Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Co nového přináší nová vyhláška č. 73/2010 Sb.? (2. část)

Ing. Jaroslav Melen, soudní znalec z oboru
bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice
 
To by bylo absurdní, aby prováděcí právní předpis říkal, že se připouští, aby majitel nebo provozovatel Zařízení strpěl jeho provozem „jistou“ úroveň hmotné škody. Rovněž, a to už je vůbec nepředstavitelné, aby osoba – zaměstnanec strpěla provozem Zařízení zaměstnavatele „jen“ malý úraz! Vždyť by to bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.) – viz její čl. 11 odst. 3 Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých, anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem a čl. 31 Každý má právo na ochranu zdraví.
 
Sama Vyhláška je v tomto směru zmatečná a nelogická. Posuď, milý čtenáři, míru srozumitelnosti textu v příloze č. 1 pro skupinu D ve třídě II.:
 
skupina D
Zařízení = vyhrazená elektrická technická zařízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické instalace, neuvedená ve třídě I. s proudem a napětím převyšujícím bezpečné hodnoty podle příslušných technických norem.
 
Při vědomí toho, že otázka, které „bezpečné“ hodnoty napětí a proudů to mají být, je Vyhláškou nezodpovězena.
 
Jsou jí a/nebo jimi:
  • Bezpečná jmenovitá napětí s ohledem na členění prostorů a na způsob dotyku, jak je uvádí tab. NA.3 v čl. NA.4 ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007?
  • Nebo konvenční meze dovolených dotykových napětí podle čl. NC.5 a tab. NC.2 této normy?
  • Konvenční mezní hodnoty proudů z hlediska jejich účinků na lidský organismus podle čl. NC.2 a tab. NC.1 této normy?
Jak je ale možné, aby:
a) tyto hodnoty (jsou-li jimi opravdu míněny – to je zase jen spekulace) mohly být u Zařízení kterékoliv třídy překračovány?
b) zařízení ve třídě II., která by podle Vyhlášky měla být třídou zařízení s nižší mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, připouštěla jejich překračování, a byla tudíž pro život a zdraví osob o to více nebezpečnější?
 
Ještě malé zastavení u zařízení pro odběr (dtto užití)10) elektrické energie.
 
Vyhláška nedefinuje, co tato zařízení představují. Obávám se, že záměrně. Proč? Protože elektrickou energii odebíráme prostřednictvím (elektrických) spotřebičů, která nám ji přeměňují na jinou energii – světelnou, tepelnou či mechanickou (co jiného bychom s ní také dělali), a tvůrce Vyhlášky se jistě chtěl použití pojmu spotřebič vyhnout. Jenomže ono to nejde. Pakliže by zařízením pro odběr elektrické energie měl být nekonečný výběr všech zařízení – spotřebičů, co se na elektrickou instalaci pro uvedený účel připojují, pak je třeba si uvědomit, že u mnoha z nich není úraz elektrickým proudem výlučně jen jediným nebezpečím, které představuje ohrožení bezpečnosti osob. Mám na mysli nebezpečí neelektrického charakteru, která mohou tato zařízení způsobovat v provozu při své nedostatečné nebo vadné funkci.
 
Podle mého názoru zařízení pro odběr elektrické energie do výčtu Zařízení vůbec nepatří. Neboť jde o kolizi s právní úpravou, představovanou zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů a k němu vydanými nařízení vlády. Proč o kolizi?
 
To proto, že každý výrobek, nejen zařízení pro odběr elektrické energie, ať už jde o stanovený výrobek (u nich se posuzuje shoda) nebo o výrobek, na nějž se vztahuje zákon č. 102/2002 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, musí být bezpečný. Přitom termín bezpečný výrobek je, tak jako u stanovených výrobků, opětovně založen na informacích poskytnutých výrobcem. Výrobce stanovuje dobu, po kterou výrobek, za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití, nepředstavuje nebezpečí pro spotřebitele. Nelze proto u nich mluvit o tom, že představují ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, natož míru takového ohrožení zvýšenou.
 
Sama Vyhláška v § 1 písm. b) uvádí, že se nevztahuje na zdravotnické prostředky podle zákona č. 123/2000 Sb. Tyto jsou ale jen jedněmi ze zařízení, která je také třeba považovat za zařízení pro odběr elektrické energie připojovaná na elektrické instalace. Nelze tedy u nich hovořit o tom, že by to byla zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Ono by to také bylo absurdní.
 
Vtírá se ale další otázka:
Jak to, že Vyhláška u ostatních stanovených výrobků (jakými jsou např. i elektrická zařízení nízkého napětí, zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu), kde je ochrana bezpečnosti a zdraví zajištěna plněním technických požadavků podle jim příslušných nařízení vlády k provedení zákona č. 22/1997 Sb., tedy rovnocenným postupem jako u zdravotnických prostředků, pro které bylo pro provedení téhož zákona vydáno nařízení vlády č. 336/2004 Sb.11), jedním dechem tvrdí, že jsou to zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Vraťme se ke druhé části.
 
Zmocnění Ad) a)
1) stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení
Zrušená vyhl. č. 20/1979 Sb. v § 2 uváděla, že vyhrazená elektrická zařízení jsou také zařízení:
b) určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Vyhláška v odst. 1 § 2 uvádí, že vyhrazená elektrická technická zařízení jsou rovněž zařízení:
c) určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Jinými slovy, k Zařízením patří, tak jako v původní vyhlášce č. 20/1979 Sb., i ta zařízení, jež jsou určena k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.
 
Podívejme se blíže na ně jednotlivě.
  • Zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické elektřiny
    Otázka, zda a proč jsou i podle Vyhlášky stejně tak, jako byla podle zrušené vyhlášky, zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické elektřiny sama o sobě opravdu Zařízeními se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, zůstává i zde vyhláškou nezodpovězena.
Navíc má sama Vyhláška, jak dále ukáži, v sobě protimluv.
 
Protože atmosférická elektřina se může projevit bleskem nebo přepětími vyvolanými jeho elektromagnetickými účinky, lze jednoznačně říci, i když to z vyhlášky nevyplývá, že zařízeními určenými k ochraně před účinky atmosférické elektřiny jsou:
  • primárně hromosvodní ochrany objektů a potom
  • ochrany před atmosférickým přepětím vyvolaným účinkem blesku a šířeným elektrickým vedením.
Ty ale samy o sobě ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku nepřinášejí ani jej nepředstavují (ač to Zákon v § 6b odst. (1) paradoxně říká: „… zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, …jsou jimi technická zařízení …, elektrická …“), neboť toto není jejich vlastností, ale naopak před ohrožením osob a majetku mají chránit!
 
Dobrá, to každý hromosvod je Zařízením? Ptám se, a to bez ohledu na třídu ochranné úrovně před bleskem (LPL12))? Ta se přece vybírá podle úrovně rizika – viz ČSN EN 62305-2:200213). Tak proč všechny hromosvody, popř. hromosvody všech pěti hladin (úrovní) ochrany před bleskem?
 
Navíc je vůbec protismyslné tvrdit, že každá z pěti hladin (úrovní) ochrany před bleskem, jež byla vybrána podle úrovně rizika, představuje vždy zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Tak proč se vůbec hromosvod zřizuje?
 
Dobrá, když zařízení představující ochranu před atmosférickým přepětím vyvolaným účinkem blesku a šířeným elektrickým vedením jsou Zařízeními, ptám se obdobně. Proč ČSN EN 33 2000-4-443 ed. 2:200714), zabývajíce se ochranou elektrických instalací proti přechodným přepětím atmosférického původu, přenášených napájecí distribuční soustavou, má ustanovení čl. 443.3.2.2 Řízení přepětí ochranou založenou na ocenění rizika.
 
Zmíněný článek citované normy uvádí pro ochranu před přepětím pět stupňů následků, z nich jen u čtyř musí být zajištěna ochrana před přepětím. Bude-li tedy zajištěna, tak je opět protismyslné tvrdit, že každá z oněch čtyř ochran před přepětím představuje vždy zvýšenou mírou ohrožení majetku – natož zdraví a bezpečnosti osob. Tak proč se vůbec taková ochrana zřizuje?
 
  • Zařízení určená k ochraně před účinky statické elektřiny
Přiznám se, že odpovědět na to, co to jsou konkrétně zařízení určená k ochraně před účinky statické elektřiny, v této chvíli neumím. Stejně tak nevím, jak by mohla, kdyby mi je někdo vyjmenoval, představovat zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. I v tomto případě by šlo o protismyslné tvrzení.
 
Je to třeba i klínový řemen splňující kritéria vodivosti podle čl. 4.5.6 ČSN 33 2030:200415), jenž má za úkol svést elektrostatický náboj z příslušné části Zařízení na zem?
 
Možná, že někdo řekne, že Zařízením je např. zařízení pro ionizaci vzduchu (k omezení hromadění elektrostatického náboje – aktivním ionizátorem). Takové výrobky ale představují opět výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., popř. podle zákona č. 102/2001 Sb. a máme tu stejnou, výše vzpomínanou kolizi.
 
Někdo by mohl říci, že mezi zařízení patří elektrostaticky vodivá podlaha. Co je na elektrostaticky vodivé podlahovině elektrickým zařízením se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku? I v tomto případě by šlo o protismyslné tvrzení.
 
Nejúčinnější metodou pro vyloučení nebezpečí v důsledku statické elektřiny je vzájemné pospojování všech vodivých částí a jejich uzemnění. Připusťme proto, se zavřenýma očima, že jediný předmět, který by snad jako součást elektrické instalace mohl být považován za zařízení určené k ochraně před účinky statické elektřiny, je toto elektrostatické uzemnění.
 
Elektrostatické uzemnění nikoho (osoby) a nic (majetek) neohrožuje žádnou mírou, ale naopak představuje prostředek (nikoliv zařízení) k ochraně před účinky statické elektřiny. I v tomto případě by ale šlo o protismyslné tvrzení.
 
Zmocnění Ad) a)
2) Zařízení vyhrazených elektrických technických zařízení do tříd a skupin
 
Pokud by Zákon uváděl, jaká konkrétní kritéria pro toto rozlišení platí, pak by zařazení vyhrazených technických zařízení (nejen elektrických) do jednotlivých tříd a skupin podle těchto kritérií mohlo být provedeno prováděcím právním předpisem. Přitom by takové rozdělení do tříd muselo jednoznačně vypovídat o tom, která míra ohrožení je závažnější.
 
To ale v Zákonu, po všech jeho novelách, ani nyní nenajdeme, a tak máme ve Vyhlášce ničím neodůvodněný výčet tříd a skupin Zařízení.
 
Posuď např., milý čtenáři, jakou úvahou byl asi veden tvůrce Vyhlášky, když:
  • do skupiny B ve třídě I. zařadil Zařízení pracovišť z hlediska úrazu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných působením vnějších vlivů; nebezpečí působení vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace.
Dovolím si tvrdit, že úvahou zmatečnou a scestnou. Proč?
 
Přiřazení vnějších vlivů prostředí prostorům (nikoliv pracovištím) členěným z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem (nikoliv tedy i z hlediska ohrožení majetku) je provedeno přílohou NM ČSN 33 2000-3:199516). Konkrétně prostorům zvlášť nebezpečným tab. 32-NM3 citované normy, resp. od 1. 5. 2010 tab. NA.6 ve změně Z1 ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:200717).
 
Co toto přiřazení vlastně znamená? Znamená jediné, a to, že pro prostory, ve kterých se uplatňují vnější vlivy v těchto tabulkách uvedené, platí přísnější požadavky pro výběr a instalaci zařízení podle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:201018). Nic víc a nic méně.
 
V podstatě to znamená, že i v těchto prostorech musí být a bude tímto výběrem zařízení a jeho správnou instalací zajištěna stejná úroveň ochrany života a zdraví osob jako v každém jiném ze zbývajících prostorů (prostory normální a prostory nebezpečné).
 
Současně se nabízí zcela logická otázka. Proč tvůrce Vyhlášky do třídy II., tedy podle něj třídy s menší mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, nezahrnul v jeho dikci pracoviště z hlediska úrazu elektrickým proudem nebezpečných působením vnějších vlivů? Nebezpečí působení vnějších vlivů musí vyplývat z projektové dokumentace. Takovéto konkrétní prostory, ve kterých se vyskytují vnější vlivy vedoucí k jejich klasifikaci jako nebezpečné, uvádí rovněž výše citované normy v tab. 32-NM2, popř. tab. NA.6.
(pokračování)
 

10) Právní předpis musí být terminologicky jednotný – viz čl. 40 odst. 1 legislativních pravidel vlády. Při tvorbě právního předpisu je nutno respektovat všeobecně uznaný význam slov. Není-li možné se vyhnout použití slova s více významy, musí být z právního předpisu jasné, v jakém významu se slovo používá viz tamtéž čl. 40 odst. 2.
11) Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nařízení vlády č. 212/2007 Sb. a nařízení vlády č. 245/2009 Sb. (93/42/EHS, 2003/32/ES).
12) LPL – anglická zkratka počátečních písmen slov Lightning Protection Level.
13) ČSN EN 62305-2 Ochrana před bleskem – Část 2: Řízení rizika. Tato Část IEC 62305 platí pro ocenění rizika u staveb a inženýrských sítí způsobeného údery blesku do země. Jejím účelem je poskytnout postup pro vyhodnocení takového rizika. Je-li vybrána horní mez rizika, umožňuje tento postup volbu vhodných ochranných opatření, které se musí přijmout pro snížení rizika na přípustnou mez nebo pod ní.
14) ČSN EN 33 2000-4-443 ed. 2:2007 Elektrické instalace budov – Část 4-44: Bezpečnost – Ochrana před rušivým napětím a elektromagnetickým rušením – Kapitola 443: Ochrana proti atmosférickým nebo spínacím přepětím.
15) ČSN 33 2030:2004 Elektrostatika – směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny.
16) ČSN 33 2000-3:1995 Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení. Část 3: Stanovení základních charakteristik (plus změny Z1, Z2 a Z3). Tato norma obsahuje HD 384.3 S1:1985 doplněný o údaje z IEC 364-3:1993 (včetně změny 1:1994) a o národní doplňky a poznámky. Údaje, které jsou do normy doplněny, jsou označeny písmenem N v čísle článku a tabulky; národní poznámky jsou označeny písmenem N za slovem poznámka. Národní přílohy jsou označeny počínaje písmeny NK, NL, NM atd.
17) ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti – Ochrana před úrazem elektrickým proudem. Tato norma stanoví základní požadavky na ochranná opatření, která je nutné v elektrických instalacích o napětí do 1 000 V provést, aby byla zajištěna ochrana osob před úrazem elektrickým proudem. Je založena na EN 61140, která je základní normou bezpečnosti, jež se uplatňuje na ochranu osob a hospodářských zvířat.

18) ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:2010 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-51: Výběr a stavba elektrických zařízení – Všeobecné předpisy. Tato norma je českou verzí harmonizačního dokumentu HD 60364-5-51:2009. S účinností od 1. dubna 2012 se nahrazuje ČSN 33 2000-5-51 ed. 2 z listopadu 2006, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.