Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem
15. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Architekturní a scénické osvětlení
Architekturní osvětlení hradu Bečov nad Teplou
Světelný design v kostce – Část 41
Analýza světelného obrazu trochu více teoreticky

Denní světlo
Největší chyby v návrhu denního osvětlení budov

Aktuality

Světlo v architektuře - 6. ročník specializované výstavy V březnu budou zářit nejen hvězdy, ale i svítidla na výstavě SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE!

CANDELA 2019 – 7. ročník konference o veřejném osvětlení Jsou opravdu dominantním zdrojem rušivého světla soustavy veřejného osvětlení jak…

Festival světla Signal vyhlašuje otevřenou výzvu Signal Calling 2019 Signal Festival vyhlašuje otevřenou výzvu k vytvoření umělecké instalace pro 7. ročník…

Virtuální zákaznický den ZAT už příští úterý Zajímají vás novinky z oblasti řídicích systémů pro jaderné, tepelné a vodní elektrárny,…

Více aktualit

Světelný design v kostce – Část 1

31.07.2012 | |

--- František Fabián, Institut světelného designu ---

Úvod

V několika posledních letech se i u nás začíná profilovat obor světelný design v dramatických uměních jako svébytná
disciplína s vlastním koloritem technických, uměleckých a lidských zdrojů. Vlastní povaha světelného designu je spletitou
směsí dílčích disciplín, od zákonů optiky, elektrotechniky a fyziky obecně, přes psychologii i sociální chování po výtvarné až režijní umění.

Najít exaktní metodu, jak tento obor vyučovat, je tvrdým oříškem – různé vzdělávací přístupy se tak většinou přiklánějí majoritně k formě praktických cvičení, experimentování, kde si lze osvojit, vyzkoušet a reálně vidět technické principy, které je
pak možné využít s fantazií a dramaturgickým záměrem pro konkrétní vizuální tvar. Okruh dovedností světelného designéra
musí obsahovat jak technickou erudici (dejme tomu řemeslo), tak výtvarnou, vizuální představivost a rovněž cit pro uměleckou vizi režiséra či choreografa (v obecnější rovině znalost divadla jako formy umění). Každá z těchto oblastí má nepřebernou šíři poznatků, které je nutné nebo přinejmenším dobré ovládat. (I proto se různí názory profesionálních světelných designérů, zda jde o uměleckou, nebo technickou profesi. Pravda leží asi někde uprostřed, podobně jako umělecké řemeslo může být více řemeslem nebo uměním.) V tomto seriálu se autor pokusí nastínit pro problematiku oboru světelný design a postupně představit základní principy, které se používají k tomu, aby bylo možné hovořit o světelném designu, a nikoliv jen o nasvícení.

 

Protože o světle a práci s ním lze dlouze diskutovat s různým úhlem pohledu, byla zvolena forma komentářů k realizovaným
představením a jednotlivým osobitým přístupům tvůrců – světelných designérů, které je možné konfrontovat zhlédnutím
konkrétního představení. Doufejme, že tento výběr z mnoha souvisejících a určujících ingrediencí pomůže čtenáři poodhalit kuchyni světelného designu. Zároveň je vítán jakýkoliv dotaz či naopak recept, jak uvařit další bujón Světelného designu v kostce.

Obr.: Velmi sporá scénografie je dotvořena světlem, které formuje dimenze scény: světlomety kontraPAR z levého hroznu otevírají hloubku prostoru, díky oblaku kouře také jeho vertikalitu; tanečnice jsou dobře (až syrově) nasvíceny z předních pozemních ramp MR16, nevrhají stíny na zem ani na horizont; úhel z pozemní pozice také působí fatálním, monstrózním dojmem.

Celý úvodní díl seriálu o světelném designu naleznete v tištěném vydání časopisu Světlo 4/2012. na začítku září pak bude k dispozici také v elektronické podobě na stránkách nakladatelství FCC PUBLIC.