Jak se stínidla ze Šumavy vyvážela do celého světa

PhDr. Jitka Lněničková

 

Okolo roku 1900 se svými secesními skly proslavila sklárna firmy Johanna Lötze vdova z Klášterského Mlýna na Šumavě a její výrobky, elegantní vázy, mísy či poháry s kovově lesklými (irisovanými) povrchy, se záhy prodávaly ve všech evropských a amerických luxusních obchodech. Zájem o šumavské sklo projevili i mnozí výrobci svítidel, a tak se stínidla ze Šumavy brzy objevila jako součást svítidel tehdejších předních firem, je­jichž dodavatelem šumavská sklárna často zůstala i několik desetiletí.

 

Firma založená v roce 1840 vyráběla sklo pro osvětlení již v 19. století, ale po­čet objednávek na skleněné polotovary pro výrobu svítidel začal narůstat až po je­jím velkém úspěchu na světové výstavě v Paříži v roce 1900. Po tomto roce zača­la dodávat skleněná stínidla téměř všem významným firmám v oboru osvětlovací techniky. Lze říci, že seznam jejích odbě­ratelů je vlastně přehledem předních fi­rem, které byly v tomto oboru činné v prv­ní polovině 20. století. Mnohé z nich exis­tují dodnes, ale se jmény jiných je možné se setkat jen ve starožitnictvích. Nelze vy­jmenovat všechny ze stovek firem, které jsou uvedeny na desetitisících sklářských střihů (předloh pro výrobu) a v knihách faktur z let 1900 až 1939, ale už z jejich stručného výběru je možné si udělat před­stavu o tom, jak fungovaly dodavatelské vztahy v té době.

 

Produkce skleněných stínidel ve fir­mě Lötz představuje významnou část jejího výrobního programu. Je to širo­ké spektrum tvarů a dekorů, které byly často vyráběny podle návrhů a poža­davků konkrétních zákaz­níků, mnohdy i podle ná­vrhů předních evropských výtvarníků. Někteří zákaz­níci měli své vzory uloženy ve sklárně po desetiletí a čas­to se k nim i po delší době vraceli. Mezi objednávkami jsou stínidla pro petrolejky, stínidla pro závěsná či stolní elektrická svítidla i skleněné olejové lampičky a svícny. Jde zpravidla o luxusnější výrobky určené pro nároč­nější zákazníky. Někdy jsou to pouze jednotlivé kusy, jin­dy série desítek skleněných stínidel. Nově vyvzorovaná stínidla podle firemních ná­vrhů byla také jako vzorky nabízena ve stálých zastou­peních firmy v Paříži, Lon­dýně, Berlíně, Vídni, v New Yorku a jinde. Novinky fir­ma představovala pravidel­ně dvakrát do roka (na jaře a na podzim) na kontraktačních trzích v Lipsku; pro tyto trhy byly zhotovová­ny speciální kolekce.

 

Před rokem 1918 patřily k významným zákazníkům sklárny z Klášterského Mlý­na, např. firmy Rudolfa Ditmara a bratří Brünnerů z Vídně (od roku 1907 spojené do firmy Ditmar-Brünner, A.-G.), které měly před rokem 1918 dominantní pozi­ci i na českém trhu. Dalším nepřehlédnu­telným a stálým středoevropským odbě­ratelem byla firma Argentor-Werke s továrnami ve Vídni, Berlíně a Budapešti. Z dalších vídeňských odběratelů lze zmí­nit mnohé firmy – např. E. Bakalowits Söhne, Anton Lux, Franz Ohme, Melzer & Neuhardt, F. & C. Modes či Mo­ritz Hacker.

 

Z českých zemí jsou v archivu a kni­hách faktur z Klášterského Mlýna např. zakázky od známé pražské firmy Fran­ta Anýž, objednávky Františka Křižíka či dalších pražských firem – např. Josef Slavíčk, J. Pinkava. Dále to byly desítky objednávek od jablonecké elektrotechnic­ké firmy Kramer & Löbl a stovky objed­návek od jiných různých výrobců svítidel ze sklářských oblastí v severních Čechách – např. Carl Hosch (Nový Bor), Julius Schiller (Arnultovice).

 

Vedle rakousko-uherských a pozdě­ji československých firem patřily ke stá­lým a významným odběratelům stínidel berlínské elektrotechnické a kovovýrobní závody – např. továrna na lampy M. Ei­senhardt, továrna na umělecké lití kovů Actiengesellschaft vorm. H. Gladenbeck & Sohn, jedním z významných odběrate­lů byla také továrna na výrobu bronzové­ho zboží Arndt & Marcus, manufaktura na výrobu všech druhů svítidel Campe & Co., továrna na výrobu bronzového zbo­ží, uměleckých předmětů a svítidel Hans & Mottau, do kovových svítidel podle návrhů předních uměl­ců (např. Paul T. Frankl) používal skleněné polo­tovary firmy Lötz umě­lecký závod Hohenzol­lern Kunstgewerbehaus a pravidelně je odebíra­la i firma Robert Meden. Ale v Německu to nebyl jen Berlín. Dalším vý­znamným odběratelem skleněných polotovarů také pro výrobu svítidel byla do roku 1909 fir­ma Walter Scherf & Co. z Norimberku (později ISIS Werke G.m.b.H.), pro kterou navrhovali svítidla mnozí slavní ně­mečtí a rakouští archi­tekti a výtvarníci (např. Friedrich Adler, Peter Behrens, Josef Hoffmann). V Sasku pat­řila k pravidelným a dlouholetým zákaz­níkům továrna na bronzové zboží Säch­sische Bronzewaarenfabrik z Wurzenu. A tím výčet významných německých zá­kazníků rozhodně nekončí.

 

 

Pravidelné odběratele skleněných polotovarů fir­my Lötz lze najít i v Paří­ži, kde to byla např. Soci­été Centrale d´Electricité (prostřednictvím firmy F. Klostermann). Objednáv­ky na Šumavu přicházely od dalších francouzských zákazníků – např. A. Gra­noux & Co. (Marseille), Pedreau (Paris). Celkově lze ale konstatovat, že se francouzští výrobci svítidel orientovali spíše na domá­cí dodavatele a polotova­ry od firmy Lötz jen zpes­třovaly nabídku. Podobně tomu bylo i ve Velké Britá­nii, kde šlo o řídké objed­návky, i když v zastoupe­ní firmy v Londýně u fir­my Max Emanuel & Co. se prodávaly pravidelně např. šumavské skleněné svícny.

 

K pravidelným zákazní­kům šumavské sklárny pa­třila švédská elektrotech­nická společnost Förenade Elektriska Actiebolaget ze Stockholmu nebo švéd­ský luxusní obchodní dům Nordiska Kompaniet Aktiebolaged s pobočkami v mnoha městech ve Skandinávii. Mezi zákazníky z Dánska je i podobný luxus­ní obchodní dům Magazin de Nord Acti­engesellskabet, Th. Wessel & Vett se síd­lem v Kodani.

 

Je třeba se zmínit o odběratelích z Rus­ka z doby před první světovou válkou. Zde to byla např. Všeobecná elektrotech­nická společnost v Moskvě (prostřednic­tvím německého partnera) nebo Mai­son Alexandre či Usines des Armatures Electriques ze Sankt Petěrburgu. Stínidla si v Klášterském Mlýně opakovaně objed­nával i proslulý a slavný ruský klenotnic­ký a umělecko-řemeslný závod I. E. Mo­rozov rovněž ze Sankt Petěrburgu, doda­vatel carského dvora.

 

Ze zákazníků z USA udržovala sklár­na Lötz patrně nejužší obchodní kon­takty s newyorskou firmou H. G. Mc­Faddin & Co., která měla pobočky také v Kanadě (mj. výrobce proslulých stol­ních svítidel Emeralite – zelené bankov­ní lampy) a po roce 1918 část výrobních kapacit i v Československu, kde spolu­pracovala s mnoha další­mi subdodavateli. Tuto spolupráci v archivu fir­my dokladuje také množ­ství korespondence. Dal­ším pravidelným odběra­telem byla firma Borgfeld Brothers & Co. se sídlem v New Yorku a s poboč­kami rovněž v Kanadě. Ji­ným stálým odběratelem byla firma Bawo & Dotter z New Yorku, jejíž poboč­ky byly i v Evropě. Firma Lötz krátkodobě spolu­pracovala i s jinými výrob­ci svítidel z USA.

 

Před rokem 1918 vyvážela stínidla firmy Lötz do Jižní Ameriky např. vídeňská ex­portní firma Ed. Kanitz & Cie., Wien, kte­rá měla obchodní zájmy zejména v Peru. Firma Lötz ale navázala i přímé kontakty v Jižní Americe. Po desetiletí totiž k pravidelným odběratelům jejích stínidel patřila např. firma Eugenio Barth et Cie. z Monte­videa, což byla významná uruguayská elek­trotechnická firma, která provozovala mj. velký obchodní dům zaměřený na elektro­spotřebiče v Montevideu a byla činná také v dalších zemích Jižní Ameriky.

 

Poměrně rozsáhlý seznam představuje u firmy také spolupráce přímo s význam­nými soudobými umělci, mezi nimiž se ob­jevují jak zástupci proslulé umělecké ko­lonie v Darmstadtu, zástupci z řad vídeň­ských architektů a výtvarníků spojených s okruhem Wiener Werkstätte i designéři z českých zemí. Ale to je již tak široké téma, že přesahuje možnosti jednoho článku.

 

I letmý pohled do obchodních kon­taktů sklárny z jednoho šumavského údo­lí ukazuje, jak složité a provázané byly vztahy ve výrobě svítidel v první polovině 20. století. Zejména archiv sklářských střihů uložený v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách představuje v mnoha směrech na­prosto unikátní možnost, jak do těchto vztahů proniknout. Právě dokončovaná kompletní edice první části sklářských stři­hů z firemního archivu z let 1900 až 1914 (série II.) otevírá pak cestu k seznámení se s archivem také širší odborné a laické veřej­nosti. Publikované sklářské střihy mohou ale také být inspirací pro současné firmy.

 

Obrázky papírových střihů jsou z archivu firmy Lötz, který je uložen v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, ostatní obrázky jsou z archivu autorky.

 

 

Obr. 1. Stolní lampy z produkce firmy Gustav Gurschner z Víd­ně s komponentami z irisovaného skla od firmy Lötz z roku 1902

Obr. 2. Papírový střih stínidla z roku 1900

Obr. 3. Stolní lampa z produkce firmy Gustav Gurschner z Vídně s komponentami z irisova­ného skla od firmy Lötz z roku 1902

Obr. 4. Stolní lampa z produkce firmy E. Bakalowits Söhne z Vídně s komponentami z irisovaného skla od firmy Lötz podle návrhu Roberta Holubetze z roku 1902

Obr. 5. Papírový střih stínidla z roku 1904, zakázka firmy J. Weid­ner z Berlína

Obr. 6. Papírový střih stínidla z roku 1905

Obr. 7. Inzerát významného zákazníka firmy Lötz, vídeňské firmy Gebrüder Brünner z roku 1905

Obr. 8. Papírový střih stínidla z roku 1906

Obr. 9. Papírový střih stínidla z roku 1908

Obr. 10. Inzerát významného zákazníka firmy Lötz, firmy Sächsiche Bronzewarenfabrik z Wurzenu v Sasku z roku 1906

Obr. 11. Papírový střih stínidla z roku 1908, zakázka firmy Bawo & Dotter z New Yorku

Obr. 12. Svítidlo se stínidlem s dekorem Blitz­glas od firmy Lötz z produkce firmy E. Baka­lowits Söhne z Vídně z roku 1910
Obr. 13. Objednávka stínidla od vídeňské továrny na bron­zové zboží a lustry Nicolause Mundta z roku 1910