Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2019 vyšlo tiskem 11. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Amper 2019 – 27. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Smart Cities (8. část)

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem 15. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Architekturní a scénické osvětlení
Architekturní osvětlení hradu Bečov nad Teplou
Světelný design v kostce – Část 41
Analýza světelného obrazu trochu více teoreticky

Denní světlo
Největší chyby v návrhu denního osvětlení budov

Aktuality

Největší větrná elektrárna v Česku pomohla skupině Portiva překonat rekord Energetická divize investiční skupiny Portiva loni dokázala vyrobit nejvíce elektrické…

Světlo v architektuře - 6. ročník specializované výstavy V březnu budou zářit nejen hvězdy, ale i svítidla na výstavě SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE!

Diskuze u kulatého stolu nastínila trendy v oblasti chytrých budov Kulatý stůl uspořádaný Kanceláří Evropského parlamentu ve spolupráci s Aliancí pro…

CANDELA 2019 – 7. ročník konference o veřejném osvětlení Jsou opravdu dominantním zdrojem rušivého světla soustavy veřejného osvětlení jak…

Více aktualit

Na MIT vytvořili robotické kostky, které se samy pohybují, spojují a skládají do libovolných tvarů

22.10.2013 | |

Pohyb kostek umožňuje setrvačník, který se roztočí až na 20 000 otáček za minutu a pak se náhle zastaví, čímž dojde k nahromadění kinetické energie. Robotické kostky se tak dokáží posunovat, převracet a v některých případech dokonce i skákat. V současnosti je to možné jen podle jedné osy, ale výzkumíci na MIT by rádi časem do svých kostek přidali další dva setrvačníky a tak umožnili jejich pohyb prakticky jakýmkoliv směrem.

Kostky se mohou navzájem také spojovat – pohromadě je udrží elektropermanentní magnety, které také umožňují jejich otáčení okolo hran. Možnost spojování je selektivní a díky třem možným směrům jeho řízení jsou možnosti pohybu značně široké.

Výzkumníci nyní pracují na tom, aby stovka takovýchto kostek rozmístěných například po podlaze místnosti, byla schopna navzájem se identifikovat, následně spojit a transformovat například do židle, stolu nebo jiného libovolného předmětu. Kosteky nebo podobní roboti by mohli být v budoucnu využíváni jako nosiče diagnostických nebo servisních zařízení, schopné vstupovat a pohybovat se po špatně přístupných nebo nebezpečných prostorách.

Bližší informace na web.mit.edu