Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo tiskem
9. 6. 2017. V elektronické verzi na webu bude 10. 7. 2017.

Světelné zdroje
Terminologie LED světelných zdrojů 

Denní světlo
Denní osvětlení velkých obytných místností
Svetelnotechnické posudzovanie líniových stavieb

Aktuality

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

25. ročník elektrotechnické výstavy v Hradci Králové pořádá ve dnech 30. a 31. srpna 2017 společnost Sonepar Česká republika v prostorách…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Více aktualit

Legendární osobnosti v dějinách světelné techniky - Richard S. K. Werdermann

23.06.2016 | Albert Kloss | www.svetlo.info

V době, kdy Edison sebevědomě prohlásil, že v nejbližší budoucnosti vyvine ideální elektrický světelný zdroj, ovládaly – vedle obloukových lamp – současnou světelnou scénu lampy Richarda Werdermanna. Představovaly konstrukčně originální přechod od lamp obloukových k lampám žhaveným; obvykle byly označovány jako lampy s nedokonalým kontaktem.

Richard Sigismund Karl Werdermann

Richard Werdermann se narodil v roce 1828 v Německu, později ale působil v Anglii, kde roku 1883 zemřel (často mylně považován za Angličana). Nejdříve ho zajímaly obloukové lampy, které v roce 1875 předváděl veřejně. Krátce nato, roku 1878, zkonstruoval lampu „položhavenou“ (semi-incandescent), s níž dosáhl značného úspěchu. Na světové výstavě v Paříži roku 1881 byla např. jeho výbojka rovněž vystavována a v praxi v mnoha soukromých objektech i zavedena. Nakonec ale zvítězila Edisona žárovka a jméno Werdermanna postupně upadlo v zapomenutí.

V letech 1883 a 1884 se o něm v Dějinách elektřiny zmiňují Alfred Urbanitzky a Edmund Hoppe, v roce 1896 ještě Edwin J. Houston. Monumentální německý Lexikon elektrotechniků (Lexikon der Elektrotechniker) z roku 2010 ale Werdermanna již nezná, stejně jako české Pohledy do minulosti elektrotechniky od Daniela Mayera z roku 1999. Jedním z důvodů je, že zde nešlo ani o jasnou obloukovku, ani o skutečného předchůdce žárovky, nýbrž „jen“ o ojedinělé, historicky obtížně zařaditelné technické řešení elektrického světelného zdroje. Proto ho také spolupracovník Edisona Francis Jehl ve svých vzpomínkách Menlo Park z roku 1936 neuvádí.


Obr. 1. Lampa Richarda Werdermanna


Obr. 2. Použití Werdermannových lamp ve veřejných prostorech v Paříži

Lampa Werdermanna

Werdemannův vynález konstrukčně odpovídá tehdejším obloukovým lampám. Je to elektromechanické zařízení, ve kterém elektricky rozžhavené místo svítí za přítomnosti vzduchu. Hlavní rozdíl oproti obloukové lampě tkví v tom, že obě elektrody jsou (pomocí mechaniky) k sobě trvale přitlačeny, takže světlo vyzařují jen samotné elektrody. Kladná elektroda je přitom malá, záporná velká.


Obr. 3. Použití Werdermannových lamp v soukromém domě: nahoře – obytné místnosti, dole – zdroj elektřiny


Obr. 4. Lampa Emila Rayniera 

Předností oproti běžným obloukovkám je dále bezproblémové paralelní řazení – dlouho hledané „rozdělování světel“ bylo tímto vyřešeno. V praxi byly tyto světelné zdroje umístěny ve velkých skleněných báních. Jelikož v té době elektrické sítě ještě neexistovaly, musel mít každý objekt vlastní elektrický zdroj (dynamo). Lampa Reyniera Werdermann nebyl jediný, který výbojky s nedokonalým kontaktem konstruoval. Také Francouz Emil Reynier (1851–1891) vynalezl výbojku na stejném principu. Nakonec ale byly oba vynálezy koupeny francouzskou firmou ruského vynálezce Jabločkova.


 Článek v elektronické listovací verzi časopisu Světlo č. 3/2016 naleznete zde.