Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2018 vyšlo tiskem
16. 3. 2018. V elektronické verzi na webu bude ihned.

Veletrhy a výstavy
Interiérová elita opět po roce v Letňanech

Svítidla a světelné přístroje
Nouzové osvětlení
Budoucnost průmyslového osvětlení se jmenuje INNOVA
Svítidlo GOLY – praktické svítidlo high bay“
McLED® – značka kvalitního LED osvětlení
Svítidlo VOLGA EU – naše volba pro Evropu

Aktuality

Mezinárodní strojírenský veletrh oslaví šedesátku s novým vizuálem Ozubené kolo, modrá a červená barva, šipky a uprostřed písmena MSV - česká zkratka,…

60. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu Zapište si do kalendářů 1. – 5. října 2018. V tomto termínu se totiž na brněnském…

Prezentace škol ve stánku FCC PUBLIC na veletrhu AMPER Pozvání nakladatelství a mediálního servisu FCC PUBLIC k prezentaci studentských aktivit…

Technika osvětlování XXVIII, Dny Josefa Lindy – 2. oznámení Česká společnost pro osvětlování, regionální skupina Plzeň, pobočný spolek, a Zdravotní…

Více aktualit

Přečkají oči kosmonautů i dlouhé mise?

číslo 2/2003

Přečkají oči kosmonautů i dlouhé mise?

Už od počátků kosmonautiky se astronauti setkávají s jevem, který se zpočátku zdál být zvláštní. Kosmonauti během letu občas pozorují světelné záblesky, a to i v době, kdy mají zavřené oči. Obr. 1. Zprvu tomu nebyla věnována pozornost, ale během misí lodí Apollo na Měsíc byly záblesky o poznání častější. Až v devadesátých letech minulého století byl tento jev podroben serióznímu zkoumání a ukázalo se, že záblesky způsobují těžké částice (neboli heliová jádra) či jádra jiných lehkých prvků, která prolétají sklivcem oka. Přestože se tento jev dosud zkoumá, lze již říci, že s největší pravděpodobností jde o Čerenkovovo záření relativistických částic. To znamená, že uvedené částice mají velmi vysokou kinetickou energii a rychlost srovnatelnou s rychlostí světla ve vakuu či blízkou této rychlosti a mohou proletět stěnou kosmické lodě či skafandrem a poté i sklivcem oka. Prolétá-li taková částice prostředím s vyšším indexem lomu, může být její rychlost větší než rychlost světla v daném prostředí. Odezva je analogická rázové vlně při pohybu nadzvukovou rychlostí v atmosféře. Šíří se elektromagnetická vlna neboli světelný záblesk ve tvaru kužele nazvaný podle objevitele Čerenkova.

A proč při letu na Měsíc byly záblesky častější? I to je pochopitelné. Magnetické pole Země působí jako štít, který „zachytává“ nabité částice v důsledku Lorenzovy síly a částice se pak pohybují po spirálách podél siločar magnetického pole. Vznikají tak místa zvýšené koncentrace nabitých částic, tzv. radiační pásy, ale v blízkosti Země na nízkých oběžných dráhách je koncentrace nabitých částic snížena.

Obr. 2.

Aktuálně se nabízí otázka, zda dlouhodobé vystavení kosmonautů tomuto působení by nemohlo vést k vážnému poškození jejich zraku či k jiným vážným potížím v důsledku poškození buněk. Případná mise na Mars by totiž trvala zhruba rok. Sice již jsou zkušenosti s tak dlouhým pobytem kosmonautů ve vesmíru, ale pouze na nízkých oběžných dráhách. Krátkodobé lety Apolla na měsíc byly zatím jedinými cestami lidských posádek mimo ochranu magnetického pole Země. NASA nyní tento problém zkoumá na mezinárodní orbitální stanici ISS. Krátké sdělení o tom otiskl nedávno i časopis Vesmír (81, 2002, č. 7, str. 414). Mnoho dalších podrobností o vědeckých programech NASA, včetně obrázků z jednotlivých misí, mohou najít zájemci na velmi obsáhlých internetových stránkách NASA na adrese http://www.nasa.gov. Malá ukázka je na obr. 1 a obr. 2.

Martin Libra