Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Nedostatky v instalacích systémů ochrany před bleskem

Postřehy z praxe znalce
 
Vojtěch Kopecký,
znalec pro elektromagnetickou kompatibilitu a systémy ochrany před bleskem
řemeslné komory v Cáchách, Německo
 
Systémy ochrany před bleskem musejí být v Německu v zásadě provedeny podle tzv. všeo­becně uznávaných pravidel techniky, což ve skutečnosti odpovídá jak evropským normám, tak i normám německým VDE (Verein Deutscher Elektrotechniker, Svaz německých elek­trotechniků). Cílem tohoto příspěvku je seznámit co nejširší okruh čtenářů s často se vysky­tujícími nedostatky v systémech ochrany před bleskem. Všechny nedostatky, které jsou zde popisovány, mají svůj původ v chybné elektroinstalaci, která neodpovídá všeobecně uznáva­ným pravidlům techniky. Využijí-li těchto poznatků získaných při kontrolách elektroinstalací ve stavebních objektech ke zkvalitnění své práce při plánování opatření ochrany před bles­kem projektanti a při jejich realizaci také elektroinstalatéři, pak tento příspěvek splnil svůj účel.
 

Dokumentace

 
Architekti a projektové kanceláře jsou obecně zodpovědni za to, že budoucí sys­témy ochrany před bleskem budou správně specifikovány již v projektové fázi. Tato čin­nost však vyžaduje rozsáhlé speciální vědo­mosti. Proto se zpravidla architekti obracejí s touto problematikou na znalce ochrany před bleskem. Z důvodu bezchybného, technicky a ekonomicky optimálního návrhu projektu se doporučuje také do něho zahrnout ochranu LPMS (LEMP Protection Measures System, systém ochranných opatření před elektro­magnetickým impulzem bleskového proudu).
 

Ochrana LPMS

 
Systém LPMS je tvořen kompletní sousta­vou opatření pro ochranu vnitřních systémů před působením LEMP (Lightning Electro­magnetic Pulze, elektromagnetický impulz bleskového proudu).
 
Optimální ochranu elektronických přístro­jů a zařízení lze (s minimálními náklady) za­jistit pouze správným a odborným projekto­váním. Ze všech znalecky posuzovaných škod na elektronických přístrojích a zařízeních způsobených přepětím, jejichž výše přesaho­vala 100 000 eur, bylo zjištěno, že objedna­vatel podcenil, neprovedl nebo vůbec nezadal k provedení ochranu LPMS podle DIN EN 62305-4:2006-10 (ČSN EN 62305-4 Ochra­na před bleskem – Část 4: Elektrické a elek­tronické systémy ve stavbách).
 

Určení třídy ochrany před bleskem

 
Prvním krokem při projektování nových stavebních objektů je zjištění třídy ochrany před bleskem podle DIN EN 62305-2:2006-10 (ČSN EN 62305-2 Ochrana před bleskem – Část 2: Řízení rizika). Na základě této nor­my se zjišťuje, zda příslušné stavební ob­jekty musí být vybaveny systémem ochrany před bleskem. V praxi není často zjišťována ani samotná informace o třídě ochrany před bleskem, přestože je velmi důležitá pro pro­jektování zemnicího zařízení, svodů, jíma­cích zařízení, přiblížení atd.
 

Opatření pro uzemnění podle třídy ochrany před bleskem

 
U tříd ochrany před bleskem I a II a v závis­losti na zjištěném poloměru základového zem­niče a rezistivity uzemnění musí být základový zemnič doplněn kruhovým nebo hloubkovým zemničem. V takovém případě je třeba provést u všech svodů vhodné výstupy v železobeto­nu. Doklad o určení třídy ochrany před bles­kem chyběl v praxi u většiny kontrolovaných projektů, stejně tak jako informace o povinnos­ti eventuálního rozšíření zemnicího zařízení.
 
U přestaveb, u kterých je instalován zá­kladový zemnič, a u více stavebních objek­tů, jež jsou propojeny telekomunikačními kabely, musí být vnější uzemnění provede­no z ušlechtilé oceli V4A (DIN 1.4571, resp. ČSN 17350). Mezi takovýmito stavebními objekty by mělo být k dispozici propojené zemnicí zařízení, které umožňuje vyrovnávat rozdíly potenciálů mezi jednotlivými staveb­ními objekty – viz DIN EN 62305-3:2006-10 (ČSN EN 62305-3 Ochrana před bleskem – Část 3: Hmotné škody na stavbách a nebez­pečí života). Ve skutečnosti se však takováto předpisově provedená řešení vyskytují v pra­xi pouze vzácně.
 

Nesprávně provedený základový zemnič

 
Základový zemnič instalují v Německu stále ještě také staveb­ní firmy, a to bez ohledu na vydá­ní nové normy DIN 18014:2007*).
 
Těmto stavebním firmám mu­sejí elektrofirmy nebo firmy za­jišťující ochranu před bleskem jejich práci ještě před betonová­ním zkontrolovat a zdokumento­vat odborně provedenou instalaci. K tomuto účelu vyhotovují zprávy o zkoušce s naměřenými hodnota­mi odporu až 1 Ω. V praxi však byly u někte­rých kontrolovaných staveb naměřeny hodno­ty odporu základového zemniče i přes 10 Ω. Mnohé měly dokonce nekonečný odpor nebo domnělé uzemňovací místo prostě neexisto­valo. Jsou také některé elektrofirmy, resp. firmy zajišťující ochranu před bleskem, kte­ré záměrně projektovaný základový zemnič neinstalují a pak dodatečně provedou pouze vnější svody. V takovémto případě je třeba posuzovat přiblížení s instalacemi stavební­ho objektu v budově.
 
Při stavbě železobetonových stěn nejsou často provedena vodorovná spojení mezi jednotlivými svody. Toto je však požadová­no nejen souborem norem pro ochranu před bleskem DIN EN 62305 (ČSN EN 62305), ale také telekomunikační normou DIN EN 50310:2006-09 (ČSN EN 50310 ed. 2 Použití společné soustavy pospojování a zem­nění v budovách vybavených zařízením in­formační technologie), jsou-li ve stavebních objektech elektronická zařízení telekomuni­kační a informační techniky.
 

Kruhový a dílčí zemnič

 
U rodinných domů se často instaluje zem­nicí zařízení teprve dodatečně. Zde získává zakázku často ta firma, která instaluje pouze dílčí uzemnění, neboť je levnější, ale obvykle nevyhovuje normě DIN EN 62305-3:2006-10 (ČSN EN 62305-3 Ochrana před bleskem – Část 3: Hmotné škody na stavbách a nebez­pečí života). Zemnicí zařízení musí vzájemně spojovat všechny dílčí zemniče. A není při­tom až tak důležité, zda jde o spojení v zemi, uvnitř stavebního objektu nebo u svodů do 1 m nad úrovní země. Všechny tyto způ­soby vyhovují normě. Pouze v případě spo­jení uvnitř stavebního objektu musí být jeho uložení řešeno odděleně od ostatních elek­troinstalací, protože jinak by mohly instala­ci negativně ovlivňovat vyrovnávací proudy z důvodu vazeb.
 
Kruhové zemniče musí být uloženy ale­spoň 1 m od budov a minimálně 0,5 m hlu­boko. Ochrana proti korozi musí být řešena také u svorek z korozivzdorné oceli a vývodů uzemnění z FeZn, a to 30 cm nad zemí a pod zemí. Tyto požadavky norem zůstávají velmi často nesplněny.
 

Krokové a dotykové napětí

Ochranná opatření proti krokovému a do­tykovému napětí podle DIN EN 62305-3:2006-10 (ČSN EN 62305-3 Ochrana před bles­kem – Část 3: Hmotné škody na stavbách a ne­bezpečí života) platí jako důležitá ochrana zvláště pro prostory, ve kterých se zdržují osoby např. v době bouřky. Přitom jde o ta­ková místa, kde jsou instalovány svody, vo­divé roury, podpěry a jiné vodivé konstrukce nacházejí se u přesahů střech, vstupních zón apod., které mohou svádět celkovou nebo dílčí energii blesku. Ochranná opatření proti krokovému a dotykovému napětí není třeba zavádět v místech s odborně instalovanou ple­chovou fasádou, u železobetonových budov a dalších míst, kde je energie blesku sváděna do země velkým množstvím svodů.
 
Uvedená ochranná opatření proti krokové­mu a dotykovému napětí nejsou často v praxi ani projektována, resp. realizována, ani zmi­ňována v protokolech o zkoušce jako závada.
 

Svody

 
Lze konstatovat, že svody jsou na stěně převážně odborně instalovány. Často však chybí – v závislosti na příslušné vzdálenosti třídy ochrany před bleskem (10, 15 a 20 m) – okružní vodiče (obr. 1).
 
U svodů dochází často k přiblížení s ostat­ními instalacemi. Okenní plechy nebo jiné ko­vové části se musí v případě přiblížení spo­jit se svody. Pozornost je třeba věnovat také veškerým technickým přístrojům, jako jsou např. videokamery, termostaty, vnější osvět­lení, jakož i dalším elektrickým nebo elektro­nickým zařízením a jejich instalacím, která se nacházejí v blízkosti svodů nebo přirozených součástí systémů ochrany před bleskem (vo­divé žlaby, plechové hrany, dešťové odpadní roury apod.). Svody zde musí být instalovány ve vzdálenosti větší, než je vzdálenost přiblí­žení. V opačném případě je třeba svod insta­lovat na jiném místě.
 
Zmíněné přirozené součásti lze také al­ternativně vyměnit za nevodivé žlaby, roury, hrany atd. Není-li možné realizovat žádné z těchto opatření, pak je třeba v místě přiblí­žení použít ochranu před bleskem pospojo­váním pomocí svodiče bleskového proudu.
 

Plechové fasády

 
Často se vyskytující nedostatek představu­jí plechové fasády nebo kovové spodní kon­strukce (např. eternitové fasády), které nejsou zahrnuty do systému ochrany před bleskem. Jsou-li vodivé části fasády zahrnuty do systé­mu ochrany před bleskem, zlepší se tlumení elektromagnetických polí pro přístroje a za­řízení uvnitř takovéto budovy.
 
Nezávisle na vylepšení elektromagnetické kompatibility je třeba vytvořit svislá a vodo­rovná přemostění plechové fasády nebo ko­vové spodní konstrukce tak, aby propouště­la bleskový proud. Spodní konstrukce, popř. plechy fasád je třeba často již jen z důvodu přiblížení vodivým vnějším plechovým hra­nám, které jsou považovány za přirozenou součást jímacího zařízení, zahrnout do systé­mu ochrany před bleskem. Nezřídka lze také narazit na stavební objekty, u kterých není uzemněna spodní strana plechové fasády, přestože se nachází dokonce ještě nad vstupní zónou, tj. ve vzdálenosti, která je menší než vzdálenost přiblížení pro osoby.
 
Stejně jako u základového zemniče, zem­nicího zařízení a dalších zařízení, u kterých je dodatečná kontrola velmi obtíž­ná, je třeba průběžně kontrolovat a alternativně pořizovat také fo­todokumentaci. Na obr. 2 je zob­razena spodní konstrukce, na kte­ré jsou patrné všechny možné ne­dostatky z hlediska ochrany před bleskem. Jde o samořezné šrouby nepropouštějící bleskový proud, přerušení svislé nosné lišty a ne­vodivých mezivrstev mezi jednot­livými lištami.
 

Jímací zařízení a přiblížení

 
Uspořádání jímacích zařízení je místo síťovou metodou stále častěji řešeno ochranným prosto­rem podle metody valivé blesko­vé koule. Tento způsob provede­ní odpovídá normě a je při správ­ném projektování výhodný.
 
Metoda valivé bleskové kou­le má ale tu nevýhodu, že jímací stožáry nebo tyče jsou připojeny často pouze jedním přípojným vedením. Celková energie blesku tak zde prochází tímto vedením, což zhoršuje vzdálenost přiblí­žení. Tento nedostatek je v praxi poměrně častý. V takovémto pří­padě je třeba kombinovat jímací stožáry, popř. tyče se sesmyčko­váním. Toto lze provést jak na špičkách, tak také v přípojných místech jímacích stožárů, popř. tyčí.
 
Na obr. 3 jsou zobrazeny jímací tyče, kte­ré jsou připojeny do čtyř směrů, čímž lze zís­kat lepší součinitel kC pro výpočet dostateč­né vzdálenosti s. Další výhoda spočívá v tom, že tento způsob připojení nahrazuje dilatač­ní prvek, který se musí instalovat přibližně každých 10 m.
 

Jímací tyče ESE

 
Jímací zařízení ESE (Early Streamer Emis­sion, urychlené vyvolání vstřícného výboje) nebo také tzv. aktivní hromosvody nesplňu­jí požadavky norem DIN EN 62305-1:2006--10 (ČSN EN 62305-1 Ochrana před bles­kem – Část 1: Obecné principy), DIN EN 62305-2:2006-10 (ČSN EN 62305-2 Ochrana před bleskem – Část 2: Řízení rizika), DIN EN 62305-3:2006-10 (ČSN EN 62305-3 Ochrana před bleskem – Část 3: Hmotné škody na stav­bách a nebezpečí života) a DIN EN 62305-4:2006-10 (ČSN EN 62305-4 Ochrana před bleskem – Část 4: Elektrické a elektronické systémy ve stavbách). Z tohoto důvodu také jímací zařízení ESE**) neodpovídají všeobecně uznávaným pravidlům techniky. Použijí-li se jímací tyče osazené zařízením ESE, lze podle platných norem vycházet pouze ze skutečnos­ti, že mají stejný ochranný prostor jako všech­ny ostatní běžné jímací tyče a jímací zařízení.
 

Ochrana střešních nástaveb

 
Střešní nástavby s vodivým spojením do vnitřku budovy je třeba chránit jímací­mi zařízeními před přímým úderem blesku. Pro tento účel se instalují vedle chráněných střešních nástaveb jímací tyče nebo oddálená jímací zařízení. Často se lze zde setkat s ná­kladným oddáleným jímacím zařízením, kte­ré je pak ale spojeno s přirozenou součástí jí­macího zařízení (např. s vodivou plechovou hranou). Tato plechová hrana je zase vodivě spojena např. s chráněnou střešní nástavbou nebo se nachází v menší vzdálenosti, než je dostatečná vzdálenost s. V takovémto přípa­dě je třeba nahradit plechovou hranu vnější hranou z PVC. Těmto nedostatkům je mož­né zabránit již ve fázi projektování a realiza­cí ochrany před elektromagnetickým impul­zem bleskového proudu (LPMS).
 
Střešní nástavby, které se nacházejí uvnitř ochranného prostoru, jsou jen velmi vzácně chráněny svodičem přepětí typu II. Častým ne­dostatkem, se kterým se lze zde setkat (obr. 4), je jímací tyč umístěná přímo vedle světlometu, jenž by měl být ve skutečnosti chráněn. Cel­ková energie blesku bude v tomto případě ve­dena přímo ve směru „chráněného“ zařízení.
 

Fotovoltaická a solární zařízení

 
Nejprve věnujme pozornost normě DIN VDE 0100-712:2006 (IEC 60364-7-712:2002; ČSN 33 2000-7-712:2006 Elek­trické instalace budov – Část 7-712: Zaří­zení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Solární fotovoltaické (PV) napájecí sys­témy), která se zabývá ochrannými opatře­ními pro fotovoltaická zařízení, avšak pouze z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem – a ne tedy opatřeními z hlediska elektromagnetické kompatibility či ochrany před bleskem a přepětím. Jak vyplývá z pra­xe, dochází k velkým škodám na fotovolta­ických zařízeních, která byla instalována zřizovateli bez znalostí a respektování po­žadavků dalších souvisících norem. V říjnu 2009 byla vydana příloha 5 pro fotovoltaic­ká zařízení k souboru norem o ochraně před bleskem DIN EN 62305 (ČSN EN 62305).
 
O škodách a různých technických nedostat­cích na fotovoltaických zařízeních bylo již po­jednáno v Elektru 2/2009 na str. 19–21 v pří­spěvku nazvaném Fotovoltaická zařízení aneb ochrana před bleskem v praxi. Hrubou chybou a téměř vždy závažnou příčinou poškození fo­tovoltaických zařízení je chybějící pospojování.
 

Úroveň pospojování ochrany před bleskem

 
U vysokých stavebních objektů, kde není možné dodržet dostatečnou vzdálenost s mezi systémem ochrany před bleskem a chráněnými střešními nástavbami, se často instaluje na plo­chu střechy nová úroveň pospojování ochrany před bleskem. V rámci této nové úrovně po­spojování jsou pospojovány všechny elektrické kabely přes svodiče bleskového proudu a spo­jeny s dalšími vodivými zařízeními (rourami, svody, ocelovými výztužemi atd.) přímo s po­spojováním ochrany před bleskem.
 
Při úderu blesku do stavebního objektu pak nevznikají na chráněném zařízení žádné rozdí­ly potenciálů. Tato ochranná opatření odpoví­dají opatřením ochrany před bleskem pospo­jováním, která jsou popsána v dalším textu.
 

Ochrana před bleskem pospojováním

 
Nezávisle od typu zařízení ochrany před bleskem – tj. se zónami ochrany před bleskem (LPZ – Lightning Protection Zone) nebo bez nich – musí být ochrana před bleskem pospo­jováním (obr. 5) provedena přímo u vstupu do budovy (LPZ 0/1, 0/1a,b). Všechny vstu­pující a vystupující kovové roury a zařízení je třeba spojit přímo a kabely pod napětím přes svodiče blesku a přepětí s uzemněným pospojováním. Tuto instalaci je třeba provést tak, aby kabely, které jsou již chráněny, neby­ly ovlivňovány vazbami od ji­ných uzemňovacích nebo ne­chráněných kabelů.
 
V praxi lze najít např. vel­mi kvalitní svodiče bleskové­ho proudu typu I v elektric­kém hlavním rozváděči uvnitř stavebního objektu. Uzemňo­vací vedení pospojování je pak ale např. uloženo para­lelně s „chráněným“ vede­ním. Při zaúčinkování svodi­če bleskového proudu vznikají v důsledku toho vazby v okol­ních vedeních. Firmy zajišťují­cí ochranu před bleskem vel­mi často zahrnují do ochrany před bleskem pospojováním pouze silnoproudá vedení a telekomuni­kační kabely zůstávají přitom zcela nepo­všimnuty. Žíly telekomunikačních kabelů je třeba také spojit prostřednictvím svodi­če přepětí s ochranou před bleskem pospo­jováním (obr. 5).
 

Volba ochranných přístrojů

 
Problematika ochrany před přepětím by sama o sobě byla na delší pojednání. Nicmé­ně mezi často se opakující nedostatky ochra­ny před přepětím patří především nadměrná délka přípojného vedení, paralelní instalace chráněných a nechráněných zemnicích vede­ní, místa, kde jsou instalovány svodiče pře­pětí. Norma DIN VDE 0100-534 (mod IEC 60364-5-53:2001/A1:2002; ČSN 33 2000--5-534 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5 –53: Výběr a stavba elektrických za­řízení – Odpojování, spínání a řízení – Oddíl 534: Přepěťová ochranná zařízení) stanoví zá­kladní požadavky na ochranná opatření, kte­rá je nutno v elektrických instalacích o napě­tí do 1 000 V AC provést, aby byla zajištěna ochrana nejen elektrických a elektronických zařízení, ale i osob a majetku před přepětími. V této normě se v odst. 534.2.9 (Připojova­cí vodiče) uvádí:
 
Celková připojovací délka a + b (elek­trická a zemnicí přípojka) by neměla být obecně delší než 0,5 m, v žádném případě však nesmí překročit 1,0 m.
 
Tímto je jasně definována celková maxi­mální délka připojovacího vedení.
 
Jak je patrné z obr. 5, jsou aktivní žíly všech kabelů a vedení (LPZ) vstupujících do vnitřku budovy spojeny prostřednictvím svodičů blesku a přepětí typu I (označova­ných také jako hrubá ochrana) s pospojová­ním (s ochranným pospojováním). Rezerv­ní žíly nemusí být chráněny, jsou-li přímo uzemněny. V následných podružných elek­trických rozváděčích (obr. 6) jsou instalovány další svodiče přepětí typu II (střední ochrana) a u přístrojů citlivých na přepětí pak svodiče přepětí typu III (jemná ochrana).
 
Nezávisle na souboru norem pro ochranu před bleskem byla v červnu 2009 vydána DIN VDE 0100-100 (mod IEC 60364 -1:2005; ČSN 33 2000-1 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základních charakteristik, defini­ce), ve které je v odst. 131.6.2 (Ochrana před přepětím a před elektromagnetickými vlivy) uveden tento text:
 
Osoby nebo domácí zvířata a věcné hod­noty musí být chráněny před poškozením pře­pětími, která jsou důsledkem atmosférických vlivů nebo spínacích přepětí.
 
Poznámka: Pro ochranu před přímým úde­rem blesku viz soubor norem řady EN 62305.
 

Síťová soustava pospojování

 
V souboru norem pro ochranu před bles­kem je zmiňováno také hvězdicové pospo­jování. Tato soustava pospojování však ne­smí být instalována ve stavebních objektech s elektronickými zařízeními. Síťová soustava pospojování musí být projektována pro nej­vyšší frekvence, aby mohla být zajištěna do­statečně malá impedance. K těmto nejvyšším frekvencím patří také transientní přepětí, kte­rá jsou vyvolána spínacími procesy, zkraty a atmosférickými výboji.
 
Norma VDE 0800 Část 174-2:2001-9 (ČSN EN 50174-2 Informační technika – Instalace kabelových rozvodů – Část 2: Plánování in­stalace a postupy instalace v budovách) ob­sahuje v odst. 6.7.1 o instalaci komunikační kabeláže jeden důležitý citát:
„Nenachází-li se uzemňovací soustavy na stejném potenciálu, např. jsou-li spojeny hvězdicově se zemnicí svorkou, tečou všude vysokofrekvenční bludné proudy, tedy také sig­nálními vedeními. Přístroje mohou být v tomto případě rušeny, nebo dokonce zničeny.“
 
Zde se lze tedy dočíst o tom, co je možné očekávat, není-li soustava pospojování pro­vedena síťově. Ve stavebních objektech s vý­početní technikou, poplachovými signálními přístroji a dalšími zařízeními, která jsou spo­jena videokabely, datovými a jinými teleko­munikačními kabely, smí být instalována pou­ze síťová soustava pospojování.
 

Prostory s elektronikou

 
V prostorech s elektronickými přístroji a zařízeními se lze často setkat s nesprávně provedenými opatřeními pro pospojování. Ob­vykle je tam někde v rohu umístěna přípojnice ekvipotenciálního pospojování. Směrem k ní jsou pak hvězdicově vedeny od rozváděčových skříní nebo propojovacích rozváděčů vodiče pospojování. Stejně jako u opatření přepěťové ochrany jsou také zde kritickým bodem délky přípojných vodičů – to se týká i elektrických rozváděčů se zabudovanou elek­tronikou. Délka spojení mezi rozvodnou skříní nebo propo­jovacím rozváděčem a sousta­vou pospojování by neměla pře­sáhnut 0,5 m (což při kontrolách bývá spíše výjimečné zjištění). Přípojka soustavy pospojová­ní by měla být provedena podle možností v bodě větvení.
 
Na obr. 7 je přímo ve dvo­jité podlaze pod propojovacím rozváděčem vidět měděné vede­ní 50 mm2. Díky tomu je přípoj­ka soustavy pospojování kratší než 0,5 m. Toto měděné vedení vytváří ve dvojité podlaze pod všemi rozvodnými skříněmi sí­ťovou soustavu, přičemž všechny tyto skříně mají odborně prove­denou přípojku soustavy pospo­jování. Dvojitá podlaha slou­ží také jako zóna ochrany před bleskem. Na vstupu do rozvádě­če jsou všechny vstupující kabely a vedení chráněny svodiči přepě­tí. Je zde patrná také příprava pro instalaci montážních van LSA+, včetně oddělené instalace chráně­ných a nechráněných žil (v praxi lze často vidět společně instalo­vané chráněné a nechráněné žíly, což je samozřejmě chyba).
 

Trasy, stínění a uzemnění kabelů

 
Na čtyřech dílčích částech obr. 8 (a, b, c, d) je symbolicky objasněno, jak různé typy ulo­žení kabelu ve stavebním objektu ovlivňují způsobilost elektromagnetické kompatibili­ty (EMC – Electro Magnetic Compatibility) elektroinstalace. Kabely nesmějí vytvářet in­dukční smyčky a mají být stíněny.
 
Jednostranně uzemněné stínění chrání ve­dení jen před kapacitními vazbami. Jedině oboustranně uzemněné stínění může chránit jak před kapacitními, tak i indukčními vaz­bami v kabelech, což je v souladu s normami DIN EN 62305-3:2006-10 (ČSN EN 62305-3Ochrana před bleskem – Část 3: Hmotné škody na stavbách a nebezpečí života), DIN EN 62305-4:2006-10 (ČSN EN 62305-4 Ochrana před bleskem – Část 4: Elektrické a elektronické systémy ve stavbách), DIN EN 50310:2006-09 (ČSN EN 50310 ed. 2 Použití společné soustavy pospojování a zem­nění v budovách vybavených zařízením infor­mační technologie) a ČSN EN 50174-2. Zmí­něné normy 62305-3 a -4 stanovují provedení uzemnění také při překročení jednotlivých zón ochrany před bleskem. Je-li ve staveb­ním objektu provedena síťová soustava pospo­jování a elektrická instalace je řešena jako síť TN-S, lze téměř vyloučit toky vyrovnávacích proudů, a tím také rušení na stínění kabelů.
 
Podle normy ČSN EN 50174-2 odst. 6.3.2 by měl kontakt stínění fungovat na principu Faradayovy klece, tj. svírat úhel 360 °. Tímto způsobem se vytvoří nejen nízkofrekvenční, ale také vysokofrekvenční spojení. Výpočty a instalace dostatečného stínění kabelů pro zamezení vzniku nebezpečného jiskření u ka­belů, které jsou spojeny mimo stavební objekt se systémem ochrany před bleskem, jsou pro zřizovatele značně neznámé pojmy a velmi často nejsou tato opatření realizována.
 
Rovněž na pojem stínění prostorů je čas­to zapomínáno, čímž není naplněno ustano­vení normy DIN EN 62305-4:2006-10 (ČSN EN 62305-4 Ochrana před bleskem – Část 4: Elektrické a elektronické systémy ve stav­bách). Nedostačuje-li tlumení stěn a nevyho­vují-li kabelové lávky ani stínění kabelů této normě, musí se vytvořit doplňkové stínění prostoru. K tomuto účelu stačí např. drátěná mříž (používaná např. u králíkárny) nebo po­dobný materiál.
 

Závěr

 
Systémy ochrany před bleskem nabýva­jí stále většího významu z důvodu používá­ní citlivých zařízení ve stavebních objektech. Jak je patrné z tohoto příspěvku, je velmi dob­ře možné zřídit příkladný objekt podle uzná­vaných technických pravidel. Vzniklé škody mají často svůj původ v neodborném projek­tování, nesmyslném šetření nebo jen v prosté nevědomosti. Opatření ochrany EMC, ochra­ny před bleskem a přepětím představují spe­ciální obor činností, které by měly vykonávat pouze kvalifikované odborné firmy.
(překlad a úprava redakce Elektro)
 
Obr. 1. Okružní vodiče instalované mezi svody rozdělují bles­kové proudy, a vylepšují tak hodnoty dostatečné vzdálenosti
Obr. 2. Takovéto spodní konstrukce fasády nejsou pro bleskový proud propustné
Obr. 3. Díky čtyřnásobnému přívodu jímací tyče je blesko­vý proud rozdělen do jednotlivých vedení a součinitel kC je snížen na 0,25
Obr. 4. Nesprávné uspořádání jímací tyče
Obr. 5. Schématické znázornění ochrany před bles­kem pospo­jováním
Obr. 6. Přístroje a zařízení jsou propojeny s různými systémy a každý z nich je třeba chránit
Obr. 7. Dvojitá podlaha pod propojovacím rozváděčem – přípojné vedení je kratší než 0,5 m
Obr. 8. Různé typy uložení kabelů ovlivňují elektromagnetic­kou kompatibilitu elektroinstalace
 

*)Německá norma DIN 18014:2007 (Základový zemnič) obsahuje nejdůležitější technické poznatky získané z posledních let, jež se týkají základového zemniče. Tato norma ho jednak specifikuje všeobecně jako zemnič pro elektrotechniku, jednak speciálně popisuje jeho význam pro ochranu před bleskem. Pozornost je zde věnována také moderním způsobům konstrukce, jako je např. černá a bílá vana, nebo zvláštnostem v oblasti izolací, jako je např. perimetrická izolace).
**) Viz také odborný článek Vojtěcha Kopeckého o jímacích zařízení ESE v právě vyšlé Ročence Elektro 2010 na str. 158–171.