Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem 7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem 5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Více aktualit

Po stopách Prokopa Diviše

13.10.2015 | Ing. Josef Košťál | časopis Elektro | www.eel.cz

Letos uplyne 250 let od smrti významného českého vzdělance Václava Prokopa Diviše (1698–1765). U příležitosti tohoto jubilea se rozhodlo Městské muzeum Žamberk uspořádat ve spolupráci s vedením města Žamberk celodenní poznávací akci s názvem po stopách Prokopa Diviše.

Společné foto radnice ŽamberkPozvané hosty nejprve přivítali v příjemném prostředí stylové obřadní síně žamberské radnice starosta Jiří Dytrt a ředitel Městského muzea Žamberk Petr Hažmuka. Hosté se zde zapsali do pamětní knihy a obdrželi pamětní list. Po tomto slavnostním úvodu se vydala skupinka hostů na komentovanou procházku městem – po stopách Prokopa Diviše. Průvodcem jim přitom byli ti nejpovolanější – ředitel městského muzea Petr Hažmuka a kurátorka sbírkových fondů muzea Vlaďka Šulcová.

První zastávkou bylo Divišovo divadlo, které se pyšní nejen velmi zdařilou dřevěnou sochou Prokopa Diviše z roku 2010, ale také jednou z replik slavného Divišova bleskosvodu.

Další repliky tohoto „povětrnostního stroje na odsávání blesků z mraků″, jak ho nazval sám vynálezce, lze najít ještě na dvou místech – na kruhovém objezdu, do kterého ústí Divišova ulice a u rodného domku Diviše v Helvíkovicích. Jedna replika je také u Památníku v Příměticích u Znojma, kde Prokop Diviš strávil většinu svého života.

Na své cestě po stopách Prokopa Diviše nemohli účastníci vynechat Městské muzeum Žamberk. Kromě stálých expozic, se kterými se měli hosté možnost seznámit, zde byla také pro ně připravena tematická panelová výstavka o Prokopu Divišovi dokladující jeho život od narození, přes jeho působení v Příměticích až po jeho slavné vynálezy.

Cílovým místem na této cestě za poznáním byl rodný dům Prokopa Diviše, který leží na levém břehu Divoké Orlice v Helvíkovicích na okraji Žamberka. Zde na účastníky čekalo překvapení – sám Prokop Diviš v podání herce žamberského Spolku divadelních ochotníků Diviš, který návštěvníky přivítal jménem slavného vynálezce a stručně je informoval o jeho životě.

V Divišově domku se nachází stálá expozice, která dokumentuje jeho život a dílo. K vidění jsou zde mj. také elektrické přístroje – leidenská láhev (předchůdce kondenzátoru), stroj na výrobu statické elektřiny a další přístroje a nástroje, které Diviš používal při svých pokusech, ale také k léčebným účelům.

Město Žamberk a obec Helvíkovice, které letos slaví tři další výročí, a to 650 let od první zaznamenané zmínky o Žamberku, 40 let od sloučení těchto dvou obcí a 25 let od jejich opětovném odloučení, byly v tuto první říjnovou sobotu (3. října 2015) prozářeny aurou Divišova génia, která se částečně přenesla i na účastníky této skvěle připravené vzpomínkové akce. Je vždy dobré si připomínat naše slavné velikány, mezi které Václav Prokop Diviš bezesporu patří.

(Kl)

 

Prokop Diviš

* 26. 3. 1698 Helvíkovice u Žamberka
† 21. 12. 1765 Přímětice u Znojma

Český přírodovědec a vynálezce, vlastním jménem Václav Divíšek, se narodil v malé zemědělské usedlosti na okraji Žamberka – v Helvíkovicích – manželům Anně a Janovi Divíškovým. Žil zde se svými sourozenci do roku 1714, kdy zemřel jeho otec a nevelké hospodářství převzal jeho starší bratr Jan.

Prokop Diviš studoval v období let 1716 až 1719 na jezuitské latinské škole ve Znojmě. V roce 1720 vstoupil do kláštera řádu premonstrátů v Louce u Znojma, kde dostal své řádové jméno Prokop Diviš. Roku 1726 byl vysvěcen na kněze a stal se zároveň učitelem přírodních věd. V období let 1729 až 1735 na téže klášterní škole vyučoval filozofii a teologii. Roku 1733 byl v Salzburgu promován na doktora teologie a v Olomouci na doktora filozofie. V témže roce se stal podpřevorem louckého kláštera a od roku 1736 převzal správu farnosti v Příměticích u Znojma, kde víceméně setrval až do konce svého života.

Prokop Diviš se nejprve zabýval hydrotechnickými pracemi a v létech 1742 až 1744 postavil několik vodovodů. Jeho hudební období vyvrcholilo stavbou originálního skříňového nástroje s kovovými strunami, tzv. denisdoru (Denis d‘Or, Zlatý Diviš), bezpečně doloženého k roku 1753. Tento hudební nástroj, který byl mj. napájen také elektrickým proudem z leidenských lahví, uměl napodobit mnoho jiných dobových nástrojů, dokonce údajně i lidský hlas (ztratil se v roce 1777 ve Vídni).

Po roce 1748 se rozvinuly Divišovy experimenty s elektřinou. Používal při nich třecí (statickou) elektřinu a leidenské láhve vlastní výroby a byl schopen zdařile pracovat se základními elektrostatickými jevy. Měl rovněž příležitost demonstrovat je i císařskému dvoru ve Vídni. 15. června 1754 vztyčil svůj pověstný „povětrnostní stroj na odsávání blesků“. Jeho základem byl železný kříž položený horizontálně na stožáru vysokém nejprve 15 m, později 41,5 m, jehož konce byly pravoúhle překříženy kratšími železnými tyčemi. Na takto vzniklých dvanácti zakončeních bylo osazeno dvanáct kovových krabic s železnými pilinami, jimiž prostupovalo na 400 ostrých kovových hrotů. Celá tato soustava byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy. Jeho hromosvod byl zničen roku 1760 místními rolníky, kteří v jeho stroji viděli příčinu nastalého velkého sucha. Americký vědec a státník Benjamin Franklin postavil svůj tyčový uzemněný bleskosvod jednodušší konstrukce ve Filadelfii až v roce 1760, tedy šest let po Divišovi. Diviš přišel sice se svým bleskosvodem dříve než Franklin, ale na rozdíl od Franklina si ho nenechal patentovat, čímž přišel o světové prvenství tohoto vynálezu.

Prokop Diviš také zkoumal také účinky elektřiny na živé organismy. Pozoroval blahodárný vliv elektřiny na léčení různých forem ochrnutí, revmatismu a svalových křečí a zabýval se intenzívně elektroléčbou.