Aktuální vydání

Číslo 4/2021 vyšlo tiskem 14. 4. 2021. V elektronické verzi na webu 3. 5. 2021. 

Téma: Inteligentní budovy; Elektroinstalace; Zabezpečovací technika

Hlavní článek
Elektrické a úžitkové vlastnosti komerčných primárnych alkalických článkov

Číslo 2/2021 vyšlo tiskem
9. 4. 2021. V elektronické verzi na webu 19. 4. 2021.

Denní světlo
Denné osvetlenie novostavby telocvične pomocou GLASSFLOOR

Příslušenství osvětlovacích soustav
DALI LINK – inteligentní a ekonomické řízení osvětlení pro samostatné místnosti
Napájecí zdroje LED s bezdrátovým rozhraním v nabídce MEAN WELL

Carl Hosch – král novoborských svítidel

30. 6. 2020 | Tereza Bednářová | placeholder

Firma Carla Hosche patřila v poslední třetině 19. a první polovině 20. století k největším a nejvýraznějším novoborským obchodním společnostem a rafineriím. Podobně jako jiné místní společnosti se věnovala produkci zušlechtěného dutého skla, ale vyniknout jí dala především luxusní ověsková svítidla nabízená zákazníkům v obdivuhodném množství tvarů a netradičních kombinací v oblasti dekorů.

Firma Carla Hosche patřila v poslední třetině 19. a první polovině 20. století k největším a nejvýraznějším novoborským obchodním společnostem a rafineriím. Podobně jako jiné místní společnosti se věnovala produkci zušlechtěného dutého skla, ale vyniknout jí dala především luxusní ověsková svítidla nabízená zákazníkům v obdivuhodném množství tvarů a netradičních kombinací v oblasti dekorů.

Podnikatelský vzestup Carla Hosche

Zakladatel společnosti Carl Hosch přišel do Nového Boru v roce 1858 z Hessenska jako administrativní zaměstnanec sklářské obchodní společnosti Vogelsang & Söhne. Tato firma měla centrálu ve Frankfurtu nad Mohanem a zabývala se produkcí a obchodem s luxusním sklem včetně svítidel. Protože se postupně stala největším odběratelem novoborského skla, za účelem zjednodušení podnikání si roku 1847 v Novém Boru založila vlastní pobočku [1]. Svým „know-how“ podnítila rozvoj společenských i obchodních styků na mezinárodní úrovni a seznámila s novoborským sklem mnoho významných zákazníků.

Zkušenosti, znalosti a kontakty získané ve firmě Vogelsang & Söhne byly pro Carla Hosche výborným odrazovým můstkem. První vlastní továrnu na výrobu lustrů založil roku 1864 v Zákupech u České Lípy (obr. 1). O čtyři roky později však firmu strategicky přestěhoval přímo do Nového Boru – nejvýznamnějšího centra obchodu s dutým sklem vČechách. Pro firemní sídlo získal jedno z nejexponovanějších míst ve městě hned na hlavní třídě – v dnešní ulici T. G. Masaryka (obr. 2), což byl promyšlený, velmi efektivní a praktický tah související také se zřízením železničního spojení vzdáleného pouhých několik set metrů. Carl Hosch do práce ve firmě zasvětil i své dva syny – stejnojmenného Carla aAlexandra. Ti po smrti svého otce roku 1893 převzali společně se spolupracovníky Josefem F. Grohem a Hansem Eisertem její vedení.

Firma na přelomu 19. a 20. století rychle expandovala a modernizovala provozy. Mezi roky 1889 a 1897 zakoupila místní rafinerie Grohmann & Co. a Anton Pelikan, Robert Geppert & Co. aAugust Hegenbarth [2]. Největší rozmach firma zažila před první světovou válkou, kdy patřila k předním exportérům skla v oblasti [3]. Prosperita umožnila další dostavby a modernizaci provozoven v letech 1902 a 1904 [1].

Zhoršení ekonomické situace přišlo s první světovou válkou. V této době zemřel Alexandr Hosch (1916) a jeho štafetu ve firmě přebral syn Richard pod vedením strýce Carla. Po útlumu trhu nastala s oživením trhu ve 20. letech 20. století další úspěšná éra. Firma vybudovala vlastní rafinerie a zaměstnávala na 300 místních řemeslníků. Po smrti Carla Hosche ml. (1932) se majiteli sklárny stali společně s Richardem vdova po Carlu Adolfine a syn Carl [3]. Během let 1938 až 1945 vedl firmu pouze Richard Hosch [1].

Hosch (1916) a jeho štafetu ve firmě přebral syn Richard pod vedením strýce Carla. Po útlumu trhu nastala s oživením trhu ve 20. letech 20. století další úspěšná éra. Firma vybudovala vlastní rafinerie a zaměstnávala na 300 místních řemeslníků. Po smrti Carla Hosche ml. (1932) se majiteli sklárny stali společně s Richardem vdova po Carlu Adolfine a syn Carl [3]. Během let 1938 až 1945 vedl firmu pouze Richard Hosch [1].

Postavení na světovém trhu a ocenění

Carl Hosch své zboží stejně jako ostatní české sklářské společnosti v převážné většině vyvážel do zahraničí. Podle dobových adresářů dosáhl exportní podíl z celkového objemu produkce až 95 %. Pro úspěch a získání zajímavých zakázek bylo důležitých více faktorů. Šlo o dodání kvalitního výrobku za přijatelnou cenu, modernizování provozů, sledování aktuálních trendů, pěstování dobrých obchodních vztahů a umění „být vidět“. Výbornou příležitostí k prezentaci se ve druhé polovině 19. století staly mezinárodní výstavy. Za svítidla získala firma své první zahraniční ocenění roku 1877 na průmyslové výstavě v jihoafrickém Kapském Městě, záhy následovala ocenění z dalších výstav: v Sydney (1879) a Melbourne (1880, zlatá medaile) v Austrálii či na Rakousko-uherské průmyslové a zemědělské výstavě v Terstu (1882). Na Německočeské výstavě v Liberci (1906) svými ověskovými lustry doplnila strop hlavní výstavní restaurace [3]. Mimo světové výstavy firma představovala své výrobky pravidelně též na tradičních jarních a podzimních veletrzích v Lipsku (obr. 3).

Výsledkem již zmíněného úspěchu v Austrálii bylo získání prestižní zakázky na výrobu lustrů pro katedrálu v Sydney. Mezi další prestižní objednávky patřila svítidla pro královský palác v hlavním městě Etiopie Addis Abebě nebo svítidla pro národní banku v Lisabonu. Největší lustr vyrobený firmou Hosch měl 200 světelných zdrojů [2].

K rozvoji obchodu významně přispívalo také budování sítě firemního zastoupení prostřednictvím buď místních stálých zástupců, nebo vlastních obchodů a skladů. Firma Carl Hosch měla již v poslední čtvrtině 19. století k dispozici sklad v Paříži a stálé zastoupení v Berlíně a Hamburku.

Svítidla – profilující část výroby

V prvopočátcích šlo v případě Carla Hosche o výrobce svítidel, k nim později přibylo různě rafinované duté sklo. O tom zpravuje také kompletní název společnosti: Carl Hosch/Haida, Böhmen/Glasmanufaktur und Kronleuchterfabrik (Carl Hosch/Bor, Čechy/Sklářská manufaktura a továrna na lustry).

Hotové výrobky, neopracované duté sklo a komponenty ke svítidlům si Carl Hosch nechával zhotovovat ve firmách Wilhelma Kralika syn v Lenoře [4], Johanna Lötze vdova v Klášterském Mlýně, Franz Welz v Hrobu u Teplic, Wilhelm Habel (později Pallme-König & Habel) v Košťanech, Josef Riedel v Dolním Polubném či ve sklárnách Štěpán Hrdina na Práchni v Kamenickém Šenově, hrabat Harrachů v Novém Světě aArnošt Pryl v Růženíně [3]. Na výrobu kovových komponent měl vlastní provozy v obcích Janov a Rousínov na Novoborsku [1]. Svítidla měla různé světelné zdroje – svíčky, petrolej, plyn a elektřinu.

Na úspěchu Carla Hosche se odrazily nejenom skvělé obchodní schopnosti zakladatele a spolupracovníků, ale i spolupráce s výbornými řemeslníky a návrháři. Vyjma těch vlastních firma externě spolupracovala s výtečnými malíři Ignatzem Schwandou a bratry Alexandrem a Erwinem Pfohlem [2]. Podobně jako další novoborské firmy Carl Hosch rovněž využíval možnosti spolupráce s místní sklářskou školou. Ta díky práci talentovaných pedagogů istudentů platila společně se sklářskou školou v Kamenickém Šenově za ohnisko nových výtvarných impulzů a vnesla do masové výroby svítidel i dutého skla závan nezpochybnitelné svěžesti a originality.

Ověsková svítidla

Údaje o firemním rozvoji, světová ocenění i dobové katalogy (obr. 4) vypovídají, že se společnost Carl Hosch šíří sortimentu zařadila k nejlepším ve svém oboru. V prvopočátcích začínal Carl Hosch s tradičními svítidly s broušenými ověsky, která od 18. století patřila k nezbytné výbavě luxusních šlechtických, měšťanských i církevních interiérů. V době vzniku firmy obliba ověskových lustrů neutuchala a tento sortiment se stal jedním z jejích výrobních pilířů. Skleněné ověsky firma odebírala z Jablonecka, především ze Smržovky [1].

Vlastní konstrukce lustrů, ověsky i další ozdobné prvky se rozvíjely do obrovského množství tvarů, dekorů i kombinací. Žádané byly jednoduché tvary svítidel v duchu empíru skládající se z řad navlečených malých kulatých ověsků s nekomplikovaným kaménkovým výbrusem (obr. 5). V 19. století se zrychlilo střídání slohů a stylové prvky přežívaly vedle sebe v různých podobách také na ověskových svítidlech (obr. 6). Historismy druhé poloviny 19. století přinesly do podoby lustrů o poznání složitější vzhled v návaznosti na baroko a rokoko (obr. 7). Módní trendy pokračovaly: od secesních florálních prvků přes jednoduché geometrické linie art deca (obr. 8) až k výraznému zhrubnutí a zlidovění vrcholícímu ve 30. letech 20. století. Tato manýristická etapa před nástupem válečných let ssebou přinesla kuriozity snad ve všech uměleckořemeslných oborech, a nevyhnula se tedy ani ověskovým lustrům (obr. 9).

Objevila se také hybridní svítidla, která spojovala kryty z foukaného skla s křišťálovými ozdobami v mnoha a mnoha kombinacích: např. s lisovaným, broušeným (obr. 10), malovaným (obr. 11) či rytým sklem (obr. 12). Různé sklářské techniky se uplatnily též na stínidlech. Z hutních technik to mohlo být různě provedené irisování či žilkování (obr. 13). Zajímavostí jsou také stínidla ze skel millefiori 2) (obr. 14).

Další sortiment svítidel

Ačkoliv byla luxusní ověsková svítidla jedním z hlavních artiklů sortimentu, vyráběly se i jiné typy za účelem uspokojit co nejširší zákaznické pole. Mezi světovými válkami se oblíbeným stalo lisované sklo. Důvodem byla jeho cenová dostupnost, daná méně náročnou výrobou. V této oblasti je možné nalézt jednoduchá nástropní svítidla z bezbarvého čirého skla různých velikostí, variací tvarů i dekorů (obr. 15). Do třídy o něco vyšší patří sklo sice lisované, ale různě dozdobené nástřikem barev či malbou doplněnou kovovými prvky (obr. 16).

Snad všechny sklářské společnosti zabývající se také osvětlovacím sklem vyráběly ve velkém různé typy svítidel – menší stolní, noční nebo velká stojanová určené k osvětlení celých místností. Rovněž na svítidlech se uplatnila obrovská šíře dekoračních technik tvořených zatepla v huti i později zastudena na již vytvarovaném výrobku. Sem patřily zejména v období secese oblíbené hutní dekorační techniky jako irisování, mramorování, krakelování, zčesávání, užití sklovin ze skleněné drti, hutní nálepy či profilování okrajů do podob listů nebo vlnovek (obr. 17).

Některé výrobky se díky úžasnému umu sklářů dostaly na hranu mezi užitným a samostatným dekorativním předmětem. Tak tomu bylo např. v případě hutně tvarovaných svítidel v podobě květin, které také plnily účel stolních ozdob (obr. 18). Tento typ předmětů byl specialitou firmy Kralik ve sklárně v Lenoře, se kterou Carla Hosche pojily úzké obchodní kontakty. Původně šlo pouze o ozdobný prvek interiéru. Na konci 90. let 19. století se ale stal inspiračním zdrojem k výrobě elektrických svítidel, které pod svou značkou firma Carl Hosch prodávala. Šlo zde o jeden z mnoha případů čilé obchodní spolupráce mezi severočeskými firmami a jihočeskými sklárnami [4].

Souběžně probíhala také tradiční a o poznání lidovější malovaná, rytá a broušená produkce, na níž se ve velké míře uplatnily motivy květin, romantických krajin s rybníky, staveními jako hrady, zámky, mlýny či chaloupky, exotického ptactva, zvěře, hrajících si dětí, bukolických výjevů apod. Vše často doplňovalo zlacení (obr. 19). Zvláštní skupinu výrobků stojící za zmínku tvořila skla s náboženskou tematikou. I zde se vedle sošek, váz, odlivek, konviček a uren objevovala svítidla. Ta mohla být určena do církevních prostor i pro soukromou zbožnost v domácnostech (obr. 20).

Kromě osvětlení pro interiéry se společnost Carl Hosch rovněž zabývala výrobou svícnů, kandelábrů či exteriérových svítidel.

Kromě obr. 3 je veškerá obrazová dokumentace k článku součástí sbírky Sklářského muzea Nový Bor. Za její poskytnutí by autorka ráda poděkovala Mgr. Petře Ajšmanové a Bc. Janě Yildiz, DiS. Za podporu a pomoc patří velký dík PhDr. Jitce Lněničkové.

Literatura:
[1]RANŠOVÁ, Eva. Skleněné příběhy: 13. díl. Novoborský měsíčník. 2005, (březen), 14–15.
[2]RANŠOVÁ, Eva. Sklo 1880–1930: Nový Bor a okolí. Praha, 2001, 77 s.
[3]LNĚNIČKOVÁ Jitka. Rafinérská firma Hosch z Nového Boru. Keramika a sklo. 2004, 4(5), 35–37.
[4]LNĚNIČKOVÁ, Jitka. Výroba elektrických svítidel v Lenoře [online]. [cit. 2020-3-24]. Dostupné z: http://staralenora.euweb.cz/svitidla.htm