Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Číslo 6/2017 vyšlo tiskem 11. 12. 2017. V elektronické verzi na webu bude 11. 1. 2018.

Světelnětechnická zařízení
Osvětlení univerzitní budovy Centrale Supélec v Saclay ve Francii
Světlo pro naši budoucnost

Denní světlo
Použití a posuzování světlovodů Solatube®

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Inženýři z MIT vyrobili nejlehčí a nejtenčí solární článek na světě

02.03.2016 | MIT News | news.mit.edu

Představte si solární článek tak tenký a lehký, že může být umístěn téměř na jakýkoliv povrch, včetně oblečení, chytrého telefonu nebo dokonce listu papíru či heliového balónku.

Výzkumníci z MIT nedávno představili právě takovou technologii - nejtenčí a nejlehčí solární článek, který byl kdy vyroben. I když jeho využití v praxi může trvat několik let, laboratorní testy ukazují nový přístup k výrobě solárních článků, které by mohly pomoci rozvoji příští generace elektronických zařízení.

Nejlehčí solární článek na světě

Klíčem k výrobě nových článků je spojení celého procesu výroby solárního článku, podkladu a ochranné vrstvy do jediného celku. S podkladovou vrstvou se díky výrobnímu procesu probíhajícímu ve vakuu nemusí manipulovat a minimalizuje se tím vystavení materiálu prachu a dalším kontaminujícím látkám, které by mohly způsobit nižší výkonnost článku.

Při prvním pokusu použil tým inženýrů dnes běžně používaný ohebný polymer zvaný parylen pro podklad i ochrannou vrstvu a organický materiál zvaný DBP jako primární vrstvu absorbující světlo. Parylen je komerčně dostupný plastový nátěr, který se používá k ochraně implantovaných bioelektronických zařízení a tištěných obvodových desek před vlivem prostředí. Celý výrobní proces se odehrává ve vakuové komoře při pokojové teplotě a bez použití rozpouštědel, na rozdíl od výrobních postupů běžných solárních článků, při kterých je vyžadována vysoká teplota a chemikálie. V tomto případě se podklad a solární článek spojí pomocí speciální techniky s použitím páry.

Celý článek na MIT News

Image Credit: MIT

-jk-