Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 5/2016 vyšlo v tištěné podobě 19. září 2016. Na internetu v elektronické verzi bude k dispozici ihned.

Normy, předpisy a doporučení
Nařízení č. 10/2016 (pražské stavební předpisy) z hlediska stavební světelné techniky

Světelnětechnická zařízení
PROLICHT CZECH – dodavatel osvětlení pro nové kanceláře SAP
Posviťte si v práci na práci
Moderní a úsporné LED osvětlení bazénové haly

Aktuality

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Doprovodný program SIGNALu ovládne Maotik, DJ Maceo a The Cupcake Collective i Containall V obří nafukovací kupoli SIGNAL Dome, která se v rámci SIGNAL festivalu už podruhé objeví…

Více aktualit

Snaha o legislativní úpravu světelného znečištění v České republice

číslo 1/2002

Snaha o legislativní úpravu světelného znečištění v České republice

Ing. Jaroslav Kotek, Eltodo EG, a. s., předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení

Světelné znečištění začalo být poslední dobou velmi frekventovaným pojmem. Zasloužili se o to především členové Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti. Usoudil jsem, že by širší odborná veřejnost měla být informována o cestách, kterými se ubírala jejich snaha o prosazení světelného znečištění do zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů, zkráceně zákona o ovzduší.

Obr. 1.

První část tohoto článku je věnována především nedávné historii projednávání zákona o ovzduší a o souvisejících aktivitách Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO). Je zde také uveden výtah těch ustanovení zákona, která se týkají světelného znečištění. Aby čtenář mohl posoudit argumenty SRVO proti včlenění navržené úpravy světelného znečištění do projednávaného zákona o ovzduší, je následně, v příloze 1, uveden dopis rozeslaný jménem SRVO poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu. Jeho součástí jsou i dvě přílohy. Příloha 2 se zabývá světelným znečištěním z pohledu mezinárodních doporučení, přílohou 3 je návrh prováděcího předpisu, zpracovaný RNDr. Janem Hollanem z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně na zakázku pro Ministerstvo životního prostředí.

Obr. 2.

Nejprve tedy ke zmíněné historii: Dne 25. 4. 2001 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o ovzduší. Zástupcem navrhovatele byl ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Návrh zákona byl poslancům rozeslán 30. 4. 2001. V té době v něm světelné znečištění ještě nefigurovalo. Pak přišlo zasedání Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ten na své 52. schůzi, dne 7. 11. 2001, po odůvodnění Ing. Evy Tylové, náměstkyně ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě poslance Ing. Jiřího Drdy a po rozpravě doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu příslušný sněmovní tisk projednat a schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který už obsahoval následující ustanovení, týkající se světelného znečištění (viz tab. 1).

Tab. 1. Výtah ze zákona o ochraně ovzduší

Hlava I
Obecná ustanovení

§ 1
Předmět úpravy

(1) Tento zákon stanoví

d) opatření ke snižování světelného znečištění ovzduší.

§ 2
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

r) světelným znečištěním každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad hladinu obzoru.

§ 3
Povinnosti právnických a fyzických osob

(10) Při činnostech v místech a prostorech stanovených prováděcím právním předpisem je každý povinen plnit nařízení orgánu obce a v souladu s ním provádět opatření k zamezení výskytu světelného znečištění ovzduší.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, činnosti, na které se vztahuje povinnost podle odstavce 10, opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění a limity stanovující horní mez světelného znečištění.

Hlava II
Ochrana ovzduší


§ 50
Obce
(1) Orgán obce v přenesené působnosti

k) vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit opatření podle § 3 odst. 10 ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší.
(2) Orgán obce v přenesené působnosti kontroluje

d) dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a 10 a za jejich porušení ukládá pokuty.

§ 55
Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů
Vláda vydá nařízení k provedení § 3 odst. 12, § 4 odst. 12, § 5 odst. 12 a § 6 odst. 9 a § 7 odst. 11.

Dne 14. 12. 2001 byl jménem SRVO ministru Kužvartovi odeslán dopis (v papírové i elektronické podobě) s žádostí o vytvoření odborné komise pro problematiku světelného znečištění. Dne 17. 12. 2001 byli poslanci informováni o připomínkách SRVO k navržené úpravě světelného znečištění v projednávaném zákoně o ovzduší. Odpověď na výzvu ze 14. 12. 2001 byla datována 3. 1. 2002 a doručena 8. 1. 2002. Ing. Tylová, náměstkyně ministra – ředitelka sekce technické ochrany životního prostředí, v ní informuje o tom, že souhlasí s potřebou vytvoření odborné komise, která bude řešit problematiku světelného znečištění, bude se podílet na zohledňování problému světelného znečištění v legislativních předpisech i na vytváření nových prováděcích předpisů. V dopise bylo dále uvedeno, že vytvoření komise bude iniciovat odbor ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR, jehož ředitelkou je MUDr. Eva Rychlíková, a že odborným garantem pro tuto oblast byla jmenována Ing. Jana Kotlíková. Od ní byl dne 18. 1. 2002 obdržen návrh vyžádaného návrhu příslušného prováděcího předpisu (dále je uveden jako příloha 3) a tzv. věcný podklad k zahrnutí prevence světelného znečištění ovzduší zákona o ovzduší a navazující vyhlášky Ministerstva životního prostředí.

Návrh zákona o ovzduší byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu schválen na 43. schůzi dne 19. 12. 2001, a to včetně již zmíněných ustanovení, upravujících světelné znečištění.

Senátu byl zákon doručen 7. 1. 2002. Dne 15. 1. 2002 byli senátoři prostřednictvím elektronické pošty informováni o výhradách SRVO k přijetí zákona o ovzduší v podobě předané Poslaneckou sněmovnou a bylo navrženo vypuštění úpravy světelného znečištění ze zákona. V Senátu byl zákon projednán Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 25. 1. 2002 a Výborem pro evropskou integraci dne 30. 1. 2002. Oba doporučily Senátu, aby vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, mezi nimiž byl i návrh na úplné vypuštění světelného znečištění ze zákona. Dne 31. 1. 2002 Senát tento návrh schválil a dne 1. 2. 2002 byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně. Jeho projednání bylo zařazeno na pořad 46. schůze a na řadu přišel dne 14. 2. 2002. Dopis, uvedený v příloze 1, byl v elektronické podobě rozeslán poslancům Parlamentu ve dnech 5. a 6. 2. 2002. Obsahuje argumenty proti přijetí zákona s již uvedeným způsobem úpravy světelného znečištění. Argumenty dostatečně přesvědčivé pro senát zřejmě nebyly dost pádné pro Poslaneckou sněmovnu. Přílohou tohoto dopisu byly i dokumenty uvedené dále jako příloha 2 a příloha 3.

Mluvíme-li o přesvědčivých argumentech proti navrhovaným úpravám, bylo by vhodné zdůraznit, že nejde pouze o jimi vyvolané náklady a jejich hrubé odborné nedostatky. Například v Praze, kde je kolem hvězdárny na Petříně navrženo ochranné území o poloměru jeden kilometr, by toto území zasáhlo i  kus areálu Pražského hradu, jenž by se tedy dále nesměl stávajícím způsobem osvětlovat. Totéž by platilo např. i pro Strahovský klášter, chrám sv. Mikuláše a Loretu. Možné důsledky jsou znázorněny na fotografii (obr. 1b).


Příloha 1
Dopis poslancům Parlamentu

Vážený pane poslanče,
dovolte mi, abych Vás jménem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, jejíž aktivity související se světelným znečištěním podporují i další odborníci na techniku osvětlování, sdružení v České společnosti pro osvětlování a vyučující na našich vysokých školách (např. prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., z  ČVUT Praha, prof. Ing. Karel Sokanský, CSc., z VŠB Ostrava a doc. Ing. Jiří Plch, CSc., z VUT Brno), informoval o základních důvodech pro vypuštění světelného znečištění z návrhu zákona o ovzduší:

Návrh příslušných statí zákona a prováděcího předpisu vzešel z jednostranné iniciativy astronomů, bez ohledu na důsledky pro dotčené strany, především na ekonomické a pracovní zatížení obcí.

Předložené dokumenty jsou zpracovány na velmi nízké odborné úrovni, což mimo jiné souvisí s absencí veřejné odborné diskuse.

Návrh zákona a prováděcího předpisu nerespektují existující mezinárodní doporučení.

Jedná se především o publikaci Mezinárodní komise pro osvětlování CIE 126 – 1997 „Guidelines for minimizing sky glow“ (Směrnice pro minimalizaci záře oblohy), jež byla vytvořena ve spolupráci s International astronomical union (Mezinárodní astronomickou společností, IAU) a za spoluúčasti International dark-sky association (Mezinárodní společnosti pro temné nebe, IDA).

Navíc chceme vstoupit do Evropské unie, ale tam, pokud vím, pravidla upravující světelné znečištění zatím ani nechystají. Náš národní dokument by proto měl mít charakter doporučení. Výchozím podkladem pro jeho zpracování by měla být výše zmíněná publikace CIE. I tento dokument je ovšem třeba aplikovat na konkrétní místní podmínky, což představuje provedení analýzy stávající situace a spoustu další práce pro tým odborníků. Stručné seznámení s obsahem uvedeného dokumentu CIE uvádím v příloze(pozn. red. – příloha 2), kde je provedeno i porovnání s požadavky uvedenými v návrhu prováděcího předpisu.

V důvodové zprávě chybí rozbor ekonomických důsledků navrhovaných opatření ke snížení světelného znečištění.

To je opět práce pro odbornou komisi.

Poslaneckou sněmovnou byl návrh zákona schválen bez znalosti konkrétních navrhovaných opatření (zákon byl předložen bez návrhu prováděcího předpisu, přestože už existoval) a zmíněných ekonomických důsledků, jež je možno odhadnout na miliardy korun.

Návrh prováděcího předpisu, jejž jsem obdržel z Ministerstva životního prostředí, pro úplnost přikládám v příloze (pozn. red. – příloha 3).

My, světelní technici, všichni souhlasíme s potřebou omezovat světelné znečištění. K tomu se v každodenní praxi snažíme přispět nejen navrhováním efektivních soustav venkovního osvětlení, ale i jejich výstavbou, provozem, správou a údržbou. Souvislost světelného znečištění s efektivností osvětlení je zdůrazněna i ve výše probírané publikaci CIE 126 – 1997. Jistě ne všechny osvětlovací soustavy v ČR jsou dokonalé, ale v řadě případů už mnoho rezerv ve smyslu omezení světelného znečištění a energetické spotřeby nemáme. Každopádně je v ČR ještě prostor pro zlepšování. Ať tedy odborná komise zpracuje analýzu využitelných dokumentů, ať zmapuje situaci v ČR a vypracuje kvalitní návod k omezování světelných emisí v naší republice. V něm je také nutno rozlišovat, jedná-li se o veřejné osvětlení, tedy veřejně prospěšnou službu obyvatelstvu, nebo o osvětlení z komerčních důvodů.

Odpovědně mohu prohlásit, že nesoudnými a dogmatickými bojovníky za temné nebe propagovaný tzv. faktor 4, tedy potenciální možnost snížení energetické náročnosti venkovního osvětlení na čtvrtinu, je v celostátním měřítku ČR absolutně nereálné. Ti, co o tom mluví, možná ani nevědí, že např. v uličním osvětlení se v naší republice provozují v naprosté většině vysokotlaké sodíkové výbojky, tedy prakticky nejefektivnější dostupné světelné zdroje. Při rekonstrukcích používaná svítidla jsou obvykle účinnější než ta s plochým sklem, jejichž použití zákon předpokládá.

V závěru bych ještě rád uvedl to, co jsem už vyslovil i v televizi, kde jsem měl možnost ke světelnému znečištění v souvislosti s návrhem zákona o ovzduší říci několik vět. Věřím, že poslanci neodsoudí pozměňovací návrh na vypuštění statí o světelném znečištění jen proto, že vznikl v Senátu. Poslanecká sněmovna neměla v dostatečném předstihu odborné argumenty proti začlenění světelného znečištění do zákona (původní vládní návrh světelné znečištění nezahrnoval), jež bude mít nyní. Je to především chyba moje, tedy předsedy Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, protože jsem včas nereagoval. Moc se za to všem omlouvám. Nyní jsem připraven poskytnout doplňující informace písemnou formou i při osobních setkáních.

Se srdečným pozdravem
Ing. Jaroslav Kotek
předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení


Příloha 2
Světelné znečištění z pohledu mezinárodních doporučení

Ing. Jaroslav Kotek, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení,
místopředseda Českého národního komitétu CIE, člen 4. divize CIE

Základním mezinárodním dokumentem zabývajícím se světelným znečištěním je publikace Mezinárodní komise pro osvětlování s označením CIE 126 – 1997. Číslo 126 je pořadovým číslem publikace, číslo 1997 je rokem vydání. CIE ji vydala pod názvem „Guidelines for minimizing sky glow“ (Směrnice pro minimalizaci záře oblohy).

Tato publikace byla vytvořena technickou komisí CIE TC 4-21 Interference by light of astronomical observations (Působení světla na  astronomická pozorování) ve spolupráci s International astronomical union (Mezinárodní astronomickou společností, IAU). Pro zajímavost, členem TC 4-21 byl a je dosud i pan Dr. D. L. Crawford (USA), dlouholetý aktivista, výkonný ředitel International dark-sky association (Mezinárodní společnosti pro temné nebe, IDA).

Publikace CIE 126 – 1997 je technickou zprávou, jež se zabývá teoretickými aspekty záře oblohy (dále jen ZO) a v níž jsou zformulovány všeobecné zásady pro omezení ZO. Jsou v ní uvedeny i limitní hodnoty podílu světelného toku svítidel do horního poloprostoru pro jednotlivé kategorie zón prostředí z hlediska potřeb astronomických pozorování (E1 až E4), uvedené v tab. 1.

Tab. 1.
Zóna Podíl světelného toku svítidel do horního poloprostoru v %
E1 0
E2 Ł5
E3 Ł15
E4 Ł25

Co si pod jednotlivými zónami představit?

E1 – oblasti se skutečně tmavým prostředím, např. národní parky apod., kde se komunikace obvykle neosvětlují;

E2 – oblasti s nízkými jasy, obecně venkovské obytné oblasti s nízkými stupni osvětlení komunikací;

E3 - oblasti se středně nízkými jasy, obecně městské obytné oblasti ;

E4 - oblasti s vysokými jasy, obecně městské čtvrti s pozemky k bydlení i ke komerčnímu využití se značnými aktivitami v noci.

Technická zpráva zdůrazňuje, že světelné znečištění v určité zóně nezávisí pouze na množství znečisťujícího světelného toku vyprodukovaném ve vlastní zóně, ale je také třeba uvažovat světelné znečištění v sousedních zónách. Proto jsou navrženy vzdálenosti hranic sousedních zón od referenčního bodu, např. od observatoře (viz tab. 2). Například v případě referenčního bodu v zóně E1 by hranice zón E1-E2 měla být vzdálena nejméně 1 km, hranice zón E2-E3 nejméně 10 km a hranice zón E3-E4 nejméně 100 km. Uvedené hodnoty byly získány z praktických zkušeností a odpovídají právě přijatelným úrovním záře oblohy. K dosažení příznivých pozorovacích podmínek je doporučeno zdvojnásobení uvedených vzdáleností.

I kdybychom kategorii E4 připustili pouze v  centru Prahy a Brna, znamená to, že v ČR podle tohoto kritéria nemohou být splněny podmínky pro existenci kategorie E1 s dobrými pozorovacími podmínkami. Taková je realita. Nelze asi očekávat, že špičková astronomická pozorování bude možno provádět kdekoliv na světě.

Tab. 2.
Zóna s referenčním bodem Minimální vzdálenost hranic sousedních zón (Ex-Ey) od referenčního bodu v km
E1-E2 E2-E3 E3-E4
E1 1 10 100
E2 1 10
E3 1
E4 žádný limit

Aktivisté Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti podle návrhu prováděcího předpisu k zákonu o ovzduší naopak chtějí zařadit celou naši republiku do zóny E1! V 5. odstavci §1 totiž uvádějí:

„Osvětlovací svazky a reflektory používané k osvětlení parkovišť, železnic a ulic, velkých náměstí, dvorů, průmyslových závodů, sportovních arén a území všech typů musí mít takový náklon, vzhledem k danému terénu, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1 000 lumenů do směru 90° od terénu a dále, nebo takový náklon, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1 000 lumenů do směrů vodorovných a výše.“

K tomu už snad není třeba nic dodat.

Máme-li z něčeho vycházet při tvorbě národního dokumentu pro omezování světelného znečištění, pak jsou to jistě především dokumenty CIE. Ty stávající jsou dobrým podkladem pro práci tuzemské odborné komise pro světelné znečištění. Uvedené požadavky jsou pojaty obecně a musejí být přizpůsobeny místním podmínkám. V zákonodárné ani normotvorné činnosti EU se zatím, pokud vím, na žádném takovém dokumentu nepracuje. Bylo by proto vhodné, aby toto bylo při tvorbě uvedeného českého dokumentu respektováno. Vytvořený dokument by měl mít formu doporučení.

Vraťme se ale ještě k publikaci CIE 126 – 1997. V záležitostech týkajících se návrhu osvětlení se odvolává na následující dokumenty:

  1. Guide on the limitation of the effects of obtrusive light from outdoor lighting installations (Návod k omezení vlivů rušivého světla vyvolaného venkovním osvětlením), třetí návrh publikace ze srpna 1995, CIE TC 5-12: Obtrusive light.

  2. Guidance notes for the reduction of light pollution (Návod k omezování světelného znečištění), the Institution of lighting engineers – ILE (britská Světelnětechnická společnost). Rugby. 1994.

  3. Road lighting and the environment (Silniční osvětlení a životní prostředí). Londýn. Ministerstvo dopravy. 1993.

První z uvedených dokumentů je rozsáhlý a obsahuje zásady správné techniky osvětlování. Vychází ze stejné kategorizace prostředí jako publikace CIE 126 – 1997. V budoucnu se očekává sloučení obou uvedených publikací CIE.

Druhý dokument je velmi stručný. Rovněž vychází ze čtyřstupňové kategorizace E1 až E4, uvedené v tab. 1.

Navíc uvádí např. požadavky na omezení vnikání světla do oken, mezní svítivosti zdrojů světla a limity povolených průměrných a maximálních hodnot jasů na fasádách budov. Jedná se opět o nezávazná doporučení.

Třetí dokument je rovněž velmi stručný a neobsahuje žádné hodnoty.


Příloha 3
Návrh prováděcího předpisu zpracovaný RNDr. Janem Hollanem z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně na zakázku pro Ministerstvo životního prostředí

Návrh se vztahuje k návrhu zákona o ovzduší ve znění pozměňovacího návrhu schváleného Výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí dne 7. listopadu 2001, za předpokladu dodatečné opravy definice světelného znečištění (§ 3 odst. 1 bod r.) do standardního znění (souhlasného se zněním v obdobných zákonech zahraničních): „světelným znečištěním (se rozumí) každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je funkčně určeno, a zejména pak, míří-li nad linii obzoru“.

Návrh:

VYHLÁŠKA
kterou se stanovují pravidla pro snižování světelného znečištění
(Ministerstvo životního prostředí) stanoví podle § 55 odst. 3
zákona č..../2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) k provedení § 3 odst. 10. a 12 zákona:

§ 1. Regulace světelných zdrojů pro venkovní osvětlování

(1)
Veškeré nové instalace osvětlovacích soustav umístěných ve vnějším ovzduší, stejně jako úpravy soustav dosavadních, musí vyhovět pravidlům pro prevenci světelného znečištění dle tohoto paragrafu. To se týká i změn, které jsou ve fázi plánování nebo kontraktu. Ty, které jsou již ve fázi provádění, mají za povinnost nepoužívat soustav rozptylujících světlo do výšky, okamžitě nebo následně postupnými úpravami, podle pravidel tohoto paragrafu.

(2)
Za osvětlovací soustavy, neprodukující světelné znečištění a minimalizující i další znečištění ovzduší jsou považovány pouze takové soustavy, které
a) jsou složené ze svítidel, která mají do směrů 90° a vyšších svítivost 0 cd na 1000 lumenů vydávaného světelného toku,
b) používají nejlepší dostupnou techniku,
c) jsou realizovány tak, aby osvětlené plochy nepřekračovaly minimální úroveň středního udržovaného jasu vyžadovanou bezpečnostními normami, pokud existují,
d) a jsou vybaveny zařízeními schopnými snížit množství vyzařovaného světla ne méně než o třicet procent oproti plnému výkonu, v době po dvacáté čtvrté hodině. Takové snížení množství světla se uplatňuje, když podmínky užívání osvětleného povrchu jsou takové, že bezpečnost není ohrožena; direktiva týkající se takových ovládacích zařízení jen z důvodu snížení spotřeby je fakultativní pro struktury, v nichž jsou provozovány aktivity týkající se veřejného pořádku, výkonu práva a obrany.

(3)
Výjimky platí pro zdroje se světelným tokem nepřekračujícím 1500 lumenů v soustavách s malým výkonem (až do třech zdrojů pro jedno světelné místo) a pro takové dočasně používané zdroje, které se vypínají po dvacáté hodině v období platnosti běžného času a po dvacáté druhé hodině v období platnosti letního času.

(4)
Osvětlení informačních tabulí nevybavených vlastním osvětlovacím zařízením musí být realizováno svícením směrem shora dolů.

(5)
Osvětlovací svazky a reflektory používané k osvětlení parkovišť, železnic a ulic, velkých náměstí, dvorů, průmyslových závodů, sportovních arén a území všech typů musí mít takový náklon, vzhledem k danému terénu, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směru 90° od terénu a dále, nebo takový náklon, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směrů vodorovných a výše.

(6)
Výrobní, dovozní či dodavatelské firmy musí potvrdit, mezi technickými charakteristikami prodávaných svítidel, jejich shodu s tímto zákonem uvedením označení na výrobku „optika nevytvářející světelné znečištění a snižující spotřebu energie, podle zákonů České republiky“ a přibalit, kromě toho, doporučení pro správné použití.

(7)
Je výslovně zakázáno používat pro pouhé propagační účely vzhůru mířící otočné nebo pevné svazky paprsků jakéhokoliv typu.

(8)
U osvětlení budov a pomníků musí být upřednostněny soustavy svítící shora dolů. Jen pokud to není technicky možné a u předmětů obzvláštní a ověřené architektonické hodnoty, musí okraj světelného svazku zůstat alespoň jeden metr pod horním okrajem osvětlované plochy a po obvodu musí být svazek opatřen úplným cloněním nebo možností tlumení po dvacáté čtvrté hodině.

§ 2. Území se zvláštní ochranou

(1)
Protože období, v němž by došlo k výraznému snížení světelného znečištění pouhou rekonstrukcí osvětlovacích soustav dle § 1, je dáno životností těchto soustav čítající desetiletí, stanovují se v naléhavých případech území, kde jsou dány lhůty k nápravě dosavadního stavu (dále jen ochranná území).

(2)
Ochranná území se zřizují zejména kolem astronomických observatoří. Vyhlašuje je Ministerstvo životního prostředí. Ochranná území vyhlášená k datu platnosti této vyhlášky jsou uvedena v Příloze.

(3)
Je na subjektu, kvůli kterému Ministerstvo životního prostředí ochranné území vyhlásilo, aby tuto skutečnost oznámil dotčeným obcím a provozovatelům světelných zdrojů.

(4)
Ochranné území může vyhlásit na svém teritoriu i orgán obce v přenesené působnosti.

§ 3. Další nařízení vztahující se k ochranným územím

(1)
Během čtyř let od vyhlášení ochranného území musejí být všechny zdroje světla nevyhovující uvedeným požadavkům nahrazeny či upraveny takovým způsobem, aby vyhovovaly požadavkům paragrafu 1.

(2)
Veškerá stávající světelná zařízení produkující velké znečištění, jako koule, lucerny a podobně, musí být vybavena vhodným stínícím zařízením schopným omezit a nasměrovat světelný tok směrem k zemi, aby směrem vodorovným a výše nepřesáhla jejich svítivost 15 cd na 1000 lumenů. Výjimky platí po dohodě mezi obcí a subjektem, kvůli němuž bylo území vyhlášeno, a dále pro takové zdroje, jejichž světelný tok nepřesáhne 1500 lumenů (až tři zdroje v jednom světelném místě), pro ty dočasně užívané, které se vypínají do dvaceti hodin v období platnosti běžného času a do dvaceti dvou hodin v období platnosti letního času a pro takové, jejichž náhrada je plánována během čtyř let od vyhlášení ochranného území.

(3)
Všechny typy informační tabulí, které nemají specifické a nezbytné noční použití, musejí být zhasnuty po 23. hodině v období platnosti letního času a po 22. hodině v období platnosti běžného času.

(4)
Úprava světelných svazků podle požadavků uvedených v § 1 odst. 4 musí být provedena během jednoho roku od vyhlášení ochranného území.

(5)
Osoby, včetně obcí, které v ochranném území nesplnily kritéria požadovaná touto vyhláškou, jsou zbaveny výhody speciální sazby za elektřinu pro veřejné osvětlování, dokud nepřizpůsobí své osvětlovací soustavy této vyhlášce. Rozhodnutí o tom vydává orgán kraje v přenesené působnosti, po předchozí inspekci na základě oznámení subjektu, kvůli němuž bylo ochranné území zřízeno. Informaci o rozhodnutí předá příslušnému dodavateli elektřiny se žádostí, aby uzavřel s danou osobou jinou smlouvu o odběru elektřiny.


Příloha A:

Seznam ochranných území dle § 2 odst. 2

(6)
Subjekty, kolem nichž se vyhlašuje ochranné území o poloměru 10 km:

Observatoř Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, Ondřejov
Observatoř Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích, Kleť

(7)
Subjekty, kolem nichž se vyhlašuje ochranné území o poloměru 1 km:

Observatoře Hvězdárny a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně a Astronomického ústavu Masarykovy Univerzity, Brno
Štefánikova hvězdárna, Praha
Hvězdárna, Úpice
Hvězdárna, Valašské Meziříčí
Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy, Ostrava
Hvězdárna, Vsetín
Hvězdárna, Rokycany
Hvězdárna, Vlašim

(8)
Výše uvedená ochranná území jsou nedostatečného rozsahu, ale poslouží jako modelová pro implementaci této vyhlášky. Opatření pro snížení světelného znečištění v nich přinesou jen velmi malé náklady, při velkém společenském významu. Počítá se s rozšířením těchto území a vyhlášením řady dalších, zejména kolem ostatních veřejně činných hvězdáren.


Příloha B:

Vysvětlivky fotometrických termínů v textu vyhlášky

Vyhláška uvádí několikrát poměrně tajemné fotometrické údaje, které vyžadují podrobnější vysvětlení.

0 cd na 1000 lm
Jedno spojení říká, že u takových zařízení, které jsou v souladu se zákonem, svítivost do směrů 90° a vyšších smí být nejvýše 0 cd na 1000 lm (nula kandel na tisíc lumenů). Nejjednodušší interpretace je, že smí svítit pouze do prostoru pod sebou. Striktnější výklad je, že svítivost vodorovně a výš musí být po zaokrouhlení na celé kandely nulová, pro světelný zdroj, jehož celkový vyzařovaný světelný tok je tisíc lumenů (před zaokrouhlením musí být tedy menší než polovina kandely). Samozřejmě, pro takový zdroj by žádné omezení neplatilo, protože zdroje vydávající méně než 1500 lm jsou předmětem výjimky, zákon směrování jejich světelného toku nevyžaduje.

Vezměme jako příklad výbojku, která vyzařuje šest tisíc lumenů. Výklad limitu 0 cd na 1000 lm by pak byl takový, že svítidlo s takovou výbojkou smí mít ve směru vodorovném a vyšším jen svítivost menší než tři kandely. Názorně: smí tam svítit nejvýše tak silně jako tři svíčky.

Holá žárovka vydávající světelný tok 1000 lm (s příkonem asi 75 W) by měla do všech směrů svítivost 1000/4pi cd, tedy osmdesát kandel (zanedbáváme přitom patici žárovky). Limit svítivosti 0 cd na 1000 lm tak znamená, že svítidlo musí do takového směru svítit alespoň 160× méně, než by svítil samotný nekrytý světelný zdroj v něm obsažený.

Není to úplně totéž jako říci, že nesmí do daného směru svítit vůbec.

Použitá definice připouští např. použití historicky vyhlížejících čtyřbokých luceren, kde i při dokonalém provedení se malinká část světla rozptýlí na nečistotách bočních skel a kde jsou také i z míst ležících výše než lucerna vidět její osvětlené hrany. Svítí nahoru sice velmi málo, ale přece jen. Dodržet u nich podmínku dle definice je možné.

Definice také připouští velmi malé odchylky od vodorovnosti. Svítidla lze snadno montovat s odchylkami menšími než jeden stupeň, při nich nebude limit svítivosti pro vodorovný směr překročen.

Praktická kontrola je vizuální – svítidlo smí vodorovně a výše svítit jen tak málo, že je při pohledu shora na pozadí osvětleného terénu zcela nenápadné.

Formulace je zcela převzata z lombardského zákona. Notací odpovídá obvyklému vyjadřování používanému v technických údajích o svítidlech.

1500 lm
Svítidlům vydávajícím světelný tok menší než 1500 lumenů je povolena výjimka – zákon nepožaduje žádné směrování jejich světla. Prakticky to platí pro žárovky o příkonu až 100 W, pro lineární zářivky příkonu až 18 W a pro kompaktní zářivky příkonu až 23 W. Ne že by takové světelné zdroje nemohly být napohled zblízka dosti rušivé. Přesto lze např. počítat s jejich použitím jakožto ozdob, jejichž hlavním důvodem není osvětlování terénu pod nimi. Osvětlovací roli mohou hrát také, proto smějí být až tři na jednom místě. Takové slabé světelné zdroje může každý venku použít, aniž by se mohl dostat do konfliktu se zákonem. Tím není řečeno, že je světelné znečištění jimi vyvolané ve všech případech zanedbatelné.
Všechny výbojky jiné než zářivky už vydávají světelné toky mnohem vyšší a platí pro ně, že nesmí svítit do poloprostoru obráceného vzhůru či od terénu.

Vodorovně nebo podél terénu
V odstavci o osvětlovacích svazcích se připouští dvě ohraničení oblasti, kam zařízení svítí: nejen horizontální rovinou, ale též rovinou rovnoběžnou s terénem. Taková alternativa může poskytovat menší znečištění na hodně svažitých pozemcích, např. na sjezdovkách. Při vodorovném ohraničení by svítidla zbytečně svítila např. na druhou stranu údolí, při ohraničení rovinou rovnoběžnou s terénem lze naopak osvětlovat i tu oblast svahu, která leží výše než svítidlo. Z povahy věci vyplývá i přípustnost možnosti ležící mezi těmito dvěma krajnostmi.

15 cd na 1000 lm
je požadovaný horní limit pro naléhavé úpravy dosavadních zvláště znečišťujících svítidel v ochranných zónách astronomických observatoří.
V případě opálové koule, která je ze všech stran a po celém povrchu stejně světlá (tj. má stejný jas), to znamená, že po úpravě smí být z vodorovného směru vidět jen necelá pětina jejího průřezu. To lze docílit instalováním krytu, pod kterým při pohledu z boku vyčnívá nejvýše polovina poloměru koule.
V případě svítidel, jejichž kryt není opálový, mohou být potřebné směrující elementy instalovány snáze uvnitř.
Ustanovení odstavce § 3 odst. 2 je popisem výjimky, kdy lze i po lhůtě čtyř let ponechat dosavadní znečišťující svítidla, budou-li dostatečně dobře upravena nebo dohodne-li se o jejich použití provozovatel s příslušnými subjekty (astronomickými observatořemi).

hollan@ped.muni.cz