Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Více aktualit

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

redakce Elektro, Ing. Michal Kříž,
informační systém pro elektrotechniky (iiSEL®), www.in-el.cz
 
Otázka 1:
Jaké bych měl zvolit prostředí, popř. protokol vnějších vlivů v cementárně ve venkovním prostředí pod přístřeškem, v třetím patře na cementárenské věži? Všu­de je taková ta kašička, moc dobře se tam nedýchá, i když je to venku.
Jaké krytí by měly mít rozváděče a jed­notlivé komponenty? Lze např. umístit do takového prostředí klimatizaci s IP24 nebo přídavné topení s IP43?
 
Odpověď 1:
Vámi popsaný vnější vliv odpovídá při­nejmenším vnějšímu vlivu AE5 – střední prašnost, nejspíše však vnějšímu vlivu AE6 – silná prašnost. Uvedený vliv vyžaduje kry­tí elektrického zařízení alespoň IP5X (neva­dí-li přítomnost prachu v zařízení jeho funk­ci), nejspíše však krytí IP6X (naprostá pra­chotěsnost). Při použití krytí IP24 nebo IP43 by bylo nutné přijmout a vyzkoušet určitá mimořádná opatření (jako např. trvalý vnitř­ní přetlak u těchto zařízení). Naše vyjádření považujte pouze za názor vyjádřený na zákla­dě informace „na dálku“. Právoplatné určení vnějších vlivů musí stanovit komise a zapsat je do protokolu.
 
Otázka 2:
Mám určit vnější vlivy pro sklad olejů. Jde o tyto výrobky:
1. obchodní název Agiparnica (řada 22, 32, 46, 68, 100) – hydraulická kapalina, tep­lota varu >200 °C, bod vzplanutí 192 °C,
2. obchodní název Agipsigma Turbo – motorový olej, teplota varu >200 °C, bod vzplanutí 230 °C, teplota vznícení >300 °C,
3. obchodní název Agipsigma TFE – maza­cí olej pro spalovací motory, teplota varu nestanovena, bod vzplanutí >150 °C.
 
Sklad bude bez topení.
Podle mého názoru jde podle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3 o BE2N3 – nebezpečí požáru hořlavých kapalin. Je toto určení správné?
 
Odpověď 2:
Podle dosud platné ČSN 33 2000-3:1994 Elektrotechnické předpisy. Elektrická za­řízení. Část 3: Stanovení základních cha­rakteristik je prostředí s označením BE2N3 prostředím s nebezpečím požáru hořlavých kapalin, tj. prostředí, které se vyskytuje v prostorech, v nichž se vyrábějí, používa­jí, přečerpávají, zpracovávají nebo skladují hořlavé kapaliny při teplotách kapalin niž­ších o více než 10 °C, než je bod vzplanu­tí příslušné kapaliny. Protože při skladová­ní uvedených olejů se nepředpokládá, že by byla překročena teplota 140 °C, což je tep­lota o 10 °C nižší, než je bod vzplanutí ka­paliny s nejnižším bodem vzplanutí, která je skladována v uvedeném skladu, považu­jeme Vámi uvedené určení prostředí ve skla­du BE2N3 za správné.
 
Otázka 3:
Je-li na hořlavém podkladu nanesena vrstva silikonu větší než 5 mm, lze namon­tovat přístroje (zásuvky a vypínače) pro povrchovou montáž bez dalšího opatření?
 
Odpověď 3:
Podkládat elektrické přístroje a instalač­ní krabice na hořlavém podkladě vrstvou si­likonu nedoporučujeme. Jednak není zcela jasné, zda silikon je nehořlavý, jednak není jisté, zda si silikon podrží svůj tvar při vyš­ších teplotách a při jejich dlouhodobějším působení, které by na něj ve styku s elek­trickými přístroji a s elektrickými předmě­ty a zejména při poruchách mohly působit. Rovněž je spornou záležitostí tepelná vodi­vost. Silikon sice vykazuje většinou dobré elektroizolační vlastnosti, naproti tomu se však pro dobrou tepelnou vodivost používá v některých případech k odvádění tepla. Pro­to, pokud by se měla používat vrstva siliko­nu jako tepelněizolační podložka pod elek­trické předměty na hořlavých podkladech, jak to předepisuje ČSN 33 2312, musely by být jeho vlastnosti (nehořlavost, tvarová stá­lost i tepelněizolační vlastnosti) pečlivě ově­řeny. Víme, že při zákazu používání materi­álu na bázi azbestu je obtížné najít odpoví­dající podložky na hořlavé podklady. Jako takové je však možné použít např. podlož­ky z bezazbestových desek Cemvin (vyrá­bějí se právě v tloušťce 5 mm).
 
Otázka 4:
Chtěl bych Vás požádat o informaci nebo nějaký odkaz na ni, jak postupovat při revizi ručního akumulátorového ná­řadí. Například aku-šroubovák skládají­cí se z vlastního šroubováku, baterie 12 V a nabíječky na 230 V/50 Hz. Reviduje se pouze nabíječka jako spotřebič třídy II? Ta se ale nedrží (nepřipevněné spotřebi­če držené v ruce) při práci se šroubovákem v ruce, čili to už je kategorie ostat­ní nepřipevněné spotřebiče? Pro samot­ný šroubovák napájený z baterie o napětí 12 až 24 V norma ČSN 33 1600 ed. 2 ne­platí? Nikde jsem nenašel uvedený tento konkrétní případ.
 
Odpověď 4:
Podle ČSN 33 1600 ed. 2:2009 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během po­užívání čl. 1 Rozsah platnosti se tato norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na napětí SELV a PELV, které se nepřipojují k síti nn. Takže se reviduje pouze nabíječka, ve které dochází k přeměně nízkého napětí (předpo­kládáme napětí 230 V) na napětí SELV.
 
Pro postup revize platí vývojový diagram v příloze B ČSN 33 1600 ed. 2. Předpokládá­me, že nabíječka je elektrický předmět třídy ochrany II, takže se také jako spotřebič tří­dy ochrany II měří. To znamená, že se změ­ří izolační odpor. Podle čl. 6.5 a obr. 4 v pří­loze C této normy je přístroj měřící izolační stav napětím 500 V zapojen mezi přívod (vi­dlici) nabíječky a sondu, která se přikládá na kontakty nabíjecího napětí SELV a mezi pří­vod a některou vodivou část na povrchu spo­třebiče (pokud existuje). Dále se změří doty­kový proud nabíječky (měří se proud mezi kontakty nabíjecího napětí SELV a zemí, tj. vodičem PE nebo PEN napájecí sítě (podle čl. 6.7 a obr. 7 normy). Unikající proud ne­smí být větší než 0,5 mA. Poté se u vývodů napětí SELV u nabíječky zkontroluje napětí, kterým se nabíjí nářadí (mezi kontakty napě­tí SELV), zda není větší než mezní dovole­ná hodnota bezpečného malého napětí – viz čl. 6.2 bod 2 c) normy. Jinak řečeno, ověřuje se, zda malé napětí SELV nabíječky odpovídá (s určitou tolerancí) hodnotě udávané vý­robcem. Není snad třeba upozorňovat, že vý­vody napětí SELV se během měření ani jinak vodivě nespojují.
 
Přestože, jak je uvedeno výše, se norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na na­pětí SELV nebo PELV, je možné doporučit, aby byl ověřen izolační stav nářadí na malé napětí SELV přiložením napětí 500 V mezi připojovací kontakty napětí SELV a vodi­vou částí nářadí, které se může obsluha do­týkat, např. upínací částí šroubováku nebo vrtačky.
 
Na závěr se zkontroluje chod vr­tačky, označení a vystaví se doklad o revizi, kam se zapíší naměřené hod­noty a vyhodnotí se zkouška chodu.
 
Pokud jde o lhůty revizí nabíječky pro akumulátorové nářadí, předpo­kládáme, že se toto nářadí i s nabíječ­kou používá na stavbách a ve venkov­ním prostoru, takže se zařazuje do skupiny B. Pro tuto skupinu jsou lhů­ty revizí nejen nepřipevněných spo­třebičů třídy II a III držených v ruce, ale i ostatních nepřipevněných spo­třebičů šest měsíců. Podotýkáme, že podle pozn. 8 k tab. 1 v ČSN 33 1600 ed. 2 mohou být případně na základě analýzy rizik lhůty pravidelných re­vizí stanoveny odlišně.
 
Otázka 5:
Občas se setkávám s instalací zapuště­ných svítidel (obr. 1) v dutých snížených stropech z palubek a dále u různých barů a skříněk vyrobených z lamina. Elektric­ká instalace bývá provedena kabely CYKY nebo šňůrou CYSY do svorek (tzv. čoko­lády) a odtud přímo do svítidla (označení F v trojúhelníku), napětí 12 nebo 230 V. Volný prostor nad svítidlem bývá většinou 15 až 40 cm. Domnívám se, že by svorky měly být alespoň v krabici určené pro ulo­žení do popsaných hořlavých materiálů. U některých svítidel na 230 V je na pevné části zakrytovaná malá svorkovnice, ale u svítidel na 12 V tato chybí.
 
Mé dotazy:
1. Vyhovuje popsaná elektrická instalace platným normám? Pokud ne, s jakými články příslušných norem je v rozporu?
2. Lze ponechat napojení svítidel ve svor­kách bez krabice, nebudou-li se tyto svorky dotýkat hořlavých stropů? A v jaké vzdálenosti?
3. Nevyhovuje-li toto příslušné normě, ja­kým způsobem lze tuto instalaci správně upravit (přístup do mezistropů je pouze otvorem svítidla – asi 7 cm, u barů apod. je přístup ke svítidlům bez problému)?
4. Transformátor je podložen podložkou Cemvin 5 mm. Smí být v tomto prosto­ru transformátor takto uložen?
 
Odpověď 5:
Souhlasíme s Vámi. Podle čl. 2.11 normy ČSN 33 2312:1986 Elektrické zariadenia v horľavých látkach a na nich je možné do hořlavých hmot a na ně bez zvláštních opatře­ní ukládat elektrické předměty, splňují-li pří­slušné požadavky a jsou-li pro takovou mon­táž označené. Ostatní elektrické předměty je možné do hořlavých hmot stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 a na ně ukládat, jen jsou-li od­děleny od hořlavých hmot vzduchovou meze­rou (v daném případě svorky mezerou tloušť­ky 30 mm) nebo nehořlavou tepelně izolující podložkou (v daném případě svorky podlož­kou tloušťky 5 mm) nebo na celé styčné plo­še lůžkem (uvedené tloušťky) z tepelně izo­lující hmoty.
 
1. V případech, kdy jsou svorky přímo ve sty­ku s hořlavým materiálem (nebo se vlivem nedostatečného upevnění do tohoto styku mohou dostat), je třeba splnit uvedené po­žadavky ČSN 33 2312, s kterými je dané umístění svorkovnic v rozporu. (Na uvede­nou normu se také odvolává ČSN 33 2000--7-713:2005 pro elektrické instalace v ná­bytku.) Za nejjednodušší způsob, jak uve­dený požadavek splnit, považujeme pevné umístění svorkovnic do krabic oddělených od hořlavého podkladu tepelně izolující ne­hořlavou podložkou 5 mm. Takové uložení ostatně předpokládá i ČSN 37 5245 Klade­ní elektrických vedení do stropů a podlah.
 
2. Pokud bude zajištěna (podložkami, úchy­ty apod.) dostatečná vzdálenost svorkov­nice odpovídající ČSN 33 2312 od hořlavé hmoty – předepsaná je minimální vzdále­nost 30 mm, nevidíme důvod, proč by svor­kovnice nemohla být takto uložena. Kromě toho se předpokládá, že vedení zakončené ve svorkovnici je odlehčeno od tahu.
 
3. Podle čl. 22 normy ČSN 37 5245 musí být ke krabicím, a tedy i ke svorkovnicím umístěným nad podhledem, umožněn pří­stup snadno otevíratelnými kryty. Jakým způsobem uvedené zajištění možnosti pří­stupu řešit, je věcí montážní firmy, která podhled se svítidly instaluje (zajistit např. možnost odklopení části podhledu, aniž by došlo k mechanickému namáhání nebo ji­nému ohrožení přívodů a vedení).
 
4. Podložení transformátoru vrstvou Cemvinu 5 mm nepovažujeme vzhledem k ustanove­ní ČSN 33 2312 za dostatečné – tato norma v tab. 1 požaduje tloušťku 10 mm. Kromě toho je zřejmé, že k transformátoru, na němž jsou živé části nn přístupné dotyku, je mož­ný přístup, aniž by bylo nutné použít klíč, nářadí nebo jiné pomůcky. Z tohoto důvodu považujeme za nutné transformátor opatřit odpovídajícím krytem. Ještě doporučujeme ověřit, zda je z podhledu zajištěn dostatečný odvod tepla produkovanému světelnými zdroji a transformátorem.
 
Otázka 6:
Velmi často jsme jako elektro­technici pod tlakem stavbařů, kte­ří odmítají naše požadavky, přes­tože mají oporu v normách. Velmi častý problém je zajištění přístu­pu ke všem elektrickým zařízením, např. v podhledech. Jde o rozbočo­vací krabice elektro, různé řídicí jed­notky slaboproudu, prvky pro osvět­lovací tělesa apod. Stavbaři nám nechtějí vytvořit revizní otvory např. v SDK a je to předmětem mnoha sporů a dohadování.
Potřeboval bych poradit, podle jaké normy najdu oporu k tomuto problému.
 
Odpověď 6:
Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o tech­nických požadavcích na stavby, § 34 odst. 2, musí elektrický rozvod podle druhu provozu splňovat mj. požadavky na přehlednost roz­vodu, umožňující rychlou lokalizaci a odstra­nění případných poruch.
Tento požadavek je podrobněji rozepsán v technických normách:
 
V čl. 132.12 normy ČSN 33 2000-1 ed. 2:2009 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základ­ních charakteristik, definice je stanoveno:
 
Pokud to provoz vyžaduje, musí být elektric­ké zařízení uspořádáno tak, aby byl zajištěn:
  • dostatečný prostor pro montáž a pozdější výměnu jednotlivých částí elektrického za­řízení,
  • přístupnost pro řízení, zkoušení, prohlíd­ku, údržbu a opravy.
Podrobněji jsou uvedené požadavky roz­vedeny v čl. 520.N3.1 normy ČSN 33 2000-5-52:1998 Elektrotechnické předpisy – Elek­trická zařízení – Část 5: Výběr a stavba elek­trických zařízení – Kapitola 52: Výběr sou­stav a stavba vedení, ve které se předepisuje:
 
Všechna vedení, instalační krabice a roz­vodky i přístroje musí být uloženy tak, aby je po dohotovení bylo možné elektricky zkoušet a byl zajištěn přístup ke svorkám v krabicích za účelem vykonávání údržby vedení (prohlíd­ky, dotahování šroubových spojů apod.). Tyto požadavky platí ve smyslu ČSN 33 2000-1 ed. 2 i pro pevně uložené rozvody sdělovací, řídicí a zvláštní.
(pokračování)
 
Obr. 1. Zapuštěná svítidla (otázka 5) v dutém sníženém stropu (vlevo) a ve skříňce (vpravo)
Obr. 2. Ilustrační foto (otázka 6) k problémům s přístupností k elektrickým zařízením na stavbách