Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

 

Vámi popsaný vnější vliv odpovídá při­nejmenším vnějšímu vlivu AE5 – střední prašnost, nejspíše však vnějšímu vlivu AE6 – silná prašnost. Uvedený vliv vyžaduje kry­tí elektrického zařízení alespoň IP5X (neva­dí-li přítomnost prachu v zařízení jeho funk­ci), nejspíše však krytí IP6X (naprostá pra­chotěsnost). Při použití krytí IP24 nebo IP43 by bylo nutné přijmout a vyzkoušet určitá mimořádná opatření (jako např. trvalý vnitř­ní přetlak u těchto zařízení). Naše vyjádření považujte pouze za názor vyjádřený na zákla­dě informace „na dálku“. Právoplatné určení vnějších vlivů musí stanovit komise a zapsat je do protokolu.

Podle dosud platné ČSN 33 2000-3:1994 Elektrotechnické předpisy. Elektrická za­řízení. Část 3: Stanovení základních cha­rakteristik je prostředí s označením BE2N3 prostředím s nebezpečím požáru hořlavých kapalin, tj. prostředí, které se vyskytuje v prostorech, v nichž se vyrábějí, používa­jí, přečerpávají, zpracovávají nebo skladují hořlavé kapaliny při teplotách kapalin niž­ších o více než 10 °C, než je bod vzplanu­tí příslušné kapaliny. Protože při skladová­ní uvedených olejů se nepředpokládá, že by byla překročena teplota 140 °C, což je tep­lota o 10 °C nižší, než je bod vzplanutí ka­paliny s nejnižším bodem vzplanutí, která je skladována v uvedeném skladu, považu­jeme Vámi uvedené určení prostředí ve skla­du BE2N3 za správné.

Podkládat elektrické přístroje a instalač­ní krabice na hořlavém podkladě vrstvou si­likonu nedoporučujeme. Jednak není zcela jasné, zda silikon je nehořlavý, jednak není jisté, zda si silikon podrží svůj tvar při vyš­ších teplotách a při jejich dlouhodobějším působení, které by na něj ve styku s elek­trickými přístroji a s elektrickými předmě­ty a zejména při poruchách mohly působit. Rovněž je spornou záležitostí tepelná vodi­vost. Silikon sice vykazuje většinou dobré elektroizolační vlastnosti, naproti tomu se však pro dobrou tepelnou vodivost používá v některých případech k odvádění tepla. Pro­to, pokud by se měla používat vrstva siliko­nu jako tepelněizolační podložka pod elek­trické předměty na hořlavých podkladech, jak to předepisuje ČSN 33 2312, musely by být jeho vlastnosti (nehořlavost, tvarová stá­lost i tepelněizolační vlastnosti) pečlivě ově­řeny. Víme, že při zákazu používání materi­álu na bázi azbestu je obtížné najít odpoví­dající podložky na hořlavé podklady. Jako takové je však možné použít např. podlož­ky z bezazbestových desek Cemvin (vyrá­bějí se právě v tloušťce 5 mm).

Podle ČSN 33 1600 ed. 2:2009 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během po­užívání čl. 1 Rozsah platnosti se tato norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na napětí SELV a PELV, které se nepřipojují k síti nn. Takže se reviduje pouze nabíječka, ve které dochází k přeměně nízkého napětí (předpo­kládáme napětí 230 V) na napětí SELV.

 

Pro postup revize platí vývojový diagram v příloze B ČSN 33 1600 ed. 2. Předpokládá­me, že nabíječka je elektrický předmět třídy ochrany II, takže se také jako spotřebič tří­dy ochrany II měří. To znamená, že se změ­ří izolační odpor. Podle čl. 6.5 a obr. 4 v pří­loze C této normy je přístroj měřící izolační stav napětím 500 V zapojen mezi přívod (vi­dlici) nabíječky a sondu, která se přikládá na kontakty nabíjecího napětí SELV a mezi pří­vod a některou vodivou část na povrchu spo­třebiče (pokud existuje). Dále se změří doty­kový proud nabíječky (měří se proud mezi kontakty nabíjecího napětí SELV a zemí, tj. vodičem PE nebo PEN napájecí sítě (podle čl. 6.7 a obr. 7 normy). Unikající proud ne­smí být větší než 0,5 mA. Poté se u vývodů napětí SELV u nabíječky zkontroluje napětí, kterým se nabíjí nářadí (mezi kontakty napě­tí SELV), zda není větší než mezní dovole­ná hodnota bezpečného malého napětí – viz čl. 6.2 bod 2 c) normy. Jinak řečeno, ověřuje se, zda malé napětí SELV nabíječky odpovídá (s určitou tolerancí) hodnotě udávané vý­robcem. Není snad třeba upozorňovat, že vý­vody napětí SELV se během měření ani jinak vodivě nespojují.

 

Přestože, jak je uvedeno výše, se norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na na­pětí SELV nebo PELV, je možné doporučit, aby byl ověřen izolační stav nářadí na malé napětí SELV přiložením napětí 500 V mezi připojovací kontakty napětí SELV a vodi­vou částí nářadí, které se může obsluha do­týkat, např. upínací částí šroubováku nebo vrtačky.

 

Na závěr se zkontroluje chod vr­tačky, označení a vystaví se doklad o revizi, kam se zapíší naměřené hod­noty a vyhodnotí se zkouška chodu.

 

Pokud jde o lhůty revizí nabíječky pro akumulátorové nářadí, předpo­kládáme, že se toto nářadí i s nabíječ­kou používá na stavbách a ve venkov­ním prostoru, takže se zařazuje do skupiny B. Pro tuto skupinu jsou lhů­ty revizí nejen nepřipevněných spo­třebičů třídy II a III držených v ruce, ale i ostatních nepřipevněných spo­třebičů šest měsíců. Podotýkáme, že podle pozn. 8 k tab. 1 v ČSN 33 1600 ed. 2 mohou být případně na základě analýzy rizik lhůty pravidelných re­vizí stanoveny odlišně.

Souhlasíme s Vámi. Podle čl. 2.11 normy ČSN 33 2312:1986 Elektrické zariadenia v horľavých látkach a na nich je možné do hořlavých hmot a na ně bez zvláštních opatře­ní ukládat elektrické předměty, splňují-li pří­slušné požadavky a jsou-li pro takovou mon­táž označené. Ostatní elektrické předměty je možné do hořlavých hmot stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 a na ně ukládat, jen jsou-li od­děleny od hořlavých hmot vzduchovou meze­rou (v daném případě svorky mezerou tloušť­ky 30 mm) nebo nehořlavou tepelně izolující podložkou (v daném případě svorky podlož­kou tloušťky 5 mm) nebo na celé styčné plo­še lůžkem (uvedené tloušťky) z tepelně izo­lující hmoty.

 

1. V případech, kdy jsou svorky přímo ve sty­ku s hořlavým materiálem (nebo se vlivem nedostatečného upevnění do tohoto styku mohou dostat), je třeba splnit uvedené po­žadavky ČSN 33 2312, s kterými je dané umístění svorkovnic v rozporu. (Na uvede­nou normu se také odvolává ČSN 33 2000--7-713:2005 pro elektrické instalace v ná­bytku.) Za nejjednodušší způsob, jak uve­dený požadavek splnit, považujeme pevné umístění svorkovnic do krabic oddělených od hořlavého podkladu tepelně izolující ne­hořlavou podložkou 5 mm. Takové uložení ostatně předpokládá i ČSN 37 5245 Klade­ní elektrických vedení do stropů a podlah.

 

2. Pokud bude zajištěna (podložkami, úchy­ty apod.) dostatečná vzdálenost svorkov­nice odpovídající ČSN 33 2312 od hořlavé hmoty – předepsaná je minimální vzdále­nost 30 mm, nevidíme důvod, proč by svor­kovnice nemohla být takto uložena. Kromě toho se předpokládá, že vedení zakončené ve svorkovnici je odlehčeno od tahu.

 

3. Podle čl. 22 normy ČSN 37 5245 musí být ke krabicím, a tedy i ke svorkovnicím umístěným nad podhledem, umožněn pří­stup snadno otevíratelnými kryty. Jakým způsobem uvedené zajištění možnosti pří­stupu řešit, je věcí montážní firmy, která podhled se svítidly instaluje (zajistit např. možnost odklopení části podhledu, aniž by došlo k mechanickému namáhání nebo ji­nému ohrožení přívodů a vedení).

 

4. Podložení transformátoru vrstvou Cemvinu 5 mm nepovažujeme vzhledem k ustanove­ní ČSN 33 2312 za dostatečné – tato norma v tab. 1 požaduje tloušťku 10 mm. Kromě toho je zřejmé, že k transformátoru, na němž jsou živé části nn přístupné dotyku, je mož­ný přístup, aniž by bylo nutné použít klíč, nářadí nebo jiné pomůcky. Z tohoto důvodu považujeme za nutné transformátor opatřit odpovídajícím krytem. Ještě doporučujeme ověřit, zda je z podhledu zajištěn dostatečný odvod tepla produkovanému světelnými zdroji a transformátorem.

Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o tech­nických požadavcích na stavby, § 34 odst. 2, musí elektrický rozvod podle druhu provozu splňovat mj. požadavky na přehlednost roz­vodu, umožňující rychlou lokalizaci a odstra­nění případných poruch.

Tento požadavek je podrobněji rozepsán v technických normách:

 

V čl. 132.12 normy ČSN 33 2000-1 ed. 2:2009 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základ­ních charakteristik, definice je stanoveno:

 

Podrobněji jsou uvedené požadavky roz­vedeny v čl. 520.N3.1 normy ČSN 33 2000-5-52:1998 Elektrotechnické předpisy – Elek­trická zařízení – Část 5: Výběr a stavba elek­trických zařízení – Kapitola 52: Výběr sou­stav a stavba vedení, ve které se předepisuje:

 

Všechna vedení, instalační krabice a roz­vodky i přístroje musí být uloženy tak, aby je po dohotovení bylo možné elektricky zkoušet a byl zajištěn přístup ke svorkám v krabicích za účelem vykonávání údržby vedení (prohlíd­ky, dotahování šroubových spojů apod.). Tyto požadavky platí ve smyslu ČSN 33 2000-1 ed. 2 i pro pevně uložené rozvody sdělovací, řídicí a zvláštní.

(pokračování)

 

Obr. 1. Zapuštěná svítidla (otázka 5) v dutém sníženém stropu (vlevo) a ve skříňce (vpravo)