Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo tiskem
17. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned.

Veletrhy a výstavy
Inspirativní osvětlení ze zahraničních veletrhů 

Příslušenství osvětlovacích soustav
Na osvětlení provozu lze šetřit s minimem investic
Maxos fusion – nový rychlomontážní systém Philips
Inteligentní řešení DALISYS® pro řízení osvětlení

Aktuality

Vše pro stavbu a interiér najdou návštěvníci na březnovém souboru veletrhů Stovky českých i zahraničních společností se představí na největším jarním souboru…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

Festival světla BLIK BLIK opět rozsvítí Plzeň Třetí ročník plzeňského festivalu Blik Blik se chystá na pátek 17. a sobotu 18. března.…

Kurz osvětlovací techniky XXXIII – 1. oznámení Česká společnost pro osvětlování, regionální skupina Ostrava, a VŠB – Technická…

Více aktualit

Referáty

číslo 2/2002

Vyznačení únikových cest

Před časem jsme v našem časopisu uveřejnili návrh na umísťování svítidel nouzového osvětlení a značek vyznačujících únikové cesty u podlahy.

Má to význam pro optické vedení unikajících lidí při požáru, kdy jsou prostory interiérů zaplněny kouřem a jen u podlahy zůstává určitá vrstva relativně čistšího vzduchu.

Nyní byl v SRN zpracován nový bezpečnostní předpis Berufgenossenschaftliche Regel (BGR216), který v prostorech s rizikem požáru požaduje umístění optického bezpečnostního systému vyznačujícího únikové cesty blízko u podlahy, resp. nízko nad ní.

Blíže se s tímto problémem může čtenář seznámit v článku Langer, R.: Neue Berufgenossenschaftliche Regel (BGR216) regelt den Einsatz von optischen Sicherheitsleitsystemen v časopisu Licht, č. 1-2, 2002, s. 74-76.

DVĚBÉ

Svítidlo, které čistí ovzduší

Škodliviny v ovzduší interiérů ohrožují lidské zdraví. I v místnostech, v nichž nevznikají žádné emise výrobní činností či průnikem z okolí (např. v průmyslových čtvrtích lidských sídlišť), unikají do ovzduší škodliviny z různých technických zařízení budov, z jejich zařizovacích předmětů či z nábytku.

Jsou to např. aldehydy – zejména formaldehyd, oxid siřičitý, oxidy dusíku, epoxidy a další látky. Tyto škodliviny na sebe stabilně váží (podle posledních výzkumů) a pohlcují speciálně upravená ovčí vlna nebo keratinová vlákna. Jako prostředek stavební biologie se uvedená vlákna využívají k tepelné izolaci a zároveň k sanaci kontaminovaných budov, popř. jejich interiérů.

Boj proti kontaminaci ovzduší interiérů takovými prostředky řeší společnost Trilumina, která keratinová vlákna nyní použila v sérii svítidel Lumaira (stojanová nepřímá svítidla). V jejich stojanu tvaru válce je instalována aktivní absorpční látka ze zmíněných vláken o ploše 2 m2.

Teplo, produkované světleným zdrojem, vyvolává konvekční proudění vzduchu. Jím je okolní vzduch přes filtr z keratinových vláken nasáván do válcového stojanu a tam je čištěn. Celé zařízení, jehož funkce spočívá v osvětlování a současném čištění vzduchu, je patentově chráněno.

Ústav zaměřený na problematiku prostřední – ECO v Kolíně na Rýnem – ověřoval redukci koncentrace formaldehydu keratinovými vlákny, a to z původní koncentrace 300 ppm. Za hodinu se obsah škodlivin zmenšil na necelých 50 %, za přibližně dvě hodiny na 25 % a na téměř zanedbatelnou hodnotu za 24 hodin.

Světelný tok svítidla Lumaira lze regulovat senzorickým stmívačem a přizpůsobit ho tak požadavkům na zrakovou pohodu i na energeticky úsporný provoz. Barvu svítidla je možné volit podle požadavků kupujících. Zanedbatelná není ani skutečnost, že svítidla jsou vyrobena z recyklovatelných materiálů.

Účinnost absorpce škodlivin keratinovými vlákny s dobou neklesá, zůstává vysoká i během dlouhého lidského života.

[Licht, č. 1-2/2002.]

DVĚBÉ

Obr. 1.

80. výročí firmy OSRAM

OSRAM, s. r. o., zastoupení jedné z největších světových firem vyrábějících světelné zdroje, uspořádala večer 16. května 2002 na parníku Vltava banket na oslavu 80. výročí působení v České republice.

Večera se zúčastnila asi stovka zákazníků i přátel společnosti Osram a zaměstnanci firmy. Pro účastníky byla připravena bohatá tombola a dárky.

Po úvodním projevu ředitele firmy Ing. Vozňáka provázel večerem herec Pavel Nový. K poslechu hrál dixieland. Oslava vyvrcholila velkolepým ohňostrojem.

[Tiskové informace OSRAM.]

-jk-

Budeme pomocí nanotechnologií i svítit?

Miniaturizace je něčím dávno minulým, mikro už nestačí, ať žijí nanotechnologie! Tak nějak by bylo možné vystihnout moderní (a patrně i módní) trend vedoucí až téměř k sci-fi úvahám, jak budou jednou v budoucnosti hejna nanorobotů léčit nemoci a opravovat nedostatky a poškození našich vlastních těl.

Přejdeme-li k současnému výzkumu, najdeme třeba na stránce http://www.aip.org/physnews/update/531-1.html množství krátkých informací o novinkách oznámených na březnové konferenci Americké fyzikální společnosti v Seattlu. Týkají se vlastností a možného využití uhlíkových trubiček, pro něž by slovo „miniaturní“ bylo skutečně přílišným eufemismem. Vnitřní průměr těchto trubiček totiž skutečně je pouhých několik nanometrů (i o něco méně než 1 nm). To už je jen o řád více, než činí rozměry atomů, a o dva řády méně, než jsou rozměry struktur v současných polovodičových čipech! Uhlíkové „nanotrubičky“ přitom mohou mít vlastnosti vodičů nebo polovodičů. Nově byla experimentálně zjištěna i jejich supravodivost. Pro vynikající tepelnou vodivost se možná budou používat pro chlazení ve velmi stísněných prostorech (čímž se zřejmě nemyslí např. městské autobusy v dopravní špičce, ale spíše části integrovaných obvodů). V mnoha aplikacích se využijí jejich výborné mechanické vlastnosti, budou moci sloužit k absorpci chemických látek atd. A aby navrhovaných využití nebylo málo, možná nám budou opravdu i svítit!

Nanotrubičky nebudou svítit samy. Mohou ale sloužit k emisi elektronů, a tak se asi výhledově objeví třeba v nových generacích plochých zobrazovacích panelů, v elektronových mikroskopech apod. Jestliže jimi emitované elektrony dopadnou na elektroluminiscenční látku, výsledkem bude světlo. Jean-Marc Bonard se svými spolupracovníky na Ecole Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lausanne nyní navrhl, že by tato technologie mohla být využita i ke svícení. Ve skleněném válci se stěnami pokrytými fosforeskující látkou by byl umístěn drát s nanesenými nanotrubičkami. Ty by po přiložení napětí emitovaly elektrony, které by poté vybudily záření elektroluminiscenční látky. Účinnost tohoto zdroje zatím dosahuje sotva desetiny účinnosti běžných zářivek a výbojek, ale další výzkumy ji mohou zlepšit. Výhodou nových světelných zdrojů by bylo okamžité rozsvícení po zapnutí a možnost regulovat intenzitu světla. (A navíc, jelikož neobsahují rtuť, měly by být šetrnější k životnímu prostředí.) Takže možná dříve než nanorobotů ve svém těle se dočkáme nanotechnologií v dalších generacích žárovek, zářivek – či jak jim budeme říkat.

S jemným pousmáním lze vzpomenout na Tomase Alvu Edisona, který ve své žárovce v roce 1879 použil zuhelnatělé bavlněné vlákno. (Uhlíkové vlákno v baňce již ovšem vyzkoušel v roce 1845 J. W. Starr.) Po více než století se tak uhlík do osvětlovací techniky možná zase vrátí – ovšem s využitím technologií, nad nimiž by patrně i sám Tomas Alva zůstal stát v obdivu a úžasu. Informace o historii žárovky lze najít v publikaci D. Mayer: Pohledy do minulosti elektrotechniky, České Budějovice, Kopp 1999.

[http://www.aip.org/physnews/update/535-2.html]

L. Dvořák