Aktuální vydání

Číslo 7/2020 vyšlo tiskem 24. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 24. 7. 2020. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika

Hlavní článek
Nové technologie trakčního napájení 25 kV/50 Hz (2. část)

Číslo 3/2020 vyšlo tiskem 8. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 8. 7. 2020.

Činnost odborných organizací
Oznam: LUMEN V4 2020 je zrušený
Co je nového v CIE, duben 2020

Příslušenství osvětlovacích soustav
Foxtrot jako „Master Control“ v Hotelu Breukelen
Regulátory osvětlení – řízení osvětlení na konstantní úroveň

Malý průvodce džunglí slovesných tvarů (22)

28. 2. 2020 | PhDr. Věra Vlková, CSc., ČAS | www.agentura-cas.cz

Trpný rod v češtině – způsoby a záludnosti jeho použití

Když se začne mluvit o mluvnickém (gramatickém) rodě, obvykle se nám primárně vybaví rod podstatných a přídavných jmen, tj. rod jmenný, a spolu s tím rod mužský, ženský a střední. Ten může být buď přirozený (zpravidla se týká jmen osob a zvířat), anebo je založen na formálním zakončení jména (zpravidla se týká jmen předmětů a jevů). Ten ovšem nemá se slovesy nic společného.

Vedle toho ale existuje ještě také rod slovesný, který představuje zcela jinou kategorii. Slovesný rod vyjadřuje vztah slovesného děje k podmětu. Pro tento vztah je nejdůležitější, v jakém vztahu je činitel neboli původce slovesného děje (agens) k podmětu. V české mluvnické soustavě lze tento poměr vyjádřit dvojím způsobem – jednak jako rod činný (aktivum) a jednak jako rod trpný (pasivum).

Rod činný

vyjadřuje činnost, kterou koná větný podmět. To znamená, že podmět zde vystupuje jako aktivní původce slovesného děje (tj. činnosti vyjádřené slovesem) – např. vedení (podmět) odborů vyhlásilo stávku; město dobyli Švédové (podmět); odpovědný zástupce (podmět) podepsal protokol; soud (podmět) navrhl kompenzaci; výbuch (podmět) poškodil panelový dům; ochranu osobních dat garantuje zákon (podmět); Litvínov (podmět) porazil Kladno.

Rod trpný

vyjadřuje děj, jehož původcem není větný podmět, ale někdo jiný, popř. děj, jehož původce není vůbec vyjádřen – např. stávka byla vyhlášena; město bylo dobyto; protokol byl podepsán; byla navržena kompenzace; byl poškozen panelový dům; je garantována ochrana osobních dat; Kladno bylo poraženo; noviny jsou vydávány; noviny se vydávají; stroje byly vyrobeny; stroje se vyrábějí; expozice je otevřena denně; expozice se otvírá ve čtvrtek… Jestliže se v trpném rodě původce děje vyjadřuje, bývá to zpravidla pouze u tzv. opisného tvaru pasivního, který je tvořen spojením tvarů slovesa být s trpným příčestím.

Původce děje tu bývá vyjádřen buď sedmým pádem podstatného jména, anebo pádem předložkovým (obvykle vazbou „od někoho“ – to se však týká pouze osobního původce děje) – např. stávka byla vyhlášena vedením odborů; město bylo dobyto Švédy; soudem byla navržena kompenzaceochrana osobních dat je garantována zákonem; Kladno bylo poraženo Litvínovem; panelový dům byl poškozen výbuchem; protokol byl podepsán odpovědným zástupcem // protokol byl podepsán od odpovědného zástupce; byl potrestán otcem // byl potrestán od otce; bude informován vedoucím // bude informován od vedoucího.

Ne všechna česká slovesa mohou vyjadřovat jak rod činný, tak také rod trpný. Obojí rod vyjadřují zpravidla jen tzv. slovesa předmětová, to znamená slovesa, která vyžadují doplnění předmětem (tato slovesa se většinou pojí se 4. pádem podstatného jména). Proto také jen tato slovesa mají pravidelně rod trpný a disponují pro něj také zvláštními tvary, které jsou označovány jako trpné neboli pasivní – tj. např. podepsat protokol – protokol byl podepsán; předložit stanovisko – stanovisko bude předloženo; vydávat časopis – časopis je vydáván. Předmětová slovesa jsou svou povahou převážně akční, tj. vyjadřují nějakou činnost nebo akci. Patří mezi ně však také slovesa vztahová, která nevyjadřují činnost, ale vztahy – např. vztah přivlastňovací, hnutí mysli apod. (mít, chtít…). Vztahová slovesa trpný rod netvoří.

Slovesa bezpředmětová, tj. slovesa, která doplnění předmětem nepotřebují nebo na nichž předmět záviset nemůže (např. jít, spát, žít, stárnout), mají pouze tvary rodu činného. Jsou tedy vlastně bezrodová, většinou však bývají chápána a označována jako činná.

V češtině se trpný rod vyjadřuje dvojím způsobem:

1. Tvary opisnými neboli opisným pasivem. Jde o tvary složené z tvarů slovesa být/bývat a příčestí trpného – např. je pronásledován, byl pronásledován, bude pronásledován, býval pronásledován; je přijata, byla upozorněna, bude pozvána, bývala často trestána; vybavení je připraveno, usnesení je zpracováno, obilí je vymláceno; bylo to navrženo, nebude to splněno, jsou informováni, bývali zváni… Tyto tvary vystupují jako vlastní pasivní tvary slovesné.

2. Tvary zvratnými neboli zvratným pasivem. Jde o tvary složené z činného tvaru slovesa spojeného se zvratným zájmenem se – např. přijme se pokladní; dosáhne se cíle; obědy se vydávají; zařízení se nepoužívá; budova se bude rekonstruovat; neposkytují se žádné informace; začalo se s opravami; se ztrátami se nepočítalo; vypracoval se nový návrh; pěstuje se tam kukuřice… Primární funkcí těchto tvarů je určité zobecnění, popř. potlačení nebo anonymizace činitele děje.

Existují sice případy, kdy máme možnost celkem rovnocenného výběru mezi oběma způsoby vyjádření trpného rodu, ty však nejsou příliš časté. Z větší části bývá naše volba něčím omezena, protože mezi opisným a zvratným pasivem jsou rozdíly jednak významové a jednak také stylové. A ty více či méně důrazně volají po použití pouze jedné z obou možností. Některé z těchto rozdílů se ale v průběhu času poněkud stírají a dnešní uživatel jazyka je už mnohdy ani příliš nevnímá, není schopen vnímat nebo není ochoten věnovat čas a energii tomu, aby po nich pátral.

Výhradně opisné pasivum

se dnes užívá tam, kde jde z významového hlediska o skutečnou trpnost. To znamená tam, kde je podmět skutečně schopen přijímat uvedenou činnost a podrobovat se jí – tedy např. být chválen, být jmenován, být odměněn, být odškodněn, být potrestán, být souzen, být kritizován, být napomínán… Svým způsobem tedy jde o vyjadřování určitého stavu.

V opisném pasivním tvaru proniká význam stavu jako výsledku činnosti natolik silně, že v některých případech tato forma už ani není považována za pasivum, ale za vyjádření stavu, za označení přítomného výsledku minulého děje – tj. např. obilí je vymláceno (pasivum) // obilí je vymlácené (stav, výsledek činnosti); podobně též stroj je poškozen // stroj je poškozený; okno je otevřeno // okno je otevřené; oblek je vyžehlen // oblek je vyžehlený apod. Nelze se však domnívat, že oba způsoby vyjádření jsou obecně zaměnitelné, že mezi nimi lze ve všech kontextech a za všech okolností svobodně volit. Rozhodujícím kritériem je – nebo spíš by mělo být – vždy hledisko významové. Volba náležitého tvaru je tak záležitostí širšího kontextu, popř. též úhlu pohledu a subjektivní interpretace.

Vlivem významové blízkosti některých způsobů vyjádření dochází v současné jazykové praxi stále častěji k neadekvátnímu uplatňování slovesných tvarů. To s sebou obvykle nese více či méně závažné důsledky významové. Nejvýraznější je právě záměna pasiva a vyjádření stavu. Nezřídka k tomu dochází také vlivem nespisovných tvarů z mluveného jazyka. Srov. např.:

Uhrazení účastnického poplatku je nutné při prezenci doložit. (Správně: je nutno doložit; jiné je obecnější stavové vyjádření: uhrazení účastnického poplatku je (není) nutné // nutné je uhrazení účastnického poplatku.)

Konec pásma musí být opatřený navíječkou. (Správně: musí být opatřen navíječkou; jiné je přívlastkové užití: konec pásma opatřený navíječkou.)

Tyto míry jsou určené pro měření délek větších, než je jmenovitá délka. (Správně: jsou určeny pro měření délek; jiné je např. v příloze jsou uvedeny míry určené pro měření délek…)

Úhel musí být rovný výše uvedené hodnotě. (Správně: musí být roven, musí se rovnat; jiné je např. vzdálenost rovná výšce; terén je rovný, nikoliv svažitý.)

Tato část traktoru je schopná unést hmotnost vozidla při jeho převrácení. (Správně: je schopna unést; jiné je např. část traktoru schopná unést hmotnost vozidla apod.)

Deformace byla pozorovaná prostým okem. (Správně: byla pozorována; jiné je přívlastkové užití deformace pozorovaná prostým okem.)

Někdy přitom může mít tvarový přehmat za následek výrazné posunutí významu. Přesto nás současná média podobnými typy zahrnují stále častěji a vytvářejí tak nesprávné vzory, které se promítají i do oficiálních sdělení, dokumentů a publikací; srov. např.:

byl unesený piráty (= byl jimi nadšený, okouzlený) namísto byl unesen piráty (= byl jimi násilím odvlečen);

byly tam rozložené (= byly v rozkladu) nepřátelské divize namísto byly tam rozloženy (= byly rozmístěny) nepřátelské divize;

byl ve vězení otrávený (= byl znechucený) namísto byl ve vězení otráven (= byl usmrcen jedem);

pobočka byla zřízená (= byla poškozená; ve špatném stavu) namísto byla zřízena (= byla vybudována, založena).

Výhradně zvratné pasivum

se užívá v ustálených spojeních, jako např. prodá se, vymění se, zvyšuje se, snižuje se, zlepšuje se, zhoršuje se… Touto formou lze zpravidla vyjadřovat trpný rod jen při věcném podmětu (tj. např. ceny se zvyšují, kvalita se zhoršuje, okna se myjí, tiskopisy se vydávají, dům se staví, zboží se prodává…). Naproti tomu u osobního podmětu zvratná podoba označuje spíše děj, který se vrací zpět k podmětu (myji se, učím se, trápím se…). Proto se ve spojení s osobním podmětem zvratné pasivum zpravidla nepoužívá. Výjimkou jsou jen případy, kdy je vyloučeno jakékoliv nedorozumění. Většinou přitom jde jen o slovesné tvary omezené na 3. osobu jednotného a množného čísla – např. hledá se obchodní zástupce; přijmou se pracovníci na úklid kanceláří; všichni kandidáti se schvalují

Zvratné pasivum bývá rovněž časté ve spojení s podmiňovacím způsobem (kondicionálem) – např. kdyby se příprava výroby zlepšila, nebylo by nutno se těmito záležitostmi zabývat; vedení závodu požaduje, aby se zastaralá metodika zrušila

Na co si dávat pozor

Opisné pasivum se používá tehdy, jestliže je (nebo musí být) vyjádřen původce činnosti nebo děje – např. příspěvek musí být autorem podepsán; odchylky od projektu musí být schváleny vedením. Naproti tomu zvratné pasivum ve spojení s původcem činnosti nebo děje užívat nelze. Proto bychom se měli vyhýbat výrokům typu:
– V 16. století se město znovu přestavělo, zejména italskými staviteli.
– Zápis o výsledku zkoušky se podepsal všemi pracovníky.
– Bezpečnosti práce se vedením nevěnovala dostatečná pozornost.

Na místě je zde pasivum opisné nebo také činný rod:
– V 16. století bylo město znovu přestavěno, zejména italskými staviteli. – Zápis o výsledku zkoušky byl podepsán všemi pracovníky. // Zápis o výsledku zkoušky byl podepsán od všech pracovníků. // Zápis o výsledku zkoušky podepsali všichni pracovníci.
– Bezpečnosti práce nebyla vedením věnována dostatečná pozornost. // Bezpečnosti práce nebyla ze strany vedení věnována dostatečná pozornost. // Bezpečnosti práce nevěnovalo vedení dostatečnou pozornost.

Zvratné pasivum má svou nezaměnitelnou funkci především tam, kde je kladen důraz na činnost samu a původce děje není vyjádřen, protože na něm nezáleží nebo není znám – např. knihy se tisknou, prodávají, půjčují; domy se bourají, opravují, stavějí; výloha se upravuje, cesta se v zimním období neudržuje… Výraznější dějové zaměření zvratného pasiva způsobuje, že vyjádření je živější, dynamičtější a svým celkovým charakterem se více blíží k vyjadřování aktivnímu (tj. k rodu činnému). Z hlediska vyjadřování dynamičnosti děje (a spolu s tím i čtivosti) se tedy na obou krajních pólech pohybují opisné pasivum (jako nejstatičtější) a aktivum (jako nejdynamičtější) a mezi nimi pak figuruje pasivum zvratné.

Užívání zvratného pasiva je však do jisté míry omezeno tím, že nebývá vždycky jednoznačné, že nelze zcela jasně a nepochybně identifikovat původce děje. Významové a stylové rozdíly si nejlépe uvědomíme tehdy, postavíme-li vedle sebe pasivní vyjádření zvratné a opisné, popř. ještě také vyjádření aktivní:

Pokládá se za jednoho z nejlepších (sám sebe?; jinak?). × Je pokládán za jednoho z nejlepších. × Pokládají ho za jednoho z nejlepších. 
– Při zásahu se zranili 2 policisté (sami sebe?, navzájem?; jinak?). × Při zásahu byli zraněni dva policisté.
– V azylovém táboře se zřejmě mučili uprchlíci (sami sebe?, navzájem?; jinak?). × V azylovém táboře byli zřejmě mučeni uprchlíci. × V azylovém táboře zřejmě mučili uprchlíky.
– Na jeho místo se zvolí nový poslanec (sám sebe?; jinak?). × Na jeho místo bude zvolen nový poslanec. × Na jeho místo zvolí nového poslance.
– Obžalovaný se s největší pravděpodobností osvobodí (sám sebe?; jinak?). × Obžalovaný bude s největší pravděpodobností osvobozen. × Obžalovaného s největší pravděpodobností osvobodí.
– Tiskový mluvčí se ustanoví do konce měsíce (sám sebe?; jinak?). × Tiskový mluvčí bude ustanoven do konce měsíce. × Tiskového mluvčího ustanoví do konce měsíce.

Pasivnímu vyjadřování se obvykle dává přednost tam, kde se autor snaží dát svému sdělení pečeť oficiálnosti a závažnosti, nebo také tam, kde se z nějakých důvodů snaží vyhnout konkretizaci, adresnosti a uchyluje se k anonymnímu vyjadřování. Někdy ovšem natolik, že se text neúměrně zatěžuje a ztrácí na přehlednosti a jasnosti a spolu s tím i na čtivosti. Současně se také nezřídka setkáváme s tím, že anonymizace hraničí s alibismem a uhýbáním před odpovědností natolik těsně, že lze jen obtížně rozlišit, o kterou z obou variant se jedná – srov. mělo by se to zajistit; mělo se to včas rozhodnout; mělo se to projednat předem; mohlo se to zajistit; to se mělo připomínkovat v předchozí etapě; nemělo se to zamítnout; nemělo se to dělat

Pasivum v překladu

Samostatnou kapitolu představuje pasivum v textech překladových. Tam se v příliš mnoha případech příliš mechanicky přejímá způsob vyjádření používaný v jazyce zdrojového textu. V současné době se tu nejčastěji projevuje vliv angličtiny a spolu s ní také němčiny, které jako germánské jazyky, tedy jazyky zcela jiného typu, disponují značně odlišnými gramatickými prostředky a z mnoha důvodů nakládají s pasivem jiným způsobem. Frekvence pasiva je v nich obecně mnohem vyšší, než by mohlo být únosné v češtině. Pokud jde o řešení slovesného rodu, nelze proto při překladu mechanicky zachovávat poměr 1:1, ale je třeba vycházet z jazykových a stylových pravidel a požadavků fungujících v češtině. Zdaleka ne vždy je tu zapotřebí používat pasivní konstrukce.

Neměli bychom zapomínat ani na to, že čeština má pro vyjadřování pasiva k dispozici dva způsoby. Není proto znakem dobrého překladatele a stylisty, jestliže automaticky přiřazuje všem pasivním konstrukcím použitým ve zdrojovém textu jako ekvivalent pouze pasivum opisné a vytváří konstrukce jako: bylo tam bojováno; je tam chozeno; bylo se ho tázáno; je o tom jednáno; bude o tom uvažováno; o tom nebylo s nikým mluveno; o problému bylo hovořeno od zplnomocněného zástupce; od všech na to bylo kladně reagováno; bylo dospěno k závěru…, které jsou zbytečně násilné a zřetelně nečeské.

Neosobní vyjadřování

Významově podobné zvratnému pasivu je tzv. pasivum neosobní, kde se slovesný tvar používá samostatně, bez spojení s podmětem, tj. neosobně. Neosobní pasivum může být jak zvratné, tak opisné – např. říká se, zjišťuje se; bylo oznámeno, cíle bylo dosaženo, s ničím nebylo hnuto… V takovýchto případech je důraz položen na činnost, nikoliv na původce děje.

Neosobní pasivum se běžně uplatňuje například při odkazování v textu, zejména administrativním a odborném: jak (už) bylo oznámeno // řečeno // uvedeno // zmíněno; jak bude (ještě) doloženo // uvedeno // vysvětleno; (jak) bylo dokázáno // naznačeno // prokázáno // řečeno // sděleno // ukázáno // uvedeno // stanoveno // zjištěno… Bezesporu jde o vyjadřování plně adekvátní a funkční, proti němuž v zásadě nelze nic namítat. Měli bychom však také vědět, že všeho moc škodí a že to není jen jediná možná forma neosobního vyjadřování. Jestliže skutečně trváme na neosobnosti a anonymizaci, můžeme vedle toho použít například také činný rod se slovesem v první osobě množného čísla (tzv. autorský plurál), který rovněž plní anonymizační funkci: jak už jsme uvedli; jak jsme řekli; jak jsme se zmínili dříve; jak ještě uvedeme; jak jsme zjistili; jak jsme prokázali výše… Stejně dobře lze ovšem použít i vyjádření osobní (činný rod se slovesem v první osobě čísla jednotného): jak už jsem uvedl(a); jak jsem řekl(a); jak jsem se zmínil( a) dříve; jak ještě uvedu

Uplatňování neosobního způsobu vyjadřování je v současné češtině mnohem rozšířenější, než je akceptovatelné, a překračuje hranice gramatických i významových tolerancí. Přehnaná snaha o anonymizaci a neosobnost hraničící s alibismem a nezřídka také úsilí o zdůraznění oficiálnosti a závažnosti projevu vede k tomu, že se pasivních tvarů viditelně nadužívá a zneužívá. Obraty typu bylo o tom hovořeno; bylo o tom diskutováno; bylo se tázáno; nebylo mi porozuměno; bylo se zeptáno; bylo se zmíněno; některými lidmi se uvádí; bude na tom pracováno; je/bylo předpokládáno; může být uvažováno… jsou stále častější a populárnější. Je však třeba vytrvale zdůrazňovat, že jsou silně nevhodné v jakémkoliv typu komunikace a navíc k tomu ještě také škodlivé coby vzory k následování pro další uživatele jazyka. Mnohem příhodnější by ve většině případů bylo užití zvratného pasiva namísto opisného (hovořilo se, diskutovalo se) nebo rodu činného (hovořili, diskutovali, tázali se, zeptali se, zmínili se, neporozuměli mi), aniž by přitom neosobnost vyjádření byla oslabena.

Jakékoliv potřeby směřující k neosobnosti, objektivitě a oficiálnosti vyjádření, ať už skutečné, či domnělé, nás neopravňují k tomu, abychom produkovali konstrukce jako:

– O problematice bylo hovořeno od všech zastupitelů.
– Od 40 pracovníků bylo zameškáno 2 500 hodin.
– O těchto nebezpečích nebylo od odpovědných činitelů uvažováno.
– S informací se nakládá od příslušných správních úřadů jako s důvěrnou.
– Zúčastní se všichni kandidáti, kteří budou vyjednáváni za ČR.
– Hodnocení se může provést jinými subjekty.
– Řešení problému se bylo věnováno pouze některými členy pracovního kolektivu.
– Čtenáři se naléhavě žádají, aby knihy chovali v čistotě.
– Vyzýváte se, abyste dlužnou částku zaplatil do 3 dnů.
– Bylo mě na to často upozorňováno.
– Žádali jsme o to, ale nebylo nás vyslyšeno.
– U jednoho z nezletilých bylo nadýcháno přes 2 promile.
– Vůči tomu nebyly vysloveny u nikoho námitky.
– Na Vámi mně položenou otázku nemohu odpovědět.
– Upozorňuji cestující, že konzumace potravin není ve vozidle dovolena a v případě neuposlechnutí bude vystoupeno. (hlášení v tramvaji s velmi svérázným puncem oficiálnosti)

Závěr
Názory na užívání pasivních konstrukcí v češtině prodělaly v průběhu jazykového vývoje mnoho zvratů. Na jedné straně byly a leckdy dosud bývají odmítány jako nečeské, jako negativní prvek přenášený z němčiny, angličtiny, popř. z dalších cizích zdrojů. Na druhé straně bývají pro svou zobecňující funkci přeceňovány a zejména ve stylu administrativním a odborném používány a mnohdy také preferovány v míře, která není jejich skutečnému funkčnímu uplatnění adekvátní. Ani jeden z obou extrémů přitom není na místě. Pasivum má v češtině své trvalé místo a plní tu své nezastupitelné funkce. Jde jen o to, abychom je v souladu s těmito funkcemi také používali, abychom si z prostředků, které nám současný spisovný jazyk pro vyjádření daného významu a funkce dává k dispozici, vždy uměli vybrat ten gramaticky i stylově nejvhodnější. A také o to, aby nás touha po zdůraznění vlastní důležitosti nevháněla do pastí zbytečně komplikovaných, neobratných a těžkopádných jazykových konstrukcí.

(pokračování)


Vyšlo v časopise Elektro č. 2/2020 na straně 61.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde