Vydavatelství FCC Public představuje knihu Technický receptář (8. část)

Tato povrchová úpra­va spočívá v chemic­kém působení patinova­cích lázní na povrch základního kovu. V prů­myslové praxi se kovy barví a patinují nejen z důvodů ozdobných nebo estetických, ale i z důvodů ochranných, neboť vytvořená vrst­va barevných sloučenin částečně chrání pod­klad i před korozními a povětrnostními vli­vy. Avšak s ohledem na velmi malou tloušťku vzniklého barevného povlaku má i antikoroz­ní ochrana jen omezenou účinnost.

 

Při vlastním barvení se předměty větši­nou ponořují do příslušných lázní, méně čas­té je patinování potíráním (štětcem, tkaninou, chomáčkem vaty apod.). Nádoby pro lázně mohou být skleněné (akvária), porcelánové, z neměkčeného PVC, tvrdé pryže, olověné nebo smaltované.

 

Obarvené předměty se po oplachu studenou a teplou vodou a vysušení (proudem teplého vzduchu nebo v pilinách) mohou překartáčovat žíněným, mosazným nebo jemným ocelovým kartáčem, čímž se nejen zvýrazní kontury, ale barevný povrch se vyleští a zesvětlí.

 

Obarvené kovy se doporučuje konzervovat proti působení povětrnosti i korozním a ex­halačním vlivům konzervačními oleji zředě­nými benzínem, roztoky vosků, silikonovými pastami nebo transparentními laky.

Lázeň pro modrý a hnědý odstín

Těchto odstínů se nejsnáze dosáhne na součástech broušených a leštěných. Za tím účelem se odmaštěné dílce vloží do roztave­né směsi 450 g dusičnanu draselného a 550 g dusičnanu sodného. Má-li se získat hnědý odstín, vloží se dílce do roztavené směsi při 240 °C. Pro modré zabarvení je vhodná teplo­ta 300 °C. Po stejnoměrném obarvení se před­mět opláchne vodou, osuší se a konzervuje se olejem nebo speciálním voskem, který získá­me roztavením a smísením 50 % montážního vosku a 50 % žluté vazelíny.

 

Po ponoření ocelových součástek do vrou­cí lázně se nejprve objeví barva šedá a pak modrá až modročerná.