Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

V distribuční soustavě (DS) ČEZ Distribuce, a. s. je vyhlášen kalamitní stav Od 9 h dne 24.2.2017 je vyhlášen kalamitní stav v Karlovarském kraji - okres Karlovy Vary…

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Více aktualit

Co nového přináší nová vyhláška č. 73/2010 Sb.? (3. část)

Ing. Jaroslav Melen, soudní znalec z oboru
bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice
 
Současně se nabízí zcela logická otázka. Proč tvůrce Vyhlášky do třídy II., tedy podle něj třídy s menší mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, nezahrnul v jeho dikci pra­coviště z hlediska úrazu elektrickým proudem nebezpečných působením vnějších vlivů? Ne­bezpečí působení vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace. Takovéto konkrét­ní prostory, ve kterých se vyskytují vnější vlivy vedoucí k jejich klasifikaci jako nebezpečné, uvádí rovněž citované normy v tab. 32-NM2, popř. tab. NA.6.
 
Posuď, milý čtenáři, rovněž, jaký asi měl důvod tvůrce Vyhlášky, když:
  • do skupiny C ve třídě I zařadil vedle sebe Zařízení v prostorech pro léčebné účely a Zařízení ve zdravotnických zaří­zeních (aniž by je vymezil!)? V čem pod­le něj spočívá u prostorů pro léčebné úče­ly (které rovněž nedefinuje) – o nichž se lze v této chvíli jen domnívat, že to jsou prostory v lázeňských objektech, zvýšená míra ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku? Vždyť k požadavkům soubo­ru norem ČSN 33 2000, které nepochyb­ně pro elektrické instalace v lázeňských objektech platí, neexistují žádné doplňu­jící požadavky. S takovými nepočítala ani ČSN 33 2140:198719)a nepočítá ani TNI 33 214020), natož norma IEC 60364-7-710:200221)!
 
V příloze č. 1 je zařazení Zařízení, kro­mě uvedeného, také zmatečné. Ponechávám na laskavém čtenáři, aby si po zodpovězení následující otázky udělal sám obrázek o tom, zda to není naopak (ve vazbě na bod 4. a 5. přílohy č. 2 k Vyhlášce) provedeno záměrně. Proč snad záměrně?
 
Představme si skupinu B ve třídě I. před­stavující: Zařízení pracovišť z hlediska úra­zu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných působením vnějších vlivů; nebezpečí působe­ní vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace.
 
Potom v kterémkoliv prostoru, ve kterém jsou (užívána, provozována nebo jakkoliv chceme vyjádřit, že tam vůbec jsou) Zaříze­ní kterékoliv skupiny ze třídy II., pro něž byl v protokolu o určení vnějších vlivů uve­den byť jen jediný z vnějších vlivů z tab. 32--NM3 ČSN 33 2000-3:1995, resp. od 1. květ­na 2010 z tab. NA.6 ve změně Z1 ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007, vedoucí k přiřazení k prostoru z hlediska nebezpečí úrazu elek­trickým proudem zvlášť nebezpečnému, stává se toto Zařízení Zařízením třídy I.? Co z toho podle Vyhlášky vyplývá, to si každý může najít v bodech 4. a 5. přílohy č. 2 Vyhlášky.
 
Navíc, a o to je to závažnější, Vyhláška je z hlediska ochrany života a zdraví osob dis­kriminační! Proč diskriminační?
 
Jak si jinak lze vysvětlit např. to, že Za­řízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické insta­lace ve shora zmíněných prostorech pro lé­čebné účely a ve zdravotnických zařízeních je tímto svým zařazením hodnoceno jako Zaří­zení s vyšší mírou ohrožení (což je samo pa­radoxní), a potřebují proto podle Vyhlášky vyšší stupeň intervence státu – viz opět body 4. a 5. přílohy č. 2 Vyhlášky. Naproti tomu Zařízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické insta­lace v zemědělských stavbách to nepotřebují?
 
To osoba pracující v zemědělských stav­bách nevyžaduje rovnocenný stupeň ochra­ny života a zdraví?
 
Jak se to srovná s odst. 3 čl. 11 Listiny zá­kladních práv a svobod22)?
 
K tomu již v této chvíli dodávám: Aby ze zařazení vyhrazených technických zaříze­ní (nejen elektrických) do jednotlivých tříd a skupin měla vyplynout – a jak je vidět z pří­loh Vyhlášky (rozvedu to dále) také vyplývá – pro adresné subjekty právní povinnost konat nebo něco strpět, muselo by to být provede­no zákonem, a nikoliv jen prováděcím práv­ním předpisem!
 
Zmocnění Ad b)
Stanovení bližších podmínek bezpečnos­ti Zařízení (podle přílohy č. 2 k Vyhlášce)
Bylo-li zmocnění dáno ustanovením § 7b odst. (1) Zákona, jímž MPSV:
c) stanoví bližší podmínky kladené na vyhra­zená technická zařízení, pokud jde o úro­veň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, pak jsou na prv­ní pohled zřejmé tři a jedna skrytá sku­tečnost.
 
Zde jsou ony tři zřejmé skutečnosti:
1. Příloha č. 2 k Vyhlášce tvrdí, že stanoví bližší podmínky bezpečnosti zařízení (aniž by definovala, co se rozumí bezpečností Zařízení). Namísto toho, aby podle zmoc­nění stanovila bližší podmínky s ohledem na jejich bezpečnost, což ve skutečnosti stejně nestanovila.
 
Navíc takové zmocnění Zákon neobsahoval a ani jej obsahovat nemohl. Proč nemohl? Protože každé elektrické zařízení se skládá z výrobků a jejich bezpečnost je stejně tak jako po jejich sestavení do konkrétní finální podoby elektrického zařízení pokryta zák. č. 22/1997 Sb. nebo zák. č. 102/2002 Sb. Pro případ jejich sestavení do konkrétní finální podoby jako elektrické instalace je ověře­ní podmínek bezpečnosti zařízení zaručeno vykonáním výchozí revize. Ani v jedné ze dvou zmíněných podob nenajdeme v práv­ním předpisu, stejně tak jako ve třetím pří­padě v technické normě23) upravující danou oblast žádné ustanovení o úrovni bezpeč­nosti! Na to Vyhláška zapomněla. Navíc ter­mín výchozí revize v ní není uveden.
 
2. Příloha č. 2 k Vyhlášce nestanovila podle zmocnění bližší podmínky pro prohlídky ani pro provozní dokumentaci Zařízení. Není-li celá právní úprava podle zákonné­ho zmocnění provedena v samotném práv­ní předpisu – zde ve Vyhlášce, může být obsažena v příloze k právnímu předpisu jako jeho součásti24). Právní úprava podle zákonného zmocnění tak není kompletní.
 
3. Pokud jde o provoz zařízení, Vyhláška bližší podmínky na ně kladené uvádí pou­ze v bodech 3., 4. a 5. této přílohy.
 
Která že je to ta skrytá skutečnost?
Stačí připomenout první větu z ustano­vení § 4 odst. 6 zrušené vyhlášky: Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici.
 
Kouzlo nechtěného zafungovalo dvakrát, aniž si to tvůrce vyhlášky jistě uvědomil.
 
Poprvé – po 1. červnu 2010 – nemusí mít ten, kdo by chtěl vykonávat jako živnost pra­videlné revize elektrických zařízení, k tomu osvědčení ani oprávnění. Proč? Stačí se po­dívat do živnostenského zákona na podmín­ky pro ohlašovací řemeslnou živnost, kte­rou jsou montáže, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, a člověk zjistí, že mu k tomu stačí třeba jen řádné ukončení střed­ního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a doklad o vykonání jedno­roční praxe v oboru.
 
Podruhé – po 1. červnu 2010 si proto žádný oblastní inspektorát prá­ce, pokud by chtěl uložit ve správním řízení pokutu za přestupek dle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce25), ani „neškrtne“.
Podívejme se, co zmínění tři body 3., 4. a 5. přílohy č. 2, pokud jde o provoz zařízení, evidentně při­nášejí:
 
Bod 3. říká:
U zařízení musí být před jeho uvedením do provozu osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmí­nek stanovených právními a ostatní­mi předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci4) a v sou­ladu s technickou dokumentací; osvědčení vykonává revizní technik s platným osvědče­ním příslušného druhu a rozsahu podle jiné­ho právního předpisu5).
 
Tímto bodem, popř. jeho druhou částí oznamovací věty: … osvědčení vykonává re­vizní technik s platným osvědčením… nemů­že být právně založena povinnost26) revizní­ho technika, natož v tak širokém rozsahu. To snad neměl tvůrce Vyhlášky na mysli. Bohu­žel ve spojení s první částí věty je navíc celý bod zmatečný.
 
Proč? Posuď milý čtenáři sám, co říká již vzpomínaný § 349 odst. 1 zákoníku práce, na který je odvolávka 4), a co by podle něho měl revizní technik opravdu osvědčovat:
 
§ 349 – dříve § 273 zákona č. 65/1965 Sb. v platném znění
(1) Právní a ostatní předpisy k zajištění bez­pečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, před­pisy hygienické a protiepidemické, technic­ké předpisy, technické dokumenty a tech­nické normy, stavební předpisy, doprav­ní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, vý­bušninami, zbraněmi, radioaktivními lát­kami, chemickými látkami a chemický­mi přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.
 
To snad tvůrce vyhlášky nemyslel vážně!
 
Bod 4. říká:
Zahájení montáže zařízení třídy I. ozna­muje osoba uvedená v bodu 127) bez zbyteč­ného odkladu organizaci státního odborné­ho dozoru.
 
Tento bod:
1. Přináší zmatek, neboť není Vyhláškou vy­mezeno, co se jednoznačně míní zaháje­ním montáže.
2. Právnické a podnikající fyzické osobě pro­vádějící montáž Zařízení se ukládá právní povinnost, která není založena zákonem.
 
Což je v rozporu s čl. 2 odst. 428) Ústavy ČR – zák. č. 1/1993 Sb. a čl. 4 odst. 129) Listiny základních práv a svobod – zák. č. 2/1993 Sb.
 
Bod 5. říká:
Zařízení třídy I. lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanovis­ka30) organizace státního odborného dozoru.
 
Co k němu dodat?
1. Zákon v § 7b odst. 1 a písm. b) nezmoc­nil MPSV k tomu, aby mohlo prováděcím předpisem uložit objednateli díla31) jako budoucímu provozovateli dokončeného díla (představujícího Zařízení třídy I.), že smí dílo uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska orga­nizace státního odborného dozoru. Tedy strpět něco, co mu žádný, natož zákon č. 174/1968 Sb., neukládá.
 
Podle mého názoru je to v rozporu s § 39 odst. (3)32) zákona č. 1/1993 Sb. (ústava České republiky).
 
2. Ze žádného ustanovení Zákona explicitně nevyplývá, že by organizace státního od­borného dozoru mohla provádět jakékoliv šetření spojené s posouzením stavu Zaříze­ní z pohledu bezpečnosti před jeho uvede­ním do provozu jako nezbytného předpo­kladu k tomu, aby vůbec mohla 33) na jeho podkladě podat odborné a závazné stano­visko. Nakonec ani příloha k vyhlášce č. 398/2001 Sb.34) neobsahuje tomuto odpo­vídající položku pro poplatek za realizo­vaný výkon!
 
Pozn.:
Mohu doložit případ, kdy organizace stát­ního odborného dozoru (tehdy ještě jako In­stitut technické bezpečnosti Praha) do stano­viska inspekční zprávy uvedla: „V rámci in­spekce nebyla provedena kontrolní měření“, přesto nebo snad právě proto, aniž by zkou­mala byť jen splnění náležitostí výchozích re­vizí dokončeného díla, souhlasila s předáním zařízení (podle § 4 odst. 7 vyhl. č. 20/1979 Sb.) odběrateli. Jinými slovy, inspekční ná­lez byl jen „inventurním“ seznamem papíro­vých dokladů.
Stát si zadělává na „průšvih“. V situaci, kdy bude chtít investor – nebo provozovatel v jedné osobě, uvést Zařízení (dílo) do pro­vozu a Technická inspekce České republiky (TIČR – od 1. ledna 2010) „nestihne“ vydat onu listinu – odborné a závazné stanovisko – nebo jej včas doručit (způsob doručení není Vyhláškou stanoven), pak se stát může do­čkat žaloby.
 
Není totiž ani stanovena:
  • lhůta dokdy po oznámení připravenosti k vykonání úkonů dozoru na dokončeném díle musí být dozor zahájen,
  • lhůta pro vypracování takového stanovis­ka ode dne vykonání dozoru za účelem po­souzení stavu Zařízení z pohledu splnění požadavků bezpečnosti Zařízení (díla) při jeho montáži,
  • max. přípustná doba vykonání vlastního dozoru (libovůle podněcující korupční jed­nání), o průkazní povinnosti takovou listi­nu doručit nemluvě.
(pokračování)

19) ČSN 33 2140:1987 Elektrotechnické předpisy. Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely (plus změna a). Tato norma platí pro navrhování, provoz a údržbu elektrických rozvodů v místnostech pro lékařské účely, které se nacházejí ve zdravotnických zařízeních. Neplatí pro elektrické rozvody ve zdravot­nických vozidlech.
20) Technická normalizační informace TNI 33 2140 Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely – Komentář k ČSN 33 2140.
21) IEC 60364-7-710 Elektrická instalace v budovách – Část 7-710: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – objekty pro lékařské účely.
22)Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
23)ČSN 33 2000-6:2007 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize. Norma je zaměřena na provádění výchozích a pravidelných revizí v elektrických insta­lacích a na vypracování zpráv o revizích. Revize, a to výchozí i pravidelné, se provádějí pro ověření, zda elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti vyhovující.
24)Čl. 29 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
25)Zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
26)Čl. 39 odst. 7 Legislativních pravidel vlády: Vyhláška jako prováděcí předpis k zákonu může být vydána pouze na základě výslovného zmocnění v zákonu k jejímu vydání a může obsahovat pouze právní normy, kterými nejsou překračovány meze tohoto zmocnění.
27) Právnické osoby a podnikající fyzické osoby.
28) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
29) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
30) § 6a odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb.
31) Dílo ve smyslu § 536 odst. 2 zákona č. 531/1991 Sb. (obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů.
32) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
33) Na základě § 6a, odst. 1 písm. a) Zákona.
34) Vyhláška o stanovení poplatků za činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností VTZ ve znění pozdějších změn pro­vedených vyhláškou č. 112/2005 Sb.