Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Základní zapojení instalačních obvodů (6. část)

Základní obvody se stykači

Stykač (obr. 4, 5) – elektromagnetický spínací přístroj, který spíná sady svých kontaktů prostřednictvím cívky, na niž je přivedeno napětí. Cívka-kotva, umístěna v těle stykače, vtáhne jádro, které mechanickým převodem ovládá sady pohyblivých spínacích a rozpínacích kontaktů. Kontakty se dělí na hlavní (silové) a pomocné. U stykačů jsou hlavní proudové kontakty spínací (např. po sepnutí přívod tří fází na motor). Pomocné kontakty jsou spínací (v klidu rozepnuty, připraveny k sepnutí) nebo rozpínací (v klidu sepnuty, připraveny k rozepnutí). Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možné stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jej jiným typem kontaktů.
 
Na stejném elektromagnetickém mechanickém principu je založen další známý spínací přístroj – relé. Stykače a relé mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry. Výkonově se však liší – stykače jsou určeny pro mnohem větší výkony než relé.
 
Stykače se rozdělují do kategorií podle druhu proudu a použití. Příslušná kategorie musí být na stykači uvedena.
 
Stykače se používají v ovládacích obvodech, např. pro střední výkony jako řídicí stykače. Zařízení s větším výkonem, například motory, jsou napájena přes výkonové stykače.
 
Stykače (a relé) jsou nezbytným prvkem řídicích a ovládacích (a dále i přídržných a blokovacích) obvodů. Vybavení stykače (sepnutí) je zpravidla zajištěno ovládáním tlačítek (rozběh, chod, stop, vpřed, vzad ... ad.). Vybavení však může být zajištěno podle konkrétní aplikace i dalšími způsoby – tlakem vody, výškou hladiny (dosažení čidla stoupající hladinou, plovákem) apod. Stav obvodu je zpravidla signalizován signální žárovkou zapojenou v obvodu pomocných kontaktů.
 

Ovládání tlačítky

Nejjednodušší obvod je obvod ovládaný jedním spínacím tlačítkem. Doba stisku tlačítka znamená přívod napětí na kontakty cívky a její vybavení, po uvolnění stisku se obvod přeruší a cívka odpadne. Takto jednoduché obvody se však zpravidla v průmyslu nepoužívají. Praxe vyžaduje obvykle buď více spínacích (a rozpínacích) míst (v počtu 1 až n), nebo ovládání s přídržným kontaktem, nebo obvody pro postupné a blokované spínání.
 

a) větší počet spínacích (rozpínacích) míst

K vybavení cívky Q1 (obr. 6a) dojde po stisku (spínacího) tlačítka S3 (nebo S4 ....až Sn). Fáze L se na kontakty cívky dostane přes rozpínací tlačítka S1 (nebo S2 ....až Sn), která jsou v klidu sepnuta. Všimněte si, jak se kreslí vypínací tlačítka (S1, S2) – zapojují se sériově (kterékoliv přeruší obvod = vypne), a jak se kreslí zapínací tlačítka (S3, S4) – zapojují se paralelně (kterékoliv spojí obvod = zapne).
 

b) zapojení s přídržným kontaktem

U přídržného obvodu (obr. 6b) se připojí cívka Q1 stykače krátkodobým stisknutím zapínacího tlačítka S2 k napětí. Cívka přitáhne kotvu, která ovládá jak hlavní, tak pomocné kontakty. Jeden z pomocných kontaktů Q114-13 tedy sepne a přemostí zapínací tlačítko S2. Je tedy možné jej uvolnit, protože obvod je již sepnut pomocným „přídržným“ kontaktem 14-13, na cívku se tedy stále dostává napětí a stykač je vybaven. Obvod je možné přerušit rozpínacím tlačítkem S1 – stykač odpadne, pomocný přídržný kontakt rozepne a uvede se do klidové, rozepnuté polohy, připravené k sepnutí.
 
Přídržné kontakty jsou spínací a zapojují se paralelně k zapínacím tlačítkům.
 
Stykač lze opět zapnout stisknutím zapínacího tlačítka S2. Takové obvody se používají například pro ovládání motorů – je tak zajištěno, že motory strojů se po náhodném výpadku sítě samy nerozběhnou.
 

c) postupně přepínaný obvod

V takovém obvodu je spínání možné pouze v určitém pořadí. V obvodu na obr. 7 je možné stykač Q2 zapnout jen tehdy, je-li sepnut zapínací kontakt Q123-24 stykače Q1 v proudové větvi 3. Například při ovládání tří dopravníků se zapne přímo dopravník 1. Dopravník 2 je možné zapnout, jen je-li v provozu dopravník 1. Dopravník 3 je možné zapnout, jen jsou-li zapnuty dopravníky 1 a 2.
(pokračování – Zapojení obvodů se stykači)
 
Obr. 4. Vzduchový stykač s typovým označením V250E 230 V
Obr. 5. Stykačová klasika – typ V13c. Po stranách pomocné, nahoře hlavní kontakty
Obr. 6. Základní obvody s tlačítky a stykači
Obr. 7. Řídicí obvod s postupným spínáním