Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2016 vyšlo v tištěné podobě 19. září 2016. Na internetu v elektronické verzi bude k dispozici ihned.

Normy, předpisy a doporučení
Nařízení č. 10/2016 (pražské stavební předpisy) z hlediska stavební světelné techniky

Světelnětechnická zařízení
PROLICHT CZECH – dodavatel osvětlení pro nové kanceláře SAP
Posviťte si v práci na práci
Moderní a úsporné LED osvětlení bazénové haly

Aktuality

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Doprovodný program SIGNALu ovládne Maotik, DJ Maceo a The Cupcake Collective i Containall V obří nafukovací kupoli SIGNAL Dome, která se v rámci SIGNAL festivalu už podruhé objeví…

Více aktualit

Z historie výroby svítidel a elektrotechnického zboží v Jizerských horách


Z historie výroby svítidel a elektrotechnického zboží v Jizerských horách

PhDr. Petr Nový

Ještě na počátku 19. století se v Jizerských horách běžně svítilo loučemi ze smolného nebo bukového dřeva. Například v Jablonci nad Nisou tehdy louče zhotovoval specializovaný výrobce Josef Zasche. Běžně se ke svícení používaly svíčky, a to až do šedesátých let 19. století, kdy do hor přišla „doba petrolejová“, poté následovala plynová a elektrická svítidla. V kraji kolem Jizery se uvedené typy osvětlovacích prostředků, včetně křišťálových lustrů a později elektrických svítidel moderních tvarů, též zhotovovaly. A nechyběly zde ani firmy, které produkovaly další elektrotechnické zboží.

Lustrové ověsky a další polotovary

Na počátku výroby svítidel, která již nebyla určena jen pro místní trh, byly lustrové ověsky a další skleněné díly potřebné k sesazování křišťálových lustrů. Podle tradice přinesli tuto výrobu do Jizerských hor sklářští podnikatelé Johann Josef Kittel a jeho synovec Johann Leopold Riedel z Falknova na Českolipsku, kteří se roku 1752 usadili v antonínovské sklárně hrabat Des Foursů, v tzv. Zenknerově huti. V šedesátých letech 18. století zažívala tato komodita společně s drobnou flakonerií konjunkturu, jež trvala takřka čtvrt století. Výlisky ověsků, lustrová ramena aj. byly z jizerskohorských hutí (Antonínov, Karlov, Bedřichov, Nová Louka, Kristiánov) dodávány k dalšímu opracování do brusíren, které byly budovány v údolí řek Kamenice, Desná a Nisa. Roku 1775 byl dokonce majitel smržovského panství hrabě Franz Anton Des Fours nucen vydat dekret, který stanovoval pravidla pro tamní brusiče, jejichž počet neustále rostl. Zpočátku byli hlavními odběrateli jizerskohorských lustrových ověsků obchodníci z Českolipska, později též zákazníci v dnešním Německu, Francii, Rusku a Velké Británii.

Obr. 1.

Obr. 1. Křišťálový lustr z třicátých let 19. století, dar obchodníka Josefa Pfeiffera, v jabloneckém kostele sv. Anny; fotogafie z počátku 20. století; do dnešní doby se lustr nedochoval (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Centrem broušení lustrových ověsků se v průběhu 19. století stala Smržovka; zde je tato výroba poprvé doložena roku 1776. V této době tu působil např. brusič Josef Staffen, jenž ve velkém dodával ověsky kamenickošenovskému obchodníku Josefu Zahnovi. S lustrovými ověsky tehdy obchodoval též jablonecký Johann Franz Schwan, který podle požadavků svých obchodních partnerů dodával již ověsky s kovovými očky a řetízky, prvními doloženými pasířskými výrobky na Jablonecku.

Nepokoje a válečná tažení v Evropě konce 18. a počátku 19. století měly tvrdý dopad též na výrobce a obchodníky s ověsky a lustry, které se tehdy v Jizerských horách i kompletovaly – např. na jabloneckého obchodníka Josefa Dresslera. Po politickém uklidnění a ekonomickém oživení ve dvacátých letech 19. století tato komodita na Jablonecku opět patřila mezi nejvýznamnější. Podle topografa Josefa Czoerniga se zde ročně vyrobil přibližně jeden milion ověsků.

Obr. 2.

Obr. 2. Elektrická dekorativní svítidla z produkce firmy Josef Riedel v Polubném, třicátá léta 20. století; lisované sklo a sklo stříkané barvou (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Mezi lety 1829 až 1855 sice v Josefově Dole působil obchodník Ignac Schöller, který dodával skleněné lustry do Velké Británie a USA, ale jejich kompletace byla i v tomto období výsadou firem z Českolipska. Dokladem jsou např. skleněné lustry, které darovaly jizerskohorským chrámům místní podnikatelé. Ve třicátých letech věnoval jabloneckému katolickému kostelu sv. Anny skleněný lustr obchodník a textilní podnikatel Josef Pfeiffer. Z ověsků odebraných pravděpodobně z kristiánovské sklárny Karla Josefa Riedela jej nechal na své náklady sestavit v Novém Boru. Roku 1853 daroval velký skleněný lustr chrámu v Hejnicích místní rodák, polubenský „sklářský král Jizerských hor„ Josef Riedel. Z ověsků vyrobených v jedné z jeho skláren jej v Kamenickém Šenově zhotovila firma Josef Helzel & Co.

Obr. 3.

Obr. 3. Elektrická stolní svítidla z produkce firmy Josef Riedel v Polubném, třicátá léta 20. století; lisované sklo a broušené sklo; vzorková fotografie (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

V průběhu šedesátých letech 19. století, kdy se na Jablonecku začalo ve velkém brousit toaletní sklo, kalamáře, menážky (pepřenky, slánky atd.) apod., fakticky vznikl obor krystalerie, jehož součástí byla i výroba ověsků. Zatímco kompletace lustrů zůstala dominantou firem z Kamenického Šenova a Nového Boru, obchod s ověsky v tomto období již ovládali jizerskohorští, zejména jablonečtí vývozci. Roční produkce ověsků stále dosahovala zhruba jednoho milionu kusů, a to i přes vzrůstající konkurenci Francie, Belgie a Velké Británie. K významným výrobcům ověsků (popř. i křišťálových lustrů), kteří své podniky založili v druhé polovině 19. století, patřily zejména firmy Johann Umann, Potočná (1860), Josef Schmidt, Příchovice (1864), Johann Grossmann, Smržovka (1869), Paul Distelbarth, Smržovka (1869), Adolf Schönbek, Smržovka (1870) nebo Rudolf Rabik, Desná (1890). Z obchodníků vynikaly zejména jablonecké exportní domy Eduard Dressler (1860), Gebrüder Mahla (1871 – 1875) a Schindler & Co. (1879). Ze starších firem je třeba zmínit exportní domy Josef Pfeiffer & Co., Jablonec nad Nisou (1808 – 1810), Anton Hittmann, Lučany nad Nisou (1833) a J. W. Jäckel, Lučany nad Nisou (1840).

Obr. 4.

Obr. 4. Elektrické stolní svítidlo z produkce firmy Josef Riedel v Polubném, kolem roku 1935; lisované matované sklo a sklo stříkané barvou; vzorková fotografie (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)
Obr. 5. Nabídka stolních svítidel a dekorativního dutého skla firmy Josef Riedel v Polubném, kolem roku 1910; list z nabídkového katalogu (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Roku 1873 se konala Světová výstava ve Vídni. V rámci kolektivní expozice se jí zúčastnilo čtyřicet tři výrobců a exportérů z Jablonecka, jejichž kolekce ocenila výstavní komise Medailí za přínos. Součástí expozice byly i lustrové ověsky, které vystavila i exportní firma organizátora jizerskohorské prezentace Emila Müllera z Jablonce. Samostatně s úspěchem představila ověsky i firma Eduard Zenk z Hodkovic nad Mohelkou, která též obdržela Medaili za zásluhy. O významu této komodity svědčí skutečnost, že ji bylo v rámci jabloneckého zboží přisouzeno jedno z předních míst v publikaci, která vyšla v souvislosti se Světovou výstavou. Její autor Ludwig Lobmeyr, majitel světoznámé obchodní sklářské vídeňské firmy, spatřoval konkurenci jabloneckých ověsků zejména v produkci moravských a anglických skláren.

Vážnou krizi ve výrobě lustrových ověsků způsobilo zavádění elektrického osvětlení v průběhu posledních dvaceti let 19. století. V zimě 1889 se např. vydali desenští brusiči ověsků trpící nouzí do nedalekých Albrechtic, kde se lustrovina vyráběla levněji. Cestou ničili vše, co v tamních brusírnách našli, protože se jim ověsky zdály „krátké a malé“. Krize byla díky přizpůsobivosti výrobců a obchodníků úspěšně překonána, další však na sebe nedala dlouho čekat. Roku 1903 si totiž nechala firma Josef Riedel z Polubného patentovat zcela nový typ tzv. tyčových ověsků ze skleněných trubiček, které na několik let tradiční jizerskohorské výrobky z trhu vytlačily. Na konci 19. století se přitom na Jablonecku výhradně výrobou lustrových ověsků zabývalo okolo čtyřiceti mačkáren.

Obr. 5.

Výroba moderních svítidel

Právě na počátku 20. století, v době módy stínidel z perlových, perličkových nebo tyčinkových skleněných ověsků, v kraji zdomácněla též výroba různých svítidel a lustrů, které se dříve vedle rafinerie Adolf Schönbek ve Smržovce věnovala v podstatě jen sklářská velkofirma Josef Riedel v Polubném. Novým centrem této produkce se stal Jablonec nad Nisou, kde ji v roce 1904 zavedli bratři Vinzenz a Josef Rambausky. Jejich otec zde založil klempířskou živnost snad již v roce 1861. Jeho synové, účastníci kursu lisování kovů na jablonecké odborné bižuterní škole, dílnu převzali v roce 1900. Není bez zajímavosti, že jako klempířská byla firma označována ještě na počátku dvacátých let 20. století, kdy v jejím sortimentu již nechyběla elektrická svítidla. Práci tehdy dávala 25 lidem. Celé lustry, stojanová a stolní svítidla začala firma zhotovovat okolo roku 1920 a brzy poté zřídila vlastní galvanizovnu a velkou vzorkovnu, kde vystavovala na 200 kompletních lustrů. I tak šlo ale po celou dobu existence firmy o poměrně skromný provoz, kde od poloviny dvacátých let do konce druhé světové války nacházelo práci jen patnáct zaměstnanců. Podnik nabízel i zhotovení svítidel podle donesených vzorů. V roce 1945 firma propadla státu. Vinzenz Rambausky (1874–1946) brzy poté v Jablonci zemřel a Josef (1876) musel odejít do Německa.

Obr. 6.

Obr. 6. Takzvaná Zenknerova huť v Antonínově v roce 1856; kolorovaná kresba (sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Stejné výrobě se snad již od roku 1919 věnovala i firma Josef Feix Söhne, mezi jejíž zákazníky patřily např. jablonecká radnice a kino. Na rozdíl od bratrů Rambauských ale v podstatě šlo o velkovýrobu. Na jejím počátku stála skromná námezdní lisovna s jedním vřetenovým lisem a průrazníkem, založená pasířem Josefem Feixem (*1858) v roce 1878. Obchody se dařily, firma vzkvétala a rozrůstala se. Později jako datum svého založení uváděla až rok 1882, kdy již nebyla dílnou jednoho muže. V roce 1910 ji převzali Feixovi synové Josef ml. (*1876) a Rudolf (1879–1956), jenž v podniku zavedl výrobu svítidel, příslušných kovových dílů a dílů z plastů. Získala tak název, pod nímž je uvedena na začátku tohoto odstavce. Ještě na počátku dvacátých let Feixové, kteří své zboží na stránkách průmyslových adresářů nabízeli stále jen jako „raziči kovů“, dávali práci třiceti lidem. To se ale mělo brzy změnit, a to – mimo jiné – poté, kdy z firmy v roce 1925 vystoupil Josef Feix ml. a jeho místo zaujali Rudolfovi synové Rudolf ml. (*1901) a Erich (*1903). Několik let poté již podnik, prezentovaný jako továrna na kovové zboží a osvětlovací tělesa zaměstnával 100 lidí. Již v inzerátu z roku 1926 je výslovně zmíněna stálá prodejní výstava svítidel (ale na rozdíl od firmy bratří Rambauských výhradně vlastních vzorů), která je k vidění zdarma i bez nutnosti cokoliv zakoupit. V roce 1938 různá svítidla a lustry v podniku, který disponoval 5 000 vzory tohoto sortimentu, vyrábělo 80 lidí. Po druhé světové válce továrna neušla znárodnění, ale již roku 1952 založili její majitelé v Augsburku pod stejným názvem nástupnickou firmu.

Obr. 7.

Obr. 7. Vzorník lustrových ověsků desenské rafinerie Rudolf Rabik, po roce 1938 (sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Příkladem ambiciózního, ale neúspěšného podnikatelského záměru výroby svítidel je – jak jinak – jablonecká firma s předlouhým názvem „Novitas„ Gesellschaft für Beleuchtungs- und Schmuckwarenindustrie m.b.H. in Gablonz a. N., založená v roce 1919 s kapitálem ve výši 200 000 korun. Jejími společníky byli Rudolf Pilz, Anton Schotzko, Anton Barte a Rudolf Vater. Na počátku dvacátých let firma výrobou a obchodem se svítidly a jabloneckým zbožím zaměstnávala 40 až 50 lidí, v roce 1928 dokonce 170, a patřila tak mezi větší v kraji. Přesto nepřečkala počátek ekonomické krize třicátých let a nejpozději roku 1931 bylo přistoupeno k její likvidaci. Jako likvidátoři jsou k tomuto roku uvedeni dva z původních společníků Anton Bartel a Rudolf Vater.

Výroba elektrotechnického zboží

Nejstarším centrem výroby elektrotechnického zboží kupodivu nebyl Jablonec nad Nisou, ale Polubný, kde působila firma Josef Riedel, a Jablonecké Paseky, které se na počátku 20. století honosily díky modernímu sanatoriu MUDr. G. A. Glettera názvem Lázně Paseky. Jako jeden z prvních se zde této výrobě začal věnovat Rudolf Feix, jenž svou firmu založil roku 1903. V roce 1917 zaměstnával při instalacích elektrického osvětlení a ve výrobě elektromotorů (využitelných především ve sklářském a bižuterním průmyslu) šest až osm lidí, roku 1928 již 24. Firma pracovala až do roku 1945.

Obr. 8.

Obr. 8. Křišťálový lustr ze sklárny na Nové Louce nebo Kristiánově, kolem roku 1780; kolorovaná kresba (sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Symbolem (a synonymem) úspěchu jizerskohorského elektrotechnického zboží se však stal jiný podnik. Již v roce 1868 byla v Jabloneckých Pasekách založena společníky Alfredem Löblem a Gustavem Kramerem bižuterní firma Kramer & Löbl. Elektrotechnické zboží však začala vyrábět až roku 1908, kdy do firmy jako podílník vstoupil Hugo Löbl (mezi světovými válkami jediný vlastník). Pod jeho vedením vyrostla roku 1910 na hranici mezi Jabloncem a Pasekami moderní továrna, která již v roce 1917 zaměstnávala 300 lidí. A co firma zákazníkům nabízela? Veškerý sortiment pro vysoké i nízké napětí, pro instalaci elektrického vedení (vypínače, pojistky, objímky, přístroje na vysoké napětí) a svítidla. Okolo roku 1928 v areálu továrny rovněž vyrostla specializovaná dílna, kde se zhotovovaly radiosoučástky. To již firma zaměstnávala 350 lidí a své zboží dodávala – tak jako dřív velmi úspěšně – do celého světa. Před rokem 1938 v pasecké továrně pracovalo 400 lidí. Po připojení pohraničí k Německu musel Hugo Löbl z Pasek odejít a na jeho místo nastoupil dlouholetý prokurista a posléze ředitel firmy Alexander Umlauft. Roku 1940 byla firma přejmenována na Hans Büllmann – Werke für Elektrotechnik und Feinmechanik. Jejím majitelem se stal Hans Büllmann, na ředitelském postu zůstal Alexander Umlauft. Brzy poté „nová“ firma otevřela svou výrobní pobočku v Proseči.

Obr. 9.

Obr. 9. Stropní svítidla z nabídky jablonecké firmy Josef Feix Söhne, třicátá léta 20. století; list z nabídkového katalogu (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Rozmach elektrotechnického průmyslu se snažily využít i další firmy, z nichž většina v Jablonci již sídlila. Například akciová společnost „Amig„, allgemeine Metall- und Maschinen-Industrie, která se v jabloneckém adresáři z roku 1921 prezentovala jako továrna na elektrotechnické zboží, zejména objímek a patic na žárovky, pojistek, vypínačů a armatur. Firmu v roce 1917 založili společníci Vinzenz Wellschmied a Karl Rauscher (kapitál 158 000 korun), kteří zaměstnávali 260 lidí. Opomenout nelze ani výrobnu svítidel a elektrotechnického zboží firmy Zasche & Schwara, založenou roku 1920 Oskarem Zaschem a Emilem Schwarou. Výrobou svítidel a elektroinstalačního materiálu zde bylo zaměstnáno dvacet lidí. Své zákazníky společníci nalezli především v Anglii a Francii. Obě tyto firmy však zanikly ještě ve dvacátých letech dvacátého století. Naopak až v tomto období v Jablonci vznikly firmy Josef Hartig D. J. „Hamag„ a (Ing.) Franz Ulbrich. První z nich, založená roku 1925, se až do konce druhé světové války věnovala jemné mechanice a stavbě rozličných elektromotorů, přičemž propagovala především své patentované motory Hamag. V nabídce byly jak elektrické stolní vrtačky, tak frézy, brusné a lešticí stroje, letovací lampy, ventilátory, dynama aj. Na počátku třicátých let měla firma skladem na 100 druhů elektromotorů. Nabízela též kompletní projekt a vybavení dílen na výrobu a rafinaci jabloneckého zboží ze skla, kovu a plastů. Druhá firma až do roku 1945 vyráběla patice a objímky pro žárovky a další kovové elektrotechnické zboží.

Obr. 10.

Obr. 10. Nabídkový katalog jablonecké firmy Josef Feix Söhne, třicátá léta 20. století. (archiv Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Specifickým podnikem byla firma Aerophon-Radiobau Josefa Paara, založená roku 1929, která se věnovala stavbě radiopřijímačů. Jen krátce – okolo roku 1926 – zde stejnojmenná firma prodávala rádia Edison, a to buď hotové přístroje nebo díly k jejich sestavení. Mimo Jablonec vyrostly po roce 1900 elektrotechnické výrobní a instalační firmy např. v Šumburku nad Desnou – Hans Olzer (od 1896 – v adresáři pro politický okres Jablonec z roku 1911 se prezentoval nejen jako elektrotechnik, ale i výrobce patentovaných kombinovaných baterií pro elektrické osvětlení domácností bez nutnosti připojení na elektrickou síť), Dolním Polubném – Adolf Umann (před rokem 1911, montáže elektrovedení a prodej žárovek Osram), Kokoníně – „Radio„ Dressler & Jäger (od 1918 do 1945) nebo Zásadě, kde založil roku 1927 František Černý továrnu na výrobu kapesních baterek (roku 1928 měla 35 zaměstnanců a své zboží přímo vyvážela např. do Anglie).

Přestože Jablonec tedy nebyl střediskem výroby, centrem prodeje (stejně jako v případě jizerskohorského skla a bižuterie) elektrotechnického zboží se stal. Na počátku 20. století zde byl největším obchodem (a údajně i nejstarším – založen roku 1899) s elektrotechnikou Adolf Horschak. Zákazníkům nabízel nejen dynama, elektromotory, akumulátory, svítidla a další elektrotechnické zboží, ale i montáž světelného, telegrafního, telefonního vedení nebo instalaci bleskosvodů (zaměstnával asi patnáct montérů). Prodával také fonografy, gramofony, včetně válečků a desek. Firma však nepřežila první světovou válku, již 4. listopadu 1914 na ni byl uvalen konkurs a dozorem nad její činností byl pověřen Franz Möldner.

Obr. 11.

Obr. 11. Reklama firmy Kramer & Löbl z Jabloneckých Pasek otištěná roku 1930; reprodukce z dobové publikace

Další jabloneckou firmou, která vznikla roku 1911, byla elektrotechnicko-pasířská dílna a především prodejna elektrotechnického zboží Jäckel & Co., již vlastnili Kuno (později jediný majitel) a Leopold Jäckelové. Podle reklamy v jabloneckém adresáři z roku 1921 se firma Kuno Jäckela věnovala vedle elektroinstalačních prací též renovacím elektromotorů, dynam a opravám elektrických spotřebičů, výrobě přesných kovových šroubů a objímek pro elektrotechnický průmysl a také výrobě polotovarů pro kovovou bižuterii. Na konci dvacátých let v podniku pracovalo dvanáct zaměstnanců.

Mezi světovými válkami se prodeji elektrospotřebičů a rádií v městě na Nise věnovaly rovněž firmy Elektra Marie Zascheové, obchod Alfreda Antona Rösslera nebo Radio Weigelt (od 1931). A elektrotechnický materiál se již před první světovou válkou prodával i v dalších jizerskohorských obcích. Například od roku 1909 v Hraničné, kde si zřídil tento typ obchodu Rudolf Streit. Ve třicátých letech ve Mšeně rádia prodávala a opravovala firma Radio-Scheufler.

O jizerskohorská svítidla, zejména z produkce firmy Josef Riedel v Polubném, byla významně doplněna výstava Spoutané paprsky, která je až do 21. května t. r. přístupná veřejnosti v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie. Kurátorem výstavy je PhDr. Jitka Lněničková a na sever Čech ji zapůjčilo Muzeum Šumavy ze Sušice.