časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

Zkušenosti z měření denního a umělého osvětlení

30. 3. 2012 | |

-- Ing. Jana Lepší, Ing. Pavel Stupka,
Zdravotní ústav se sídlem v Plzni, 
Oddělení faktorů prostředí --

Základní předpisy pro měření osvětlení

Měření osvětlení vnitřních prostorů a náležitosti protokolu o měření osvětlení v současné době řeší tyto normy: 

  1.  Norma ČSN 36 0011-1 Část 1: Měření osvětlení vnitřních prostorů [1] je rozdělena do tří částí. Část 1: Základní ustanovení obsahuje definice a obecně specifikuje základní technické požadavky.
    Kromě celé řady důležitých informací se v kapitole 4.10 nachází soupis nezbytných náležitostí protokolu o měření. 
  2. Norma ČSN 36 0011-2 Část 2: Měření denního osvětlení [2] je věnována měření denního osvětlení. V kapitole 4.14 jsou doplněny a upřesněny povinné informace, které v protokolu o měření denního osvětlení nemají chybět. Příloha A obsahuje dvě přehledné tabulky se souhrnem činností požadovaných při měření a soupisem nutných a doporučených náležitostí obsahu protokolu o měření denního osvětlení. 
  3. Norma ČSN 36 0011-3 Část 3: Měření umělého osvětlení [3] je v podstatě analogií části 2 normy, je pouze věnována měření osvětlení umělého.

Druhy měření osvětlení

Podle účelu měření a z toho vyplývajících požadavků na přesnost se rozeznává měření osvětlení vnitřních prostorů: 

  • přesné, určené pro posouzení náročných vnitřních prostorů nebo pro výzkumné účely – odhad rozšířené nejistoty měření je U ≤ 8 (%), 
  • provozní, určené k ověřování správnosti navržených a realizovaných podmínek osvětlení a zrakové pohody, jejich dodržování během užívání stavby a pro porovnání různých řešení osvětlovacích soustav – odhad rozšířené nejistoty měření je 8 < U ≤ 14 (%), 
  • orientační, určené k ověřování základních podmínek zrakové pohody, na základě kterého se navrhuje další postup (opatření v údržbě, popř. přesnější měření při zjištění nevyhovujících podmínek) – odhad rozšířené nejistoty měření 14 < U ≤ 20 (%).

V praxi je nejčastěji vykonáváno měření provozní

Podle účelu měření a charakteru vnitřních prostorů staveb se jejich osvětlení měří: 

a) bez přítomnosti uživatelů (v nové stavbě před jejím uvedením do provozu nebo během užívání stavby tam, kde přítomnost uživatelů vnitřního prostoru podstatně neovlivní podmínky osvětlení a zrakové pohody),
b) za přítomnosti uživatelů vnitřního,
c) prostoru na jejich obvyklém místě,
d) když uživatelé ovlivňují osvětlení stíněním,
e) např. na pracovním místě),
f) Je-li to možné, autoři článku by i z hlediska,
g) určení zrakové činnosti doporučovali ,
h) vždy měřit za přítomnosti uživatelů.

Měřicí přístroje, postupy a protokoly Měřicí přístroje (luxmetry, jasoměry) je třeba pravidelně kalibrovat podle přesnosti měření v intervalu dva roky (přesné), tři roky (provozní – u luxmetrů změněno vyhláškou na dva roky) a pět let (orientační).
Norma detailně popisuje postup měření denního i umělého osvětlení. Při požadavku na měření sdruženého osvětlení je třeba měřit každou složku zvlášť. Norma stanovuje způsob výběru kontrolních bodů i srovnávací roviny.
Měření musí být v protokolu jednoznačně popsáno tak, aby výsledky byly při opakovaných měřeních vzájemně srovnatelné. Pro měření a zejména pro jeho vyhodnocení je nezbytné udělat odhad standardní nejistoty měření.
Měření se skládá z logicky na sebe navazujících fází: příprava – měření – vyhodnocení – protokol.

Podrobný přehled činností a obsah protokolu stanovuje ČSN 36 0011-2, -3 (tab. 1, tab. 2). Absence jakékoliv z dále uvedených náležitostí v protokolu o měření není v souladu s ČSN 36 0011-2, -3.

Celý článek si můžete přečíst ZDE