Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Co nového přináší nová vyhláška č. 73/2010 Sb.? (3. část)

Ing. Jaroslav Melen, soudní znalec z oboru
bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice
 
Současně se nabízí zcela logická otázka. Proč tvůrce Vyhlášky do třídy II., tedy podle něj třídy s menší mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, nezahrnul v jeho dikci pra­coviště z hlediska úrazu elektrickým proudem nebezpečných působením vnějších vlivů? Ne­bezpečí působení vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace. Takovéto konkrét­ní prostory, ve kterých se vyskytují vnější vlivy vedoucí k jejich klasifikaci jako nebezpečné, uvádí rovněž citované normy v tab. 32-NM2, popř. tab. NA.6.
 
Posuď, milý čtenáři, rovněž, jaký asi měl důvod tvůrce Vyhlášky, když:
  • do skupiny C ve třídě I zařadil vedle sebe Zařízení v prostorech pro léčebné účely a Zařízení ve zdravotnických zaří­zeních (aniž by je vymezil!)? V čem pod­le něj spočívá u prostorů pro léčebné úče­ly (které rovněž nedefinuje) – o nichž se lze v této chvíli jen domnívat, že to jsou prostory v lázeňských objektech, zvýšená míra ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku? Vždyť k požadavkům soubo­ru norem ČSN 33 2000, které nepochyb­ně pro elektrické instalace v lázeňských objektech platí, neexistují žádné doplňu­jící požadavky. S takovými nepočítala ani ČSN 33 2140:198719)a nepočítá ani TNI 33 214020), natož norma IEC 60364-7-710:200221)!
 
V příloze č. 1 je zařazení Zařízení, kro­mě uvedeného, také zmatečné. Ponechávám na laskavém čtenáři, aby si po zodpovězení následující otázky udělal sám obrázek o tom, zda to není naopak (ve vazbě na bod 4. a 5. přílohy č. 2 k Vyhlášce) provedeno záměrně. Proč snad záměrně?
 
Představme si skupinu B ve třídě I. před­stavující: Zařízení pracovišť z hlediska úra­zu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných působením vnějších vlivů; nebezpečí působe­ní vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace.
 
Potom v kterémkoliv prostoru, ve kterém jsou (užívána, provozována nebo jakkoliv chceme vyjádřit, že tam vůbec jsou) Zaříze­ní kterékoliv skupiny ze třídy II., pro něž byl v protokolu o určení vnějších vlivů uve­den byť jen jediný z vnějších vlivů z tab. 32--NM3 ČSN 33 2000-3:1995, resp. od 1. květ­na 2010 z tab. NA.6 ve změně Z1 ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007, vedoucí k přiřazení k prostoru z hlediska nebezpečí úrazu elek­trickým proudem zvlášť nebezpečnému, stává se toto Zařízení Zařízením třídy I.? Co z toho podle Vyhlášky vyplývá, to si každý může najít v bodech 4. a 5. přílohy č. 2 Vyhlášky.
 
Navíc, a o to je to závažnější, Vyhláška je z hlediska ochrany života a zdraví osob dis­kriminační! Proč diskriminační?
 
Jak si jinak lze vysvětlit např. to, že Za­řízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické insta­lace ve shora zmíněných prostorech pro lé­čebné účely a ve zdravotnických zařízeních je tímto svým zařazením hodnoceno jako Zaří­zení s vyšší mírou ohrožení (což je samo pa­radoxní), a potřebují proto podle Vyhlášky vyšší stupeň intervence státu – viz opět body 4. a 5. přílohy č. 2 Vyhlášky. Naproti tomu Zařízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické insta­lace v zemědělských stavbách to nepotřebují?
 
To osoba pracující v zemědělských stav­bách nevyžaduje rovnocenný stupeň ochra­ny života a zdraví?
 
Jak se to srovná s odst. 3 čl. 11 Listiny zá­kladních práv a svobod22)?
 
K tomu již v této chvíli dodávám: Aby ze zařazení vyhrazených technických zaříze­ní (nejen elektrických) do jednotlivých tříd a skupin měla vyplynout – a jak je vidět z pří­loh Vyhlášky (rozvedu to dále) také vyplývá – pro adresné subjekty právní povinnost konat nebo něco strpět, muselo by to být provede­no zákonem, a nikoliv jen prováděcím práv­ním předpisem!
 
Zmocnění Ad b)
Stanovení bližších podmínek bezpečnos­ti Zařízení (podle přílohy č. 2 k Vyhlášce)
Bylo-li zmocnění dáno ustanovením § 7b odst. (1) Zákona, jímž MPSV:
c) stanoví bližší podmínky kladené na vyhra­zená technická zařízení, pokud jde o úro­veň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, pak jsou na prv­ní pohled zřejmé tři a jedna skrytá sku­tečnost.
 
Zde jsou ony tři zřejmé skutečnosti:
1. Příloha č. 2 k Vyhlášce tvrdí, že stanoví bližší podmínky bezpečnosti zařízení (aniž by definovala, co se rozumí bezpečností Zařízení). Namísto toho, aby podle zmoc­nění stanovila bližší podmínky s ohledem na jejich bezpečnost, což ve skutečnosti stejně nestanovila.
 
Navíc takové zmocnění Zákon neobsahoval a ani jej obsahovat nemohl. Proč nemohl? Protože každé elektrické zařízení se skládá z výrobků a jejich bezpečnost je stejně tak jako po jejich sestavení do konkrétní finální podoby elektrického zařízení pokryta zák. č. 22/1997 Sb. nebo zák. č. 102/2002 Sb. Pro případ jejich sestavení do konkrétní finální podoby jako elektrické instalace je ověře­ní podmínek bezpečnosti zařízení zaručeno vykonáním výchozí revize. Ani v jedné ze dvou zmíněných podob nenajdeme v práv­ním předpisu, stejně tak jako ve třetím pří­padě v technické normě23) upravující danou oblast žádné ustanovení o úrovni bezpeč­nosti! Na to Vyhláška zapomněla. Navíc ter­mín výchozí revize v ní není uveden.
 
2. Příloha č. 2 k Vyhlášce nestanovila podle zmocnění bližší podmínky pro prohlídky ani pro provozní dokumentaci Zařízení. Není-li celá právní úprava podle zákonné­ho zmocnění provedena v samotném práv­ní předpisu – zde ve Vyhlášce, může být obsažena v příloze k právnímu předpisu jako jeho součásti24). Právní úprava podle zákonného zmocnění tak není kompletní.
 
3. Pokud jde o provoz zařízení, Vyhláška bližší podmínky na ně kladené uvádí pou­ze v bodech 3., 4. a 5. této přílohy.
 
Která že je to ta skrytá skutečnost?
Stačí připomenout první větu z ustano­vení § 4 odst. 6 zrušené vyhlášky: Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici.
 
Kouzlo nechtěného zafungovalo dvakrát, aniž si to tvůrce vyhlášky jistě uvědomil.
 
Poprvé – po 1. červnu 2010 – nemusí mít ten, kdo by chtěl vykonávat jako živnost pra­videlné revize elektrických zařízení, k tomu osvědčení ani oprávnění. Proč? Stačí se po­dívat do živnostenského zákona na podmín­ky pro ohlašovací řemeslnou živnost, kte­rou jsou montáže, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, a člověk zjistí, že mu k tomu stačí třeba jen řádné ukončení střed­ního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a doklad o vykonání jedno­roční praxe v oboru.
 
Podruhé – po 1. červnu 2010 si proto žádný oblastní inspektorát prá­ce, pokud by chtěl uložit ve správním řízení pokutu za přestupek dle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce25), ani „neškrtne“.
Podívejme se, co zmínění tři body 3., 4. a 5. přílohy č. 2, pokud jde o provoz zařízení, evidentně při­nášejí:
 
Bod 3. říká:
U zařízení musí být před jeho uvedením do provozu osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmí­nek stanovených právními a ostatní­mi předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci4) a v sou­ladu s technickou dokumentací; osvědčení vykonává revizní technik s platným osvědče­ním příslušného druhu a rozsahu podle jiné­ho právního předpisu5).
 
Tímto bodem, popř. jeho druhou částí oznamovací věty: … osvědčení vykonává re­vizní technik s platným osvědčením… nemů­že být právně založena povinnost26) revizní­ho technika, natož v tak širokém rozsahu. To snad neměl tvůrce Vyhlášky na mysli. Bohu­žel ve spojení s první částí věty je navíc celý bod zmatečný.
 
Proč? Posuď milý čtenáři sám, co říká již vzpomínaný § 349 odst. 1 zákoníku práce, na který je odvolávka 4), a co by podle něho měl revizní technik opravdu osvědčovat:
 
§ 349 – dříve § 273 zákona č. 65/1965 Sb. v platném znění
(1) Právní a ostatní předpisy k zajištění bez­pečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, před­pisy hygienické a protiepidemické, technic­ké předpisy, technické dokumenty a tech­nické normy, stavební předpisy, doprav­ní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, vý­bušninami, zbraněmi, radioaktivními lát­kami, chemickými látkami a chemický­mi přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.
 
To snad tvůrce vyhlášky nemyslel vážně!
 
Bod 4. říká:
Zahájení montáže zařízení třídy I. ozna­muje osoba uvedená v bodu 127) bez zbyteč­ného odkladu organizaci státního odborné­ho dozoru.
 
Tento bod:
1. Přináší zmatek, neboť není Vyhláškou vy­mezeno, co se jednoznačně míní zaháje­ním montáže.
2. Právnické a podnikající fyzické osobě pro­vádějící montáž Zařízení se ukládá právní povinnost, která není založena zákonem.
 
Což je v rozporu s čl. 2 odst. 428) Ústavy ČR – zák. č. 1/1993 Sb. a čl. 4 odst. 129) Listiny základních práv a svobod – zák. č. 2/1993 Sb.
 
Bod 5. říká:
Zařízení třídy I. lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanovis­ka30) organizace státního odborného dozoru.
 
Co k němu dodat?
1. Zákon v § 7b odst. 1 a písm. b) nezmoc­nil MPSV k tomu, aby mohlo prováděcím předpisem uložit objednateli díla31) jako budoucímu provozovateli dokončeného díla (představujícího Zařízení třídy I.), že smí dílo uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska orga­nizace státního odborného dozoru. Tedy strpět něco, co mu žádný, natož zákon č. 174/1968 Sb., neukládá.
 
Podle mého názoru je to v rozporu s § 39 odst. (3)32) zákona č. 1/1993 Sb. (ústava České republiky).
 
2. Ze žádného ustanovení Zákona explicitně nevyplývá, že by organizace státního od­borného dozoru mohla provádět jakékoliv šetření spojené s posouzením stavu Zaříze­ní z pohledu bezpečnosti před jeho uvede­ním do provozu jako nezbytného předpo­kladu k tomu, aby vůbec mohla 33) na jeho podkladě podat odborné a závazné stano­visko. Nakonec ani příloha k vyhlášce č. 398/2001 Sb.34) neobsahuje tomuto odpo­vídající položku pro poplatek za realizo­vaný výkon!
 
Pozn.:
Mohu doložit případ, kdy organizace stát­ního odborného dozoru (tehdy ještě jako In­stitut technické bezpečnosti Praha) do stano­viska inspekční zprávy uvedla: „V rámci in­spekce nebyla provedena kontrolní měření“, přesto nebo snad právě proto, aniž by zkou­mala byť jen splnění náležitostí výchozích re­vizí dokončeného díla, souhlasila s předáním zařízení (podle § 4 odst. 7 vyhl. č. 20/1979 Sb.) odběrateli. Jinými slovy, inspekční ná­lez byl jen „inventurním“ seznamem papíro­vých dokladů.
Stát si zadělává na „průšvih“. V situaci, kdy bude chtít investor – nebo provozovatel v jedné osobě, uvést Zařízení (dílo) do pro­vozu a Technická inspekce České republiky (TIČR – od 1. ledna 2010) „nestihne“ vydat onu listinu – odborné a závazné stanovisko – nebo jej včas doručit (způsob doručení není Vyhláškou stanoven), pak se stát může do­čkat žaloby.
 
Není totiž ani stanovena:
  • lhůta dokdy po oznámení připravenosti k vykonání úkonů dozoru na dokončeném díle musí být dozor zahájen,
  • lhůta pro vypracování takového stanovis­ka ode dne vykonání dozoru za účelem po­souzení stavu Zařízení z pohledu splnění požadavků bezpečnosti Zařízení (díla) při jeho montáži,
  • max. přípustná doba vykonání vlastního dozoru (libovůle podněcující korupční jed­nání), o průkazní povinnosti takovou listi­nu doručit nemluvě.
(pokračování)

19) ČSN 33 2140:1987 Elektrotechnické předpisy. Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely (plus změna a). Tato norma platí pro navrhování, provoz a údržbu elektrických rozvodů v místnostech pro lékařské účely, které se nacházejí ve zdravotnických zařízeních. Neplatí pro elektrické rozvody ve zdravot­nických vozidlech.
20) Technická normalizační informace TNI 33 2140 Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely – Komentář k ČSN 33 2140.
21) IEC 60364-7-710 Elektrická instalace v budovách – Část 7-710: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – objekty pro lékařské účely.
22)Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
23)ČSN 33 2000-6:2007 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize. Norma je zaměřena na provádění výchozích a pravidelných revizí v elektrických insta­lacích a na vypracování zpráv o revizích. Revize, a to výchozí i pravidelné, se provádějí pro ověření, zda elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti vyhovující.
24)Čl. 29 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
25)Zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
26)Čl. 39 odst. 7 Legislativních pravidel vlády: Vyhláška jako prováděcí předpis k zákonu může být vydána pouze na základě výslovného zmocnění v zákonu k jejímu vydání a může obsahovat pouze právní normy, kterými nejsou překračovány meze tohoto zmocnění.
27) Právnické osoby a podnikající fyzické osoby.
28) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
29) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
30) § 6a odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb.
31) Dílo ve smyslu § 536 odst. 2 zákona č. 531/1991 Sb. (obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů.
32) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
33) Na základě § 6a, odst. 1 písm. a) Zákona.
34) Vyhláška o stanovení poplatků za činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností VTZ ve znění pozdějších změn pro­vedených vyhláškou č. 112/2005 Sb.