v § 35.
Obr. 5. Velín – záleží na kvalitě a kontrastu zobrazovaného schématu
§ 35 Minimální opatření k ochraně zdraví při práci
Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.
Umožňují však vždy zaměstnavatelé pracovníkům tyto bezpečnostní přestávky? Některým se možná zdá, že pracovníci zbytečně promrhají pracovní dobu. Lze je vůbec uskutečnit v nepřetržitém provozu? V jakých podmínkách se přestávky tráví? Je tam vždy vyhovující denní osvětlení, nebo jde pouze o kout, kde si mohou dát kávu či svačinu?
V prodejních jednotkách obchodních center jsou prodavačky často samy i dvanáct hodin, nemají kdo by je vystřídal. Je problém byť jen se vzdálit na toaletu. Pauzu na jídlo často mají, pouze pokud v prodejně právě není zákazník (obr. 6). Denní místnost nemají, pro prodejní jednotky nebyly zřízeny a obchodní centrum centrálně ji rovněž nemá. Pracovnice se střídají v několikadenních
turnusech.
Obr. 6. Jednotka v obchodním centru bez denního světla
Podmínky ochrany zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami
§ 50 Bližší hygienické požadavky na zobrazovací jednotky
(1) Na obrazovce zobrazovací jednotky se nesmí vyskytovat kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy ze svítidel či z jiných zdrojů, jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně.
Obr. 7. Velký kontrast jasů PC proti obloze
To je snad nejčastější neplnění požadavků. Stížností na únavu očí od PC je mnoho. Minimálně z 80 % je to právě špatným umístěním PC (obr. 7, obr. 8) vzhledem k osvětlovacím otvorům (pozn.: stejně se umisťují i televize), méně často zrcadlením svítidel. Mnohem závažnější je ale případ, jak umístit PC v kanceláři prosklené ze všech stran (obr. 9). To musí architekti nejdříve pochopit, že skleníky jsou vhodné k pěstování květin a zeleniny (i tam se však některé části zabílí), a ne pro práci na PC. Vznikají zde velké kontrasty jasů, ať už od světla přímého, či odraženého.
Obr. 8. Špatnému umístění PC ani žaluzie nepomohou
Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklou kancelářskou práci nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2.
(2) Klávesnice musí být při trvalé práci oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou i zápěstí. Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné a kontrastní proti pozadí.
Otázkou je, zda dnes převážně vyráběné černé (u strojů bývají i jiné) klávesnice mají vždy dobrou čitelnost. Nedávno se jedna oční lékařka divila, proč se nevyrábějí bílé s černými znaky, když jsou pro zrak příznivější. Musí být klávesnice ve stejné barvě jako počítač, který často stojí pod stolem?
I klávesnice je třeba udržovat v čistotě – postačí pravidelně otírat např. vlhkou tzv. švédskou utěrkou.
Obr. 9. Kam s PC ve „skleníku“?
(3) Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalšího zařízení. Deska pracovního stolu a dalšího zařízení musí být matná, aby na ní nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému, kdo ji vyžaduje.
V reálu jsme je potkali ale jen párkrát.
§55 (3) Místnost pro odpočinek se zřizuje, pokud to vyžaduje bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zejména s ohledem na vykonávanou činnost a v blízkosti pracoviště. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká, větraná, osvětlena denním světlem podle § 45 odst. 8 a vytápěna nejméně na 20 oC. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly tak, aby jejich počet odpovídal počtu zaměstnanců nejpočetněji zastoupené směny. Pokud má sloužit i pro konzumaci jídla, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na ohřívání a uchovávání jídla. Na místnost pro odpočinek, která musí být z technologických důvodů umístěna pod úrovní terénu, se nevztahuje požadavek zajištění denního osvětlení a přirozeného větrání.
*) Text obsahuje citace nařízení vlády s vkládanými modře vyznačenými komentáři autorky a odkazy na normy.
Autorka: Ing. Jana Lepší, jana.lepsi@zuusti.cz
Recenze: RNDr. Marie Juklová
Literatura:
[1] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – část 1: Základní požadavky. 2007.
[2] ČSN EN 12665 Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení. 2012.
Vyšlo v časopise Světlo č. 6/2017 na straně 46.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.