Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2019 vyšlo
tiskem 26. 6. 2019. V elektronické verzi na webu 26. 7. 2019. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Správa aktiv a potřeba diagnostiky v Průmyslu 4.0

Aktuality

Společnost ABB jmenovala generálním ředitelem Björna Rosengrena Představenstvo společnosti ABB jednohlasně jmenovalo Björna Rosengrena generálním…

Studentské formule ČVUT v Praze přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili Ve dnech 13. až 17. srpna se na polygonu u Autodromu Most konal mezinárodní závod…

Digitální továrna 2.0 na MSV 2019 Digitální továrna 2.0 je jedním z hlavních témat Mezinárodního strojírenského veletrhu…

Historicky nejvyšší grant Evropské unie dostal česko-slovenský energetický projekt ACON Společnosti E.ON Distribuce a Západoslovenská distribuční (ZSD) získaly od Evropské…

Kaufland v Blansku nabízí rychlodobíjecí stanici pro elektromobily Nejnovější lokalitou řetězce Kaufland, která nabízí rychlé dobíjení pro elektromobily, je…

Viceprezidentem asociace ENTSO-E zvolen člen představenstva ČEPS, a.s., Zbyněk Boldiš Zbyněk Boldiš, člen představenstva ČEPS, a.s., byl zvolen do funkce viceprezidenta…

Více aktualit

Znovuzrození lincolnského impa

22.01.2019 | Siemens, s. r. o. | www.siemens.cz

Automobil Ruston B2 z roku 1925, který byl celá desetiletí zaparkován v továrně na výrobu spalovacích turbín v anglickém Lincolnu, byl v podstatě vrak. Historickému vozidlu chyběly důležité součásti, takže ho nebylo možné opravit. Pomohla až technologie 3D tisku, s jejíž pomocí se všechny chybějící komponenty vyrobily.

Chybějící imp – vytištěná soška na chladiči
Obr. 1. Chybějící imp – vytištěná soška na chladiči

Velká Británie je zemí mnoha legend, z nichž jeden vypráví příběh dvou impů – ďáblů, vyslaných samotným Satanem do severní Anglie, aby tam konali děsivé skutky. Říká se, že způsobili doslova spoušť v Lincolnské katedrále, kde oba impové převraceli stoly a židle a dokonce házeli různé předměty po andělovi. Ten se pochopitelně rozzlobil a jednoho z impů nechal zkamenět – jeho groteskní kamennou tvář můžeme dodnes vidět na jednom z katedrálních sloupů. Lincolnského impa zná v okolí Lincolnu každé dítě, v neposlední řadě kvůli tomu, že ho má ve znaku místní fotbalový klub.

Jeden ze dvou vozů z dílny společnosti Ruston
Obr. 2. Jeden ze dvou vozů z dílny společnosti Ruston, který byl vyroben v roce 1923
a dlouhá desetiletí stál zapomenut jako vrak, se díky Materials Solutions opět vrací na silnice.

Sedí ale také na mřížce chladiče automobilů, které vyráběl mezi roky 1919 a 1924 lincolnský výrobce průmyslových zařízení Ruston & Hornsby. Po skončení první světové války se ve firmě Ruston & Hornsby zastavila výroba vojenské techniky. Výroba motorů pro traktory a lokomotivy nemohla tyto ztráty v příjmech vynahradit, a proto se společnost Ruston & Hornsby rozhodla přidat do svého sortimentu automobily. Sedany, které navrhl hlavní konstruktér firmy Edward Boughton podle vysokých standardů, jež znal ze zbrojního průmyslu, však byly příliš těžké. Dnes bychom řekli, že byly „překonstruované“. Ruston & Hornsby rovněž nebyli schopni vytvořit efektivní systém sériové výroby a ruční výroba tyto automobily velmi prodražila. V důsledku si vozidla nakonec koupilo pouhých 1 500 lidí, z nichž mnozí byli úředníky velvyslanectví ve Velké Británii. Dodnes se zachovalo pouze několik málo modelů, včetně dvou, které jsou přezdívány Gin a Tonic. Tyto vozy stály v Rustonově továrně v Lincolnu od šedesátých let.

Případ chybějícího impa

Na rozdíl od Gina, byl Tonic, který byl postaven v roce 1923 a vyvezen do Austrálie, opravdový vrak. Geoffrey de Freitas, britský velvyslanec v letech 1950-1961, na něj narazil během svého působení v Austrálii. V šedesátých letech ho přivezl zpět do Anglie a vrátil zpět firmě Ruston. V plánu bylo, že ho tovární učni opraví. Chyběla ale nebo byla výrazně poškozena spousta důležitých komponent. Například byla poškozená skříň řízení a mezi jinými úplně chyběl i imp, který měl sedět na mřížce chladiče. Poněvadž se již ztratily veškeré technické výkresy, odlévání jednotlivých chybějících dílů by bylo neúměrně drahé.


Obr. 3. Trvalo to pět dní, než se vytiskla nová skříň řízení. Na pravé straně je vidět původní poškozená část.

Nová naděje svitla Tonicu v roce 2003, kdy Ruston koupila společnost Siemens s vidinou rozšíření výroby malých spalovacích turbín. V tomto oboru byla Rustonova továrna na špici již od 60. let minulého století a v Lincolnu se turbíny vyrábějí dodnes. Tonic musel počkat až do roku 2016, kdy pod Siemens přešla společnost Material Solutions. Firma z Worcesteru se specializuje na využívání 3D tisku v průmyslové výrobě, zaměřuje se především na součásti turbín a strojírenské díly.

Dávný sen se splnil. Skříň řízení byla vyrobená znovu a na mřížku chladiče usednul nový imp. Vytisknout skříň řízení trvalo jen pět dní, i když váží několik kilogramů. Použita byla nerezová ocel a technologie tavení kovového prášku. Součástka se stavěla vrstva po vrstvě, přičemž každá z těchto vrstev měla pouhých 20 mikrometrů.


Obr. 4. Společnost Materials Solutions z anglického Worcesteru je od roku 2016 součástí společnosti Siemens. Firma se specializuje na aditivní výrobu komponent z pokročilých materiálů.

Gin a Tonic brzy opět spolu

Gin, model A1 vyrobený v roce 1920 a vybavený 2,6 litrovým motorem o výkonu 15,9 koňských sil, se v roce 2018 zúčastnil závodů veteránů na závodním okruhu v Cadwellském parku v Lincolnshiru. Tonic by se teoreticky mohl závodu také zúčastnit, ale pořád ještě není úplně kompletní. Potřebuje nové čelní sklo, nové polstrování a nové čalounění. Nebude to ale trvat dlouho a tento impozantní model B2 z rustonovské dílny s 3,3 litrovým motorem a výkonem 20 koňských sil se postaví na startovní čáru závodů veteránů vedle svého parťáka.


Obr. 5. Dobová reklama. Společnost Ruston & Hornsby byla založen v roce 1840
pod názvem Proctor a Burton. V roce 1857 vstoupil do společnosti Joseph Ruston,
a ta nyní nese jeho jméno. Mezi lety 1919 a 1924 firma rovněž vyráběla automobily.

Není to ale pouhá nostalgie, co motivovalo společnost Siemens obnovit tyto dva krásné veterány. Tonic je zároveň i živým důkazem toho, jak velký potenciál má aditivní výroba pro logistiku náhradních dílů v mnoha průmyslových odvětvích.

Tiskové materiály SIEMENS