Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem 5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Více aktualit

Holografické displaye možná již brzy v chytrých telefonech

15.08.2014 | |

Pohled na stereoskopický 3-D display vyžaduje jistý zácvik. Když se díváte na skutečné předměty, mozek očekává, že oblast, kam oko zaostřilo odpovídá prostoru, kde je umístěn skutečný předmět. Abyste však viděli stereoskopický 3D předmět, je každému oku předložen jiný obraz, oči se sice dívají na něj, ale vidění ostří až v místě někde za ním, kde mozek očekává že je předmět umístěn. To může být - zejména ze začátku - poměrně náročné.

Hologramy mají oproti stereoskopii tu výhodu, že promítají světlo přesně tam, kam se zaměřuje zrak. Světelné paprsky zasáhnou oko stejně, jako kdyby přicházely ze skutečného předmětu v prostoru. Hologramy navíc fungují ze všech úhlů pohledu, a k jejich prohlížení nepotřebujete žádné speciální brýle. Doteď byl tento typ displayů velmi složitou záležitostí, která vyžadovala velké projektory a obrazovky. Nyní ale společnost Ostendo představilo produkt, který je příslibem, že holografické displaye – (správně by měly být nazývány jako „displaye se světelným polem“, budou do několika let dostupné i v kapesních zařízeních jako jsou mobilní telefony.

Na výstavě akci Display Week v červnu Ostendo předvedlo výsledek své devítileté práce – řadu osmi QPI (Quantum Photonic Imager) chipů zapojených do společné sítě. Z ní se promítaly tři zelené otáčející se kostky – každá na jiné prostorové úrovni. Téměř každý display vysílá světlo, to se však šíří všemi směry. Naproti tomu QPI usměrňuje světlo do velmi rovného paprsku před tím, a tak může různými směry vysílat různé obrazy. 3D obrázky z QPI od Ostenda jsou tak viditelné z 2500 různých perspektiv.

Každý z 1 milionu pixelů v malém QPI chipu se skládá z červené, zelené a modré micro-LED  vrstvy. Pixely mají stranu velkou mezi 5 a 10 mikrometry. Modulací proudu do jednotlivých vrstev může každý pixel vysílat jakoukoliv barvu v tenkém přesně zaměřeném paprsku. Několik vertikálních nosičů vln pak koriguje směr světla. S procesorem pod každým pixelem šetří zařízení energii a rozkládá celkovou výpočetní zátěž, což je důležité pro složité objekty, které musejí být naráz generovány a promítány pro sledování ze stovek různých perspektiv.

Aby byl tento efekt světelného pole možný, je vlastně potřeba směstnat velké množství pixelů na velmi malou plochu, říká Martin Banks, profesor optometrie a vědy o vidění na Kalifornské univerzitě v Berkeley, který displaye se světelným polem využívá pro výzkum vidění. Banks pomohl Ostendu s grantovou přihláškou tím, že popsal možnosti a výkon QPI chipů. O této technologii hovoří jako o velice slibné, protože využívá malé zařízení s nízkým příkonem, které může generovat velké množství vysoce koncentrovaných světelných pixelů.

Banks uvádí, že výzvou je zde zejména geometrie displaye jako takového. Výroba mikročoček, které se umisťují před pixely světelného pole je obtížné, protože tvary a pozice musejí být zobrazovány ve správných úhlech. S tolika perspektivami, které je třeba vytvořit, může být problémem také rozlišení, říká Gordon Wetzstein, výzkumník z MIT Media Lab, který se zabývá otázkami objemu dat a rozlišení. podle něj je skutečně těžké dostat do obrazů ve světelném poli a nebo multipohledové projekce větší rozlišení. Pokud chcete mít 10 možných pohledů, je každý z nich v 10 krát menším rozlišení než ýchozí zobrazení. Wetzstein vyvíjí software, který by výpočet jednotlivých pohledů více integroval, aby byly 3D displaye méně výpočetně náročné a přitom nemusely obětovat mnoho ze svého rozlišení.

3D displaye budou podle Bankse novou revolucí v oblasti zobrazování. Ale veřejnost je nepřijme, pokud nebudou mít dostatečně dobré podání barev a vysoké rozlišení. To nyní není možné při zachování rozumných nákladů. Banks ale věří, že ne později než za 3 roky to možné bude. 

Původní zpráva IEEE Spectrum
Obrázek: Sam Hodgson pro Wall Street Journal
Více na 
www.ostendo.com