Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2016 vyšlo v tištěné podobě 19. září 2016. Na internetu v elektronické verzi bude k dispozici ihned.

Normy, předpisy a doporučení
Nařízení č. 10/2016 (pražské stavební předpisy) z hlediska stavební světelné techniky

Světelnětechnická zařízení
PROLICHT CZECH – dodavatel osvětlení pro nové kanceláře SAP
Posviťte si v práci na práci
Moderní a úsporné LED osvětlení bazénové haly

Aktuality

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Doprovodný program SIGNALu ovládne Maotik, DJ Maceo a The Cupcake Collective i Containall V obří nafukovací kupoli SIGNAL Dome, která se v rámci SIGNAL festivalu už podruhé objeví…

Více aktualit

Svítidla na baterie – Část 8 – První výrobce kapesních svítilen v Čechách – 1. Díl

17.09.2014 | PhDr. Jitka Lněničková |

Po určité době se seriál opět vrací k tématu galvanických článků a kapesních svítilen a tímto osmým dílem vstupujeme do střední Evropy a do českých zemí. Technický pokrok ve vývoji suchých článků a kapesních svítilen byl v posledních desetiletích 19. století a v prvním desetiletí 20. století nejdál v USA a v Německu. A právě s jedním německým výrobcem velmi úzce souvisí počátky výroby baterií a kapesních svítilen u nás.

Německá cesta

V Německu se vývojem galvanických článků a suchých baterií zabývalo mnoho vynálezců a výsledkem jejich práce bylo množství dílčích patentů. Jako první dovedl suchý článek až do průmyslové výroby lékař z Mohuče se zálibou ve fyzikálních a chemických pokusech Carl Gassner (1855–1942), jehož vynálezu bylo věnováno pojednání v šestém dílu seriálu (viz Světlo 4/2013). Na Gassnera navazovali další, kteří se věnovali dílčím zlepšením. Jedním z nich byl i muž, který dovedl svůj vynález podobně jako Gassner do průmyslové výroby, ale na rozdíl od něj na podnikání nerezignoval – Paul Schmidt. Ten na konstrukci Gassnerova článku bezprostředně navázal. A vždy, jako v celém dynamickém oboru elektrotechniky konce 19. století, byl jedním z mnoha, kteří šli stejnou či podobnou cestou.

Obr. 1. Reklama na plochou kapesní svítilnu firmy Daimon z roku 1932


Obr. 2. Značka firmy Daimon na kapesní svítilně z doby kolem první světové války

Obr. 3. Baterie firmy Daimon – 4,5 V

Proč je důležité chodit do kuchyně?

Rodák z Anhaltska a syn železničáře Paul Schmidt (1868–1948) se vyučil zámečníkem, ale měl od raného mládí velký zájem o nový progresivní vědecký, technický a průmyslový obor – elektrotechniku. Zejména jej zajímal slaboproud a galvanické články a dělal různé pokusy s elektrolyty. Jednou viděl v kuchyni svou ženu, jak míchá mouku s mlékem. Zkusil smíchat kyselinu s moukou a v březnu roku 1896 došel k uspokojivému výsledku – k vlastnímu typu suchého galvanického článku, který si následně nechal patentovat. Šlo o suchý článek s tekutým elektrolytem (německý patent č. 88613 – 10. 3. 1896, Galvanisches Trockenelement mit Fluessigkeitsvorrath), který v konstrukci vyšel z Gassnerova článku, ale v pastě elektrolytu nahradil Schmidt sádru pšeničnou moukou, což zvýšilo kapacitu článku. Jako obal použil zinek, později cín. Schmidtovy nové galvanické články měly záhy velký úspěch, který Schmidt zúročil i podnikatelsky a ještě roku 1896 si v Berlíně založil Elektrotechnický institut.


Obr. 4. Logo firmy Daimon z roku 1924

O několik let později již měl dostatek finančních prostředků na velkorysejší rozmach podnikání, a tak v Berlíně na Chaussestrasse 82 v roce 1901 založil svou první továrnu na výrobu galvanických článků – Elektrotechnische Fabrik Schmidt & Co.. Založení továrny bylo vázáno na jeho další vynález, který si nechal patentovat v témže roce. Šlo o jeho vlastní typ ploché suché baterie složené ze tří článků s napětím 1,5 V – celkem tedy 4,5 V. Právě plochá baterie byla velmi praktická pro použití v kapesních svítilnách.

A následoval další velký obchodní úspěch. Ten mu otevřel cestu k novým investicím a v roce 1902 začala jeho továrna vyrábět i vlastní malé žárovky. V následujícím roce 1903 se Schmidtova berlínská elektrotechnická továrna orientovala téměř výhradně na výrobu suchých článků, žárovek a pouzder na baterie suchých článků. Od roku 1904 začal Schmidt používat pro své výrobky značku Daimon a tento název přenesl i na firmu.



Obr. 5. První závod firmy Daimon v Podmoklech, na počátku 30. Let 20. století

Schmidtův patent na kapesní svítilnu

Paul Schmidt ve své továrně vyráběl všechny součástky kapesních svítilen a bylo jen otázkou času, kdy přijde s vlastní konstrukcí svítilny. Stalo se tak v roce 1906, kdy si nechal patentovat kapesní svítilnu na plochou baterii (Patent für die elektrische Taschenlampe), která byla někdy opatřena závěsným ouškem ze silné kůže s proříznutým otvorem. malá žárovka umístěná uprostřed reflexní plochy kovového reflektoru byla kryta plochou čočkou, která zvyšovala její svítivost. Plochá kapesní svítilna byla kompaktní a výkonnější než americké svítilny podobné konstrukce nebo svítilny v podobě válců (viz Světlo 1/2014). A proto začala kapesní svítilna Daimon dobývat světové trhy.

Pomohl tomu i vhodný marketingový slogan, který firma používala na bateriích: Daimon – die HELLE Freunde. Ten lze přeložit jako: „Daimon – čistá či světlá radost. Jakkoliv byl postupnými dílčími vylepšeními zvyšován výkon baterií (během zhruba patnácti let asi čtyřnásobně), bylo třeba baterie ve svítilnách stále vyměňovat, což bylo zdrojem stálých zisků firmy. Schmidtova firma se prosazovala i na nových trzích, a tak jeden závod již nemohl stačit pokrývat poptávku. Proto se Paul Schmidt rozhodl k postupnému založení několika pobočných závodů v Německu i v dalších státech. Velký odbyt firma měla např. v tehdejším Rakousku-Uhersku, a proto byla druhá továrna firmy vybudována v roce 1911 v Podmoklech u Děčína.



Obr. 6. Druhý závod firmy Daimon v Podmoklech, na počátku 30. let 20. století


Obr. 7. Inzerát ke dvacátému výročí založení první továrny firmy Daimon v Podmoklech

Továrna v Podmoklech – první výroba suchých článků v českých zemích

Vybudování nového moderního závodu právě v Podmoklech bylo dáno tím, že Podmokly byly rychle se rozvíjejícím průmyslovým centrem, které leželo na důležitém dopravním uzlu. Byla to významná stanice na železnici spojující Prahu, Drážďany a Berlín a také zde byl říční přístav. To mělo určující význam především proto, že závod v Podmoklech zásoboval suchými články a kapesními svítilnami celou monarchii.


Obr. 8. Kapesní svítilna Daimon opatřená dvěma proměnnými kryty žárovky – Telko Trio, 30. léta 20. století

A Schmidt nebyl jediný z německých podnikatelů, kteří si pobočné závody založili právě v Podmoklech. Byl zde také výrobce inkoustu, firma Leonardi, výrobce drogistického a kosmetického zboží a firma Dralle, či firma Odol, která se specializovala na přípravky pro zubní hygienu. Dalším důvodem pro zakládání pobočných závodů v Rakousku- Uhersku byly komplikované celní předpisy mezi oběma zeměmi. Schmidtova továrna byla na počátku jen malá a měla pouze dvacet zaměstnanců, rychle ale rostla, protože v habsburské monarchii byl velký zájem o baterie i kapesní svítilny.



Obr. 9. Inzerát firmy Daimon z roku 1932

Pokračování příště

Tady se ale již otevírá velký a bohatý příběh továren firmy Daimon v Čechách, který by se do omezeného prostoru jednoho článku jen obtížně vešel, a tak se k podnikání firmy Schmidt v českých zemích a jejím továrnám v Podmoklech a později v Děčíně podrobně vrátíme v příštím čísle.