časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 3/2020 vyšlo tiskem
8. 6. 2020. V elektronické verzi na webu 8. 7. 2020.

Činnost odborných organizací
Oznam: LUMEN V4 2020 je zrušený
Co je nového v CIE, duben 2020

Příslušenství osvětlovacích soustav
Foxtrot jako „Master Control“ v Hotelu Breukelen
Regulátory osvětlení – řízení osvětlení na konstantní úroveň

Rostliny a světlo v biofilním interiéru – Část 11 – Zásady osvětlování rostlin

Ing. Stanislav Haš, CSc., Ing. Jan Kopřiva | www.svetlo.info

Důležitým úkolem designéra je posoudit světelné poměry v místě předpokládaného umístění rostlin. Světelné poměry zahrnují přímé denní světlo a světlo odražené od stěn. To hraje roli nejen svou intenzitou, ale hlavně barvou. Každé květinové dílo má být v souladu s celým interiérem, zejména s pozadím rostlin. Světlo odražené od stěn je důležité při posouzení jasů, ale ovlivňuje i zabarvení rostlin.

Jasnost rostlin

Při navrhování rostlinných děl je třeba posoudit, jaký mají mít rostliny jas, aby je člověk dobře vnímal. Jestliže jsou rostliny určeny především pro orientační účely, např. k vymezení komunikačních tahů, pro teplé světelné zdroje se volí nejmenší střední jas 25 cd/m2 . Pro prostory s kratším pobytem lidí, odpočinková místa, čekárny a prostory, kde se lidé připravují na jednání, foyery, restaurace, by nejmenší střední jas měl být 50 cd/m2 . Pro prostory se stálým pobytem lidí (více než 4 h – kanceláře, laboratoře, školy) je třeba zajistit takovou osvětlenost, aby střední jas rostlin byl nejméně 65 cd/m2 , i přestože se použijí rostliny s malou světelnou náročností [1], [2]. Vertikální zahrady, které mají člověka výrazně oslovit při vstupu do objektu a které pozoruje z větší vzdálenosti, mají mít střední jas nejméně 80 cd/m2 (tab. 1).

Tab. 1. Minimální osvětlenost rostlin v závislosti na době pobytu lidí v prostoru

ρ – činitel odrazu rostlin

Rostliny mají být přisvětlovány i tam, kde nejsou v delším styku s lidmi, ale denní světlo neposkytuje dostatečné osvětlení, a také tam, kde jsou rostliny, které nemají v našich klimatických podmínkách v zimním období dostatečně dlouhý den (rostliny z rovníkových oblastí a z lokalit na jižní polokouli).

Světelná náročnost rostlin

Rostliny mají různé požadavky na intenzitu osvětlení. Zpravidla se hovoří o rostlinách s malou, střední a vysokou, někdy ještě s velmi vysokou světelnou náročností. Světelnou náročnost běžně používaných rostlin v interiérech uvádí článek [3]. V tab. 2 je výběr nejčastěji používaných rostlin.

Pro prostory s delším pobytem lidí je vhodné vybírat rostliny, které mají největší schopnost příznivě ovlivňovat prostředí (absorbovat oxid uhličitý, produkovat kyslík a vodní páru a likvidovat škodlivé látky z ovzduší). V domácnostech, kde jsou malé děti a volně chovaná zvířata, je vhodné přihlédnout i k jedovatosti rostlin. Prudce jedovaté bývají plody (Asparagus sprengeri i jiné druhy), jedovaté jsou ale i listy a někdy i stonky. Další jedovaté rostliny jsou označeny v tab. 2. Hlavní ukazatele v této tabulce jsou ale intenzity osvětlení, vzrůst rostlin a jejich použití.

Osvětlování rostlin

Žádný bytový architekt nebo designér nemůže odevzdat návrh interiéru bez požadavků na výmalbu a osvětlení. Právě tak to musí udělat i spolupracující zahradní designér, který navrhuje druhy rostlin a musí navrhnout i jejich osvětlení. Protože při začleňování rostlin je nutné vytvářet soulad s celým prostředím interiéru, v biofilním designu je nutná spolupráce bytového a zahradního designéra od samého počátku projektování.

Zjistí-li designér měřením, pomocí Daniljukových sítí nebo počítačovým programem, že denní světlo v některých místech interiérů, zejména tam, kde mají být rostliny, je nedostatečné, navrhuje sem místní umělé osvětlení. To musí v místě rostlin vyhovovat jak požadavkům rostlin, tak požadavkům člověka.

K návrhu umělého osvětlení pro rostliny jsou potřebné tyto podklady: rozměry díla nebo velikost osvětlované plochy, rovnoměrnost osvětlení na zadané ploše, střední intenzita osvětlení rostlin, vymezení prostoru pro umístění svítidel, druh světelného zdroje, jeho náhradní teplota chromatičnosti a index podání barev nebo barva světla zdroje, denní a roční doba osvětlování, požadavek na osvětlenost okolí a pozadí rostlinného díla.

V tab. 2 jsou intenzity osvětlení jednotlivých rostlin uvedeny v luxech. V zahraniční literatuře se hodnoty osvětlenosti uvádějí také v jednotkách µmol·s–1·m–2. Hodnoty přepočítávacího koeficientu mezi jednotkami jsou závislé na emisním spektru světelných zdrojů. Pro záření oblohy a pro světelné diody lze používat přepočet 1 000 lx = 15,4 µmol·s–1·m–2 nebo 1 µmol·s–1·m–2 = 64,9 lx.

Je-li intenzita osvětlení v jednotlivých sloupcích tabulky pod udanou dolní hodnotou, rostlina přežívá, ale postupně jí opadávají listy a nové se tvoří jen velmi spoře. Takové rostliny nejsou příjemné pro zrakové vnímání, vzbuzují spíš smutek nebo i odpor.

Ze zmíněných poznatků o vlivu barvy světla lze usoudit, že vhodné světelné zdroje mají index podání barev vyšší než 80 a náhradní teplotu chromatičnosti vyšší než 4 000 K. Podle evropské normy je barva těchto zdrojů neutrálně bílá (840 až 853 nebo 940 až 953) a nebo chladně bílá (855 až 865 nebo 955 až 965). Volba mezi barvou světla neutrálně bílou či chladně bílou závisí na barvě rostlin, na osvětlenosti a barvě okolí a na účelu využívání interiéru, podle přání uživatele prostoru.

Zdroji s teplotou chromatičnosti vyšší než 5 300 K (chladně bílá) se vždy osvětlují rostliny se studenými barvami (tmavě zelené listy, modré nebo fialové květy), bez ohledu na vybarvení okolí a podíl denního světla, přímého nebo rozptýleného. Světlo s nižší teplotou chromatičnosti barví listy do nepříjemné olivové barvy. V kuchyních, v koupelnách, v domácích pracovnách a v kancelářích, dílnách, laboratořích se k osvětlování všech rostlin i pracovních prostorů vždy volí zdroje s chladně bílými zdroji. Takové osvětlení udržuje náležitou bdělost, pozornost a pracovní soustředění. Podmínkou je, že intenzita osvětlení pracovních ploch musí být asi dvojnásobná než při osvětlení teple bílými světelnými zdroji. V místnostech, kde lidé tráví večerní chvíle a kde mohou být rostliny v zorném poli očí, lze k jejich osvětlení použít také chladně bílé zdroje, ale pozadí rostlin je třeba upravit ve žlutavých tónech, které zamezí odraz nevhodného modrého světla. Od rostlin se zelenými listy se modré světlo při dostatečném osvětlení téměř neodráží (rostliny ho pohltí pro fotosyntézu). Většina lidí večer ale dá přednost neutrálně bílému osvětlení rostlin a teple bílému osvětlení prostoru. Osvětlení s minimální modrou složkou člověka dobře připraví ke spánku.

Některé LED zdroje s chladným světelným tónem mohou nepříznivě působit na vybarvení rostlin, např. netřesků, rostlin s červeným vybarvením listů nebo kvetoucích rostlin. To způsobuje příliš malý podíl červeného světla v dlouhovlnné spektrální oblasti, které je zapotřebí pro vznik červených barviv a pro funkci fytochromu, jenž zajišťuje kvetení rostlin. Platí to zejména pro dlouhodenní rostliny, které kvetou v letním období. Není-li k dispozici emisní spektrum vybraného chladného zdroje, aby bylo možné posoudit velikost červené složky, takové rostliny je vhodnější osvětlit LED zdroji s neutrálním světelným tónem (4 200 K).

Literatura:
[1]HABEL, Jiří a kol. Světlo a osvětlování. Praha: FCC Public, 2013.
[2]HAŠ, S. Rostliny a světlo v biofilním interiéru – Část 4. Světlo. 2019, 2.
[3]Rostliny pro ozeleňování interiérů. Floristika. 2017, 1.

Tab. 2. Světelná náročnost, vzrůst a umístění nejčastěji používaných rostlin
Obr. 1. Aglaonema commutatum ´Maria´(aglaonema proměnlivá)
Obr. 2. Phalaenopsis (orchidea můrovec, falenopsis)
Obr. 3. Codiaemum variegatum (kroton, podivec pestrý, obojan)
Obr. 4. Dracaena fraghrans (dračinec)
Obr. 5. Philodendron scandens (filodendron)
Obr. 6. Anthurium andraeanum (anturie, toulitka)
Obr. 7. Schefflera arboricola (seflera)