Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

redakce Elektro, Ing. Michal Kříž,
informační systém pro elektrotechniky (iiSEL®), www.in-el.cz
 
Otázka 1:
Jaké bych měl zvolit prostředí, popř. protokol vnějších vlivů v cementárně ve venkovním prostředí pod přístřeškem, v třetím patře na cementárenské věži? Všu­de je taková ta kašička, moc dobře se tam nedýchá, i když je to venku.
Jaké krytí by měly mít rozváděče a jed­notlivé komponenty? Lze např. umístit do takového prostředí klimatizaci s IP24 nebo přídavné topení s IP43?
 
Odpověď 1:
Vámi popsaný vnější vliv odpovídá při­nejmenším vnějšímu vlivu AE5 – střední prašnost, nejspíše však vnějšímu vlivu AE6 – silná prašnost. Uvedený vliv vyžaduje kry­tí elektrického zařízení alespoň IP5X (neva­dí-li přítomnost prachu v zařízení jeho funk­ci), nejspíše však krytí IP6X (naprostá pra­chotěsnost). Při použití krytí IP24 nebo IP43 by bylo nutné přijmout a vyzkoušet určitá mimořádná opatření (jako např. trvalý vnitř­ní přetlak u těchto zařízení). Naše vyjádření považujte pouze za názor vyjádřený na zákla­dě informace „na dálku“. Právoplatné určení vnějších vlivů musí stanovit komise a zapsat je do protokolu.
 
Otázka 2:
Mám určit vnější vlivy pro sklad olejů. Jde o tyto výrobky:
1. obchodní název Agiparnica (řada 22, 32, 46, 68, 100) – hydraulická kapalina, tep­lota varu >200 °C, bod vzplanutí 192 °C,
2. obchodní název Agipsigma Turbo – motorový olej, teplota varu >200 °C, bod vzplanutí 230 °C, teplota vznícení >300 °C,
3. obchodní název Agipsigma TFE – maza­cí olej pro spalovací motory, teplota varu nestanovena, bod vzplanutí >150 °C.
 
Sklad bude bez topení.
Podle mého názoru jde podle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3 o BE2N3 – nebezpečí požáru hořlavých kapalin. Je toto určení správné?
 
Odpověď 2:
Podle dosud platné ČSN 33 2000-3:1994 Elektrotechnické předpisy. Elektrická za­řízení. Část 3: Stanovení základních cha­rakteristik je prostředí s označením BE2N3 prostředím s nebezpečím požáru hořlavých kapalin, tj. prostředí, které se vyskytuje v prostorech, v nichž se vyrábějí, používa­jí, přečerpávají, zpracovávají nebo skladují hořlavé kapaliny při teplotách kapalin niž­ších o více než 10 °C, než je bod vzplanu­tí příslušné kapaliny. Protože při skladová­ní uvedených olejů se nepředpokládá, že by byla překročena teplota 140 °C, což je tep­lota o 10 °C nižší, než je bod vzplanutí ka­paliny s nejnižším bodem vzplanutí, která je skladována v uvedeném skladu, považu­jeme Vámi uvedené určení prostředí ve skla­du BE2N3 za správné.
 
Otázka 3:
Je-li na hořlavém podkladu nanesena vrstva silikonu větší než 5 mm, lze namon­tovat přístroje (zásuvky a vypínače) pro povrchovou montáž bez dalšího opatření?
 
Odpověď 3:
Podkládat elektrické přístroje a instalač­ní krabice na hořlavém podkladě vrstvou si­likonu nedoporučujeme. Jednak není zcela jasné, zda silikon je nehořlavý, jednak není jisté, zda si silikon podrží svůj tvar při vyš­ších teplotách a při jejich dlouhodobějším působení, které by na něj ve styku s elek­trickými přístroji a s elektrickými předmě­ty a zejména při poruchách mohly působit. Rovněž je spornou záležitostí tepelná vodi­vost. Silikon sice vykazuje většinou dobré elektroizolační vlastnosti, naproti tomu se však pro dobrou tepelnou vodivost používá v některých případech k odvádění tepla. Pro­to, pokud by se měla používat vrstva siliko­nu jako tepelněizolační podložka pod elek­trické předměty na hořlavých podkladech, jak to předepisuje ČSN 33 2312, musely by být jeho vlastnosti (nehořlavost, tvarová stá­lost i tepelněizolační vlastnosti) pečlivě ově­řeny. Víme, že při zákazu používání materi­álu na bázi azbestu je obtížné najít odpoví­dající podložky na hořlavé podklady. Jako takové je však možné použít např. podlož­ky z bezazbestových desek Cemvin (vyrá­bějí se právě v tloušťce 5 mm).
 
Otázka 4:
Chtěl bych Vás požádat o informaci nebo nějaký odkaz na ni, jak postupovat při revizi ručního akumulátorového ná­řadí. Například aku-šroubovák skládají­cí se z vlastního šroubováku, baterie 12 V a nabíječky na 230 V/50 Hz. Reviduje se pouze nabíječka jako spotřebič třídy II? Ta se ale nedrží (nepřipevněné spotřebi­če držené v ruce) při práci se šroubovákem v ruce, čili to už je kategorie ostat­ní nepřipevněné spotřebiče? Pro samot­ný šroubovák napájený z baterie o napětí 12 až 24 V norma ČSN 33 1600 ed. 2 ne­platí? Nikde jsem nenašel uvedený tento konkrétní případ.
 
Odpověď 4:
Podle ČSN 33 1600 ed. 2:2009 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během po­užívání čl. 1 Rozsah platnosti se tato norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na napětí SELV a PELV, které se nepřipojují k síti nn. Takže se reviduje pouze nabíječka, ve které dochází k přeměně nízkého napětí (předpo­kládáme napětí 230 V) na napětí SELV.
 
Pro postup revize platí vývojový diagram v příloze B ČSN 33 1600 ed. 2. Předpokládá­me, že nabíječka je elektrický předmět třídy ochrany II, takže se také jako spotřebič tří­dy ochrany II měří. To znamená, že se změ­ří izolační odpor. Podle čl. 6.5 a obr. 4 v pří­loze C této normy je přístroj měřící izolační stav napětím 500 V zapojen mezi přívod (vi­dlici) nabíječky a sondu, která se přikládá na kontakty nabíjecího napětí SELV a mezi pří­vod a některou vodivou část na povrchu spo­třebiče (pokud existuje). Dále se změří doty­kový proud nabíječky (měří se proud mezi kontakty nabíjecího napětí SELV a zemí, tj. vodičem PE nebo PEN napájecí sítě (podle čl. 6.7 a obr. 7 normy). Unikající proud ne­smí být větší než 0,5 mA. Poté se u vývodů napětí SELV u nabíječky zkontroluje napětí, kterým se nabíjí nářadí (mezi kontakty napě­tí SELV), zda není větší než mezní dovole­ná hodnota bezpečného malého napětí – viz čl. 6.2 bod 2 c) normy. Jinak řečeno, ověřuje se, zda malé napětí SELV nabíječky odpovídá (s určitou tolerancí) hodnotě udávané vý­robcem. Není snad třeba upozorňovat, že vý­vody napětí SELV se během měření ani jinak vodivě nespojují.
 
Přestože, jak je uvedeno výše, se norma nevztahuje na elektrické spotřebiče na na­pětí SELV nebo PELV, je možné doporučit, aby byl ověřen izolační stav nářadí na malé napětí SELV přiložením napětí 500 V mezi připojovací kontakty napětí SELV a vodi­vou částí nářadí, které se může obsluha do­týkat, např. upínací částí šroubováku nebo vrtačky.
 
Na závěr se zkontroluje chod vr­tačky, označení a vystaví se doklad o revizi, kam se zapíší naměřené hod­noty a vyhodnotí se zkouška chodu.
 
Pokud jde o lhůty revizí nabíječky pro akumulátorové nářadí, předpo­kládáme, že se toto nářadí i s nabíječ­kou používá na stavbách a ve venkov­ním prostoru, takže se zařazuje do skupiny B. Pro tuto skupinu jsou lhů­ty revizí nejen nepřipevněných spo­třebičů třídy II a III držených v ruce, ale i ostatních nepřipevněných spo­třebičů šest měsíců. Podotýkáme, že podle pozn. 8 k tab. 1 v ČSN 33 1600 ed. 2 mohou být případně na základě analýzy rizik lhůty pravidelných re­vizí stanoveny odlišně.
 
Otázka 5:
Občas se setkávám s instalací zapuště­ných svítidel (obr. 1) v dutých snížených stropech z palubek a dále u různých barů a skříněk vyrobených z lamina. Elektric­ká instalace bývá provedena kabely CYKY nebo šňůrou CYSY do svorek (tzv. čoko­lády) a odtud přímo do svítidla (označení F v trojúhelníku), napětí 12 nebo 230 V. Volný prostor nad svítidlem bývá většinou 15 až 40 cm. Domnívám se, že by svorky měly být alespoň v krabici určené pro ulo­žení do popsaných hořlavých materiálů. U některých svítidel na 230 V je na pevné části zakrytovaná malá svorkovnice, ale u svítidel na 12 V tato chybí.
 
Mé dotazy:
1. Vyhovuje popsaná elektrická instalace platným normám? Pokud ne, s jakými články příslušných norem je v rozporu?
2. Lze ponechat napojení svítidel ve svor­kách bez krabice, nebudou-li se tyto svorky dotýkat hořlavých stropů? A v jaké vzdálenosti?
3. Nevyhovuje-li toto příslušné normě, ja­kým způsobem lze tuto instalaci správně upravit (přístup do mezistropů je pouze otvorem svítidla – asi 7 cm, u barů apod. je přístup ke svítidlům bez problému)?
4. Transformátor je podložen podložkou Cemvin 5 mm. Smí být v tomto prosto­ru transformátor takto uložen?
 
Odpověď 5:
Souhlasíme s Vámi. Podle čl. 2.11 normy ČSN 33 2312:1986 Elektrické zariadenia v horľavých látkach a na nich je možné do hořlavých hmot a na ně bez zvláštních opatře­ní ukládat elektrické předměty, splňují-li pří­slušné požadavky a jsou-li pro takovou mon­táž označené. Ostatní elektrické předměty je možné do hořlavých hmot stupňů hořlavosti B, C1, C2, C3 a na ně ukládat, jen jsou-li od­děleny od hořlavých hmot vzduchovou meze­rou (v daném případě svorky mezerou tloušť­ky 30 mm) nebo nehořlavou tepelně izolující podložkou (v daném případě svorky podlož­kou tloušťky 5 mm) nebo na celé styčné plo­še lůžkem (uvedené tloušťky) z tepelně izo­lující hmoty.
 
1. V případech, kdy jsou svorky přímo ve sty­ku s hořlavým materiálem (nebo se vlivem nedostatečného upevnění do tohoto styku mohou dostat), je třeba splnit uvedené po­žadavky ČSN 33 2312, s kterými je dané umístění svorkovnic v rozporu. (Na uvede­nou normu se také odvolává ČSN 33 2000--7-713:2005 pro elektrické instalace v ná­bytku.) Za nejjednodušší způsob, jak uve­dený požadavek splnit, považujeme pevné umístění svorkovnic do krabic oddělených od hořlavého podkladu tepelně izolující ne­hořlavou podložkou 5 mm. Takové uložení ostatně předpokládá i ČSN 37 5245 Klade­ní elektrických vedení do stropů a podlah.
 
2. Pokud bude zajištěna (podložkami, úchy­ty apod.) dostatečná vzdálenost svorkov­nice odpovídající ČSN 33 2312 od hořlavé hmoty – předepsaná je minimální vzdále­nost 30 mm, nevidíme důvod, proč by svor­kovnice nemohla být takto uložena. Kromě toho se předpokládá, že vedení zakončené ve svorkovnici je odlehčeno od tahu.
 
3. Podle čl. 22 normy ČSN 37 5245 musí být ke krabicím, a tedy i ke svorkovnicím umístěným nad podhledem, umožněn pří­stup snadno otevíratelnými kryty. Jakým způsobem uvedené zajištění možnosti pří­stupu řešit, je věcí montážní firmy, která podhled se svítidly instaluje (zajistit např. možnost odklopení části podhledu, aniž by došlo k mechanickému namáhání nebo ji­nému ohrožení přívodů a vedení).
 
4. Podložení transformátoru vrstvou Cemvinu 5 mm nepovažujeme vzhledem k ustanove­ní ČSN 33 2312 za dostatečné – tato norma v tab. 1 požaduje tloušťku 10 mm. Kromě toho je zřejmé, že k transformátoru, na němž jsou živé části nn přístupné dotyku, je mož­ný přístup, aniž by bylo nutné použít klíč, nářadí nebo jiné pomůcky. Z tohoto důvodu považujeme za nutné transformátor opatřit odpovídajícím krytem. Ještě doporučujeme ověřit, zda je z podhledu zajištěn dostatečný odvod tepla produkovanému světelnými zdroji a transformátorem.
 
Otázka 6:
Velmi často jsme jako elektro­technici pod tlakem stavbařů, kte­ří odmítají naše požadavky, přes­tože mají oporu v normách. Velmi častý problém je zajištění přístu­pu ke všem elektrickým zařízením, např. v podhledech. Jde o rozbočo­vací krabice elektro, různé řídicí jed­notky slaboproudu, prvky pro osvět­lovací tělesa apod. Stavbaři nám nechtějí vytvořit revizní otvory např. v SDK a je to předmětem mnoha sporů a dohadování.
Potřeboval bych poradit, podle jaké normy najdu oporu k tomuto problému.
 
Odpověď 6:
Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o tech­nických požadavcích na stavby, § 34 odst. 2, musí elektrický rozvod podle druhu provozu splňovat mj. požadavky na přehlednost roz­vodu, umožňující rychlou lokalizaci a odstra­nění případných poruch.
Tento požadavek je podrobněji rozepsán v technických normách:
 
V čl. 132.12 normy ČSN 33 2000-1 ed. 2:2009 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základ­ních charakteristik, definice je stanoveno:
 
Pokud to provoz vyžaduje, musí být elektric­ké zařízení uspořádáno tak, aby byl zajištěn:
  • dostatečný prostor pro montáž a pozdější výměnu jednotlivých částí elektrického za­řízení,
  • přístupnost pro řízení, zkoušení, prohlíd­ku, údržbu a opravy.
Podrobněji jsou uvedené požadavky roz­vedeny v čl. 520.N3.1 normy ČSN 33 2000-5-52:1998 Elektrotechnické předpisy – Elek­trická zařízení – Část 5: Výběr a stavba elek­trických zařízení – Kapitola 52: Výběr sou­stav a stavba vedení, ve které se předepisuje:
 
Všechna vedení, instalační krabice a roz­vodky i přístroje musí být uloženy tak, aby je po dohotovení bylo možné elektricky zkoušet a byl zajištěn přístup ke svorkám v krabicích za účelem vykonávání údržby vedení (prohlíd­ky, dotahování šroubových spojů apod.). Tyto požadavky platí ve smyslu ČSN 33 2000-1 ed. 2 i pro pevně uložené rozvody sdělovací, řídicí a zvláštní.
(pokračování)
 
Obr. 1. Zapuštěná svítidla (otázka 5) v dutém sníženém stropu (vlevo) a ve skříňce (vpravo)
Obr. 2. Ilustrační foto (otázka 6) k problémům s přístupností k elektrickým zařízením na stavbách