Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Koncepce veřejného osvětlení měst a obcí Část 3 - Nivnice

04.08.2014 | Ing. Petr Žák, Ph.D. - Ing. arch. Simona Švecová | www.energiepodkontrolou.com

Třetí díl seriálu o veřejném osvětlení (VO) je věnován jihomoravské obci Nivnice, pravděpodobnému rodišti Jana Amose Komenského. Nivnice leží jižně od Uherského Brodu v podhůří Bílých Karpat, v nechráněné pohraniční oblasti proti Uhrám, která v minulosti prodělávala velmi dramatický historický i sídelní vývoj. Byla cílem mnoha ničivých nájezdů, při kterých byla místní sídla drancována a vypalována. Charakter vesnic byl proto patrně ovlivněn nejen okolním terénem, ale také požadavky na jejich obranu. Oblast tvoří poměrně řídká sídelní síť neobyčejně velkých vesnic, zpravidla ulicového charakteru.


Obr. 1. Mapa Nivnice ze stabilního katastru (1827)

Geografická poloha, dobré klimatické podmínky a průchodnost Karpat ovlivnily rané a trvalé osídlení tohoto kraje. První písemná zmínka o Nivnici pochází z roku 1261, kdy obec připadla cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Existenci farního kostela, který pravděpodobně stával v místě nynějšího barokního kostela, potvrzuje písemný doklad z roku 1403. Do roku 1468 je Nivnice zmiňována jako vesnice, od roku 1517 jako městečko. Druhá polovina 17. století a počátek 18. století bylo období těžkých zkoušek. V té době vrcholily vpády z Uher. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce leh- la popelem a lidé byli pobiti nebo odvlečeni do zajetí. Na přelomu 18. a 19. století se obec začala opět rozrůstat. I přes status městečka a nebývalou velikost si obec po celý svůj historický vývoj udržela vesnický ráz.


Obr. 2. Pohled na Nivnici z jihu ze silnice do Korytné

Nivnice je charakteristické sídlo podhůří Bílých Karpat. Půdorys původní historické části, který tvoří vřetenovitá náves mimořádného měřítka o šířce 160 m a délce přes 700 m (obr. 1). Vzhledem k tomu, že souvislé řady domů původní návsi neumožňovaly prorazit příčné ulice, bylo rozšiřování obce limitováno přístupem k jejímu jádru. Nová výstavba se postupně soustředila do tří hlavních lokalit. Jihovýchodní pod hřbitovem, severozápadní za vodou podél cesty, která se později stala novou silnicí do Uherského Brodu, a severní podél původní cesty do Uherského Brodu. Nová výstavba na východní straně, táhnoucí se od severu k jihu, byla propojena dvěma dlouhými ulicemi spojenými navzájem kolmými spojkami. Jedinečný prostor náměstí – největší hodnota Nivnice – byl v průběhu vývoje postupně zastavován a jeho prostorová souvislost se postupně vytrácela.

Základní plán VO

Obec Nivnice je harmonicky zasazena do údolí potoka Nivničky. Vzhledem k morfologii terénu se městečko Nivnice pohledově uplatňuje z jižního a západního směru. Od západu ze silnice do Dolního Němčí se otevírá pohled na Nivnici s dominantou kostela Andělů strážných, zasazenou do krajiny pod Bílými Karpatami. Z jihu je sídlo patrné ze silnice do Korytné (obr. 2), kde se výrazně uplatňuje morfologie terénu a zvedající se horizont hřebene Bílých Karpat s obytnou zástavbou. Kostel je v tomto pohledu, vzhledem k nízké poloze k okolní zástavbě na východě území, méně výrazný. Ve většině exteriérových pohledů je hlavní dominantou kostel Andělů strážných (obr. 3) a významně se uplatňují také poměrně hustě zastavěné východní svahy s dlouhými ulicemi řadové zástavby.


Obr. 3. Kostel Andělů strážných

Hlavní dominanta Nivnice, kostel Andělů strážných (a), se uplatňuje nejen při pohledech z okolí, ale také ve dvou důležitých pohledových osách uvnitř obce (obr. 4). V rámci první pohledové osy ze severu (1), která prochází ulicí Družební a náměstím Míru, se uplatňuje pohled na centrum Nivnice a průčelí kostela. V rámci druhé, jižní pohledové osy (3), procházející ulicemi Hošťáky a Osvobození, se uplatňuje věž, střecha a závěr kostela. Vedle pohledových os se kostel uplatňuje také z jihovýchodu od hřbitova (4) a rozhledny (6) a ze severozápadu od břehu potoka Nivničky (5). Tyto pohledy jsou významné z hlediska prostorové orientace a hrají důležitou roli při dotváření identity místa. Mezi další zajímavé objekty, které se pohledově uplatňují v interiéru sídla, patří pomník J. A. Komenského (c) na jižní a kaple sv. Jana Nepomuckého (b) na severní straně náměstí. Oba objekty jsou určitými „majáky“ u hlavních přístupových cest do historického středu Nivnice.

Území obce bylo v rámci Základního plánu VO rozděleno do dvou urbanistických zón (obr. 5). Zónu 1 tvoří historická vřetenovitá náves ve svém původním prostorovém vymezení se zástavbou po obou delších stranách. Jednotný charakter osvětlení má scelit rozlehlý a stavebně roztříštěný prostor a vymezit střed sídla vzhledem ke zbývajícím částem obce s odlišným charakterem osvětlení. Tato zóna s velmi kompaktní zástavbou a dominantou kostela Anděla strážných se v nočních hodinách uplatňuje i z dálkových pohledů. Ostatní veřejné prostory jsou zařazeny do urbanistické zóny 2. Parametry osvětlení a osvětlovací soustavy z pohledu architektonicko-urbanistického jsou pro jednotlivé zóny uvedeny tab. 1.


Obr. 4. Významné prostory, objekty a pohledové osy

Vzhledem k členitosti sídla byly v rámci urbanistických zón vymezeny veřejné prostory se specifickým charakterem, který je třeba při řešení veřejného osvětlení zohlednit. V zóně 1 se nacházejí dva specifické veřejné prostory. Prvním je silnice III. třídy procházející středem obce od severu k jihu. Tato komunikace má vyšší požadavky na osvětlení z pohledu dopravní bezpečnosti. Oproti zóně 1 je maximální povolená výška světelných míst 7 m a teplota chromatičnosti v rozsahu od teple bílé po neutrálně bílou. Druhým specifickým prostorem jsou parkové plochy, kde je maximální povolená výška 5 m a stožáry jsou doporučeny v dřevěném provedení. V zóně 2 jsou tři specifické prostory. Prvním je silnice II. třídy se stejnými patrametry jako silnice III. třídy v zóně 1. Druhým specifickým prostorem je nábřeží Nivničky, kde je navržen dekorační typ svítidel s charakterem vyzařování prosvětlujícím celý prostor. Posledním specifickým prostorem je ulice Sídliště, propojující historický střed s novou částí, kde je situována podstatná část občanské vybavenosti. Pro tuto ulici je navrženo použít dekorační typ svítidel na stožárech s povrchovou úpravou v odstínech šedé nebo hnědé, aby se vzhled světelných míst vizuálně odlišil od světelných míst v okolních čistě obytných ulicích.

Na základě uvedené analýzy obce jsou pro dosažení požadované noční podoby obce Nivnice z pohledu architektonicko-urbanistického navržena tato doporučení:

  • realizovat architekturní osvětlení kostela Andělů strážných – plošné osvětlení fasády, střechy i věže kostela, u věže odlišit povrchové jasy navazujících stran pro dosažení plastického vzhledu, barevný tón světla neutrální až teple bílý (tab. 2),
  • realizovat architekturní osvětlení drobné architektury – pomník J. A. Komenského a kaple sv. Jana Nepomuckého (tab. 2),
  • zajistit, aby úroveň intenzity veřejného osvětlení klesala v závislosti na výškové úrovni místa (historické jádro nejintenzivnější, východní výše položené části méně intenzivní),
  • výška světelných míst by neměla překročit výškovou úroveň zástavby,
  • v pohledových osách zajistit, aby osvětlovací soustava nenarušovala průhled, u silnice procházející středem obce situovat osvětlovací soustavu podél východní strany a použít světelná místa bez výložníků,
  • světelná místa na dlouhých komunikacích na východním úbočí nad obcí (Sadová Vinohradská, Nová čtvrť) umístit podél jejich západní strany, aby jejich pohledové uplatnění v zapnutém stavu bylo minimální.

Z pohledu dopravního tvoří komunikační síť obce silnice o délce 2,6 km paa místní komunikace o délce 14,7 km. Páteřními komunikacemi jsou silnice druhé (II/490) a třetí třídy (III/4981), které propojují obec s okolím. Průměrné hodnoty intenzity dopravy (2010) na silnici II/490 jsou takovéto:

  • 06:00 až 18:00 4 202 vůz/den,
  • 18:00 až 22:00 667 vůz/den,
  • 22:00 až 06:00 357 vůz/den.

Celková intenzita dopravy je 5 226 vůz/den. Vzhledem k uvedeným intenzitám dopravy a dalším charakteristikám je komunikace zařazena to třídy osvětlení ME4b. Průměrné hodnoty intenzity dopravy (2010) na silnici 4981/III, procházející středem obce, jsou takovéto:

  • 06:00 až 18:00 2 249 vůz/den,
  • 18:00 až 22:00 353 vůz/den,
  • 22:00 až 06:00 197 vůz/den.

Celková intenzita dopravy je 2 800 vůz/ /den. Tato komunikace byla zařazena do třídy osvětlení ME5. Důležitým veřejným prostorem je střed města, který tvoří náměstí Míru a jeho okolí s kostelem a parkem. Tyto veřejné prostory a komunikace byly zařazeny do třídy osvětlení S3 a je požadováno, aby osvětlení zajišťovalo jak dostatečné osvětlení povrchu komunikací, tak i osvětlení vertikální roviny pro zajištění dobrého vjemu prostoru a pohybujících se osob. Do třídy osvětlení S3 je zařazena také ulice Sídliště (specifický veřejný prostor), která propojuje historický střed města s novou částí, kde je umístěn městský úřad a mateřská škola. Ostatní komunikace jsou zařazeny do třídy osvětlení S4. Parametry architekturního osvětlení jsou uvedeny v tab. 2.

Pro provoz VO jsou navrženy dva režimy. Do provozního režimu A je zařazeno osvětlení silnic II/490 a III/4981. Osvětlení ostatních komunikací je zařazeno do provozního režimu B. U režimu A je hladina osvětlenosti snížena od 22:00 do 06:00 na úroveň 70 %. U režimu B je hladina osvětlenosti snížena ve 22:00 na úroveň 70 %, ve 24:00 na 50 %. V 05:00 hladina osvětlenosti vzroste na 70 % a na této úrovni zůstane do vypnutí VO.

Z pohledu ochrany prostředí před rušivými účinky veřejného osvětlení je Nivnice rozdělena do dvou zón životního prostření. Střed obce (urbanistická zóna 1) je zařazen do třídy E3, zbývající části jsou zařazeny do zóny životního prostředí E2. 


Tab. 1. Parametry osvětlení v urbanistických zónách

Plán obnovy VO

V rámci Plánu obnovy VO byla provedena analýza současného veřejného osvětlení. Původní osvětlovací soustavu tvoří 384 světelných míst (SM) napájených z devíti zapínacích míst (ZM). Přes polovinu světelných míst je napájeno horním vedením (56 %). V osvětlovací soustavě je použito třináct typů svítidel, šest typů světelný zdrojů a šest typů nosných konstrukcí. V roce 2011 proběhla rozsáhlá výměna svítidel. Všechna svítidla vyměněná v roce 2011 (vysokotlaké sodíkové výbojky) jsou téměř nová a v dobrém stavu. Osvětlovací soustavu lze podle stavu rozdělit do tří částí. První část tvoří nová osvětlovací soustava v počtu 105 SM. Jde o soustavu zajišťující osvětlení nové bytové zástavby v severní části obce, cyklostezky a cesty k Nivnickému dvoru. Soustava je tvořena světelnými místy napájenými zemním vedením se stožáry o výšce 5 a 6 m osazenými svítidly pro 70W vysokotlaké sodíkové výbojky. Všechny komponenty této části osvětlovací soustavy jsou ve velmi dobrém stavu. Druhou část tvoří světelná místa (64 SM) napájená zemním vedením se staršími ocelovými stožáry s výškou v rozsahu od 4 do 8 m osazenými svítidly pro vysokotlaké sodíkové výbojky. Nosné konstrukce jsou ve špatném fyzickém stavu. Svítidla byla vyměněna a jsou v dobrém stavu. Poslední část osvětlovací soustavy tvoří světelná místa (215 SM) napájená horním vedením, jejichž nosné konstrukce nejsou ve vlastnictví obce. Ve většině případů jsou nosnými konstrukcemi betonové stožáry distributora nn, na kterých jsou upevněna svítidla pro vysokotlaké sodíkové výbojky. Asi 25 % svítidel této části osvětlovací soustavy je ve špatném stavu, stav zbývající části svítidel je dobrý. Rozváděče VO v zapínacích místech jsou umístěny v plastových skříních. Stav zapínacích míst je dobrý. Čtyři ZM, obnovená v roce 2007, jsou vybavena skupinovými regulátory, které byly při místním šetření vypnuty. Osvětlení cyklostezky se pro dobu od 23:00 do 05:00 vypíná. Nově založená soustava VO v ulici Zahradní nemá optimální dispozičního uspořádání SM a je výkonově předimenzovaná. Soustavu tvoří světelná místa o výšce 5 m v rozteči 18 m při šířce komunikace 6 m, jež jsou osazena svítidly pro 70W sodíkové výbojky.
V rámci rozboru současného stavu bylo uskutečněno orientační měření úrovně osvětlení ve vybraných kontrolních polích. Cílem tohoto měření bylo získat představu o tom, jakou úroveň osvětlení současná soustava VO zajišťuje. U silnic druhé a třetí třídy (490/II a 4981/III) se průměrná osvětlenost na třech měřených úsecích pohybovala v rozsahu od 15,4 do 16,0 lx. U šesti měřených úseků na místních komunikacích se průměrná osvětlenost pohybovala v rozsahu od 3,4 do 18,4 lx. U silnic je oproti novému zatřídění osvětlení výkonově předimenzováno o asi 50 až 100 % a nesplňuje požadavky na rovnoměrnost. U místních komunikací je v úrovních osvětlení větší rozptyl. V části obce, kde je použito veřejné osvětlení jako orientační, a to hlavně v částech, kde jsou svítidla umístěna na stožárech distributora VO (např. ulice Vinohradská), je soustava poddimenzována. U nově vybudovaných soustav (např. ulice Zahradní) a tam, kde byla obnovena svítidla, je v mnoha případech osvětlovací soustava naopak zbytečně předimenzovaná, a to dvakrát až třikrát.

Obr. 5. Mapový výstup Základního plánu VO obce Nivnice

Pro posouzení energetické náročnosti byl stanoven současný instalovaný příkon a spotřeba elektrické energie. Údaje o spotřebě elektrické energie v jednotlivých zapínacích místech nebyly k dispozici. Celková roční spotřeba elektrické energie pro VO byla stanovena na základě údajů o instalovaném příkonu a o způsobu zapínání a vypínání. Současný instalovaný příkon svítidel včetně předřadných přístrojů je 37,1 kW. Při předpokládané době provozu 4 200 h/rok bez regulace, při vypínání cyklostezky, je spotřeba elektrické energie 151 MW•h/rok. Podkladem pro rozbor nákladů na veřejné osvětlení byly informace z rozpočtů obce v posledních pěti letech. Za uvedené časové období byly průměrné roční náklady na elektrickou energii 380 000 korun a na údržbu 155 000 korun. V průběhu let 2010, 2011 a 2012 byly naplánovány investiční akce v rozsahu zhruba 400 000 Kč/rok.


Tab. 2. Parametry architekturního osvětlení

Návrh nové osvětlovací soustavy v rámci Plánu obnovy VO vychází ze Základního plánu VO. Obnova veřejného osvětlení je navržena ve dvou etapách. Vzhledem k dobrému stavu většiny prvků VO je první etapa zaměřena na obnovu svítidel, která jsou ve špatném fyzickém stavu. Jde přibližně o 90 svítidel. Dále je tato etapa zaměřena na úspory elektrické energie a na zlepšení parametrů veřejného osvětlení, hlavně z pohledu kvality barevného vjemu. Vzhledem k tomu, že část osvětlovací soustavy je předimenzována, lze výměnou dosavadních svítidel pro vysokotlaké výbojky za svítidla osazená světelnými diodami při dodržení kvantitativních parametrů požadovaných technickými normami a při zlepšení kvalitativních parametrů dosáhnout znatelných úspor v provozních nákladech na VO. V rámci první etapy obnovy jsou použita svítidla Seled (Exeled s. r. o.) s uliční křivkou svítivosti, teplotou chromatičnosti 3 000 K a světelnými toky svítidel 2 000, 4 000, 6 000 a 8 100 lm. V rámci první etapy obnovy VO není řešeno architekturní osvětlení ani regulace veřejného osvětlení.


Tab. 3. Porovnání parametrů původní a obnovené soustavy veřejného osvětlení

Druhá etapa obnovy představuje vytvoření nové soustavy veřejného a architekturního osvětlení s novým vedením v zemi, novými nosnými konstrukcemi, svítidly i zapínacími místy. V rámci této obnovy je počítáno se zachováním nově vybudované osvětlovací soustavy v severní části. Součástí druhé etapy obnovy je řešení architekturního osvětlení, regulace veřejného osvětlení, optimalizace napájení, zohlednění rezervy pro budoucí rozvoj, zlepšení celkového vzhledu osvětlovací soustavy i nočního vzhledu města. V rámci druhé etapy je osvětlovací soustav navržena ve dvou základních modulech. Pro silnice II. a III. třídy je použita osvětlovací soustava s výškou světelných míst 7 m a s roztečemi 40 m. K osvětlení místních komunikací je použita osvětlovací soustava s výškou 5 až 6 m s roztečemi 30 až 35 m. K osvětlení specifických veřejných prostorů je dispoziční uspořádání navrženo individuálně. Porovnání parametrů současných a nově navrhovaných soustav VO je uvedeno v tab. 3.

Energie pod kontrolou
obecně prospěšná společnost
Brněnská 3883/48, 695 01 Hodonín
tel.: +420 518 304 245
kancelar@energiepodkontrolou.com
www.energiepodkontrolou.com