Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2019 vyšlo tiskem 11. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Amper 2019 – 27. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Smart Cities (8. část)

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem 15. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Architekturní a scénické osvětlení
Architekturní osvětlení hradu Bečov nad Teplou
Světelný design v kostce (41)
Analýza světelného obrazu trochu více teoreticky

Denní světlo
Největší chyby v návrhu denního osvětlení budov

Aktuality

Největší větrná elektrárna v Česku pomohla skupině Portiva překonat rekord Energetická divize investiční skupiny Portiva loni dokázala vyrobit nejvíce elektrické…

Světlo v architektuře - 6. ročník specializované výstavy V březnu budou zářit nejen hvězdy, ale i svítidla na výstavě SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE!

Diskuze u kulatého stolu nastínila trendy v oblasti chytrých budov Kulatý stůl uspořádaný Kanceláří Evropského parlamentu ve spolupráci s Aliancí pro…

CANDELA 2019 – 7. ročník konference o veřejném osvětlení Jsou opravdu dominantním zdrojem rušivého světla soustavy veřejného osvětlení jak…

Více aktualit

První let robo-mouchy proběhl s jištěním, ale úspěšně

13.05.2013 | |

V Laboratoři robotiky na Harvardské univerzitě vzlétnul umělý hmyz. Exemplář je veliký jako půl kancelářské sponky a váží asi desetinu gramu.

Práce na robotu s tělem podobným hmyzímu zabrala výzkumníkům z Harvard School of Engineering and Applied Sciences (SEAS) a Wyss Institute for Biologically Inspired Engineering více než deset let.

Průhledná křídla robotu inspirovaného tělesnou stavbou mouchy provedou zhruba 120 máchnutí za vteřinu. Robot představuje naprosto hraniční výkon všech oblastí řídicích technologií. Každou jeho součást bylo třeba vymýšlet navrhnout tak, aby v tomto miniaturním a nesmírně přesném celku mohla pracovat s naprostou dokonalostí. I tak bylo třeba většinu z nich několikrát přepracovávat. Jako příklad můžeme vzít ústrojí, které pohybuje letovými orgány: pohyb křídel v tomto měřítku nemohou zajišťovat elektromotory ... místo nich zde jsou malé piezoelektrické pohony.

Jemné plastové závěsy vložené do těla z karbonových vláken zase slouží jako klouby. Každé z křídel pak v reálném čase řídí samostatný velice jemně vyladěný systém. V tomto měřítku totiž i mírná změna proudění vzduchu může mít značný vliv na dráhu letu a řídicí systém na ni musí reagovat co nejrychleji, aby robot zůstal stabilní.

O zvláštním způsobu práce s materiálem pro stavbu robotu a možných způsobech jeho využití se můžete dočíst ZDE