Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo tiskem
9. 6. 2017. V elektronické verzi na webu bude 10. 7. 2017.

Světelné zdroje
Terminologie LED světelných zdrojů 

Denní světlo
Denní osvětlení velkých obytných místností
Svetelnotechnické posudzovanie líniových stavieb

Aktuality

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

25. ročník elektrotechnické výstavy v Hradci Králové pořádá ve dnech 30. a 31. srpna 2017 společnost Sonepar Česká republika v prostorách…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Více aktualit

Vladimír Mucha

číslo 3/2003

Vladimír Mucha
4. 5. 1945 – 6. 8. 2003

Pan Vladimír Mucha už není mezi námi. Zemřel po tragické nehodě ve věku 58 let v Hodoníně, ve městě, v němž se narodil a v němž strávil téměř celý svůj pestrý život. Osudnou se mu stala dopravní nehoda při jízdě s nákladní avií s mechanickou plošinou pro práci ve výškách.

Obr. 1. Obr. 2.

Pan Mucha byl člověkem, který měl rád lidi, žil pro rodinu a cenil si přátelství. Každý, kdo se s ním třeba jen letmo setkal, na něj vzpomíná jako na člověka veselého a přátelského. Měl velmi mnoho zájmů a jeho aktivity byly velice různorodé. Věnoval se umění (muzicíroval, maloval, fotografoval), ale i sportu (lyžoval), byl manuálně velice zručný (když bylo potřeba, stal se zedníkem, stolařem, soustružníkem, automechanikem, ale uměl i opravit hodinky nebo vykovat krbové náčiní), byl vášnivým sběratelem starých věcí atd. Hodně pro něj znamenala hudba. Kdysi hrál v bigbítové skupině na saxofon, kytaru a bubny, později v Hodonínské cimbálové muzice na klarinet.

Pan Mucha se vyučil elektrikářem a při zaměstnání dostudoval střední průmyslovou školu. Pracoval mimo jiné v Podniku výpočetní techniky a v Komunálních službách (v propagaci a v tiskárně), ale hlavně se více než dvacet let věnoval veřejnému osvětlení, jež mu přirostlo k srdci. Ve veřejném osvětlení nejprve pracoval jako zaměstnanec místních Technických služeb, po roce 1989 soukromě, s malou přestávkou, až do roku 2000. Pro veřejné osvětlení dokonce navrhl svítidlo s kruhovou zářivkou a pustil se i do jeho výroby. Byl mužem činu s mladým myšlením. Pochopitelně nemohl v roce 1991 chybět ani u zrodu Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, v níž řadu let pracoval v předsednictvu a později v revizní komisi. Hodonín byl díky jemu místem mnohých setkání odborníků z oboru veřejného osvětlení, řada z nich zde nalezla vztah k cimbálové muzice a k moravskému vínu. Vždy jsme za panem Muchou rádi jezdili. Bude nám chybět. O tom, že je takových lidí hodně, svědčila i neobvykle početná účast těch, kdo se s ním, přes extrémní vedra, přišli ve středu 13. srpna naposledy rozloučit.

S využitím podkladů od Pavla Muchy (syna Vladimíra Muchy) zpracoval Ing. Jaroslav Kotek.