Referáty

Vyznačení únikových cest

Před časem jsme v našem časopisu uveřejnili návrh na umísťování svítidel nouzového osvětlení a značek vyznačujících únikové cesty u podlahy.

Má to význam pro optické vedení unikajících lidí při požáru, kdy jsou prostory interiérů zaplněny kouřem a jen u podlahy zůstává určitá vrstva relativně čistšího vzduchu.

Nyní byl v SRN zpracován nový bezpečnostní předpis Berufgenossenschaftliche Regel (BGR216), který v prostorech s rizikem požáru požaduje umístění optického bezpečnostního systému vyznačujícího únikové cesty blízko u podlahy, resp. nízko nad ní.

Blíže se s tímto problémem může čtenář seznámit v článku Langer, R.: Neue Berufgenossenschaftliche Regel (BGR216) regelt den Einsatz von optischen Sicherheitsleitsystemen v časopisu Licht, č. 1-2, 2002, s. 74-76.

DVĚBÉ

Svítidlo, které čistí ovzduší

Škodliviny v ovzduší interiérů ohrožují lidské zdraví. I v místnostech, v nichž nevznikají žádné emise výrobní činností či průnikem z okolí (např. v průmyslových čtvrtích lidských sídlišť), unikají do ovzduší škodliviny z různých technických zařízení budov, z jejich zařizovacích předmětů či z nábytku.

Jsou to např. aldehydy – zejména formaldehyd, oxid siřičitý, oxidy dusíku, epoxidy a další látky. Tyto škodliviny na sebe stabilně váží (podle posledních výzkumů) a pohlcují speciálně upravená ovčí vlna nebo keratinová vlákna. Jako prostředek stavební biologie se uvedená vlákna využívají k tepelné izolaci a zároveň k sanaci kontaminovaných budov, popř. jejich interiérů.

Boj proti kontaminaci ovzduší interiérů takovými prostředky řeší společnost Trilumina, která keratinová vlákna nyní použila v sérii svítidel Lumaira (stojanová nepřímá svítidla). V jejich stojanu tvaru válce je instalována aktivní absorpční látka ze zmíněných vláken o ploše 2 m².

Teplo, produkované světleným zdrojem, vyvolává konvekční proudění vzduchu. Jím je okolní vzduch přes filtr z keratinových vláken nasáván do válcového stojanu a tam je čištěn. Celé zařízení, jehož funkce spočívá v osvětlování a současném čištění vzduchu, je patentově chráněno.

Ústav zaměřený na problematiku prostřední – ECO v Kolíně na Rýnem – ověřoval redukci koncentrace formaldehydu keratinovými vlákny, a to z původní koncentrace 300 ppm. Za hodinu se obsah škodlivin zmenšil na necelých 50 %, za přibližně dvě hodiny na 25 % a na téměř zanedbatelnou hodnotu za 24 hodin.

Světelný tok svítidla Lumaira lze regulovat senzorickým stmívačem a přizpůsobit ho tak požadavkům na zrakovou pohodu i na energeticky úsporný provoz. Barvu svítidla je možné volit podle požadavků kupujících. Zanedbatelná není ani skutečnost, že svítidla jsou vyrobena z recyklovatelných materiálů.

Účinnost absorpce škodlivin keratinovými vlákny s dobou neklesá, zůstává vysoká i během dlouhého lidského života.

[Licht, č. 1-2/2002.]

DVĚBÉ

80. výročí firmy OSRAM

OSRAM, s. r. o., zastoupení jedné z největších světových firem vyrábějících světelné zdroje, uspořádala večer 16. května 2002 na parníku Vltava banket na oslavu 80. výročí působení v České republice.

Večera se zúčastnila asi stovka zákazníků i přátel společnosti Osram a zaměstnanci firmy. Pro účastníky byla připravena bohatá tombola a dárky.

Po úvodním projevu ředitele firmy Ing. Vozňáka provázel večerem herec Pavel Nový. K poslechu hrál dixieland. Oslava vyvrcholila velkolepým ohňostrojem.

[Tiskové informace OSRAM.]

-jk-

Budeme pomocí nanotechnologií i svítit?

Miniaturizace je něčím dávno minulým, mikro už nestačí, ať žijí nanotechnologie! Tak nějak by bylo možné vystihnout moderní (a patrně i módní) trend vedoucí až téměř k sci-fi úvahám, jak budou jednou v budoucnosti hejna nanorobotů léčit nemoci a opravovat nedostatky a poškození našich vlastních těl.

Přejdeme-li k současnému výzkumu, najdeme třeba na stránce http://www.aip.org/physnews/update/531-1.html množství krátkých informací o novinkách oznámených na březnové konferenci Americké fyzikální společnosti v Seattlu. Týkají se vlastností a možného využití uhlíkových trubiček, pro něž by slovo „miniaturní“ bylo skutečně přílišným eufemismem. Vnitřní průměr těchto trubiček totiž skutečně je pouhých několik nanometrů (i o něco méně než 1 nm). To už je jen o řád více, než činí rozměry atomů, a o dva řády méně, než jsou rozměry struktur v současných polovodičových čipech! Uhlíkové „nanotrubičky“ přitom mohou mít vlastnosti vodičů nebo polovodičů. Nově byla experimentálně zjištěna i jejich supravodivost. Pro vynikající tepelnou vodivost se možná budou používat pro chlazení ve velmi stísněných prostorech (čímž se zřejmě nemyslí např. městské autobusy v dopravní špičce, ale spíše části integrovaných obvodů). V mnoha aplikacích se využijí jejich výborné mechanické vlastnosti, budou moci sloužit k absorpci chemických látek atd. A aby navrhovaných využití nebylo málo, možná nám budou opravdu i svítit!

Nanotrubičky nebudou svítit samy. Mohou ale sloužit k emisi elektronů, a tak se asi výhledově objeví třeba v nových generacích plochých zobrazovacích panelů, v elektronových mikroskopech apod. Jestliže jimi emitované elektrony dopadnou na elektroluminiscenční látku, výsledkem bude světlo. Jean-Marc Bonard se svými spolupracovníky na Ecole Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lausanne nyní navrhl, že by tato technologie mohla být využita i ke svícení. Ve skleněném válci se stěnami pokrytými fosforeskující látkou by byl umístěn drát s nanesenými nanotrubičkami. Ty by po přiložení napětí emitovaly elektrony, které by poté vybudily záření elektroluminiscenční látky. Účinnost tohoto zdroje zatím dosahuje sotva desetiny účinnosti běžných zářivek a výbojek, ale další výzkumy ji mohou zlepšit. Výhodou nových světelných zdrojů by bylo okamžité rozsvícení po zapnutí a možnost regulovat intenzitu světla. (A navíc, jelikož neobsahují rtuť, měly by být šetrnější k životnímu prostředí.) Takže možná dříve než nanorobotů ve svém těle se dočkáme nanotechnologií v dalších generacích žárovek, zářivek – či jak jim budeme říkat.

S jemným pousmáním lze vzpomenout na Tomase Alvu Edisona, který ve své žárovce v roce 1879 použil zuhelnatělé bavlněné vlákno. (Uhlíkové vlákno v baňce již ovšem vyzkoušel v roce 1845 J. W. Starr.) Po více než století se tak uhlík do osvětlovací techniky možná zase vrátí – ovšem s využitím technologií, nad nimiž by patrně i sám Tomas Alva zůstal stát v obdivu a úžasu. Informace o historii žárovky lze najít v publikaci D. Mayer: Pohledy do minulosti elektrotechniky, České Budějovice, Kopp 1999.

[http://www.aip.org/physnews/update/535-2.html]

L. Dvořák