Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Henry Goebel – vynálezce žárovky, nebo podvodník?

03.02.2013 | |

--- Legendy v dějinách osvětlovací techniky, Albert Kloss -- 

V roce 2004 vydala německá pošta k 150letému výročí vynálezu žárovky rodákem Heinrichema Goebelem v nákladu 15 milionů kusů speciální známku. Kromě toho byly rovněž natisknuty jubilejní obálky. V rodišti slavného vynálezce, městečku Springe u Hannoveru, ctili místní obyvatelé Goebela už desítky let. Vedle památníku, pamětní desky, muzea, ulice a gymnázia je zde také hospoda Goebel Stuben. Nebýt místní „černé ovce“, mladého historika Rhodeho, kterého napadlo prověřit, co vlastně Goebel skutečně vynalezl, mohlo městečko – a s ním celá země – svého rodáka radostně oslavovat další desetiletí.

Ironií osudu se Heinrich Goebel narodil jako Karel Marx v roce 1818. Otec byl zahradník a výrobce čokolády. Ve škole to Heinrichovi moc nešlo, a tak se místo studia vyučil zámečníkem. Zároveň se také staral o kostelní hodiny. To ho neuspokojovalo, a proto koncem roku 1848 opustil s rodinou Německo. Po sedmitýdenní plavbě dorazil 31. ledna 1849 do Ameriky. Usadil se jako hodinář v New Yorku, v roce 1854 se nechal přejmenovat na Henryho Goebela a roku 1865 získal americké občanství. Důkazy, že by se před rokem 1880, tj. před Edisonovou žárovkou, zajímal o elektrotechniku, žádné neexistují. Jediný patent, který mu byl do té doby udělen (USA, číslo 47,632 z 9. května 1865), se týkal šicího stroje. Co vlastně všechno dělal, není jasné, v žádné odborné literatuře 19. století Goebelovo jméno každopádně najít nelze. Goebel sám také žádné zápisky, modely nebo staré přístroje předložit nemohl. Nic nepublikoval a až do roku 1882 se také za vynálezce žárovky nikdy nepovažoval. Ve vzpomínkách Edisonova spolupracovníka F. Jehla Menlo Park Reminiscences autor uvádí celkem 31 Edisonovych předchůdců – na prvním místě jmenuje A. N. Lodygina, ale o Goebelovi se nezmiňuje.

První (a poslední) patent týkající se žárovky přihlásil Goebel až 23. ledna 1882 (USA, číslo 266,358), tj. více než dva roky po Edisonovi. Předmětem patentu však nebyla žárovka jako taková, nýbrž jen jinak upravený její přívod. V tehdejší záplavě patentů žárovek nebyl Goebelův vynález vlastně vzat na vědomí. Že Goebela vůbec napadlo se o žárovky zajímat, souviselo zřejmě s tím, že byl od srpna 1881 jako jemný mechanik zaměstnán u výrobce žárovek American Electric Light Company, kde už předtím pracoval také jeho syn Adolph . K patentu žádný model nepřiložil a dále v tomto směru též nic nepodnikal. Kromě krátkého článku o Goebelovi v The New York Times z 3. dubna 1882, kde Goebel tvrdí, že první žárovku údajně zhotovil již před 29 roky, o něj dalších deset let nikdo zájem neměl.

Obr. 1. Jubilejní obálka německé pošty na oslavu Goebela se svítící(!) lahvičkou na kolínskou voňavku (údajná vakuová žárovka z roku 1854, zhotovena ale o 150 let později) s jubilejní známkou vydanou v roce 2004 nákladem 15 milionů kusů

Na veřejnost Goebelovo jméno poprvé proniklo až začátkem roku 1893, a to v souvislosti s patentními procesy, které vedl Edison. Zde byl Goebel protivníky Edisona povolán jako svědek, který měl dokázat, že Edison nebyl prvním vynálezcem žárovky. Přestože svědek žádné podklady předložit nemohl, prohlásil pod přísahou, že se už v Německu za pomoci profesora Münchhausena(!) elektrickým světlem zabýval a že první žárovky zhotovil začátkem 50. let 19. století. Jako seriózní 75letý muž v cylindru sice Goebel vzbuzoval důvěru, jeho prohlášení ale soud nepřesvědčilo. Také v dalších procesech většinou neuspěl. Přitom nikdy nešlo o otázku, zda on je nebo není vynálezcem žárovky, ale o to, zda Edison má nebo nemá právo konkurenci zakázat výrobu. Tím, že Goebel 4. prosince 1893 náhle zemřel (stejně starého Marxe přežil o deset let), skončily i jeho další výpovědi a jeho jméno na delší dobu z veřejnosti zmizelo.

Obr. 2. Americký patent Henry Goebela z roku 1882 na zlepšení přívodů (vpravo) k elektrickým žárovkám

Hlavní zásluhu, nebo spíše vinu na vzniku Goebelovy legendy nese významný americký elektrotechnik Franklin L. Pope, který hned druhý den po jeho výpovědi jako svědka, 25. ledna 1893, v časopisu The Electrical Engineer na pěti stránkách otiskl v podstatě celé soudní prohlášení Goebela a nekriticky tvrdil, že první praktickou žárovku (ve sklenici od kolínské voňavky) Goebel skutečně vynalezl. Že v tom více než nadšení pro neznámého Němce vězel úmysl pomstít se Edisonovi, není těžké uhodnout. Pope byl totiž kdysi s Edisonem v úzkém spojení, pak se ale jejich přátelství rozpadlo a Pope na Edisona silně zanevřel. V Německu o Goebelovi referoval v únoru a dubnu 1893 časopis Elektrotechnische Zeitschrift, nejdříve pozitivně, pak ale jen jako o zdánlivém vynálezci. Po jeho smrti se koncem prosince v místních novinách jeho rodiště ještě objevila krátká zpráva, kde velkou fantazií obdařený pisatel oslavuje „starce“ Goebela jako vynálezce jak obloukovky, tak žárovky, a tvrdí, že byl absolventem polytechnické školy a že jeho otec byl konzulem v New Yorku.

Legenda o Goebelovi potom rostla pomalu, ale jistě. Známí němečtí odborníci soutěžili, kdo si vymyslí senzačnější zprávu ze života slavného německého rodáka. Někteří „zjistili“, že dnem vynálezu byl přesně 14. květen a že nová lampa díky tlustšímu(!) vláknu svítila až 400 hodin. Přitom jako důkaz citovali neexistující soudní rozhodnutí. V září 1929 byla v Springe odhalena pamětní deska pro vynálezce elektrické žárovky Heinricha Goebela a stavení, kde Goebel krátce žil, bylo označeno za jeho „rodný dům“. V roce 1942 bylo s uspokojením konstatováno, že Goebel zaručeně nebyl židovského původu, o tom, že měl americké občanství se ale nemluvilo. Na počest údajného vynálezce později následovaly oslavné básně, divadelní představení, romány a karetní hry. Na návrší nad rodným městem byl roku 1954 vztyčen kamenný obelisk s žárovkou o velikosti 3,5 m a kromě pamětní desky byl ve městě navíc vybudován ještě Goebelův pomník.

Obr. 3. Kniha, která otřásla legendou Henryho Goebela jako předchůdce T. A. Edisona

Postupně se Goebel dostal do slovníků a encyklopedií, a to nejen v Německu, ale i v dalších zemích (dokonce i do české encyklopedie pro děti) a je rovněž citován i v několika seriózních historických pracích, v Čechách např. v knize Pohledy do minulosti elektrotechniky od D. Mayera nebo v publikaci Cesta žárovky historií od J. Mikeše a M. Fremové. S pomocí internetu se Goebel stal celosvětově uznávaným geniálním vynálezcem. Někteří autoři přitom hodináře povýšili na učitele či na inženýra. A na kongresu německých elektrotechniků VDE roku 2004 byl Heinrich Goebel dokonce označen za symbol technické inovace. Když Hans-Christian Rohde ve své německy psané dizertaci Goebelova legenda z roku 2007 údajného vynálezce, na základě důkladných rešerší, odhalil jako podvodníka, jeho spoluobčané, lokální patrioti, ho s výzvou Zapomeňte Rohdeho knihu! ostře odsoudili. Ve světě jeho „suchou“ dokumentaci v podstatě nikdo nezaregistroval. Nanejvýš někde změnili „vynálezce“ na „spoluvynálezce“. Legendy jsou, jak známo, proti racionálním důkazům imunní.