Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Proslunění budov a urbanismus

09.02.2014 | Stavební fakulta ČVUT v Praze | www.fsv.cvut.cz

--- doc. Ing. Jan Kaňka, Ph.D. ---

1. Úvod

Prosluněním se rozumí přístup přímého slunečního záření do vnitřního prostoru budov. Požadavky na proslunění jsou uvedeny v článku 4.3. ČSN 73 4301 Obytné budovy z června 2004, resp. ve změně Z1 této normy z července 2005. Tyto požadavky jsou závazné na základě vyhlášky 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a vyhlášky 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Závazné požadavky na proslunění jsou u nás formulovány pouze pro byty a pro pozemky u obytných budov využívané k rekreaci jejich uživatelů. Požadavek proslunění pobytových místností je v uvedených vyhláškách také deklarován, ale protože nejsou známa podrobnější pravidla pro hodnocení proslunění takových místností, nelze ho jako závazný aplikovat. I pobytová místnost se severní orientací je totiž v letním období brzy ráno a pozdě večer prosluněna.

2. Význam přítomnosti přímého slunečního záření v bytech

Naše planeta se pohybuje ve vesmírném prostoru, který má teplotu kolem absolutní nuly, tj. asi –270 °C. Jen vlivem slunečního záření vznikl a udržuje se život. V tomto smyslu je tedy sluneční záření elementární vlastností životního prostředí, podmiňuje existenci flóry, fauny i lidstva. Všechny životní procesy a projevy se přizpůsobily využívání sluneční energie v jejích různých formách [3]. Sluneční záření provází člověka po miliony let jeho vývoje a spolu se vzduchem, vodou, proteiny v potravě, gravitací a magnetickým polem patří mezi jeho základní potřeby. Rozdíl je jen v době, po kterou jedinec může bez splnění těchto potřeb existovat. Zatímco bez vzduchu může vydržet řádově minuty, bez vody dny a bez potravy týdny, nedostatek slunečního záření v bytě má vliv na kvalitu našeho života po celé měsíce a roky. Příznivé působení slunečního záření na uživatele bytů, resp. nepříznivý vliv jeho nedostatku, jsou dlouhodobé a jsou kombinovány s jinými vlivy, včetně životního stylu konkrétního jedince. Vliv slunečního záření na zdraví lidí by snad bylo možné prokázat epidemiologickými studiemi na velkých souborech populace. Ale i výsledky takového výzkumu by byly ovlivněny faktory nesouvisejícími se slunečním zářením. Například tím, že neprosluněné byty jsou v důsledku své nižší ceny obývány převážně skupinami s nižším sociálním statutem, jejichž životní styl bývá obecně ve vztahu ke zdraví rizikovější.


Obr. 1. Proslunění rodinného domu

Nejlepší laboratoří pro výzkum vlivu slunečního záření na zdraví lidí je život sám. Doba průmyslové revoluce v 19. Století byla spojena s nespoutaným prouděním lidí do měst, chaosem v nich, s růstem sociálního napětí a se všeobecným „brutálním“ stavebním vývojem využívajícím území měst na základě spekulací, kdy byly podceňovány požadavky zdravého bydlení. Souvislost mezi výskytem infekčních nemocí a nedostatkem slunečního záření v bytech byla prokázána dlouholetou lékařskou praxí v té době. Nezdravé podmínky na pracovištích i v bytech byly příčinou vysoké úmrtnosti.


Obr. 2. Proslunění nové blokové zástavby

V té době vzniklo přísloví – kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Přední urbanisté na tyto skutečnosti reagovali v Athénské chartě z roku 1933 [1]. V tomto dokumentu mimo jiné požadovali při plánování měst vytvářet podmínky pro zdravé bydlení. V článku 26 této charty je požadováno stanovení minimální doby oslunění pro každý byt.

Stejně jako po celou dobu od vydání Athénské charty, i dnes se diskutuje o oprávněnosti některých článků tohoto základního programového dokumentu moderního urbanismu. V koncepcích moderního města je v souladu s článkem 46 Athénské charty navrhováno slučování obytné a průmyslové, či spíše zaměstnanecké funkce města do společných lokalit tak, aby každodenní zbytečná migrace auty byla nahrazena chůzí na krátké vzdálenosti kvalitním veřejným prostorem. Tento směr v teorii stavby měst je podporován i naší současnou světelnětechnickou legislativou.
V parteru budou navrhovány služby a prostory s časově omezeným pobytem lidí bez požadavku na vyhovující denní osvětlení, ve vyšších patrech výroba a administrativa řádně osvětlená denním nebo sdruženým světlem a v nejvyšších částech zástavby budou řádně osvětlené a prosluněné byty.

Přestože některé body Athénské charty jsou dnes asi překonanou minulostí, článek 26 o proslunění dosud nebyl žádným dalším programovým dokumentem urbanismu zrušen a ani není známa existence důvodů pro jeho zrušení. Mezi požadavky na moderní město stále zůstává požadavek umožnit všem občanům města, včetně občanů starých a hendikepovaných, žít zdravě.

Jedním z rozhodujících problémů soudobého městského plánování je udržitelný rozvoj. Udržitelným rozvojem se rozumí takové naplňování potřeb současné generace, které by umožnilo nejméně ve stejném rozsahu naplňovat potřeby generacím budoucím. Jde zejména o zabránění vyčerpání přírodních zdrojů potřebných k udržení současné civilizační úrovně. Sluneční záření patří mezi obnovitelné zdroje a má mnoho příznivých vlastností. Léčí, těší, hřeje a svítí zadarmo.

Přímé využívání slunečního záření není spojeno s kontaminací životního prostředí odpady. Přestože je vztah mezi denním a umělým osvětlením v budovách složitější, než by se na první pohled mohlo zdát, může správně navržené denní osvětlení interiérů spořit energii, kterou by jinak spotřebovalo umělé světlo. Přímé využívání slunečního záření v budovách je tak neopominutelnou a vysoce účinnou součástí úsilí o udržitelný rozvoj.

3. Požadavky na proslunění bytů

V České republice jsou závazně stanoveny jen požadavky na proslunění bytů, a to v ČSN 73 4301 Obytné budovy. Všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině (jedné polovině) součtu ploch všech jeho obytných místností. Přísnější požadavek v závorce v předchozí větě je uplatňován u samostatně stojících rodinných domků, dvojdomků a koncových řadových domků. Do součtu ploch z jedné strany prosluněných obytných místností ani do součtu ploch všech obytných místností se pro tento účel nezapočítávají části obytných místností, které leží ve větší vzdálenosti od okna, než je 2,3násobek světlé výšky obytné místnosti. Obytná místnost je považována za prosluněnou, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) půdorysný průmět slunečních paprsků musí s hlavní přímkou roviny osvětlovacího otvoru svírat úhel nejméně 25°,
b) přímé sluneční záření musí po stanovenou dobu vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory krytými průhledným nezkreslujícím materiálem, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně jedné desetině podlahové plochy místnosti; žádný skladebný rozměr okna zajišťujícího proslunění nesmí být menší než 900 mm s výjimkou šířky oken umístěných ve skloněné rovině střechy, která nesmí být menší než 700 mm,


Obr. 3. Proslunění historické blokové zástavby

c) sluneční záření musí po stanovenou dobu dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení ve výšce 300 mm nad středem spodní hrany okna, ale nejméně 1,2 m nad úrovní podlahy posuzované místnosti,
d) výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5°,
e) doba proslunění musí být při zanedbání oblačnosti dne 1. března nejméně 90 min denně; požadovanou dobu oslunění dne 1. března lze nahradit bilancí, při které je mimo přestupné roky ve dnech od 10. Února do 21. března včetně průměrná doba oslunění 90 min.



Obr. 4. Proslunění historické blokové zástavby s vestavěným domem

Venkovní zařízení obytných budov využívaná k rekreaci jejich obyvatel mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 h dne 1. března. Smyslem regulace není zajistit uživatelům bytů oslunění dne 1. března, ale vyloučit taková neefektivní řešení bytů, kdy okna všech obytných místností bytu jsou obrácena severním směrem nebo jsou nadměrně stíněna. Cílem autorů normy bylo zajistit uživatelům bytů přiměřenou dobu přítomnosti slunečních paprsků alespoň v jedné z obytných místností v jarních měsících, tj. v době, kdy po přestálé zimě obyvatelé nejvíce trpí nedostatkem slunečního záření, jarní únavou a sezonní emoční poruchou.

4. Prokazování splnění požadavků na proslunění

Oblačnost a meziroční fluktuace v průběhu zdánlivé dráhy Slunce po obloze jsou příčinou, proč se doba proslunění neměří. Prokazována je pouze jednotným postupem výpočtu, který stanovuje ČSN 73 0581 Oslunění budov a venkovních prostor – Metoda stanovení hodnot ze září 2009. K posouzení jsou používány výpočetní programy, např. DSD, SunLis, DQL, SVĚTLO+. Jednoduché posouzení lze provést i graficky pomocí diagramů slunečních drah nebo pomocí diagramu zastínění.

5. Proslunění budov a výstavba měst

Požadavky na proslunění budov se spolupodílejí na regulaci výstavby měst. Spolurozhodují o návrhu odstupů mezi budovami a omezují výškovou úroveň zástavby. Limitují tak návrh architekta i ekonomické podmínky (zisk) investora a v různých typech zástavby se uplatňují různě.
Rodinné domy mají zpravidla jen dvě podlaží a převýšení střechy nad kontrolními body v přízemí je asi 6 m. Na obr. 1 je ukázáno, že rodinné domy mohou být prosluněny i při vzájemných odstupech jen 4 m. Požadavky na proslunění proto nemohou být příčinou tak často kritizované malé hustoty osídlení v územích s předměstskými čtvrtěmi tohoto typu.

Naše sídliště hromadné bytové výstavby byla projektována v 60. až 80. Letech minulého století. Požadavky proslunění bytů jsou v nich spolehlivě dodrženy velmi často s rezervou, která umožňujev rámci revitalizace navrhovat i nástavby na střechách panelových objektů. Někdy kritizovaná ztráta veřejného prostoru v podobě ulice a náměstí na našich sídlištích však není důsledkem požadavků na proslunění, neboť tyto požadavky mohou být respektovány i při jiném než izolovaném způsobu výstavby obytných domů.

Nově navrhovaná bloková zástavba může mít všechny byty prosluněné, jestliže jsou ulice vedeny ve správném směru vzhledem ke světovým stranám a je-li vnitřní prostor bloku přiměřeně prostorný. Na obr. 2 je blok obytných domů ze souboru Zelené údolí v Praze. Ulice mají šířku 20 m a při šesti podlažích s konstrukční výškou 3 m budou všechny domy alespoň z jedné strany osluněny, což umožní tvorbu dispozic prosluněných bytů. Historická bloková zástavba center měst vznikala v 19. a v první polovině 20. století. Přestože byly tyto domy stavěny v době, kdy současné požadavky na osvětlení a oslunění ještě nikdo neznal, ve většině bytů těchto domů oslunění vyhovuje současným požadavkům nebo se jim velmi blíží. Na obr. 3 je řešeno proslunění bytů v blokové zástavbě pražských Vršovic. Modře jsou vyznačeny domy nebo části půdorysů domů, kde pravděpodobně budou se splněním současných požadavků potíže. Při uplatnění výjimky při posuzování proluk však může i tyto domy stavební úřad posoudit kladně. Výjimka pro zástavbu proluk je nezbytná z důvodu zabránění kolize s § 127 zákona 40/1964 Sb., resp. § 1013 zákona 89/2012 Sb. (občanského zákoníku), který má vyšší právní sílu v porovnání s vyhláškami a nařízeními vlády. Pro složité zastavovací poměry by bylo možné stanovit další úlevy [2].

V projektech rekonstrukcí v blokové zástavbě historických center měst často vznikají vážné disproporce mezi představou investora a požadavky na proslunění, když tyto rekonstrukce nerespektují dvorní, ale někdy i uliční čáru zástavby nebo svou výškou či půdorysným rozsahem jinak neodpovídají poměrům v lokalitě. Na obr. 4 je blok z předchozího obrázku, kde byla postavena budova ve vnitřním prostoru bloku obytných domů, stejně vysoká jako stávající domy. Proslunění bytů v bloku bylo významně zhoršeno a ani byty v nové budově nebudou prosluněny.
Vnitřní prostor bloků obytných domů je chráněn před hlukem a exhalacemi dopravy. Může být využíván k rekreaci obyvatel, nejlépe v přírodním prostředí zahrady či parku. Vnitřní prostor bloku domů zpřístupněný průchody spoluvytváří potřebný veřejný prostor města využívaný pouze pro pěší dopravu. Na obr. 5 je porovnání dosud nezastavěných bloků domů pražských Vršovic s obdobným typem zástavby jednoho z evropských velkoměst, kde je již prostor uvnitř bloku téměř zcela zaplněn.

Odpovědné orgány správy našich měst by měly jasně stanovit, který z obou typů zástavby bude vhodné u nás podporovat. Bezduché kopírování zahraničních vzorů totiž nemusí vždy být tou nejlepší cestou k zachování osobité krásy našich měst, na kterou jsme oprávněně hrdí a kterou u nás právě zahraniční návštěvníci obdivují.


Obr. 5. Porovnání dvou typů zástavby

6. Závěr
Modelové výpočty dokumentované na obrázcích prokázaly, že požadavky na proslunění bytů nejsou překážkou rozumného stavebního rozvoj měst. Tisíce úspěšných realizací obytných budov i jejich celých souborů po celém území naší republiky dokazují reálnost současných požadavků na proslunění bytů ve všech typech dosavadní i nové výstavby. Výjimkou je zastavování vnitřního prostoru bloků obytných domů. Takové spekulativní využívání pozemků v kompaktní blokové zástavbě našich měst je téměř vždy v rozporu s požadavky platných světelnětechnických norem. Kromě toho není přiměřené poměrům, a odporuje tak § 127, resp. § 1013, občanského zákoníku. Státní správa by tak mohla v tomto ohledu mít dostatek prostředků k regulaci výstavby věci. Problém je ale v úrovni některých světelnětechnických studií. Požadavky stavební světelné techniky tak potřebnou regulaci výstavby města významně podporují, ale samy o sobě nejsou schopny všem negativním jevům účinně bránit. Proto by naše legislativa měla nejen požadovat řádné proslunění bytů, které je potřebné pro zachování dobrého zdravotního stavu obyvatel našich měst a vysoké kvality jejich života, ale navíc se k problému zástavby městských center jasněji vymezit stanovením přesných podmínek pro takovou zástavbu.

Literatura:

[1] HRŮZA, J.: Charty moderního urbanismu. Agora, 2002, ISBN 80-902945-4-5.
[2] KAŇKA, J.: Jak dál s prosluněním budov. Urbanismus a územní rozvoj, 4/2013.
[3] KITTLER, R. – KITTLEROVÁ, L.: Návrh a hodnotenie denného osvetlenia. Alfa, Bratislava, 1975. Recenze: doc. Ing. Stanislav Darula, CSc.