Zopakujme si: šroubováky

Šroubovák je nástroj určený k zašroubování a utahování nebo k povolování a vyšroubování šroubů a vrutů, jejichž hlava je pro to uzpůsobena.

Šroubovák je nástroj určený k zašroubování a utahování nebo k povolování a vyšroubování šroubů a vrutů, jejichž hlava je pro to uzpůsobena.

Skládá se z rukojeti a kovové tyče – čepele, jejími částmi jsou dřík (základní část) a břit, a je v rukojeti dříkem zasazena. Tvarovaný konec čepele – břit – se vkládá do tvarované drážky, prohlubně nebo otvoru v hlavě šroubu.

Rukojeť je upravena pro uchopení dlaní. Bývá nejčastěji z plastu, v minulosti bývaly rukojeti dřevěné.

  
Obr. 1. Klasický šroubovák, Obr. 2. Zámečnický šroubovák

Rozlišujme podle způsobu používání

Používání šroubováku je rozšířená dovednost. Ale známe základní druhy šroubováků, které je užitečné mít ve své výbavě?

–          klasický šroubovák – ocelový dřík šroubováku je povrchově upraven a zasazen do ergonomicky tvarované rukojeti; ta je většinou z plastu, často ze dvou různých druhů plastu (obr. 1),

–          úderový šroubovák – dřík je protažen celou délkou rukojeti, na konci je ploška, na kterou je možné lehce udeřit pro uvolnění zatuhlých spojů; šroubovák nenahrazuje dláto ani sekáč,

–          zámečnický šroubovák – dřík je z šestihranné tyče nebo má před zapuštěním do rukojeti vytvořenou šestihrannou objímku pro nasazení maticového klíče k posílení utahovacího momentu (obr. 2),

–          dlaňový šroubovák – zkrácený na minimální délku pro práci ve stísněných prostorách (obr. 3),

–          T-rukojeť – rukojeť je kolmá na osu otáčení; často se využívá tam, kde je potřeba pohodlně natočit šroub do konkrétní polohy (obr. 4),

–          mikro šroubovák – na konci rukojeti je opěrná ploška, otáčivá podle podélné osy; umožňuje přesně směrovat břit šroubováku a tlačit do záběru; obdobnou konstrukci mají také hodinářské/klenotnické šroubováky – u těch je délka dříku velmi malá v porovnání s délkou rukojeti (obr. 5),

–          elektrikářský šroubovák – dřík je mimo břitu izolovaný zastříknutím do plastu; šroubováky jsou testované na izolační vlastnosti a dovolují uživateli pracovat i na zařízeních pod napětím nebo na obvodech bezprostředně sousedících s „živými“ obvody (obr. 6).

Na rukojeti je zpravidla vyznačena mimo obchodní značky výrobce alespoň základní charakteristika: typ břitu (plochý, Philips, Torx …) a velikost. Typ břitu může být v rámci sortimentu konkrétního výrobce rozlišen například barvou konce rukojeti.

  
Obr. 3. Dlaňový šroubovák, Obr. 4. T-rukojeť

  
Obr. 5. Mikro-šroubovák, Obr. 6. Elektrikářský šroubovák

 

Ruční nářadí podobné šroubovákům

–          klíče pro šrouby s hlavou s vnitřním šestihranem (inbus) – dřík nástroje je z šestihranné tyče,

–          nástrčné klíče na hlavy šroubů s šestihrannou hlavou,

–          fázovka – elektrikářský nástroj na zjišťování přítomnosti síťového napětí má tradičně tvar šroubováku,

–          univerzální držák bitů – nástroj se šroubovákovou rukojetí, dřík je zakončen univerzálním úchytem, do kterého je možné vložit různé bity, obdobné těm, používaným pro elektrické akumulátorové šroubováky.

Pro práce, při nichž je nutné utáhnout nebo povolit velký počet šroubů jsou dostupné elektrické šroubováky. Jde o elektrické ruční nářadí, v současnosti převážně akumulátorové, odvozené od ručních elektrických vrtaček. K elektrickým šroubovákům je dostupný široký sortiment příslušenství. Popis tohoto nářadí ale přesahuje záměr tohoto článku.

 

Základní typy břitů šroubováků

–          plochý (SL) – určený pro hlavy šroubů s jedinou, rovnou drážkou (obr. 7a),

–          křížový Philips (PH) – břit ve tvaru jednoduchého kříže, dosedací plochy kříže jsou klínovité (obr. 7b),

–          křížový Pozidrive (PZ) – břit s mezizářezy, dosedací plochy jsou rovnoběžné (obr. 7c),

–          Torx – břit ve tvaru šesticípé hvězdice (obr. 7d),

–          inbus – břit ve tvaru pravidelného šestiúhelníku (obr. 7e),

–          Tri-wing – tříkřídlý (obr. 7f),

–          Torq-set – čtyřkřídlý (obr. 7g).

(na ilustračních kresbách jsou znázorněny hlavy šroubů)

Obr. 7. Hlavy šroubů

Vyjmenovány jsou jen běžné typy břitů, existuje řada dalších, které se užívají ve specifických oblastech techniky. Současně existují šrouby s hlavou, která umožňuje použití jak plochých, tak křížových šroubováků. Pro univerzální držáky a pro elektrické akumulátorové šroubováky jsou dostupné různé sestavy bitů (obr. 8).

Obr. 8. Sada bitů

 

Výroba šroubováků

V Česku působí jako výrobce šroubováků společnost Narex Bystřice. Přestože šroubovák je na první pohled nekomplikovaný nástroj, jeho výroba zahrnuje několik charakteristických technologických operací. Vychází se z tyčového polotovaru z hlazené oceli, který se zpracovává kováním (obr. 9). Následuje zbroušení břitu (obr. 10) a povrchová ochrana (obr. 11). Připravený polotovar čepele se obstříkne v několika stupních plastem (obr. 12) a vznikne tak rukojeť.

  
Obr. 9. Kování čepele, Obr. 10. Lisování křidélka a lopatky

  
Obr. 11. Polotovary s provedenou povrchovou ochranou, Obr. 12. Rozpracované šroubováky s první částí plastové rukojeti

 

Fázovka

Jednoduché fázovky obsahují sériově zapojený měřicí hrot, malou doutnavku, předřadný rezistor velikosti 820 kΩ až 1 MΩ a kontaktní plošku. Mechanicky je fázovka často konstruována ve tvaru šroubováku (obr. 13). Špička fázovky (čepel šroubováku) zastupuje měřicí hrot a slouží k měření přiložením na zkoušený vodič nebo vložením do zdířky v zásuvce. Druhého konce fázovky je třeba se zlehka dotýkat prstem, elektrický obvod se uzavírá lidským tělem. Je-li vodič pod napětím, doutnavka se rozsvítí. Proud, protékající prstem, je typicky v řádu mikroampér a je pro člověka bezpečný.

Obr. 13. Fázovka

Akumulátorový šroubovák

Jako příklad elektrického akumulátorového šroubováku je zde uveden popis stroje Makita DFS250 (obr. 14).

Obr. 14. Elektrický akumulátorový šroubovák

(Fotografie 1 až 12 poskytla společnost Narex Bystřice, obr. 13 wikipedia.org, obr. 14 Makita)