Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Řemesla a živnostníci v ČR

Ing. Bohumír Heinz,
 senior konsultant SPTZ a HK ČR
 
Na kvalitního řemeslníka si zákazník počká nejméně půl roku. Stavby se zdržují, mno­ho podniků nemůže realizo­vat zakázky. Nejsou lidé. Ne­dostatek dobrých řemeslných pracovníků prak­ticky ve všech oborech je však jenom část mnohovrstevnatého problému: mezinárodní podnikatelské společnosti drtí malé řemeslní­ky, práce načerno hrozí sociálním výbuchem.
 
Otázky kladli členové Hospodářské ko­mory při konferencích, shromážděních, při osobním kontaktu a dalších příležitostech.
 
Odpovědi viceprezidenta a předsedy sekce řemeslných živností HK ČR Fran­tiška Holce:
 
O tom, že chybí lidé – řemeslníci pro sta­vebnictví, dopravu apod., se mluví dlouho, nicméně kdy začal být ten problém cítit nej­více? Odkdy to pociťujete?
Jedná se o problém, který si naše repub­lika zapříčinila sama, a to asi před patnácti lety, kdy začala kampaň – všichni mladí lidé by měli mít maturitu, a pracovat rukama byla ostuda. Evropa (bývalá patnáctka) se potýká se stejným problémem nedostatku řemeslní­ků, ale tam je to z jiného důvodu. Třetí ge­nerace přistěhovalců nechce rukama pracovat a využívá sociálních záchytných programů. Na neuspokojivý vývoj počtu kvalifikova­ných pracovních sil a problémy s nedeklaro­vanou prací samostatně výdělečně činných osob pravidelně upozorňujeme na meziná­rodních konferencích v oblasti technických zařízení již od roku 2001.
 
Jaké profese nejvíce chybí?
Jedním z oborů, kde se bije na poplach nejsilněji, je stavebnictví. Tam se uplatňuje mnoho řemesel – zedníci, tesaři, obkladači, elektrikáři, pokrývači, klempíři, instalatéři, izolatéři apod. V něm se nedostává minimál­ně padesát tisíc pracovních sil. Pro uspokoje­ní potřeb stavebního průmyslu je nutné, aby se ve všech učilištích připravovalo třicet tisíc učňů ve stavebních oborech. Ve skutečnosti jich je necelá třetina, možná i méně.
 
Dalším problémovým oborem je strojíren­ství, a přitom se tento obor výrazně změnil. Nyní je v továrnách úplně jiné prostředí než v minulosti, některé provozy jsou klimatizo­vány a v naprosté čistotě.
 
Dá se nějak rozlišovat i podle regionů, že by tu chyběli tesaři a tam zedníci, nebo je to všude stejné?
Situace na stavbách je v celé republice stejná, a to z důvodu, že zbylí řemeslníci mig­rují po celé zemi. Tam, kde se staví větší stav­by, je situace na malých zakázkách katastro­fální. Pak si na kvalitního řemeslníka počkáte nejméně půl roku. Stavby se zdržují, mnoho podniků nemůže realizovat dokončení zakáz­ky a následuje penalizace.
 
Kolik lidí chybí na trhu podle vašich od­hadů obecně?
Podle mých odhadů je to minimálně 250 až 300 tisíc. Oficiální údaje o chybějících ka­pacitách dělníků a řemeslníků na českém trhu neexistují. Práci státních agentur suplují živ­nostenská společenstva, profesní sdružení ře­meslníků a podnikatelské svazy.
 
Jaké to znamená ztráty pro ekonomiku? Dá se to vyčíslit?
To se, bohužel, vyčíslit nedá. Ale průmys­lovou výrobu a stavebnictví to rozhodně brz­dí a navíc je práce nekvalitní.
 
Dá se odhadnout, kolik procent HDP na­příklad dělají tito malí řemeslníci?
Přesnou evidenci si vede ČSÚ, čísla se bu­dou pohybovat kolem 55 až 60 %. Tato čísla jsou ale hodně zavádějící, protože velké firmy někdy ve výkazech neuvádějí přesně výše sub­dodávek, a především OSVČ se hodnotí pouze odhadem, protože je statistický úřad nesleduje. OSVČ hodně vykonávané práce dělají načer­no (tzv. nedeklarovaná činnost), což je největ­ší past pro samostatné řemeslníky.
 
Náš Svaz drobných, malých a středních zaměstnavatelů v oboru stavebnictví ČR byl zahrnut do evropského pro­jektu na zapojení MSP do so­ciálního dialogu. Při této příležitosti jsme se dozvěděli z publikace Evropské konfederace stavebníků z loňského roku, že se odhaduje objem tzv. nedeklarované ekonomiky (starší výraz zní šedá ekonomika) na 7 až 16 % hru­bého domácího produktu EU, což představuje 7 až 19 % celkové řádné zaměstnanosti. Čes­ká republika se svým „melouchařením“ spíše zdvihá zmíněný statistický průměr. Netýká se to jenom stavebnictví, ale všech řemeslnic­kých oborů. V čem je nebezpečná? Neohlá­šená práce konkurenčně znevýhodňuje fir­my, které fungují podle zákonů. Tedy odvá­dějí daně a platí zdravotní a sociální pojištění. Rovněž kazí trh. Neohlášená práce ve staveb­nictví je zapříčiněna nedostatkem pracovních sil, vázanými pracovními povoleními, ale také nadměrnými odvody na sociálním pojištění a daních. Ovšem viníci jsou vždy dva: ten, kdo práci načerno vykonává, ale také zada­vatel. Velmi často chce klient po staviteli, aby provedl práci a nevykázal ji, a tím se vy­hne placení DPH. Každý z nás nechť si polo­ží ruku na srdce: kolikrát zaplatil například za vymalování pokoje nebo za výměnu pne­umatik na ruku, bez faktury? Takový klient si však neuvědomuje, že poškozuje sám sebe, protože sotva se pak dovolá například rekla­mace. Ale hlavně poškozuje poctivé řemesl­níky. Panuje mylný názor, že mají přehnané ceny. Oni však přitom pouze podnikají podle pravidel. Práce načerno se však nakonec ob­rátí proti nepoctivým řemeslníkům, ale i pro­ti klientovi a tikající sociální bomba vybuch­ne. Nepoctivý řemeslník, který byl zvyklý dě­lat bez faktury za hotové, odchází do penze a zjišťuje, že má kriticky malý důchod nebo rovnou žádný! Protože celá léta neplatil. Je­jich počet odhaduji v řádu statisíců. Hrozí, že budou rozšiřovat řady bezdomovců, jelikož nebudou mít ani na nájem. Neohlášená prá­ce tak přímo ohrožuje schopnost sociálního zabezpečení státu. Tím se vytváří nerovná si­tuace, protože veškeré financování sociálního systému potom dopadne i na ty poctivé. Těm se zvýší daně, aby se stát mohl starat o bez­domovce. Nejhorší na tom je, že to budou pla­tit i poctiví řemeslníci, které to už poškodilo, protože měli za konkurenta osobu, která pro­váděla práci načerno.
 
Nějaký čas mezeru na českém trhu práce vyplňovali cizinci, kteří ale začínají odcházet do zemí, kde mají vyšší výdělky. Co to bude znamenat pro ekonomiku? Může to zname­nat zpomalení? Jaké jsou hrozby?
Znamenat to pro naše firmy bude hodně, neboť se tito pracovníci u našich firem za­pracovali na nových technologiích, naučili se nové dovednosti, např. svářet, a získali evrop­ský svářečský průkaz. Jejich zvyšování kvalifi­kace hradili naši podnikatelé a byli přesvědče­ni, že se jim to vrátí. Nyní budou muset začínat znovu s novými lidmi. Nicméně i v této oblas­ti již začal posun a ve Vietnamu se v součas­né době učí noví pracovníci pro naši republi­ku na profese, které jsou u nás třeba. Bohužel však i v tomto případě není stoprocentní spo­kojenost, protože vyškolení adepti se sice do naší země dostanou a nastoupí do firem, ale po čase se ztratí a ve firmách nepracují. Jsou na tržištích nebo v obchodech.
 
Čím si vysvětlujete nedostatek řemeslní­ků těchto pracovníků v ČR?
Kromě toho, co jsem zmínil již na začát­ku, další jeho příčinou je demografický vývoj, rodí se méně dětí a méně dětí znamená méně absolventů. Počet absolventů odborných uči­lišť je již teď malý a dále klesá. Je to způsobe­no zejména malou prestiží řemeslných profe­sí. Mimo jiné i s ohledem na jejich málo luk­rativní finanční ocenění a výraznou preferenci středoškolského studia, především gymnázií u mladé generace.
 
Hospodářská komora ČR (dále HK ČR) vidí jako jednu z dalších příčin přechod střed­ních odborných učilišť z kompetence mi­nisterstva hospodářství do gesce minister­stva školství. Ministerstvo školství zvolilo na konci devadesátých let podle názoru HK ČR chybnou strategii. Podle ministerstva mělo získat devadesát procent mladých lidí stře­doškolské vzdělání s maturitou, především na školách s humanitním zaměřením. Předpo­kládalo se, že v osmnácti letech skončí jaká­si všeobecná příprava a ti, kteří nebudou po­kračovat ve studiu na vysoké škole, se budou učit ve zkrácených formách učebních oborů. Podle HK ČR však tato koncepce vedla ke kritickému nedostatku vyučených řemeslní­ků. Dalším důvodem je myšlení rodičů devá­ťáků. Pro ně je mnohem atraktivnější soukro­mé gymnázium a vidina dobře placené práce manažera. Soukromé školy dostávají stejné dotace na žáka jako státní školy. Jejich lo­gickým zájmem je tedy mít co největší počet studentů v ročníku. Při záporném demografic­kém vývoji a malém počtu dětí nabídka škol převyšuje poptávku, a tak se dostat kamkoliv, jen ne na učňák, je snadné. Typický čtyřkař se potom na studiu trápí, a přitom by mohl být vynikajícím řemeslníkem a ve zvoleném oboru by se dobře realizoval.
 
Vidíte nějaké východisko?
Východisko z nastalé situace v odborném technickém vzdělávání vidí HK ČR v návratu učilišť pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Podporuje duální systém, kdy se na pří­pravě technických pracovníků podílejí i malé a střední firmy. Zřizovatelé středních odbor­ných učilišť – kraje, na svoji úlohu nestačí. I když se mnohé velmi snaží. Motivují uchaze­če různými stipendii, ale stále to nepřináší ký­žený efekt. Velké stabilní podniky by se měly více podílet na organizaci škol – příkladem se stala firma Metrostav. Např. ve stavebnictví by neměl být problém nabídnout učňům – absol­ventům po nějaké době bydlení. Aby se menší podniky mohly zapojit do přípravy učňů (zrov­na tak, jak je to i v zemích na západ od nás), bude nutné založit fondy, do kterých budou muset přispívat všichni zaměstnanci i podnika­telé, kteří v oboru pracují. Tyto fondy by pak také měly zabezpečovat i další vzdělávání ře­meslníků a rekvalifikace. Tento systém běží již v některých zemích EU, nejlépe pak ve Francii.
 
Další přínos vidí HK ČR v novém zákoně č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání vý­sledků dalšího vzdělávání, který má pomoci vzdělávat lidi s maturitou pro nezbytně nut­né profese. Stát s tímto problémem musí také počítat – měl by zřídit fond na další vzdělá­vání zaměstnanců, protože malí podnikate­lé to neuplatí.
 
Kraje a Praha by si měly také uvědomit, že je navýsost nerozumné likvidovat vybavené učňovské školy teď, když nejsou učňové. Až budou tyto školy později třeba, nebudou na to finance. Pro učňovské školy se nabízí je­dinečné uplatnění právě při naplňování záko­na č. 179/2006 Sb. Absolventi nebo vyučenci budou mít možnost ubytování v internátech těchto škol, než se postaví na vlastní nohy.
 
Nová technika a technologie v naší zemi předběhla řemesla. Řemeslníci se nechtě­jí dále vzdělávat, a snižuje se tak úroveň ře­meslné práce.
 
Může to do budoucna třeba znamenat „konec řemesel v Čechách“?
Řemesla v Čechách nikdy neskončí a já jsem přesvědčen o nezbytnosti řemesel a ře­meslníků v budoucnu. Ptali jsme se v Ang­lii, jak tento problém řešili. Řekli nám, že ho vyřešil až trh. Obrat nastane ve chvíli, kdy instalatér začne vydělávat víc než právník.
 
Jak je vidět, ať se výrobci snaží jak chtějí, aby jejich výrobek už nemusel nikdo odborně montovat, tak se jim to nedaří (viz výrobky ve stavebních marketech). V poslední době se na HK ČR obrátili zástupci hobby marketů, aby­chom jim předali seznamy dobrých řemeslní­ků. Chtějí je mít na prodejně, aby jejich služ­by mohli nabízet svým zákazníkům, a tímto opatřením chtějí maximálně snížit reklama­ce z neodborné nebo svépomocné montáže.
 
Máte pocit, že když už seženete řemeslní­ka, pracovníka, snižuje se kvalita jeho prá­ce, má-li v zásobě hodně zakázek?
Když se ptáte na kvalitu práce, musím konstatovat, že rychle se rozvíjející techno­logie a nové výrobky požadují neustálé dopl­ňování kvalifikace a seznamování se s novou technikou na odborných školeních. Toto mno­ho řemeslníků nedělá, neboť z dřívějška jim stačilo vyučení. Absolventi odborných škol vycházejí málo připraveni pro své působení ve firmách a velká většina už není ochotna se dále vzdělávat. Jaký to má důsledek? Doda­vatelé technologií například zjišťují, že jejich zařízení montuje kdekdo, protože nejsou od­borníci. Podle průzkumů se celá třetina doda­ných výrobků zničí během montáže, dalších třicet procent technologií je poškozeno a je nutné je opravit. Zbytek je osazen správně. Proto se snažíme apelovat na výrobce a do­davatele technologií, aby své výrobky nepro­dávali kdekomu, ale jenom řemeslníkům, kte­ří od nich mají školení. Zastaralé osnovy na učilištích, příliš teorie na úkor praxe, ale pře­devším absence dalšího vzdělávání jsou pří­činami nedostatečné odbornosti řemeslníků. Například v Německu stráví každý řemesl­ník každoročně v průměru deset víkendů na různých školeních. Ta jsou hrazena z tzv. pa­ritních fondů, do kterých vkládají prostřed­ky jak zaměstnavatelé, tak sami zaměstnanci. V zemích EU je to běžná praxe už od padesá­tých let. U nás bohužel narážíme o nezájem ze strany politiků zavést podobný systém. Řemeslníci tvrdí, že jsou natolik vytíženi, že nemají na školu čas. Tím se však dostávají do pasti, protože neumějí, a tím se jejich čas na zhotovení zakázky neúměrně prodlužuje. K tomu ještě musí řešit reklamace své práce a s tím mají větší náklady.
 
Dobrý řemeslník nebude snižovat kvali­tu své práce s narůstajícím množstvím prá­ce, protože profesionální čest mu to nedovolí.
 
Bohužel takových řemeslníků není větši­na, ale HK ČR se snaží prostřednictvím Etic­kého kodexu člena HK ČR změnit tento stav, včetně myšlení podnikatelů. Zákazník by měl mít lepší orientaci na trhu. Když bude totiž firma označena logem HK ČR, bude vědět, že je to záruka serióznosti firmy. V případě, že se dílo nezdaří, má možnost si stěžovat na HK ČR, která by měla zajistit vyřešení pří­padu. Obdobnou značku kvali­ty má Svaz podnikatelů v oboru technických zařízení ČR již od roku 1995. Za tu dobu byla tato Značka kvality SPTZ v oboru instalatér odebrána jednomu řemeslníkovi a zakázku dokončil jiný řemeslník zdarma.
 
Řekl jste, že řemeslník nemá čas. Jak by se mu dalo pomoc, aby neztrácel tolik času v lavici?
Například normy. Řemeslníci všech obo­rů jsou neustále zavalování novými a novými normami z Evropské unie. Jejich počet ros­te spolu s narůstajícím počtem evropských směrnic. Důležité jsou především normy, které se týkají výrobků a s nimi souvisejí­cích činností.
 
Pro podnikatele jsou zásadní, protože ovlivňují jejich schopnost uspět na otevře­ném evropském trhu zejména ve službách. Proto HK ČR usiluje o lepší zpřístupnění no­rem a hlavně o levnější normy. To se již po­dařilo a již fungují normy on-line. To je ale pro řemeslníka ještě málo. Je třeba udělat rešerše norem a ty vydat v Příručce správ­né praxe, která by měla být na kontaktních místech HK ČR za cenu služby. Příručky správné praxe musí nejen pro řemeslníky, ale pro všechny podnikatele zajišťovat pro­fesní společenstva – cechy. Příručky budou obsahovat jak povinné podmínky podniká­ní v daném oboru, tak i rešerše norem, pra­vidla praxe a nejnovější technologické, vý­robní a procesní postupy.
 
Co byste řekl závěrem?
Nejde jen o to, že neseženeme včas dob­rého instalatéra. Bez kvalifikovaných pracov­ních sil hrozí, že Česká republika ztratí svůj výrazně exportní ráz, založený na inovač­ním potenciálu. Zbytky kvalifikovaných pra­covníků navíc přetahují vyššími platy nej­různější montovny ke svým pásům. Přitom malé a střední podniky spolu se soukromý­mi řemeslníky vytvářejí podle odhadů HK ČR (jak jsem uvedl výše) až šedesát procent HDP. (Zatímco tzv. montovny generují ne­srovnatelně menší objem HDP – kompletují dovážené komponenty. Stejně tak nadnárod­ní stavební společnosti.) Recept na operativ­ní „zalepení díry“ kontingenty dělníků ze za­hraničí vydáním čtyř set tisíc zelených karet nepovažují oslovení experti z dlouhodobého hlediska za dobré řešení. Jak jsem se dozvě­děl jako účastník projektu na zapojení MSP do sociálního dialogu, dobře pracovat prý bude pouze první generace příchozích cizin­ců. Jejich potomci podobně jako domácí mlá­dež dají přednost školám s maturitou. Potom nezískají práci a hrozí opakování bouří z pa­řížských předměstí.
 
Nebo bude následovat opačný scénář? Francie se nakonec sama ze své situace po­učila. Firmy společně se státem investovaly velké prostředky do technického vzdělávání. Do učebních oborů nyní odchází potřebný počet patnáctiletých, a tak se v zemi podaři­lo odvrátit kolaps průmyslu a řemesel. Filo­sofii „maturita pro všechny“ Francie opusti­la před deseti lety.
 
Měli bychom se poučit ze zkušeností ji­ných států EU, které již podobné problémy řešily před lety. Jedním z osvědčených po­stupů je investice do dalšího celoživotního vzdělávání. Co budou špičkovým manaže­rům, ředitelům, obchodníkům a dalším „bí­lým límečkům“ platné vysoké posty a tituly, když nebude nikdo, poteče-li jim v bytě voda nebo porouchá-li se např. plynový kotel, kdo by jim to odborně opravil.
 
Je také třeba více popularizovat a media­lizovat studium na odborných a učňovských školách. Vzorem může být již zmíněná Fran­cie, kde se v televizi prezentují různé podniky i soukromníci a nabízejí využití různých ře­mesel a výhody především pro mladé řeme­slníky. Větší důraz by měl být také kladen na odborné soutěže a jejich propagaci.
Jako již osvědčené a prospěšné mohou být uvedeny náborové výstavy, např. Schola Pra­gensis nebo akce Řemeslo žije, které pořádá Magistrát hlavního města Prahy.
 
Za zmínku stojí také již tradiční (letos 12 let) slavnostní předávání Osvědčení HK ČR nejlepším absolventům maturitních a zá­věrečných zkoušek, které vybírají a navrhu­jí odborníci HK ČR, kteří se přímo těchto zkoušek účastní.
 
Dalšími akcemi, které podporují a propa­gují rozvoj odborného a učňovského školství, jsou CzechSkills, EuroSkills a WorldSkills.
 
EuroSkills podporuje na celoevropské úrovni v soutěži mladých řemeslníků do 25 let kvalitu, lepší služby, efektivitu a inovace v řemeslech a odborném školství. Cílem je motivovat mladé lidi, aby absolvovali odbor­né vzdělání a následně s ním vstupovali na trh práce. První ročník EuroSkills se uskutečnil v loňském roce v nizozemském Rotterdamu, kde ČR získala bronzové medaile. Soutěž se koná každé dva roky a v mezidobí probíhá celosvětová soutěž WorldSkills.
 
Stejně jako EuroSkills jsou aktivity Ná­rodního centra CzechSkills při HK ČR za­měřeny na podporu odborných dovednos­tí, zvyšování jejich prestiže a v neposlední řadě kvality, která je klíčová pro konkuren­ceschopnost ČR.
 
V současné době je situace v zajišťová­ní vyučování téměř uspokojivá. V důsledku demografického poklesu dětí se snižují sta­vy v SŠ a SOU a učitelů je zdánlivě dost, ovšem včetně důchodců. Mladí lidé se do učitelování moc nehrnou kvůli malé mzdě. Situace v praktickém vyučování je dlouho­době špatná. Staří „páni mistři“ odešli větši­nou do důchodu a mladí nemají zájem. Ak­tivnější SŠ a SOU si ale již nacházejí místa pro praxi svých žáků v nově vzniklých pod­nicích i u soukromníků.
 
Snaha některých odborných škol situa­ci řešit je velice chvályhodná, což HK ČR oceňuje. Neřeší to však celonárodně základ­ní problémy všech odborných škol, počty žáků, učitele. Tyto problémy by mohly vyře­šit paritní fondy.
 

Věřím, že naši politici se alespoň někdy nad materiály, které jim posíláme z HK ČR, zamyslí a nejen zamyslí, ale také je zapra­cují do svých programových cílů. Po je­jich naplnění nebude nouze o dobrého ře­meslníka.