Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2018 vyšlo tiskem
17. 9. 2018. V elektronické verzi na webu ihned.

Osvětlení interiérů
Výběr svítidla podle konceptu interiéru
Unikátní kniha o interiérech právě v prodeji
Pozvánka na seminář Interiéry 2018 – výjimečná akce již posedmé

Aktuality
Pan profesor Jiří Habel odešel – vzpomínky zůstanou

Aktuality

TECHNOLOGICKÉ FÓRUM konfrontovalo Programové prohlášení vlády pro stavebnictví Odborný kongres TECHNOLOGICKÉ FÓRUM: investice_technologie zahájil mezinárodní stavební…

Konference TECHNOLOGICKÉ FÓRUM přivítá odborníky i politickou špičku včetně premiéra Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH zahájí 18. září 2018 odborná konference…

Bezpečná komunikace v KNX systémové instalaci – KNX Secure KNX národní skupina České republiky, z. s. v rámci celosvětové iniciativy Mezinárodní…

ČEZ ESCO získala svou historicky největší zakázku v osvětlení ČEZ Energetické služby, dceřiná společnost ČEZ ESCO, dodá osvětlení pro 59 obchodů…

Více aktualit

K jubileu prof. RNDr. Heleny Illnerové, DrSc.

02.02.2018 | RNDr. Marie Juklová | www.svetlo.info

Historie Kurzů osvětlovací techniky, resp. konferencí pořádaných regionální skupinou České společnosti pro osvětlování Ostrava, je velmi bohatá. Jednou z nezapomenutelných přednášejících v roce 1998 v Ostravě byla paní prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. Její přednáška s fyziologickým tématem Světlo a biologické hodiny člověka doslova fascinovala převážně technicky orientované posluchače. Téma přednesené srozumitelně s charizmatem paní profesorky vyvolalo bouři dotazů. Paní profesorka trpělivě odpovídala do doby, kdy diskuse musela být ukončena z důvodu odjezdu jejího vlaku do Prahy. Toto setkání však vedlo k pozváním na další přednášky na akcích České společnosti pro osvětlování (ČSO).

Fortuna fortes metuit, ignavos premit – Osud se odvážných bojí, drtí zbabělce
Seneca ml.

Denní světlo vedle světla umělého bývalo a stále tak trochu je popelkou. Bylo vždy spojováno s viděním, popř. s psychikou. Paní profesorka mu dala nejen v oblasti vědy, ale i pro širokou veřejnost zcela nový rozměr. Kdo je prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.? Rozsah jejího působení je neuvěřitelně široký. Její dětství bylo poznamenáno pobytem otce – právníka – pro jeho židovský původ v koncentračním táboře. Následně byla rodina těžce poznamenána komunistickým režimem u nás. Podařilo se jí však vystudovat vysokou školu, biochemii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1961svůj profesní život spojila s Fyziologickým ústavem Československé akademie věd, dnes AV ČR. Kandidátskou vědeckou práci obhájila v roce 1966 a roku 1990 získala titul doktora věd. Předmětem jejího odborného zaměření bylo studium vnitřních biologických hodin savců, včetně člověka. Na toto téma publikovala více než 100 vědeckých prací. Zavedla v Česku obor chronobiologie, tj. nauky o čase v živých organismech.

Prof. Illnerová (vlevo) Marie Juklová
Obr. 1. Prof. Illnerová (vlevo) s autorkou článku na konferenci
Kurz osvětlovací techniky (Dlouhé Stráně, říjen
2006), pořádaném ostravskou pobočkou ČSO

Výzkum

Za zásadní ve výzkumu chronobiologie považuje paní profesorka objev z 60. let minulého století, že denní rytmy jsou organismům vrozené. Vědecké práce z 90. let ukázaly, že kromě biologických hodin v mozku jsou periferní hodiny také ve všech orgánech, ve všech buňkách živých organismů. V této řadě objevů jako vůbec první na světě přispěla prof. Illnerová se svým výzkumným týmem objevem závislosti funkce biologických hodin v mozku savců na délce dne během ročních období. O jak důležitý obor studia obecně jde, potvrdilo loni udělení Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii trojici amerických vědců Jeffrey C. Hallovi, Michaelu Rosbashovi a Michaelu W. Youngovi. Oddělení, které prof. Illnerová vedla ve Fyziologickém ústavu AV ČR, je dnes mezinárodně uznávané a významně se podílí na výzkumu mechanismu synchronizace biologických hodin s vnějším prostředím. V této souvislosti je nutné připomenout, že její výzkum probíhal v době minulého režimu, kdy nemohla stejně jako ostatní čeští vědci prezentovat výsledky svých prací v zahraničí, odborné veřejnosti byla známa pouze z literatury.

Jaký význam má vědní disciplína chronobiologie v praxi? Má medicínský přesah, je důležitá pro lidské zdraví. Biologické hodiny synchronizují všechny cyklické pochody v organismu k jednomu času. Nejde jen o známý rytmus spánku a bdění, ale i o rytmus příjmu potravy, změn tělesné teploty, krevního tlaku, růstu, psychické a fyzické výkonnosti, reprodukčních funkcí, jaterního metabolismu a zapínání a vypínání stovek genů v různých tělesných orgánech. Zdá se být i významným faktorem délky života. Narušením chodu biologických hodin v organismu dochází k desynchronizaci tohoto časového vnitřního systému s vnějším prostředím. To je již doslova rizikem vzniku všech chorob. Vhodným osvětlením – fototerapií, je možné léčit i poruchy spánku, sezonní deprese, omezit tzv. pásmovou nemoc – jet lag. Modrou částí světelného spektra lze posouvat nástup sekrece spánkového hormonu – melatoninu. Denní světlo v životě člověka má nezastupitelnou roli a biologické hodiny v organismu je nutné respektovat. Potvrzuje se v širší souvislosti stará lidová moudrost „Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.“

Ocenění

Paní profesorka Helena Illnerová excelentně zvládla svoji profesi vědkyně. Po změně politického režimu v roce 1989, kdy měla za sebou výborné vědecké výsledky, byla zvána na mnoho zahraničních kongresů, konečně mohla cestovat, pracovat v nejpřednějších světových laboratořích, dala nakonec přednost funkci ve vedení Akademie věd ČR. Bylo to pro ni velmi těžké rozhodování. V roce 1993 se stala místopředsedkyní AV ČR zastupující chemické a biologické ústavy. V této funkci se po rozpadu Československa musela vyrovnat s drastickým snížením rozpočtu na vědu. Musela řešit zrušení několika pracovišť, ale i „zachraňování“ nejlepších vědeckých kapacit. I díky ní Akademie věd přežila toto těžké období. V roce 2001 s těžkým srdcem předala své oddělení ve Fyziologickém ústavu AV své následovnici a stala se historicky první ženou v čele Akademie věd České republiky, její předsedkyní. V této funkci působila do roku 2005. Za přínos pro vědu a její řízení jí byla udělena řada domácích i zahraničních ocenění a není snadné je všechny vyjmenovat. V roce 2005 obdržela od prezidenta republiky státní vyznamenání – medaili Za zásluhy II. stupně. Předseda AV ČR udělil Heleně Illnerové v roce 2007 čestnou medaili AV ČR De scientia et humanitate optime meritis. Je též členkou Evropského poradního výboru pro výzkum, Evropské akademie věd a umění a v letech 2000 až 2004 byla členkou Velké poroty pro Descartovu cenu EU za výzkum. Prof. Illnerová zastávala také tři roky pozici předsedkyně České komise pro UNESCO. Je zakládající členkou Učené společnosti České republiky, jejíž předsedkyní byla v letech 2008 až 2010. V roce 2011 obdržela Čestné uznání Mensy ČR. V roce 2017 se stala nositelkou medaile Josefa Hlávky, určené pro nestory a zakladatele české vědy.

Politika

Paní prof. Illnerová byla vždy hrdá na to, že je z Československa. V roce 1969 odmítla emigrovat do zahraničí a vrátila se s rodinou ze studijní cesty v USA. Ke kandidatuře do Senátu ji vedl pocit odpovědnosti za naši zemi. Dostala i nabídku kandidovat na post prezidenta republiky. I dnes se o politiku živě zajímá a přeje si, aby v čele státu stál člověk, kterého je třeba si vážit.

Děti a mládež, rodina

Je neuvěřitelné, že při tak velkém rozsahu činností paní profesorka Illnerová stihla věnovat se rodině. Provdala se za sociologa JUDr. Michala Illnera. Spojoval je nejen zájem o vědu, ale také vztah k přírodě, sportu, horám, řekám. Spojovaly je stejné morální hodnoty jako slušnost, čestnost, poctivost, pracovitost. V duchu tohoto vychovávali svoje děti. Syn Jakub vystudoval České vysoké učení technické a v současnosti působí v informačních technologiích. Dcera Libuše vystudovala medicínu a pracuje v Endokrinologickém ústavu. V roce 1975 paní profesorka založila oddíl malých děvčat, Světlušek, který se jmenoval Sluníčka. Oddíl vedla deset let v duchu skautské ideologie, kterou považuje pro výchovu dětí za těžko nahraditelnou. Toto životní období pokládá za jedno z nejkrásnějších v životě. A nejen to, srozumitelnou formou seznamovala tyto děti i s principy její vědecké práce přímo na svém pracovišti. Když se ucházela o post předsedkyně AV, uvedla mimo jiné, že má praxi ve vedení turistického oddílu. Vést významnou instituci, turistický oddíl nebo i skloubit výzkum a rodinu chce podle ní ty samé dovednosti. Předávání radosti z poznání jí bylo vždy vlastní. V 90. letech minulého století přednášela fyziologii a patofyziologii na 3. LF UK v Praze. V letech 2001 až 2005, kdy byla předsedkyní Akademie věd České republiky, zavedla program podpory mladých nadějných vědců. Na požádání přednáší dál nejen v odborných kruzích, v médiích a pro studenty. Ačkoliv je dnes v tzv. důchodovém věku, nic jí to neubírá na jejím elánu. Na jedné straně postupně předává své funkce do rukou svých nástupců, na straně druhé začala pracovat pro organizaci Člověk v tísni. V rámci jejího vzdělávacího programu doučovala třikrát v týdnu malou romskou holčičku, aby úspěšně prošla základní školou. Klobouk dolů, paní profesorko, před Vaší skromnou a laskavou povahou. Na otázku, čeho si v životě nejvíce váží, na co nejraději vzpomíná, říká, že toho, že má dobrou rodinu, velice slušné děti a dnes již pět bezvadných vnoučat. Ráda vzpomíná na svoji práci a i na milovaná Sluníčka.

Motivací, která se skrývá za ohromným dílem paní profesorky Heleny Illnerové, je pokorná služba vědě, služba vysoké lidské kultuře, demokracii naší země. V kritických situacích v sobě vždy našla dost odvahy dát se na cestu, která vedla k vytčenému cíli. To je hodno úcty a obdivu. Dne 28. prosince loňského roku oslavila paní profesorka Helena Illnerová své osmdesátiny. Nelze jinak než jí dodatečně při této příležitosti poděkovat. Nejen za to, co v životě dokázala, poděkovat také za to, že byla a je taková, jaká je. A popřát jí. Popřát do dalších let co nejlepší zdraví, vnitřní rovnováhu, radost z každého ranního svítání, radost a úspěch z každé započaté aktivity.

Foto: Ing. Jana Kotková


 

Vyšlo v časopise Světlo č. 1/2018 na straně 34.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.