Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2019 vyšlo tiskem
16. 9. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Činnost odborných organizací
Mezinárodní konference SVĚTLO 2019 – 6. oznámení
Zúčastnili sme sa kongresu Medzinárodnej komisie pre osvetlenie CIE 2019 vo Washingtone
Odborný seminár SLOVALUX 2019

Veletrhy a výstavy
Inspirujte se boho stylem i designem Dálného východu na podzimním veletrhu FOR INTERIOR

Aktuality

FOR ARCH oslavil třicetiny! Největší stavební veletrh v ČR nemá konkurenci Stovky vystavovatelů napříč obory, tisíce spokojených návštěvníků, desítky novinek a…

Tematický seminár SLOVALUX 2019 Slovenská svetelnotechnická spoločnosť Člen Zväzu slovenských vedeckotechnických…

Společnost Eaton opět partnerem projektu Machři roku Společnost Eaton Elektrotechnika, která je součástí globálního leadera v oblasti řízení…

Cenu Architekt roku 2019 získal český architekt Stanislav Fiala Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech, cenu Architekt roku…

Více aktualit

Jak by mohla vypadat nová vyhláška 50 - 2. díl

04.09.2018 | Ing. Jiří Sajner | www.eel.cz

První část článku ZDE

II. oddíl

Odborná způsobilost pracovníků

§ 3

Pracovník seznámený 

(1)          Pracovníkseznámený je ten, který byl organizací, s ohledem na charakter a rozsah jeho činnosti, seznámen s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními, v potřebném rozsahu školen a upozorněn na možné ohrožení těmito zařízeními 4).

(2)          Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou má pracovník uvedený v odstavci 1 vykonávat.

Organizace dále rozhodne, kdy, popř. v jakých lhůtách bude seznámení a školení opakováno, popř. stanoví, v jakých lhůtách zajistí ověření znalostí.

(3)          Seznámení, upozornění a školení podle odstavce 1 provede organizací pověřený pracovník s odbornou způsobilostí odpovídající charakteru a rozsahu činnosti a pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníkem seznámeným.

Komentář k § 3 – Pracovník seznámený

Na základě praktických zkušeností získaných při aplikaci stávající vyhlášky je provedena úprava dřívější dikce tohoto ustanovení. Upravuje se úvodní definice s odkazem na požadavky § 103 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v aktuálním znění, kde se upřesňují povinnosti organizace k těmto pracovníkům. Zákoník práce požaduje, mimo jiné, zajištění školení.

To platí samozřejmě pro všechny stupně odborné způsobilosti. Proto je, proti dřívější definici, zařazena podmínka školení jako nová povinnost organizace pracovníka i školit.

Zařazení tohoto stupně odborné způsobilosti ve vyhlášce je nezbytné při přiřazování těchto pracovníků při konkrétních činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením.

Jde o definování požadavků na základní odbornou způsobilost s ohledem na činnost, kterou mohou tito pracovníci vykonávat ve vztahu k elektrickým zařízením.

Dřívější označení odborné způsobilosti tzv. osoby bez elektrotechnické kvalifikace bylo již v předchozí vyhlášce nahrazeno novým názvem pracovníci seznámení. Ke změně označení názvu odborné způsobilosti bylo přikročeno, protože při aplikaci předpisů často docházelo k záměně tohoto stupně odborné způsobilosti s odbornou způsobilostí pracovníka poučeného, který byl ve smyslu tehdy platného ustanovení ČSN 34 3100 rovněž deklarován jako osoba bez elektrotechnické kvalifikace.

Toto důrazné rozlišení názvem již odstranilo chybné zařazování pracovníků do jednotlivých stupňů odborné způsobilosti. Porovnáním požadavků uvedených pro činnost pracovníků seznámených a pracovníků poučených v normách ČSN 34 3108 a ČSN 34 3100 bylo odůvodněno rozdělení pracovníků, u kterých není požadováno odborné vzdělání do těchto dvou stupňů odborné způsobilosti.

Zatímco pracovníci seznámení mohli ve smyslu tehdejších prováděcích předpisů (ČSN 34 3100) samostatně obsluhovat jen jednoduchá elektrická zařízení malého a nízkého napětí, případně mohli pracovat v blízkosti živých částí elektrických zařízení, za stanovení závazných podmínek – tedy pozor - nemohli na elektrickém zařízení pracovat, tak pracovníci poučení mohli kromě obsluhy vykonávat i přesně vymezenou činnost klasifikovanou názvoslovím jako práce na elektrickém zařízení nebo v blízkosti živých částí elektrického zařízení.

Pozor však na možnosti činností těchto pracovníků, jak jsou odchylně popisovány v ČSN EN 50110-1 ed. 3!!! A také v TNI 34 3100!!!

Tyto možnosti činností, uvedené v těchto citovaných předpisech jsou bohužel v některých případech v přímém protikladu s dřívějšími požadavky a mohou v praxi přinést nebezpečné situace.

Projděte si např. podrobně ustanovení ČSN EN 50110-1 ed. 3 a uvidíte, jaké činnosti tato norma nově dovolila osobám (pracovníkům) nesprávně definovaným (přeloženým) pracovníkům seznámeným. V některých ustanoveních je tímto normou dovoleno i pracovat na elektrickém zařízení, navíc i pod napětím za stanovených podmínek, což bylo dřívějšími předpisy výslovně zakázáno.

Stejně tak je to dovoleno např. pro práci na elektrickém zařízení podle pokynů v příloze č. 7 TNI 34 3100. Tak pozor při stanovování aplikací a postupů v místních provozně bezpečnostních předpisech, za jejichž obsah plně organizace odpovídá.

Poznámka: k těmto disproporcím došlo při transferu (překladu evropské normy) pojmu laik na osobu seznámenou v normě ČSN EN 50110-1 ed. 2. Tato norma má však v preambuli uvedeno, že pro laiky neplatí. Na tuto skutečnost bylo ÚNMZ upozorněno, ovšem zatím bez jeho reakce.

(1) Nově jsou povinnosti organizace vloženy v odst. 2.

(2) Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou má pracovník uvedený v odstavci 1 vykonávat ve vztahu k elektrickému zařízení.

Nově je zde zařazeno ustanovení, které na organizaci vyžadují příslušná ustanovení zákoníku práce.

(3) U této skupiny pracovníků existují určité konkrétní činnosti, pro které nestačí jen seznámení, ale je potřeba provést konkrétní školení (jako např. u obsluhy elektrického zařízení, kdy je pracovníkovi dovolena výměna např. Závitových, popř. přístrojových pojistek či žárovek apod., tedy úkonů definovaných názvoslovím jako obsluha elektrického zařízení).

Obvykle organizace zajistí vypracování osnovy seznámení, upozornění a školení, která jsou přizpůsobena charakteru činnosti, kterou bude pracovník vykonávat. Tato osnova se následně stává základním obsahem zápisu, a tak bude prokazatelným dokladem.

Vždy je nutné vycházet z požadavků uvedených v místním provozně bezpečnostním předpise, vypracovaném na podkladě požadavků uvedených v zákoníku práce.

Opět je třeba důrazně upozornit, že zápis o provedeném seznámení a upozornění se vyhotovuje vždy až v okamžiku, kdy všechny požadované úkony byly provedeny. Pouhá prezenční listina není dostatečným dokladem. Mohlo dojít např. k odvolání pracovníka v průběhu seznamování, upozorňování či školení, a tak by se v případě následného kolizního jednání pracovníka tento pracovník mohl hájit tím, že nebylo vše prokazatelně v celém rozsahu splněno. Prezenční listina se někdy vyplňovala na začátku úkonů, nikoliv až po jejich ukončení. Tedy prezenční listinu dávat k podpisu až po ukončeném seznámení, upozornění a školení. A připomínám: nechat podepsat na závěr zápis.

Při naplňování požadavků vyhlášky pro tento stupeň odborné způsobilosti je nicméně optimální postupovat dříve osvědčeným postupem tak, že seznámení, upozornění a školení provede organizací pověřený pracovník, jehož znalosti si již organizace dříve ověřila; je samozřejmé, že organizace určí kvalifikovaného pracovníka s dostatečnou praxí, který bude zárukou, že povinnosti organizace budou ve vztahu k novému pracovníkovi zajištěny kvalitně, odpovědně a v požadovaném rozsahu. Tento úkon musí zajistit organizace vždy před zahájením činnosti každého nového pracovníka v organizaci a dále v případech uvedených v zákoníku práce. Pověření pracovníci musí pro svoji činnost dostat od organizace příslušné dispozice.

Tyto postupy ostatně platí i ve všech ostatních případech u dalších stupňů odborné způsobilosti.

§ 4

Pracovník poučený

(1) Pracovník poučený je ten, který byl organizací, s ohledem na charakter a rozsah jeho činnosti, seznámen s předpisy pro činnost, školen v této činnosti, upozorněn na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámen s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem.

(2) Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a dobu školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou má pracovník uvedený v odstavci 1 vykonávat, a zajistit ověřování znalostí tohoto pracovníka ve lhůtách, které předem určí.

(3) Seznámení, školení, upozornění a ověření znalostí podle odstavců 1 a 2, půjde-li pouze pro obsluhu elektrických zařízení, provede organizací pověřený pracovník s odbornou způsobilostí odpovídající charakteru a rozsahu činnosti, a půjde-li o ostatní činnost, tak pracovník s některou z odborných způsobilostí uvedených v § 5, 6, 7 a 9, a to opět podle charakteru a rozsahu činnosti; pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníkem poučeným. 

Komentář k § 4 – Pracovník poučený

Přístup organizace zůstává prakticky ve stejném rozsahu jako u předchozí vyhlášky, praxe uvedené požadavky potvrdila, a tak není třeba ustanovení tohoto § měnit nebo doplňovat. Dochází pouze k terminologickým úpravám.

Na základě praktických zkušeností získaných při aplikaci stávající vyhlášky je provedena úprava dřívější dikce tohoto ustanovení. Upravuje se úvodní definice a odkazem na § 103 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v aktuálním znění, kde se upřesňují povinnosti organizace k těmto pracovníkům.

Tento stupeň odborné způsobilosti je ve svých požadavcích v zásadě shodný s požadavky pro dříve platný stupeň odborné způsobilosti. Upřesněním této definice byla již vyloučena chybná záměna tohoto stupně odborné způsobilosti s pracovníky seznámenými (§ 3 vyhlášky). Rozdíl těchto dvou stupňů odborné způsobilosti je zřejmý již z jejich definic uvedených v § 3 a § 4 vyhlášky.

Definice tohoto stupně odborné způsobilosti byla již v předchozí vyhlášce zpřesněna zejména o povinnost organizace seznámit pracovníky s předpisy pro činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením a zejména školit je v této činnosti a následně ověřit jejich znalosti. Opět je třeba připomenout důležitost vyhotovení dokumentu o ověření znalostí.

V praxi se osvědčilo doporučení, kdy se v zápise uvedla závěrečná klauzule, kterou pracovník stvrzuje, že všechny předepsané úkony směrem k němu byly provedeny, že všemu rozumí a nežádá další doplnění nebo vysvětlení. Tím se předejde případným kolizím v budoucnu.

Je logické, že organizace musí, s přihlédnutím k charakteru a rozsahu činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí, vždy předem stanovit, jak tyto povinnosti bude pracovník plnit, a to ještě dříve, než zahájí školení těchto pracovníků.

Je vhodné, aby si organizace vypracovala pro jednotlivé skupiny pracovníků poučených písemnou formou osnovy, včetně časových údajů, tj. do kdy musí proběhnout školení. Dále konkrétně pověřit pracovníky, kteří budou povinnosti organizace zajišťovat pro oblast obsluhy, a rovněž pověřit pracovníky, kteří budou povinnosti organizace zajišťovat pro oblast práce na elektrických zařízeních, práce s elektrickými zařízeními a práce (úkony) blízko k elektrickým zařízením. Pověření pracovníci organizace musí pro svoji činnost dostat od organizace příslušné dispozice. Musí mít rovněž pro tyto úkony odpovídající odbornou způsobilost.

Je zásadně důležité, aby organizace přesně definovala, které činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením určila (definovala) jako obsluhu a které jako práci, včetně dalších základních názvosloví (viz místní provozně bezpečnostní předpis). To je nesmírně zásadní pro další činnost nejen pracovníků poučených, ale i všech ostatních pracovníků, kteří budou např. jejich činnost řídit. Platí to samozřejmě pro všechny kategorie pracovníků.

Tyto požadavky se sice liší od dříve platných ustanovení a byly uvedeny v ČSN 34 3100, nebyly však požadavky novými, protože již i v tehdy platném vládním nařízení č. 54/1975 Sb., kterým se prováděl zákoník práce, bylo v § 35 písm. d) požadováno pravidelné ověřování znalostí pracovníků. Organizace je tedy povinna ve smyslu vyhlášky stanovit pravidelnost ověřování znalostí pracovníků. Aktuálně platný zákoník práce tuto filozofii nemění.

Zpracovatelé vyhlášky znovu zvažovali spolu s aktivem účastníků, v připomínkovém řízení vyhlášky, zda je možné a účelné stanovit lhůty přímo a jednoznačně.

Charakter činností na elektrických zařízeních může být však v jednotlivých organizacích natolik odlišný, že je nutné ponechat tato rozhodnutí na organizaci, která vždy s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám v organizaci stanoví lhůty sama.

Znovu je třeba zdůraznit, že vždy ještě před zahájením činnosti pracovníka vykonávané ve vztahu k elektrickému zařízení musí být lhůty ověření jeho znalostí stanoveny. Tím se zabrání diskusím, zejména v případech, kdy dojde k úrazu nebo nehodě, zda již měly, nebo neměly být znalosti pracovníků ověřeny.

§ 5

Pracovník znalý

(1)  Pracovník znalý je ten, který

a)    má ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze č. 1 a

b)    po zaškolení složil zkoušku v rozsahu stanoveném v § 13 odst. 1.

(2)  Zaškolení a zkoušku uvedené v odstavci 1 je povinna zajistit organizace. Obsah a délku zaškolení (praxe) stanoví organizace s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou má pracovník znalý vykonávat. Dále je organizace povinna zajistit nejméně jednou za tři roky jeho přezkoušení.

Zaškolení provede organizací pověřený pracovník s odbornou způsobilostí odpovídající charakteru a rozsahu činnosti, kterou má pracovník znalý vykonávat. Zkoušku nebo přezkoušení podle odstavce 2 provede organizací pověřený pracovník s některou z odborných způsobilostí uvedených v § 6, 7 a 9; pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníkem znalým. 

Komentář k § 5 – Pracovník znalý

Praxe potvrdila oprávněnost požadavků uvedených v předchozí vyhlášce, došlo pouze k drobné formulační a sjednocující úpravě s ostatními stupni odborné způsobilosti.

Požadavky dříve platného čl. 34 ČSN 34 3100 byly někdy organizacemi mylně chápány tak, že tito pracovníci jsou již ti, kteří jsou vyučeni nebo mají ukončené vzdělání elektrotechnického oboru (směru). V čl. 34 odst. 2 (citováno z prvního vydání normy v roce 1967) bylo však již tehdy uvedeno, že tyto osoby mohou teprve až po odborném zácviku a složení zkoušky ze znalostí této a příslušných přidružených norem činnost vykonávat.  A v tomto článku bylo citováno, jakou činnost mohou vykonávat.

Vyhláškou je tak znovu stanoveno, že činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením mohou tito pracovníci vykonávat až po skončení zaškolení (odborném zácviku) a složení zkoušky.

Definicí uvedenou ve vyhlášce byly již tyto nejasnosti odstraněny. Logický je i základní požadavek výchozího odborného vzdělání uvedený v příloze 1 vyhlášky.

Současně je třeba na tomto místě upozornit, že organizace musí zajistit, aby tito pracovníci byli při své činnosti vždy řízeni pracovníky, kteří mají některou z odborných způsobilostí uvedených v § 6, 7 alt. 9.

Tedy pracovníci znalí nemohou činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením vykonávat samostatně v těch organizacích, kde by nebylo zajištěno, že jejich činnost bude ještě řízena a kontrolována dalším pracovníkem s odpovídající odbornou způsobilostí (podle § 6 nebo § 7). Při některých specifických činnostech, jako jsou revize elektrických zařízení, mohou být řízeni i revizními techniky (§ 9). V tomto případě však musí organizace splnit, s ohledem na odbornou způsobilost revizního technika, ještě další podmínky podmiňující případy, kdy revizní technik může řídit ještě další pracovníky. Tyto případy jsou podrobně vysvětleny v komentáři k § 11 vyhlášky. Revizní technik musí mít v těchto případech kromě své odborné způsobilosti (§ 9) ještě odbornou způsobilost podle § 6 nebo 7, a to podle počtu pracovníků ve skupině.

Dále je zde upřesněn způsob zaškolení, kdy se zdůrazňuje povinnost organizace stanovit obsah a délku zaškolení s ohledem na charakter činnosti, kterou budou pracovníci vykonávat. Opět, stejně jako v § 4 odst. 2 vyhlášky, je třeba, aby obsah a délku zaškolení stanovila organizace předem.

Organizace, až na výjimečné případy, stanovuje obsah a délku zaškolení těchto pracovníků obvykle tak, aby vlastní zkouška mohla být vykonána ještě před uplynutím zkušební doby (viz zákoník práce).

S ohledem na vnější okolnosti, popř. na kvality pracovníka, je možné operativně doplnit nebo upravit obsah nebo délku zaškolení. Snad ani není zapotřebí zdůrazňovat, že tyto změny musí mít organizace prokazatelně doloženy.

Obdobně jako v komentáři k předchozím §§ vyhlášky je v tomto § rozveden postup organizace při zaškolení, zkoušce a přezkoušení. Stanoví se odborná způsobilost pracovníka, který provede zaškolení, zkoušku nebo přezkoušení. V jednotlivých případech, tj. v případě zaškolení, zkoušky nebo přezkoušení, nemusí jít vždy o stejného pracovníka, který bude tyto jednotlivé úkony zajišťovat. Pověření pracovníků uvedenými úkony je potřebné dokladovat, aby se předešlo případným nedorozuměním. Organizace musí splnění této povinnosti věnovat odpovídající pozornost. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na požadavky uvedené v § 11 odst. 6 vyhlášky, který požaduje, aby každý ze zaškolovaných pracovníků, popř. i skupina pracovníků, měl (s ohledem na charakter činnosti, která bude vykonávána) určeného pracovníka nebo pracovníky, kteří budou za ně plně odpovídat po dobu zaškolování.

Stejně pečlivě musí postupovat organizace při určení pracovníků, kteří po zaškolení vyzkoušejí pracovníky a nejpozději do uplynutí tříleté lhůty přezkoušejí. Samozřejmým předpokladem je, že tito pracovníci mají znalosti pro předpokládaný rozsah činnosti již dříve ověřeny a jejich ověření je platné.

Jestliže je při zaškolování vykonávána činnost ve vztahu k elektrickým zařízením pod napětím nebo v blízkosti částí pod napětím, může tuto činnost vykonávat zaškolovaný pracovník jen pod dozorem pověřeného pracovníka. V ostatních případech je podle charakteru vykonávané činnosti a postupně nabývaných odborných znalostí činnost zaškolovaného pracovníka vykonávána buď pod dozorem, s dohledem, nebo podle pokynů pracovníka pověřeného zaškolením. Jakým způsobem v případech, kdy jde o činnost, která je vykonávána ve vztahu k elektrickým zařízením bez napětí, bude pověřený pracovník postupovat, může rozhodnout i on sám. Vždy však s přihlédnutím k charakteru vykonávané činnosti a odborným znalostem zaškolovaného pracovníka.

V této souvislosti je třeba opět připomenout, že stejně jako je nezbytné přesně definovat pojmy obsluha a práce, blízkost a ostatní pojmy, je nezbytné přesně definovat i pojmy dozor, dohled a pokyny, tedy co se rozumí prací pod dozorem, prací s dohledem a prací podle pokynů.

POZOR v této souvislosti na skutečnost, která vznikla zrušením ČSN řady ČSN 34 3100 Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních. V současné době je nezbytné, aby organizace uvedenou absenci předpisů nahradily vypracováním místních provozně bezpečnostních předpisů vypracovaných v souladu s požadavky zákoníku práce, ve kterých budou podrobně rozpracována pravidla pro činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením platná pro organizaci.

§ 6 

Pracovník pro samostatnou činnost

(1)  pracovník pro samostatnou činnost je pracovník znalý s vyšší odbornou způsobilostí, který

a)   má ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze č. 1 a

b)   má alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze č. 1 a

c)    prokázal složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 13 odst. 1 znalosti potřebné pro samostatnou činnost.

(2)  Zkoušku pracovníka uvedeného v odst. 1 a jeho přezkoušení nejméně jednou za tři roky je povinna zajistit organizace.

(3)  Zkoušku nebo přezkoušení provede organizací pověřená tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně jeden člen musí mít některou z odborných způsobilostí uvedených v § 7 a 9. Z členů komise jmenuje organizace předsedu. Komise pořídí o zkoušce zápis, který podepíší všichni její členové i zkoušený pracovník.

Komentář k § 6 – Pracovník pro samostatnou činnost

Pracovník pro samostatnou činnost je první odbornou způsobilostí ze skupiny pracovníků znalých s vyšší odbornou způsobilostí.

Ve smyslu dříve platných předpisů (vyhláška MPE č. 95/1961 Sb. a ČSN 34 3100) byli tito pracovníci zařazováni jen jako pracovníci znalí. Vyhláškou č. 50/1978 Sb. byli zařazeni do kategorie pracovníků znalých s vyšší kvalifikací, čímž je jim umožněno vykonávat širší rozsah činností, popř. i funkci vedoucího pracovní skupiny (vedoucího práce). Je to dáno tím, že byly zejména zpřesněny požadavky na jejich zaškolení a ověření znalostí.

Z definice tohoto stupně odborné způsobilosti je patrná návaznost na předcházející stupeň odborné způsobilosti. Aby pracovník mohl být zařazen do tohoto stupně odborné způsobilosti, je nutné, aby organizace nejdříve ověřila jeho znalosti jako pracovníka znalého. Po předepsané době praxe, s přihlédnutím k termínu předcházející zkoušky, kterou byl pracovník zařazen do stupně odborné způsobilosti pracovníka znalého, je tato další zkouška prakticky nástavbou předchozího ověření znalostí. Při této další zkoušce se zkušební komise zaměřuje nejen na ověřování znalostí, které jsou rozhodné pro výkon samostatné činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením, ale také na ověření znalostí a schopnosti řídit ještě jednoho dalšího pracovníka, jehož činnost vyžaduje odbornou způsobilostí nejméně podle § 5 (viz § 11 odst. 3 vyhlášky).

V případě, že organizace má pouze dva pracovníky, které pověřuje činností vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením vyžadující odbornou způsobilostí nejméně podle § 5, musí zajistit, aby jeden z nich měl odbornou způsobilost podle § 6. Bylo by vhodnější, aby jeden z nich měl odbornou způsobilostí podle § 7.

Poznámka: Všimněte si prosím, že je neustále opakováno „odbornou způsobilost nejméně podle § 5“. Rozhodující při posuzování jednotlivých činností je vždy skutečnost, zda konkrétní činnost vyžaduje tuto odbornou způsobilostí (tedy odbornou způsobilost nejméně podle § 5).

Má-li organizace pouze jednoho pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 6, je nutné si uvědomit, že již nikdo další v organizaci nemá obvykle možnost kontrolovat činnost tohoto pracovníka (viz komentář k § 11 odst. 3 a 4 vyhlášky). Jde nejen o kontrolu dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce při vlastní činnosti, ale i o posouzení kvality prováděné práce, kterou může z odborného hlediska, a to ještě obvykle s odstupem času, posoudit např. až revizní technik při periodické nebo mimořádné revizi elektrického zařízení. Proto se doporučuje, aby tento pracovník měl odbornou způsobilost podle § 7. Toto doporučení není ovšem jednoznačně zavazující. Podle okolností by si to měla organizace sama rozhodnout.

V organizacích, kde je pouze jeden nebo jen dva pracovníci, obvykle dochází k ověřování znalostí pracovníka mimo vlastní organizaci, a tak je nezbytné, aby organizace upozornila zkušební komisi, že je potřebné ověřit znalosti pracovníka mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že v organizaci není již jiný pracovník se stejnou nebo vyšší odbornou způsobilostí. Součástí ověřování znalostí musí být mimo jiné především místní provozně bezpečnostní předpisy.

Tito pracovníci mohou, v souladu s jejich znalostmi, vykonávat činnost ve vztahu k elektrickým zařízením v souladu s prováděcími předpisy samostatně.

V této souvislosti je ještě vhodné porovnat a vysvětlit pojmy sám a samostatně, a to ve vazbě na činnost pracovníka vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením. Požadavek sám (terminologie, která byla používaná v ČSN) znamená, že tuto činnost mohou pracovníci znalí vykonávat pouze za předpokladu, že jejich činnost je v organizaci řízena a kontrolována pracovníky s předepsanou odbornou způsobilostí, tj. pracovníky nejméně s odbornou způsobilostí podle § 6. Nemusí být tedy při činnostech těchto pracovníků na jejich pracovišti přítomen další pracovník s vyšší odbornou způsobilostí (§ 6, popř. vyšší). Pozor však na případy činností, kdy byl dříve platnými předpisy (normy řady ČSN 34 3100) určen požadavek pro práce charakteru vyžadujícího dozor.

Požadavek samostatně, který je uveden i v označení tohoto stupně odborné způsobilosti, již dovoluje činnost pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 6 bez dalšího řízení pracovníkem s vyšší odbornou způsobilostí.

Znovu je nutné zdůraznit, že pracovníci pro samostatnou činnost (tedy pracovníci znalí s vyšší odbornou způsobilostí) nezískají tuto odbornou způsobilostí automaticky po určité době předepsané praxe, ale až po úspěšně vykonané zkoušce.

Vrátíme se ještě k důležitému upozornění na povinnosti zkušební komise, zejména v případech, kdy jsou zkoušky vykonávány zkušební komisí jiné organizace.

Ve vyhlášce je v jejím § 13 odst. 1 písm. b) uvedeno, že předmětem zkoušek a přezkoušení jsou – viz citace: „místní pracovní a technologické postupy, provozní a bezpečnostní pokyny, příkazy, směrnice a návody k obsluze, které souvisí s činností na elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popřípadě řídit.“ A tak je nezbytné, aby externí zkušební komise měla tyto dokumenty k dispozici!!

V praxi se však bohužel vyskytuje postup, kdy „externí zkušební komise“ tyto dokumenty nemají k dispozici, a tak to obvykle řeší tak, že do dokladů ze zkoušky (zápisu) vkládají dovětek, že tuto povinnost vůči pracovníkovi musí splnit jeho organizace. Tím si tato externí komise vytváří vlastně pro sebe alibi, ale ve skutečnosti to v praxi znamená, že organizace, která pracovníka ke zkoušce nebo přezkoušení vyslala, pochybila, protože zkušební komisi předepsané doklady nedala. A je tady uzavřený kruh. Bez ověření zmíněných dokladů podle § 13 odst. 1 písm. b) vyhlášky nemůže osvědčení nabýt platnost. Externí zkušební komise podklady nedostala a vlastní organizace na jejich ověření nemá možnost, jak požadavek vyhlášky splnit, protože nemá pro ustanovení vlastní zkušební komise kvalifikované pracovníky. Vždyť protože nemá možnost ustavit vlastní zkušební komisi, si zadala vyzkoušení externě. Proto musí vysílající organizace na tuto podmínku důsledně dbát.

Často se také nesprávně stává, že externí zkušební komise zkoušenému pracovníkovi osvědčení vydá a ten je přesvědčen, že je vše tak, jak má být, a že je to vše v pořádku.

Vždy platí, že externí zkušební komise osvědčení pouze formuluje a vydá s tím, že platnost osvědčení nabývá až okamžikem potvrzení organizací pracovníka.

Osvědčení a všechny příslušné doklady o zkoušce nebo přezkoušení musí externí zkušební komise předat vždy jen žadateli, který si ověření u ní zadal.V každém případě by měla tato komise žadatele (organizaci) upozornit na podmínky platnosti osvědčení.

POZOR: Znovu je třeba připomenout, že tyto externí zkušební komise nemají kompetenci vydávat osvědčení, které by mělo okamžitou platnost, protože vydání osvědčení má kompetenci vydat pouze organizace pracovníka (viz § 14 odst. 1 vyhlášky). Teprve podpisem odpovědného pracovníka organizace nabývá osvědčení platnost. Porušení tohoto požadavku vyhlášky může případně v budoucnu zakládat rozpory při posuzování plnění povinností organizace k pracovníkovi, např. při pracovních úrazech apod.

§ 7

Pracovník pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovník pro řízení činnosti v provozu

(1)   Pracovník pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovník pro řízení činnosti v provozu jsou pracovníci znalí s vyšší odbornou způsobilostí, který

a)   má ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze č. 1 a

b)   má alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze č. 1 a

c)    prokázal složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 13 odst. 1 znalosti potřebné pro samostatnou činnost a pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem, resp. pro řízení činnosti v provozu.

(2)  Zkoušku pracovníků uvedených v odstavci 1 a jejich přezkoušení nejméně jednou za tři roky je povinna zajistit organizace.

(3)   Zkoušku nebo přezkoušení pracovníků uvedených v odstavci 1 provede organizací pověřená alespoň tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně dva členové musí mít odbornou způsobilost uvedenou v odstavci 1, popř. v § 9. Z členů komise jmenuje organizace předsedu. Komise pořídí o zkoušce zápis, který podepíší všichni její členové i zkoušení pracovníci. O termínu a místě konání zkoušek nebo přezkoušení organizace prokazatelně uvědomí místně příslušný oblastní inspektorát práce alespoň čtyři týdny před konáním zkoušky nebo přezkoušení.

Komentář k § 7 – Pracovník pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovník pro řízení provozu

Sloučením dřívějšího § 8 s § 7 dochází k přečíslování dalších §§ vyhlášky oproti původnímu číslování. V požadavcích dochází ke zpřesnění. Pracovníci s touto odbornou způsobilostí mohou kromě řídící činnosti také vykonávat konkrétní činnost ve vztahu k elektrickým zařízením samostatně. Dikce předchozí vyhlášky byla nesprávně interpretována. Tato skutečnost je uvedena i ve zpřesněné formulaci ve vzoru vydávaného osvědčení. Ostatně to logicky vyplývá ze skutečnosti, kdy tento pracovník je zařazen do skupiny pracovníků znalých s vyšší odbornou způsobilostí, kterým dřívější formulace v tehdy platných ČSN řady ČSN 34 3100 možnost samostatně vykonávat konkrétní činnost ve vztahu k elektrickým zařízením jednoznačně dovolovala.

V odst. 3 se upřesňuje povinnost organizace jmenovat předsedu zkušební komise.

Vypouští se požadavek oznamování termínu zkoušek nebo přezkoušení také příslušnému energetickému závodu. Podle vyjádření zástupců těchto organizací se účast zástupců prakticky neuplatňovala, vzhledem k tomu, že požadavky energetiky byly uplatňovány jinou, optimálnější cestou.

Jde o druhý stupeň odborné způsobilosti zařazený do kategorie pracovníků znalých s vyšší odbornou způsobilostí.

Výběru těchto pracovníků ke zkouškám musí organizace věnovat největší pozornost, protože jde o pracovníky, kteří jsou po úspěšně vykonané zkoušce organizací obvykle pověřováni vedením všech pracovníků vykonávajících činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením v organizaci nebo jsou určeni jako zástupci těchto pověřených pracovníků (§ 11 odst. 4 vyhlášky).

Ke zkouškám musí být vybíráni organizací jen pracovníci s dostatečnou praxí (předepsanou nejkratší praxí podle přílohy 1 vyhlášky) vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí. Rozsah zkoušky je dán v § 13 vyhlášky, přičemž se přihlíží k rozsahu dříve vykonaných zkoušek.

Pracovníci s touto odbornou způsobilostí jsou pak organizacemi obvykle pověřováni ve smyslu § 11 odst. 4 vyhlášky vedením všech pracovníků organizace, jejichž odborná způsobilost je nejméně podle § 5, popř. vedením větší skupiny pracovníků, která vykonává činnost samostatně. Jde např. o případy dodavatelské činnosti, kdy má organizace několik takovýchto skupin pracovníků, kteří provádějí třeba i dlouhodobé montáže např. investičních celků (staveb) na různých místech zcela samostatně. Obdobný příklad by bylo možné aplikovat na činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením ve vlastních zařízeních ve velkých organizacích. Je proto zapotřebí, aby jejich znalosti byly z tohoto pohledu ověřovány.

Přezkoušení pracovníků provádí opět tříčlenná zkušební komise pověřená organizací. Platí zde opět stejná vysvětlení, jako jsou uvedena k § 6 odst. 3 vyhlášky.

Tito pracovníci mají při zkouškách podle § 13 vyhlášky ověřovány znalosti s přihlédnutím k rozsahu dříve vykonaných zkoušek.

Znalosti těchto pracovníků se často ověřují mimo vlastní organizaci. Způsob, jakým bude zajištěno ověření znalostí těchto pracovníků, je vhodné dohodnout např. s nadřízenou organizací, jestliže ovšem takováto organizační struktura existuje.

Nejvhodnější je ověření znalostí pracovníků komisí určenou touto nadřízenou organizací. Organizace tím získají pracovníky s ověřenými znalostmi, kteří pak jako členové zkušební komise mohou zajistit jednotné provádění zkoušek ve vlastní organizaci. Tím se rovněž dosáhne jednotného postupu ve všech podřízených organizacích.

0 termínu a místu konání zkoušek nebo přezkoušení musí organizace prokazatelně uvědomit místně příslušný oblastní inspektorát práce. Povinnost zúčastnit se zkoušek nebo přezkoušení není u tohoto orgánu dozoru závazná. Jde o ohlašovací povinnost a oni sami se rozhodnou, podle svých zkušeností, zda se zúčastní.

§ 8

Pracovník pro samostatné projektování a pracovník pro řízení projektování

 (1)  Pracovník pro samostatné projektování a pracovník pro řízení projektování je ten, který

 a)   má ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze č. 1 a

 b)   má alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze č. 1 a

 c)    prokázal složením zkoušky znalost povinností vyplývajících z této vyhlášky, předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a z předpisů souvisejících s projektováním.

 (2)  Zkoušku pracovníků uvedených v odstavci 1 a jejich přezkoušení nejméně za tři roky je povinna zajistit projektující organizace.

Zkoušku nebo přezkoušení provede organizací pověřená alespoň tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně jeden člen musí mít odbornou způsobilost uvedenou v odstavci 1 nebo v § 7 popřípadě v § 9. Z členů komise jmenuje organizace předsedu. Komise pořídí o zkoušce nebo přezkoušení zápis, který podepíší všichni její členové i zkoušený pracovník. O termínu a místě konání zkoušek nebo přezkoušení organizace prokazatelně uvědomí místně příslušný oblastní inspektorát práce alespoň čtyři týdny před konáním zkoušky nebo přezkoušení.

Komentář k § 8 – Pracovník pro samostatné projektování a pracovník pro řízení projektování

V souladu s koncepcí vyhlášky jsou upraveny požadavky na odborné vzdělání a praxi a způsob ověřování znalostí při zkoušce a přezkoušení.

Ověřování znalostí pracovníků pro samostatné projektování se týká těch pracovníků, kteří jsou v organizaci zařazeni do nomenklatury samostatných projektantů a zařazení vyšších, ve výrobních organizacích těch pracovníků, kteří jsou zařazeni do nomenklatury samostatných konstruktérů a zařazení vyšších.

Při určování požadované nejkratší doby praxe a požadovaného druhu vzdělání se v předchozí vyhlášce vycházelo z požadavků tarifně kvalifikačního katalogu (TKK) stanovených k zařazení pracovníka do příslušné kategorie, tj. např. samostatný projektant, vedoucí projektant atd.

Požadavky na odborné vzdělání a dobu praxe, byly tehdy uvedeny ve vyhlášce FMTIR č. 88/1975 Sb., V současnosti je potřebné v jednotlivých případech vycházet z požadavků při zařazování pracovníků v organizační struktuře.

Předmět zkoušky je obecně stanoven v odst. 1 § 8 vyhlášky. K zajištění této povinnosti je potřebné, aby organizace, s přihlédnutím k druhu a napětí elektrických zařízení, pro která je projektová činnost vykonávána, vymezila rozsah předpisů, které budou předmětem zkoušek.

Důraz se klade na znalosti ustanovení vyhlášky a předpisů týkajících se předmětu projektování a dále znalostí tvorby místních bezpečnostních předpisů a jejich obsahu.

Z obecně závazných předpisů především na zákoník práce, hospodářský zákoník, energetický zákon a příslušné předpisy související s projektováním. 

Postup při zkouškách a naplnění ohlašovací povinnosti organizace orgánům dozoru je shodný jako u § 7 vyhlášky. Stejně tak jsou shodné požadavky na sestavení zkušební komise a její činnost.

V návaznosti na ustanovení § 11 odst. 5 vyhlášky je organizace povinna ustavit pracovníka odpovědného za řízení projektování, popř. i jeho zástupce.

Zodpovědnost těchto pracovníků se netýká detailního způsobu zpracování (popř. obsahu) jednotlivé projektové dokumentace, ale spočívá především v metodickém vedení všech pracovníků projektujících elektrická zařízení.

Při ustanovení těchto pracovníků vychází organizace obvykle z organizační struktury organizace a zařazuje tyto pracovníky na takový řídicí stupeň, na kterém mohou realizovat metodické řízení projektování elektrických zařízení. Přitom např. v případě velké projektové organizace, která má několik ateliérů (projektových složek) na různých místech, vedou jednotlivé skupiny pracovníků projektujících elektrická zařízení pracovníci s kvalifikací pro řízení projektování. Tito pracovníci bezprostředně řídí činnost skupiny, zadávají úkoly, kontrolují jejich plnění a odpovídají za obsah projektové dokumentace. V rámci celé projektové organizace je však určen pracovník odpovědný za řízení projektování po metodické stránce. Tento pracovník bude organizovat zkoušky a přezkušování projektantů elektrických zařízení, dbát na zvyšování odbornosti pracovníků, zabezpečovat jednotný výklad předpisů atd.

§ 9

Revizní technik

(1)  Revizní technik je pracovník znalý s vyšší odbornou způsobilostí, který

a)   má ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze č. 1 a

b)   má alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze č. 1 a

c)    složil zkoušku a získal osvědčení k provádění revizí elektrických zařízení 5) 6)

Komentář k § 9 – Revizní technik

V odst. 1 písm. c) se upřesňuje kompetence ke zkouškám revizních techniků odkazem na zákon č. 174/1968 Sb.

Jde o stupeň odborné způsobilosti zařazený do skupiny pracovníků znalých s vyšší odbornou způsobilostí.

Zkouška těchto pracovníků se obvykle uskutečňuje na podkladě žádosti organizace u příslušného orgánu dozoru. Příslušným orgánem dozoru je třeba rozumět ten orgán dozoru, pod jehož dozorčí pravomoc organizace spadá. Pravidla, která platí pro ověřování odborné způsobilosti pracovníků, je potřebné si vždy ověřit u příslušného orgánu dozoru.

Poznámka: V případě uchazeče o revizního technika, který není v pracovněprávním vztahu s organizací, je v případě požadavku na ověření znalostí a vydání logicky interpretace vyhlášky taková, že občan si může podat přihlášku v případě, že podniká jako OSVČ sám, případně se na činnost revizního technika v budoucnu připravuje.

Pozor ještě na případy, kdy revizní technik bude revizní činnost vykonávat dodavatelsky. Ve stanovených případech musí mít pro tuto dodavatelskou činnost vydáno ještě oprávnění příslušného orgánu státního odborného dozoru.

Oprávnění musí mít i organizace, které provádějí revize elektrických zařízení dodavatelským způsobem.

Organizace mohou pověřovat pracovníky s tímto stupněm odborné způsobilosti, tj. pracovníky s platným osvědčením revizního technika, prováděním revizí jen těch elektrických zařízení, pro která má revizní technik ověřeny znalosti a vydáno osvědčení.

V případech, kdy pracovník, který má osvědčení o odborné způsobilosti k revizím elektrických zařízení, odchází z organizace, v níž byl pověřen funkcí revizního technika, a bude tuto funkci zastávat i v nové organizaci nebo tuto činnost vykonávat samostatně (pozor bude potřebovat oprávnění), je vhodné, aby oznámil tuto skutečnost příslušnému orgánu dozoru, který osvědčení vydal. Stejně tak je vhodné oznámit změnu trvalého bydliště. Osvědčení mu dále platí, pokud tuto činnost nepřeruší na dobu delší než tři roky.

Pozor však na limitovanou platnost osvědčení na dobu pěti let.

Revizní technici smějí vykonávat činnost ve vztahu k elektrickým zařízením, jen pokud se tato činnost vztahuje k vlastním revizím elektrických zařízení. Nemůže tedy bez dalších opatření provádět běžnou, s revizemi elektrických zařízení nesouvisející činnost.

Kdyby revizní technik měl kromě provádění revizí ještě např. řídit dalšího pracovníka nebo pracovní skupinu při vlastním provádění revizí nebo na elektrických zařízeních vykonávat jinou činnost než revize, musí organizace zajistit ověření jeho znalostí ve smyslu požadavků podle § 6 nebo § 7, podle toho, zda bude řídit jednoho nebo více pracovníků, nebo vykonávat ve vztahu k elektrickým zařízením jinou činnost, než jaká se vztahuje k provádění revizí elektrických zařízení. Ve zvláštních případech může být pověřován i vedením všech pracovníků ve smyslu § 11 vyhlášky, ovšem jen pokud má ověřeny znalosti a vydáno osvědčení také podle § 6 nebo 7, podle počtu pracovníků ve skupině.

V této souvislosti je potřebné ještě připomenout skutečnost, že pracovník, který je přihlašován ke zkoušce, má logicky vzhledem k požadované době praxe potřebné pro revizního technika odbornou způsobilost obvykle podle § 6 nebo § 7 vyhlášky. Je proto vhodné, aby i po vykonání zkoušky a získání odborné způsobilosti revizního technika si předchozí získanou odbornou způsobilost pravidelným přezkoušením podle vyhlášky udržoval. Tím může být jeho odborná způsobilost v případě potřeby využívána v celém rozsahu.

Jinak musí být zajištěno, aby při provádění revizí elektrických zařízení vyžadujících přítomnost dalších pracovníků s odbornou způsobilostí od § 5 až po § 7 vedl pracovní skupinu organizací určený pracovník, jehož znalosti má organizace ověřeny, obvykle podle § 6 nebo § 7 (vždy podle počtu členů pracovní skupiny). Tento pracovník při vlastní činnosti (provádění revizí) odpovídá, v souladu s místními provozně bezpečnostními předpisy, které má organizace vypracovány v souladu s požadavky zákoníku práce, za pracovníky svěřené skupiny. Před zrušením ČSN řady ČSN 34 3100 odpovídal tento pracovník v rozsahu stanoveném v těchto normách pro vedoucího práce (viz názvosloví a další požadavky uvedené v tehdejší ČSN 34 3100).

Optimální je ovšem situace, kdy pracovní skupinu vede revizní technik, jde-li o revize prováděné ve vlastní organizaci. Druhá varianta se uplatňuje především v těch případech, kdy jde o revize elektrických zařízení prováděných dodavatelsky, tam je nezbytný doprovod pracovníka s odpovídající odbornou způsobilostí.

§ 10

Odborná způsobilost ve zvláštních případech

(1)  Absolventi vysoké školy elektrotechnické a absolventi přírodovědecké fakulty oboru fyziky, kteří pracují jako asistenti v laboratořích škol všech stupňů, se považují na svých pracovištích za pracovníka pro řízení činnosti v provozu, pokud složili zkoušku v rozsahu stanoveném v § 13 odst. 1. Jejich znalosti musí být ověřovány přezkoušením nejméně jednou za tři roky.

 

(2)  Pracovníci vědeckých, výzkumných a vývojových ústavů, kteří mají vysokoškolské vzdělání, v rámci výuky složili zkoušky z elektrotechniky, elektroniky nebo fyziky, nebo složili závěrečnou zkoušku z elektrotechniky nebo jaderné fyziky na střední odborné škole a kteří vykonávají experimentální práci na vymezených vědeckých, výzkumných nebo vývojových pracovištích, se považují za pracovníka pro samostatnou činnost, pokud složili po zaškolení zkoušku v rozsahu stanoveném v § 13 odst. 1. Jejich znalosti musí být ověřovány nejméně jednou za tři roky.

 

(3)   Učitelé, kteří používají při výuce na školách elektrická zařízení pod napětím, se považují pro tuto činnost za pracovníka pro samostatnou činnost; musí však být v používání zařízení prokazatelně zaškoleni a jejich znalosti bezpečnostních předpisů souvisejících s jejich činností musí být ověřovány přezkoušením nejméně jednou za tři roky.

Zkoušku nebo přezkoušení pracovníků uvedených v odstavcích 1 až 3 provede organizací pověřená tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně jeden člen musí mít některou z odborných způsobilostí uvedených v § 7 a § 9. Z členů komise jmenuje organizace předsedu. Komise pořídí o zkoušce zápis, který podepíší všichni její členové i zkoušení pracovníci.  

Komentář k § 10 – Odborná způsobilost ve zvláštních případech

Přebírá se dřívější znění vyhlášky, praxe se osvědčila. Odkazuji na komentář k § 6 popřípadě na § 7.
V odst. 4 se upřesňuje povinnost organizace jmenovat předsedu zkušební komise.

 

III. oddíl

Společná ustanovení

§ 11

Povinnosti organizace

(1)   Organizace jsou povinny zajišťovat trvalé zvyšování odborné úrovně pracovníků uvedených v této vyhlášce, soustavně doplňovat jejich znalosti v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky, zejména v oblasti předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení souvisejících s jejich činností.

(2)   Organizace zajistí, aby činnost, řízení činnosti, projektování nebo řízení projektování podle této vyhlášky vykonávali jen ti pracovníci, kteří jsou odborně způsobilí.

(3)  Organizace, která pověřuje jednoho nebo nejvýše dva pracovníky činností vyžadující odbornou způsobilost nejméně podle § 5, zajistí, aby alespoň jeden z nich měl odbornou způsobilost nejméně podle § 6.

(4)   Organizace, která pověřuje více než dva pracovníky činností vyžadující odbornou způsobilost nejméně podle § 5, zajistí, aby alespoň jeden z nich měl odbornou způsobilost podle § 7. Pro vedení všech pracovníků s odbornou způsobilostí nejméně podle § 5 organizace ustanoví odpovědného vedoucího, popřípadě i jeho zástupce. Tito pracovníci musí mít odbornou způsobilost podle § 7.

(5)  Projektující organizace ustanoví pracovníka, který zodpovídá za řízení projektování, popřípadě i jeho zástupce. Tento pracovník musí mít odbornou způsobilost podle § 8.

Organizace zajistí, aby zaškolovaný pracovník prováděl, ve vztahu k elektrickým zařízením, jen takovou činnost, která odpovídá jeho postupně nabývaným odborným znalostem, a vždy pod vedením určeného pracovníka s odbornou způsobilostí odpovídající charakteru a rozsahu činnosti.

Komentář k § 11 – Povinnosti organizace

Vzhledem k absenci již dříve zrušených norem řady ČSN 34 3100 – Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních a často i absenci nevypracovaných místních provozně bezpečnostních předpisů, je komentář k této části vyhlášky podrobněji rozpracován.

Jak optimálně postupovat při plnění povinností vyplývajících z odst. 1:

Obdobně jsou povinnosti uvedené v odstavci 1 § 11 vyhlášky stanoveny i v jiných souvisejících předpisech – zákoníku práce. Je vhodné, aby organizace (resp. organizací určený pracovník) rozpracovala systém soustavného doplňování znalostí pracovníků na jednotlivých stupních řízení organizace i při výkonu vlastní činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením, včetně pracovníků řídících projektování či samostatně projektujících elektrická zařízení.

Vhodné je si nejdříve rozpracovat jednoduchý přehled pracovníků podle stupňů odborné způsobilosti a pak dále provést jejich roztřídění do případných skupin podle charakteru činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením, tj. vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí. Tím si organizace zajistí i přehled o tom, se kterými druhy (skupinami) předpisů musí jednotlivé skupiny pracovníků seznamovat.

V návaznosti na organizační schéma organizace je účelné určit odpovědného pracovníka nebo pracovníky, kteří budou za plnění této povinnosti odpovídat. Tuto povinnost je třeba těmto pracovníkům konkrétně specifikovat do jejich pracovní náplně, tj. co a v jakém rozsahu bude jejich povinností.

Pokud by např. pracovník organizace neplnil určité povinnosti uvedené v předpisech, musí organizace prokázat, že s příslušným předpisem, popř. jeho konkrétními či souvisejícími ustanoveními, které byly porušeny, pracovníka seznámila.

Je proto účelné stanovit, kdo v organizaci bude odpovídat za přenos těchto informací jednotlivým pracovníkům, aby pak mohli být tito pracovníci vždy seznámeni se všemi předpisy, které se na jejich činnost vztahují.

Znovu připomínám:

Pracovníci musí nejdříve odbornou způsobilostízískat a pak teprve mohou být organizací činností pověřováni. Je logické, že organizace smí pověřovat pracovníky jen takovou činností, pro kterou si znalosti pracovníka ověřila (nebo pro kterou mají znalosti ověřeny jinde a organizace si i pro vlastní potřebu tuto skutečnost potvrdila), tedy pro činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí, tj. pro činnost na elektrických zařízeních, jako jsou např. elektrické instalace, kabelová vedení, venkovní vedení, trakční vedení, rozvodny, napájecí stanice, elektrická zařízení pracovních strojů, elektrická zařízení vozidel, elektrická zařízení zdvihacích zařízení, zařízení nízkého, vysokého a velmi vysokého napětí, hromosvody, elektrická zabezpečovací a spojovací zařízení, zařízení informačních a telekomunikačních technologií, elektrická instalace v nábytku, elektrická zařízení instalatérských zařízení, elektrická zařízení chladicích a klimatizačních zařízení atp.

Je třeba připomenout vazbu na ustanovení § 13 odst. 1, § 13 odst. 5 a odst. 6 vyhlášky, kde je uvedeno, co je předmětem zkoušek a přezkoušení, a zdůraznit postup organizace při změně pracovněprávního vztahu pracovníka a při přerušení jeho činnosti na delší dobu.

V souvislosti se sloučením dřívějšího § 7 s § 8 je upraven text odst. 3) a 4) s ohledem na odbornou způsobilost pracovníka pro vedení pracovníků vykonávajících činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením tak, aby nedocházelo k jeho nesprávné interpretaci.

K požadavkům uvedeným v § 11 odst. 3 a odst. 4 vyhlášky lze společně uvést, že v sobě řeší jak bývalé požadavky předchozí vyhlášky, tak zpřesňují a rozpracovávají dále požadavky na odbornou způsobilost pracovníků při konkrétní činnosti, zejména ty, které byly v praxi sice uznávány, ale takto přesně nebyly nikde specifikovány.

Z odstavce 4 § 11 vyhlášky vyplývá, že organizace musí v případech, kdy pověřuje činností na elektrických zařízeních tři a více pracovníků s odbornou způsobilostí nejméně podle § 5, stanovit vedoucího všech pracovníků organizace, popř. i jeho zástupce. Tito pracovníci by měli mít své povinnosti přesně vymezeny v pracovní náplni. Odpovídají za řízení činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením v určeném rozsahu.

Má-li organizace pouze dva pracovníky s odbornou způsobilostí nejméně podle § 5 a ti jsou pověřováni činností, tj. obsluhou a prací na elektrických zařízeních, nemusí organizace stanovit vedoucího ve smyslu § 11 odst. 4 vyhlášky, ale musí zajistit, aby alespoň jeden z pracovníků měl odbornou způsobilost nejméně podle § 6, tedy pracovníka s odbornou způsobilostí pro samostatné provádění činnosti.


4) § 103 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce 
5) § 6a) odst. (1) písm. d) zákona č. 174/1968 Sb. nebo vyhláška č. 75/2001 Sb.
6) Příloha č. 2 k vyhlášce č. 73/2010 Sb.

pokračování ZDE