časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

Světelný design v kostce – Část 32 – Světlo v cirkuse

4. 11. 2017 | Ondřej Kyncl | www.svetlo.info

Článek se bude věnovat tomu „novému” cirkusu, kde se nevyskytují žádná zvířata, zato se zde lze setkat s disciplínami takřka olympijskými, ať už jde o bradla, kruhy, nebo párovou akrobacii. Herec-akrobat se tak nepohybuje pouze po jevišti, ale ocitá se třeba i 7 m nad ním. O nasvícení medvěda na tříkolce se tak bohužel nedozvíte nic. O nasvícení přeletu přes žíněnku ano.

Co je vlastně nový cirkus

Nový cirkus vznikl v 70. letech 20. století ve Francii, odkud se následně šířil po Evropě, Kanadě a Austrálii. V České republice byl jeho průkopníkem již před rokem 1989 Ctibor Turba, největší rozmach však zaznamenal po roce 2009.


Obr. 1. Nový cirkus se odehrává ve všech představitelných úrovních, které musí být z důvodu bezpečnosti artistů dobře nasvíceny (neurčí-li režie jinak). Na fotografii představení Cometa 45 615 souboru Cirk La Putyka, uvedené na mezinárodním festivalu nového cirkusu Cirk-UFF v Trutnově. Pro nasvícení této scény bylo použito 77 světlometů a hazer. Režie: Rostislav Novák ml., světelný
design: Ondřej Kyncl (foto: Miloš Šálek)

Je to mísení cirkusu, tance, hudby, divadla, výtvarného umění a filmu. Nedílnou součástí je artistika (dokonalý fyzický projev spojující ladnost a vrcholnou obtížnost v harmonický celek) a individualita interpreta.

Inspirací pro vznik nového cirkusu bylo divadlo, zejména v oblasti dramaturgie a režie. Artista již je na rozdíl od tradičního cirkusu nositelem významu, zprostředkovatelem komunikace. Cílem nového cirkusu je podat ucelený scénický obrat, a ne stále se opakující akrobatická čísla produkující pocit hrdinství. Nejvíce však toto dramatické umění vystihuje eliminace drezury zvířat [1].

Estetika

Stejně jako při přípravě světelného designu pro klasické kukátkové divadlo, předcházejí i u představení nového cirkusu dny a noci debat se scénografem a režisérem. Je třeba zvolit vhodné barevné filtry, popř. korekce teplých či naopak studených tónů s ohledem na barevnost kostýmů, scény a na celkové vyznění inscenace. U většiny cirkusových představení je práce na první pohled možná jednodušší, protože scéna bývá povětšinou velmi jednoduchá, není to ale pravidlem. O to větší vliv má světelný design na celkový výraz představení a kolikrát se stává scénografií samotnou.

Lighting design novocirkusových představení se tak stává směsí klasického činoherního, tanečně-pohybového a někdy i koncertního svícení.

U činohry je kladen důraz na přední svícení. Jedno ze základních pravidel je, aby bylo herci vidět do obličeje, což je požadováno i u nového cirkusu.

U tanečně-pohybových představení jde v první řadě o celkovou atmosféru nebo, chcete-li, pocit. Světlo tak slouží k podpoře tanečníkových kreací a vytváří samostatné obrazy, což je u novocirkusového divadla taktéž velmi důležitá složka.

A u koncertního svícení jde v první řadě o efekt. V případě cirkusových čísel, jejichž choreografie je ve své podstatě vždy provázána s hudbou, je třeba každé akrobatické číslo náležitě vygradovat, a tak přichází ke slovu koncertní prvky v podobě blinderů oslepujících diváky, stroboskopů a inteligentních světel. Tedy osvětlovacích prvků, se kterými se na jevišti klasického divadla lze setkat jen zřídkakdy. Je to možná zjednodušující pohled, ale pro potřeby tohoto článku dostačující.


Obr. 2. Cirk La Putyka a představení Slapstick Sonata, teeterboard v akci. Světla nesmí být v doskokové vzdálenosti účinkujících, ti však musí být pečlivě nasvíceni, stejně jako plocha dopadu.
Režie: Maksim Komaro (FI), světelný design: Juho Rahijärvi (FI) (foto: Tomáš Třeštík)

Prostor

Již z názvu „nový cirkus“ vyplývá, kde se tato disciplína zrodila. Ano, bylo to na půdě cirkusového šapitó. Proto je to i místo, kde je možné se s novým cirkusem nejčastěji setkat.

Je to prostor, kde akrobaté nejsou omezováni výškou stropu. Cirkusové šapitó však má velmi specifické podmínky na umístění světlometů, většina se jich tak ocitá po obvodu hrací plochy. Minimum světlometů lze umístit i do středu šapitó, kde by fungovaly jako tzv. sprchy, záleží však na typu stanu. Povětšinou je střed šapitó využíván k zavěšení různých disciplín, které budou zmíněny dále, a tak musí světlomet častokrát uvolnit cestu různým lanům.

Jak se cirkus obohacoval klasickými divadelními postupy, dostal se i do klasického kamenného divadla, kde je většinou světelný design omezen stabilním umístěním světel.

Samostatnou kapitolou je stále oblíbenější site-specific, kdy se novocirkusová produkce ocitá tu v industriálním prostředí Vítkovických železáren, tu uprostřed města či ve staré tovární hale. V takovém případě rostou požadavky na přípravu a materiální zázemí. Lighting designer se tak opět stává napůl scénografem, protože je kromě samotných disciplín zapotřebí nasvítit i okolní prostředí.

Disciplíny

Pojďme se podívat na některé z disciplín, se kterými se mohou diváci v novém cirkuse setkat. S přihlédnutím ke specifikům, která tyto disciplíny s sebou nesou z pohledu světelného designéra.


Obr. 3. Klasické světlomety typu PC byly v představení Dolls (Cirk La Putyka) doplněny Svobodovou rampou a lustrem ze stmívaných zářivek. Režie: Rostislav Novák ml., světelný design: Ondřej Kyncl (foto: Tomáš Třeštík)

Hand to hand

Patrně nejznámější je párová akrobacie nebo přesněji hand to hand. Akrobaté si navzájem slouží jako závaží a podpora při jednotlivých číslech. Minimální počet jsou dva. U novocirkusového divadla je to však jen jakýsi pomyslný první krok, a tak se plynule přechází k tzv. Three Men High. To na sobě stojí již tři akrobaté a hlava toho, který stojí nejvýš, se nachází ve výšce zhruba 5 m.

Je třeba dát pozor na případné oslnění akrobata, to platí bez výhrady u všech disciplín. Nastává tak kouzlení, protože na jednu stranu je třeba, aby byl akrobat vidět, ale naproti tomu ho nesmí světlo oslepit, což bývá leckdy dost složité.

Při velmi nízké hladině světla, např. z důvodu dramaturgického, se mimo zorné pole diváka na zem umisťuje světlomet nebo jakýkoliv zdroj světla s nízkou intenzitou, aby akrobat neztratil kontakt s prostorem, a hlavně s partnerem či partnerkou, kterou může vyhazovat do velké výšky.

Teeterboard

Jde o vodorovné dřevěné prkno na způsob houpačky, s jehož pomoci se akrobaté „vystřelují“ do výšky.

Akrobaté musí dobře vidět na plochu, na kterou doskakují. Ideálně se k nasvícení volí tzv. sprchy. Mohou být např. ve dvou řadách umístěných asi 0,5 m od osy teeterboardu. V případě nižšího stropu je třeba odstranit veškeré světlomety, které se ocitají v dráze letu akrobata, aby se předešlo jeho zranění, popř. nežádoucímu „rozfokusování“ světla.

Trampolína

Všem je jistě dobře známa. Může být různých tvarů, rozměrů i barev. Stejně jako v případě teeterboardu je zapotřebí dobře vysvítit celou plochu trampolíny. Výhodné je boční svícení, které při použití z obou stran akrobata doslova obalí. Nevýhodou je použití pouze jednoho světla svrchu. Světlo vytvoří „trojúhelník“, ze kterého akrobat v horní části mizí. Není vhodné používat spodní svícení, které by akrobata oslňovalo.

Chůze po laně

Chodit lze nejen po pevně napjatém laně, ale i po laně volně prověšeném. Výška zavěšení lana je omezena prostorem, ve kterém se nachází, a pak snad jen „strachem“ akrobata. Zde je velký prostor pro designérovu invenci, jelikož je možné využít všechny druhy svícení.


Obr. 4. Světelný plán pro inscenaci Dolls (Cirk La Putyka) ve verzi pro šapitó, ve kterém se počítá s možností zavěšení světel do jeho kopule

Žonglování

Při klasickém žonglování se používají kuželky nebo míčky, ale žonglovat lze téměř s čímkoliv: od kopacího míče přes nože a sekerky až po motorové pily. Jejich počet a druh je opět omezen jen zručností žongléra. V současné době, kdy je technika LED svítidel na vysoké úrovni, se lze setkat i se svítícími prvky vhodnými k žonglování. Samozřejmostí jsou již od pradávna i předměty hořící.

Cyr wheel

Jde o kruh, v jehož vnitřku se odehrává většina artistických čísel. Velikost kruhu se přizpůsobuje tělesným proporcím akrobata. Kruh bývá o něco málo větší, než je výška akrobata, ale různí se individuálně. Tato disciplína klade zvýšené požadavky na prostor, protože jakákoliv nerovnost může způsobit chybu v choreografii. Ideální je opět boční svícení, kdy se nejvíc projeví odlesky světel na kovu cyr wheelu.

Visutá hrazda

Tato hrazda je používaná jedním, dvěma či více akrobaty najednou. Výška jejího zavěšení je proměnlivá. Ideální je boční svícení a z důvodu oslnění je třeba se vyhnout světlům v ose pohybu akrobatů. Stejně tak je dobré vysvítit i žíněnky pod akrobaty.

Čínská tyč

Vertikálně umístěná tyč, která je fixována za pomoci ocelových lan čtyřmi body do podlahy. Zde je nejlepší umístit co největší počet světlometů jako sprchy po celém obvodu tyče. V závislosti na předváděných číslech se akrobat leckdy ocitá v pravém úhlu k tyči a nesmí nastat situace, že je jeho hlava ve tmě. Dobré je i boční svícení, při kterém ale dochází k rozsvěcení okolního prostoru a ztrátě „intimity“.

U všech dále uváděných závěsných disciplín je svícení v podstatě totožné. Ideální je horní svícení (sprchy). Vzhledem k tomu, že se akrobat pohybuje po celé délce lana nebo šály, není vhodné bodové osvětlení. Tedy jestliže není vše dopředu domluveno a akrobat se v pravý čas a na správném místě zastaví. Pak je třeba, aby osvětlovač velmi pozorně znal celou choreografii, jinak nenastane očekávaná souhra a akrobat se ocitne ve tmě a divákům se naskytne pohled jen na malý kousek lana.

Aerial silks/Šály

Zavěšený pruh či pruhy pružné látky.

Vertikální lano

Již název dost jednoznačně naznačuje, o jaký materiál jde.

Aerial straps/Popruhy

Opět jedna ze závěsných disciplín. Je to popruh z plastu nebo přírodního materiálu, většinou béžové barvy, zakončený okem. Barevnost materiálu je opět neomezená.

Aerial hoop/Kruh

Zavěšený kruh, který se díky mechanismu zavěšení může otáčet kolem své osy, samozřejmostí je i pohyb nahoru a dolů.


Obr. 5. A zde realizace Dolls v Mahenově divadle v Brně. Režie: Rostislav Novák ml., světelný design: Ondřej Kyncl (foto: Robert Vystrčil)

Přenos představení do jiného prostoru

Vzhledem k náročnosti některých disciplín na světelné podmínky je třeba se zmínit i o přenosu představení do jiných prostor. Pro ilustraci jsem zvolil představení Dolls, které bylo připravováno do cirkusového šapitó. Tomu odpovídá i rozvržení světel. Do kopule šapitó se počítalo s pouhými šesti světlomety. Jednak z důvodů prostorových, protože se o něj musely dělit se třemi závěsnými body pro hrazdy, a zároveň bylo nejjednodušší přivést k světlometům elektrickou energii jedním vícežilovým kabelem.

Při přenosu představení do klasického divadla tak nastal největší problém s předním svícením. Většina divadel má světla v přední části umístěná po stranách, a frontální světlo tak postrádá. Je-li to ve finančních a prostorových možnostech, staví se na forbíně trussová branka a světla se umisťují na ni. Jestliže toto není možné, je nutné světla nahradit světly z boků. To však snižuje komfort akrobatů, které tak může světlo nejednou oslepit a znemožnit provést jejich výstup. V tu chvíli je třeba najít kompromis mezi umístěním světlometů, které v divadle nelze přesunout na lepší pozici, a umístěním např. závěsného bodu pro disciplínu.

Značný problém představuje také divadelní most. Většinou se novocirkusová představení vysouvají na forbínu divadla, a prostor mezi oponou a portálovými světly divadla se tudíž velmi těžko vysvěcuje.

Další problém nastává s typem světlometů. Klasická divadla nejčastěji bývají vybavena světly typu PC, fresnel a několika tvarovacími světlomety. Inteligentní světla většinou postrádají. Cirkusové představení využívá nejčastěji světla typu PAR a tvarovací světlomety. Proto je zapotřebí řešit nejen rozdílné umístění světel, ale i záměny typů. A tak kolikrát namísto profilu (tvarovací světlomet) je k dispozici obyčejný světlomet typu PC s klapkami. V lepším případě. V tom horším je nutné světelný tok usměrnit spoustou hliníkové pásky, která se používá při montáži vzduchotechniky, nebo tzv. black wrapem.

Ano, klasické české udělej si sám. Přemek Podlaha by dozajista ocenil.


Obr. 6. Zápis jednotlivých změn v choreografiích tak, aby jim osvětlovač rozuměl

Před představením

Každému představení předchází tzv. krokovačka, kde si akrobaté kontrolují svou disciplínu. A to její bezpečnost, co se jak např. zavěšení týče, tak hlavně jejich světelných podmínek. Nebývá problém, hraje-li se představení ve stejném prostoru, protože světla jsou pověšena podle plánu na stále stejných místech a svítí pod stejným úhlem na stejné místo. Problém vzniká při přenosu představení do jiného prostoru, kde je třeba věnovat světlům zvýšenou pozornost. Jestliže je světlo v jiné pozici, je nutné upravit minimálně jeho intenzitu a někdy dojde i na změnu umístění.

Po představení

Po skončení každého představení následuje vyhodnocení nebo spíše připomínky. Aby se akrobat cítil co nejkomfortněji, dělají se ještě malé korekce co do intenzity světel a popř. i načasování jednotlivých změn. S každou reprízou se doba čísla malinko zkracuje a je třeba tomu uzpůsobit časy jednotlivých změn. Někdy dochází ke kosmetickým změnám jednotlivých vystoupení. Občas, třeba z důvodu zranění nebo nemoci, je akrobat vystřídán a pak je nutné přezkoušet celou choreografii a opět provést drobné korekce.

A teď tu o té žíněnce a přeletu

Jsou akrobaté, kteří nemají rádi jakoukoliv změnu světel během jejich vystoupení, která je vytrhává z jejich soustředění na výkon, ale jsou i tací, kterým nevadí stroboskopické světlo. Vždy je to velmi individuální a lighting designer tak musí ukázat svůj um a najít kompromis mezi požadavkem akrobata, režiséra a scénografa.

Při svícené zkoušce představení Slapstick Sonata na dotaz, jak nasvítit přelet akrobata po jeho odražení od teeterboardu, odpověď režiséra zněla: „Jak se odrazí, tak zhasni!“ Nezáviděl jsem mu let tmou a následný dopad do téhož. Po provedení tohoto čísla si akrobat na mou adresu zanadával, režisér se usmíval a dnes má toto číslo přes 300 uvedení.

Zdroj:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nový_cirkus


Vyšlo v časopise Světlo č. 5/2017 na straně 46.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.