Aktuální vydání

Číslo 1/2021 vyšlo tiskem 20. 1. 2021. V elektronické verzi na webu 10. 2. 2021. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Elektroinstalační materiál

Hlavní článek
Univerzální bezdrátové nabíjení elektromobilů

Číslo 6/2020 vyšlo tiskem 14. 12. 2020. V elektronické verzi na webu 18. 12. 2020.

Veletrhy a výstavy
Ohlédnutí za dvacátým druhým ročníkem Designbloku
Soutěž časopisu Světlo na veletrhu FOR ARCH a FOR GARDEN 2020

Architekturní a scénické osvětlení
Světelný design v kostce – Část 48
Světelný design pro show Vivaldianno
Světlík – dílna se světlem a o světle pro děti

Robotičtí dravci navržení aby odháněli ptáky od letišť, polí a skládek

1. 9. 2014 | |

Existuje řada způsobů, jak odhánět ptáky od míst jako jsou letiště, farmy či skládky. Nejčastěji to bývají různé typy strašáků nebo poplašných signálů. Nico Nijenhuis vytvořil také jeden takový nástroj – pracuje na robotickém sokolovi, který však bude na nezvané ptáky působit dojmem, že se jedná o skutečného dravce. Doufá, že je jednou bude prodávat správám letišť a provozovatelům skládek pod názvem Clear Flight Solutions. V současnosti se slibnými výsledky testuje dálkově ovládané sokoly a orly. Do konce roku počítá s tím, že bude mít v nabídce plně autonomní roboty.

Vytvořit mechanický model napodobující ptáka se může zdát jednoduché, ale není. To už jen z toho důvodu, že dodnes pořádně nevíme, jak ptáci vlastně létají. Nerozumíme přesně tomu, co se z mechanického hlediska děje během letu s křídly. To, co ptáci se svými křídly provádějí je prostě tak složité, že to nelze jen tak snadno napodobovat.

Nijenhuis si proto musel ujasnit, které prvky letu by se vůbec měl snažit napodobit. Ukázalo se, že to je zejména pružnost křídel. Místo prostého máchání křídly v jednom kloubu se musí křídlo prohýbat v celé své délce s tím, jak se pohybuje vzduchem. Proto mají křídla svou zvláštní konstrukci a čím dále od spojení s tělem jsou, tím více se pěna, z níž jsou vyrobena, stává pružnou. Ve spojení se senzory a stabilizačním softwarem je poměrně přesvědčivé napodobení letu, což je důležité, protože ptáci by prý jinak nereagovali na plašení ..

Tělo roboptáků je z 3D tištěného kompozitního vláknitého materiálu na bázi nylonu barevného přímo již z tiskárny. Ten je lehký a přitom velmi pevný – pták může havarovat v 50 km/h a nic se mu nestane. Nijenhuis se nyní spojil se třemi dalšími studenty a dvěma výzkumnými pracovníky v oboru robotiky a pracují na autonomním systému, který snad dokončí do konce roku. Ten by měl být schopen vytyčit oblast, v níž má robot létat a nebo ji definovat během letu. Stačilo by pak ptáka vyslat do vzduchu a systém by se už postaral o zbytek.

Jedna skládka zaznamenala 75 % procentní pokles ptačích návštěv a ti co přicházejí i přes obletování robodravce jakou maximálně opatrní. Robotický sokol tedy rozhodně funguje. Je zároveň pádnějším argumentem, proč by se měli ptáci držet stranou, než občasný výbuch poplašňáku.

Původní článek na wired.com
Stránky Clear Flight Solutions