Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2019 vyšlo tiskem 11. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Amper 2019 – 27. mezinárodní elektrotechnický veletrh

Hlavní článek
Smart Cities (8. část)

Číslo 2/2019 vyšlo tiskem 15. 3. 2019. V elektronické verzi na webu ihned.

Architekturní a scénické osvětlení
Architekturní osvětlení hradu Bečov nad Teplou
Světelný design v kostce (41)
Analýza světelného obrazu trochu více teoreticky

Denní světlo
Největší chyby v návrhu denního osvětlení budov

Aktuality

Největší větrná elektrárna v Česku pomohla skupině Portiva překonat rekord Energetická divize investiční skupiny Portiva loni dokázala vyrobit nejvíce elektrické…

Světlo v architektuře - 6. ročník specializované výstavy V březnu budou zářit nejen hvězdy, ale i svítidla na výstavě SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE!

Diskuze u kulatého stolu nastínila trendy v oblasti chytrých budov Kulatý stůl uspořádaný Kanceláří Evropského parlamentu ve spolupráci s Aliancí pro…

CANDELA 2019 – 7. ročník konference o veřejném osvětlení Jsou opravdu dominantním zdrojem rušivého světla soustavy veřejného osvětlení jak…

Více aktualit

Malí roboti tvoří překvapivě komplexní útvary

03.08.2015 | Harvard University | www.eecs.harvard.edu

Je známo, že organismy v přírodě umí velmi dobře spolupracovat a tvořit překvapivě složité útvary - od jednobuněčných organismů až po složité stavby, jaké vytvářejí z hlíny termiti.

Výzkumníci na poli robotiky se inspirovali touto kolektivní inteligencí a vytvořili umělé systémy, které napodobují chování jedinců utvářejících velké celky. Výsledkem jsou roboti o velikosti mince, jejichž předlohou bylo chování mravenců, včel či buněk. Tyto organismy spolupracují jako jednotlivci, ale společně dokáží vytvořit obrovské spolky.

Od koncepčního návrhu na papíře, či v dnešní moderní době spíše v počítači, k realiě v podobě skutečných robotů, je dlouhá cesta. Při stavbě systémů, které by měly schopnost tvořit složité formace, vyvstává otázka, jak roboty koncipovat nejen z hlediska programovacího jazyka ale i vlastního designu. Už jen naprogramování algoritmu, který by byl shcopen kontrolovat stovky či tisíce robotů je velkou výzvou. Z důvodů finanční a časové náročnosti a s ohledem na složitost úkolu, tak prozatím roboti operují v režimu simulace či ve skupinkách do 10 robotů.

Malí roboti tvoří složité útvary

Kiloboti, jak jsou tito malincí roboti trefně nazývání, se skládají z 1024 prvků a jsou navrženi tak, aby je zvládl ovládat jeden člověk a mohl tak sám experimentovat s kolektivním chováním velkého počtu samosprávných systémů. Každý robot disponuje základní způsobilostí potřebnou ke správnému fungování (programovatelné nastavení, základní pohyby a komunikační zařízení), ale je vyroben z levných součástek a z velké části je vyroben automatizovaným procesem. K tomu všemu je systém navržen tak, aby jej mohl ovládat jeden člověk. Ovládat nejen jednoho robota, ale kompletní sestavu. Napomoci tomu má jednoduché programování, možnost zapnutí a vypnutí a nabíjení všech robotů. Cílem výzkumníků je zpřístupnit experimentální výzkum kolektivního chování a rozšířit jej pro potřeby hlubšího poznání chování jednotlivců ve skupině a vytvořit algoritmy potřebné pro správné fungování těchto skupin.

Celý článek na stránkách Harvard University

Image Credit: Harvard University

-jk-