Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo
tiskem 15. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned. 

Téma: Amper 2017 – 25. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Problémy elektromobility

Aktuality

Současné možnosti elektromobility představí AMPER Motion 2017 Největší přehlídka elektromobility v ČR proběhne 21.- 24. 3. na brněnském výstavišti a…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

V distribuční soustavě (DS) ČEZ Distribuce, a. s. je vyhlášen kalamitní stav Od 9 h dne 24.2.2017 je vyhlášen kalamitní stav v Karlovarském kraji - okres Karlovy Vary…

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Více aktualit

Otázky k legislativě BOZP se zaměřením na elektrická zařízení (1. část)

Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice
 

Úvod

 
Nejen život sám nelze žít bez základních pravidel chování, o absenci morálky nemluvě, ale i profesní činnost každého elektrikáře musí mít pravidla, jež by měla být jednoznačná, srozumitelná a s nezpochybnitelnými souvislostmi mezi nimi navzájem. Nezpochybnitelné v tom, že nesmí vyvolávat nejen různý výklad, ale zejména nesmí vykazovat rozpory, byť na první pohled třeba nepostřehnutelné.
 
Není-li tomu tak u pravidel v podobě nejvyšší, tj. v podobě právních předpisů, podle kterých se profesní činnost má a musí řídit, vede to nejen k problémům v praktické činnosti elektrikáře, ale zejména, a to je to nejzávažnější, v konečném důsledku k neúctě k právnímu řádu obecně.
 
V tomto příspěvku, který ve zkrácené verzi odezněl 18. listopadu 2010 na konferenci pořádané redakcí časopisu Elektro
v Praze v KD Ládví s názvem Problémy české elektrotechniky (videozáznam z konference je dostupný na webových stránkách vydavatelství FCC Public: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=41248), bude poukázáno na souvislosti mezi stěžejními a pro obor elektrických zařízení vybranými souvisejícími základními právními předpisy, na jejich nedostatky a neprovázanost. Bude rovněž poukázáno na to, co z toho vyplývá, na kořenya příčiny současného stavu a na možné východisko z něj.
 
Mezi stěžejní a související právní předpisy pro obor elektrických zařízení lze jako příklad uvést:
 
Zákony:
  • 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v úplném znění zákon č. 338/2005 Sb., dále jen SOD,
  • 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánech státní správy ČR,
  • 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,
  • 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
  • 251/2005 Sb., o inspekci práce,
  • 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
Vyhlášky:
  • 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice,
  • 20/1989 Sb., o úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí,
  • 398/2001 Sb., poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru,
  • 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, dále jenVETZ.
 
Nařízení vlády:
  • 378/2001 Sb., kterým se stanovují bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
  •  278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.
 
A) Jak je to se souvislostmi mezi stěžejními a pro obor elektrických zařízení vybranými souvisejícími základními právními předpisy, jejich nedostatky a neprovázaností
 
1. mezi zákonem č. 174/1968 Sb., o SOD nad bezpečností práce, a zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce
 
§ 6b odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb. říká, že vyhrazenými technickými zařízeními (VTZ) jsou:
„Zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová.“
§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/205 Sb. říká, že úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů:
  • k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví,
  • o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.
Která že to jsou technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a v čem jsou jiná než vyhrazená technická zařízení, o nichž se tvrdí, že představují technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, se (nejen v zákoně č. 251/205 Sb.) elektrikář nedoví.
 
Přitom tento zákon rozlišuje v § 19 výše sankcí za přestupky na úseku bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou
ohrožení života a zdraví a v § 20 za přestupky na úseku vyhrazených technických zařízení.
 
2. mezi zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a vyhláškou č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních
 
§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/205 Sb. říká, že úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů:
  • k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví,
  • o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.
Vyhláška č. 73/2010 Sb. neupravuje otázky bezpečnosti provozu VETZ, natož bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví, pouze uvádí v bodě 5. přílohy č. 2 (Bližší podmínky bezpečnosti zařízení), rozuměno ve smyslu legislativní zkratky VETZ, že: „… zařízení třídy I lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru.“
 
Problém je v tom, že provoz neboli vlastní provozování zařízení a uvedení do provozu jsou dvě obsahově různé kategorie, z nichž každá je jinak časově vymezena.
 
Navíc zmocnění k vydání uvedené vyhlášky bylo dáno jednoznačným ustanovením § 7b odst. 1 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV):
 
„…a) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění,
montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci“, tedy v jiném smyslu a vůbec v jiném rozsahu.
 
Zmocnění bylo, podle mého názoru, naplněno neúplně, a co se týče provozu, chybně. Dovolím si tvrdit, že bylo účelově redukováno výlučně na situaci uvedení do provozu. Přitom zákon č. 174/1968 Sb. v § 7b odst. 1 a písm. b) nezmocnil MPSV k tomu, aby mohlo prováděcím předpisem uložit, byť nepřímo – viz bod 5. vzpomínané přílohy č. 2, že objednatel jako budoucí provozovatel dokončeného díla (představujícího vyhrazené elektrické technické zařízení třídy I) smí dílo uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace SOD. Tedy strpět něco, co mu žádný právní předpis, natož zákon č. 174/1968 Sb., neukládá. Jde proto o rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
 
Z MPSV, zřizovatele organizací SOD, jsem byl v dopise z 28. dubna 2010, č. j. 2010/32559-51, poučen, cituji, že:
 
„Je věcí rozhodnutí ústředního správního úřadu (Ministerstva práce a sociálních věcí ČR), v jakém rozsahu bude zákonné zmocnění provedeno.“ (konec citátu).
 
Názor na to, jak může ústřední správní úřad naložit se zákonem, popř. jak si vykládá vydání podzákonného předpisu v mezích příslušných ustanovení vytyčených zákonem, nechť si čtenář udělá sám.
 
Navíc ze žádného ustanovení zákona č. 174/1968 Sb. explicitně nevyplývá, že by organizace SOD mohla jakékoliv šetření spojené s posouzením stavu VETZ provádět. Provádět šetření z pohledu splnění požadavků jejich bezpečnosti před jejich uvedením do provozu jako nezbytného předpokladu k tomu, aby mohla na jeho základu podat odborné a závazné stanovisko.
 
Přitom obsah odborného a závazného stanoviska, co se týče věcné náležitosti, není zákonem č. 174/1968 Sb., popř. prováděcím právním předpisem, vymezen. To ale není chyba vyhlášky, ale samotného zákona, neboť k tomu, aby to bylo vymezeno prováděcím právním předpisem, chybí v zákoně č. 174/1968 Sb. příslušné zmocnění.
 
Naproti tomu norma ČSN 33 2000-6 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize v čl. 61 Výchozí revize, jež je ekvivalentem HD 60364-6:2007 a modifikací IEC 60364-6:2006, jasně uvádí podmiňující podmínku pro uvedení do provozu:
 
„61.1.1 Každá instalace musí být, pokud je to v podstatě možné, během své výstavby a/nebo po dokončení předtím, než ji uživatel uvede do provozu, revidována.“
 
A o tom, jak se má výchozí revize vykonávat a co musí revizní zpráva obsahovat, hovoří citovaná norma podrobněji a jednoznačně. Ne tak uvedená vyhláška – viz bod 6. její přílohy č. 2. Tvůrce vyhlášky si byl zřejmě vědom toho, že na ni nemůže odkázat (ať již přímým nebo indikativním odkazem), a to ho naproti tomu ctí, neboť ČSN 33 2000-6 není normou harmonizovanou ani určenou, jak jsou tyto definovány v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých dalších zákonů.
 
3. mezi vyhláškou č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, a zákonem č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník
 
Vyhláška č. 73/2010 Sb. neupravuje otázky bezpečnosti provozu VETZ, pouze, jak již bylo uvedeno, v příloze č. 2 Bližší podmínky bezpečnosti zařízení uvádí v bodě 5., že:
 
„… zařízení třídy I lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru.“
 
§ 537 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, uvádí:
 
„Objednatel je povinen provedené dílo převzít.“
 
Rozuměno objednatel díla, kterým může být mj. i montáž VETZ.
 
Co to v praxi znamená:
a) Objednatel díla zaplatil za projekt VETZ třídy I.
b) Objednatel díla zaplatil za stavební dozor nad vykonáváním díla.
c) Objednatel díla zaplatil za dohotovené dílo – za montáž VETZ třídy I.
d) Objednatel díla zaplatil za vykonání výchozí revize dohotoveného díla.
e) Dohotovené dílo bylo řádně převzato bez závad a prošlo úspěšně kolaudačním řízením podle stavebního zákona1).
f) Objednatel díla, poté již v roli provozovatele dohotoveného díla, kterou však nemůže reálně, po jeho převzetí a zmíněné
kolaudaci, naplnit, si musí počkat na to, až mu právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která mu realizovala předmětnou montáž, předá odborná a závazná stanoviska organizace státního odborného dozoru (SOD), jež si u ní „objednala“.
Pozn.:
Slovo objednat dávám na tomto místě záměrně do uvozovek a o jeho významu bude pojednáno dále.
g) Zhotovitel díla jako objednatel odborného a závazného stanoviska za ně musí zaplatit jako za službu, pro kterou objektivně nepociťuje potřebu.
Pozn.:
Proč ji nepociťuje? To proto, že povinnost objednat si vydání odborného a závazného stanoviska k takovému dílu, které
pro objednatele úspěšně dokončil – viz odrážka e), mu nebyla uložena zákonem č. 174/1968 Sb. Bez zákonného zmocnění
v něm mu nemůže být uložena jeho podzákonním předpisem, ať již přímo nebo jako v případě vyhlášky č. 73/2010 Sb. Nepřímo 4. bodem její přílohy č. 2! Co tento bod vlastně říká? „Zahájení montáže zařízení třídy I oznamuje osoba uvedená v bodu 1 bez zbytečného odkladu organizacím státního odborného dozoru.“ Navíc není nikde stanoveno, na základě jakého právního předpisu je odborné a závazné stanovisko závazné. Kdyby bylo, muselo by být uvedeno, pro koho je závazné.
h) Objednatel díla v konečné fázi za takové odborné a závazné stanovisko rovněž zaplatí, neboť si to nepochybně zhotovitel
díla již předem zakalkuloval do rozpočtu.
 
Je-li podle zřizovací listiny z 24. listopadu 2009 Technická inspekce České republiky (TIČR), jako v této chvíli jediná organizace SOD, podnikající právnickou osobou s IČ: 00638919 (viz http://www.rzp.cz nebo též základní dokumenty dostupné a ke stažení na http://www.iti.cz/tabid/110/Default.aspx), šlo by v případě takovéto objednávky o obchodně závazkový vztah. Pro ten má obchodní zákoník (jako zákon upravující postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související) vyhrazen díl XII: Smlouva o kontrolní činnosti2). Do žádného obchodně závazkového vztahu, tedy ani do uzavírání smlouvy o kontrolní činnosti nemůže být nikdo nucen! Jenomže organizace SOD není ze zákona č. 174/1968 Sb. v postavení podnikatele. To proto, že posláním organizací SOD je výkon státního odborného dozoru nad bezpečností VTZ, neboť tyto organizace se podle § 1 zákona č. 174/1968 Sb. zřizují výhradně k tomuto účelu.
 
Jestliže MPSV zřídilo organizaci SOD jako organizaci příspěvkovou a zřizovací listinou připustilo, aby mohla vykonávat i jiné činnosti než činnosti vymezené § 6a odst. 1 písm. a) d) – viz její bod e1), potom by, podle mého názoru, jedině za tyto jiné činnosti mohla vybírat poplatky (o nich se zmíním v další části) podle vyhl. č. 398/2001 Sb., nikoliv za výkon skutečného dozoru nad bezpečností VTZ.
 
Zakopaný pes je v chaosu právních předpisů. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, hovoří v § 1 o tom, že:
 
„Tento zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.“
 
Naproti tomu zákon č. 174/1968 Sb. v § 6a říká neslaně a nemastně, že:
 
„1. Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při vykonávání dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení:
a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze,
opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení;
b) ve stanovených případech provádějí prohlídky, řídí a vyhodnocují zkoušky, kterými osvědčují, zda vyhrazená technická
zařízení a materiály použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů o zajištění bezpečnosti technických zařízení;
ve stanovených případech potvrzují úspěšné výsledky zkoušek;
c) ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění;
d) prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených
technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení.
 
Proč neslaně a nemastně? To proto, že aniž by totiž definoval, co to vlastně onen dozor a jeho vykonávání fakticky je, a současně, jaké jsou povinnosti při takovém dozoru. Povinnosti na straně nejen dozorujícího, ale i dozorovaného subjektu, jak to je stanoveno v zákoně o inspekci práce.
 
Vezměme např. situaci, kdy bude chtít investor – nebo provozovatel v jedné osobě, uvést zařízení třídy I do provozu a organizace SOD „nestihne“ zhotoviteli díla vydat včas onu listinu – odborné a závazné stanovisko – a/nebo ji doručit (způsob doručení není vyhláškou stanoven) včas. Nakonec to bude stát, kdo se může dočkat žaloby o náhradu škody3) z důvodu zmaření možnosti provozu zařízení, které prošlo úspěšně kolaudačním řízením4).
 
Z MPSV, jako zřizovatele organizací SOD, jsem byl rovněž v dopise z 28. dubna 2010, č. j. 2010/32559-51, poučen, cituji, že:
 
„Je-li Technická inspekce České republiky požádána o vydání osvědčení, oprávnění nebo vydání odborného a závazného stanoviska, popř. o provedení prohlídky a vyhodnocení zkoušek (viz § 6a odst. 1 zákona) a jestliže žadatel splnil požadavky nutné k provedení příslušného úkonu, je tento úkon bez zbytečných průtahů proveden.“
 
Názor na úplnost odpovědi nechť si čtenář udělá sám.
 
Na uvedeném vyjádření MPSV je však podstatné a signifikantní něco jiného. Mám na mysli ony dva podmiňující způsoby:
Je-li Technická inspekce České republiky požádána o vydání odborného a závazného stanoviska, popř. o provedení prohlídky a vyhodnocení zkoušek a jestliže žadatel splnil požadavky nutné k provedení příslušného úkonu.
 
O co tedy má zhotovitel díla – VETZ třídy I, vlastně požádat? O vydání odborného a závazného stanoviska, nebo o vykonání
prohlídky a vyhodnocení zkoušek? Nikoliv tedy objednat?
 
Zhotovitel takového díla nemá ze zákona č. 174/1968 Sb. právní povinnost o cokoliv žádat. Tedy ani požádat o vydání odborného a závazného stanoviska, ani požadovat vykonání prohlídky a vyhodnocení zkoušek.
 
Oznámí-li zhotovitel podle vyhlášky č. 73/2010 Sb., popř. podle 4. bodu její přílohy č. 2 bez zbytečného odkladu organizací SOD zahájení montáže zařízení třídy I, splnil tím právní povinnost. Takovéto oznámení je třeba považovat toliko za informaci pro organizace SOD (správní řád5) má pro to v § 37 výraz podání), že mohou začít konat dozor podle zákona č. 174/1968 Sb. Nic víc, a to je podstatné, co podle této vyhlášky mají právnické osoby a podnikající fyzické osoby vykonávající montáž, opravy, revize a zkoušky zařízení na základě oprávnění učinit, a nic méně!
 
S takovým oznámením bezprostředně souvisí otázka:
 
Jaké mohou být kladeny požadavky organizace SOD nutné k vykonání příslušného úkonu a na základě čeho si je může tedy
určovat?
 
Jak bylo uvedeno, organizace SOD není právním předpisem vázána k tomu, jaké úkony spojené s posouzením stavu vyhrazených elektrických technických zařízení z pohledu splnění požadavků jejich bezpečnosti před jejich uvedením do provozu musí při dozoru vykonat.
 
Současně se ale nabízí další otázka: Z čeho všeho bude organizace SOD vycházet, aby mohla vydat odborné a závazné stanovisko? Zákon č. 174/1968 Sb. v § 6a sice v odst. 2 uvádí, že:
 
„Pověření pracovníci organizace státního odborného dozoru jsou oprávněni vstupovat do prostoru organizací a provozních prostor podnikajících fyzických osob za účelem provedení dozoru a k jeho provedení vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření podmínek.“
 
To, jaké úkony si bohužel „vymyslí“ (praxe to potvrzuje), do jaké doby je vykoná a dokdy odborné a závazné stanovisko vydá, je jen na její vůli – potažmo je bezprostředně spojeno s vůlí jejího příslušného inspektora. Nelze v tom spatřovat skrytý návod k vytváření podmínek pro korupční jednání?
 
Jak jinak si lze rovněž vysvětlit, že:
  • Bod 5 zřizovací listiny současně jediné organizace SOD se kryje s tím, že tato organizace má od 18. května 2005 zapsánu ohlašovací vázanou živnost poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci? Když obsahová náplň této živnosti (viz příloha č. 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb.) současně obsahuje mj. i podávání odborných stanovisek k bezpečnostně-technické úrovni strojů a technických zařízení při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách a údržbě!
  • Další bod, 7, zřizovací listiny, v části Zpracování odborných studií a posudků, se kryje s tím, že tato organizace má od 18. května 2005 zapsánu navíc další ohlašovací volnou živnost, kdy jejím oborem je mj. zpracování odborných studií a posudků?
  • Organizace SOD ze zákona č. 174/1968 Sb. podle § 6a odst. 1 písm. a) …podává odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, a současně v téže věci, nepochybně za jinou úplatu, jako podnikající právnická osoba s IČ: 00638919 může v rámci uvedených dvou živností zpracovávat studie a posudky?
Zásadní a nijak nezpochybnitelná je otázka, kde a za jakých podmínek k provozování těchto živností k nim může získávat informace a podklady? Vždyť to je evidentní střet zájmů.
 
Žonglování se slovíčky stanovisko, studie nebo posudek je jen pro negramotné. Připustíme-li, že odborné a závazné stanovisko, ať již jako výsledek z výkonu dozoru organizace SOD podle zákona č. 174/1968 Sb., nebo jako výsledek z výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, by mohlo být také negativní, zřejmě jediným možným zákonným řešením vzniklé situace (nevyřeší-li to korupce) by byly nepochybně vleklé soudní spory.
 
Výsledkem sporu může být opět žaloba na stát o náhradu škody z důvodu zmaření možnosti provozu zařízení, které prošlo úspěšně kolaudačním řízením. Zákon č. 174/1968 Sb. takovou situaci nevylučuje a její řešení předjímá ustanovením odst. 2 § 7a.
 
Současně se pro takovou situaci nabízejí další vtíravé otázky:
  • Otázka 1
    Kde začíná a končí odpovědnost projektanta (nemusí živnostenskému úřadu prokazovat žádnou odbornou způsobilost k projektování), kde zhotovitele díla (měl dozajista příslušné oprávnění vydané organizací SOD) a kde revizního technika (měl dozajista potřebné osvědčení vydané organizací SOD)?
  • Otázka 2
    Jaké že to podmínky pro podnikání stát vytváří?
  • Otázka 3
    Je vlastně i odpovědí na otázku druhou. Projektování elektrických zařízení je živností volnou! Viz příloha 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.
 

 
1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
2) Sleduj § 591 Základní ustanovení. Smlouvou o kontrolní činnosti se zavazuje vykonavatel kontroly vykonat nestranně zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.
3) Sleduj § 7a odst. 2 zákona č. 174/1968 Sb.
4) Viz § 13 odst. 1: Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené 8a) lhůtě. A dále odst. 2: Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 8a) Například čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – byla vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.

5) Zákon č. 500/2004 Sb.