Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem 13. 2. 2019. V elektronické verzi na webu 11. 3. 2019. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné, signalizační a speciální

Hlavní článek
Perspektivní topologie výkonových měničů
Smart Cities (7. část)

Číslo 1/2019 vyšlo tiskem 4. 2. 2019. V elektronické verzi na webu 5. 3. 2019.

Veletrhy a výstavy
Pozvánka na výstavu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE
Prolight + Sound 2019: pojďte s dobou
Světlo na veletrhu For Arch 2018

Veřejné osvětlení
Světla měst a obcí 2018 – setkání u kulatého stolu

Aktuality

V Praze byla představena publikace Světového energetického výhledu Pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu se v Praze konala prezentace aktuálního…

Temelín investuje 1,5 miliardy a soustředí se na efektivitu provozu Přestože je Temelín nejnovější jadernou lokalitou v Evropě, bude i nadále pokračovat v…

50. konferencia elektrotechnikov Slovenska SEZ-KES Vás pozýva na jubilejnú 50. konferenciu elektrotechnikov Slovenska, ktorá sa…

Do přípravy Národní strategie umělé inteligence se zapojí široká veřejnost Ministerstvo průmyslu a obchodu spustilo konzultaci s odbornou veřejností, firmami i…

Více aktualit

Robotičtí dravci navržení aby odháněli ptáky od letišť, polí a skládek

01.09.2014 | |

Existuje řada způsobů, jak odhánět ptáky od míst jako jsou letiště, farmy či skládky. Nejčastěji to bývají různé typy strašáků nebo poplašných signálů. Nico Nijenhuis vytvořil také jeden takový nástroj – pracuje na robotickém sokolovi, který však bude na nezvané ptáky působit dojmem, že se jedná o skutečného dravce. Doufá, že je jednou bude prodávat správám letišť a provozovatelům skládek pod názvem Clear Flight Solutions. V současnosti se slibnými výsledky testuje dálkově ovládané sokoly a orly. Do konce roku počítá s tím, že bude mít v nabídce plně autonomní roboty.

Vytvořit mechanický model napodobující ptáka se může zdát jednoduché, ale není. To už jen z toho důvodu, že dodnes pořádně nevíme, jak ptáci vlastně létají. Nerozumíme přesně tomu, co se z mechanického hlediska děje během letu s křídly. To, co ptáci se svými křídly provádějí je prostě tak složité, že to nelze jen tak snadno napodobovat.

Nijenhuis si proto musel ujasnit, které prvky letu by se vůbec měl snažit napodobit. Ukázalo se, že to je zejména pružnost křídel. Místo prostého máchání křídly v jednom kloubu se musí křídlo prohýbat v celé své délce s tím, jak se pohybuje vzduchem. Proto mají křídla svou zvláštní konstrukci a čím dále od spojení s tělem jsou, tím více se pěna, z níž jsou vyrobena, stává pružnou. Ve spojení se senzory a stabilizačním softwarem je poměrně přesvědčivé napodobení letu, což je důležité, protože ptáci by prý jinak nereagovali na plašení ..

Tělo roboptáků je z 3D tištěného kompozitního vláknitého materiálu na bázi nylonu barevného přímo již z tiskárny. Ten je lehký a přitom velmi pevný – pták může havarovat v 50 km/h a nic se mu nestane. Nijenhuis se nyní spojil se třemi dalšími studenty a dvěma výzkumnými pracovníky v oboru robotiky a pracují na autonomním systému, který snad dokončí do konce roku. Ten by měl být schopen vytyčit oblast, v níž má robot létat a nebo ji definovat během letu. Stačilo by pak ptáka vyslat do vzduchu a systém by se už postaral o zbytek.

Jedna skládka zaznamenala 75 % procentní pokles ptačích návštěv a ti co přicházejí i přes obletování robodravce jakou maximálně opatrní. Robotický sokol tedy rozhodně funguje. Je zároveň pádnějším argumentem, proč by se měli ptáci držet stranou, než občasný výbuch poplašňáku.

Původní článek na wired.com
Stránky Clear Flight Solutions