Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Přečkají oči kosmonautů i dlouhé mise?

číslo 2/2003

Přečkají oči kosmonautů i dlouhé mise?

Už od počátků kosmonautiky se astronauti setkávají s jevem, který se zpočátku zdál být zvláštní. Kosmonauti během letu občas pozorují světelné záblesky, a to i v době, kdy mají zavřené oči. Obr. 1. Zprvu tomu nebyla věnována pozornost, ale během misí lodí Apollo na Měsíc byly záblesky o poznání častější. Až v devadesátých letech minulého století byl tento jev podroben serióznímu zkoumání a ukázalo se, že záblesky způsobují těžké částice (neboli heliová jádra) či jádra jiných lehkých prvků, která prolétají sklivcem oka. Přestože se tento jev dosud zkoumá, lze již říci, že s největší pravděpodobností jde o Čerenkovovo záření relativistických částic. To znamená, že uvedené částice mají velmi vysokou kinetickou energii a rychlost srovnatelnou s rychlostí světla ve vakuu či blízkou této rychlosti a mohou proletět stěnou kosmické lodě či skafandrem a poté i sklivcem oka. Prolétá-li taková částice prostředím s vyšším indexem lomu, může být její rychlost větší než rychlost světla v daném prostředí. Odezva je analogická rázové vlně při pohybu nadzvukovou rychlostí v atmosféře. Šíří se elektromagnetická vlna neboli světelný záblesk ve tvaru kužele nazvaný podle objevitele Čerenkova.

A proč při letu na Měsíc byly záblesky častější? I to je pochopitelné. Magnetické pole Země působí jako štít, který „zachytává“ nabité částice v důsledku Lorenzovy síly a částice se pak pohybují po spirálách podél siločar magnetického pole. Vznikají tak místa zvýšené koncentrace nabitých částic, tzv. radiační pásy, ale v blízkosti Země na nízkých oběžných dráhách je koncentrace nabitých částic snížena.

Obr. 2.

Aktuálně se nabízí otázka, zda dlouhodobé vystavení kosmonautů tomuto působení by nemohlo vést k vážnému poškození jejich zraku či k jiným vážným potížím v důsledku poškození buněk. Případná mise na Mars by totiž trvala zhruba rok. Sice již jsou zkušenosti s tak dlouhým pobytem kosmonautů ve vesmíru, ale pouze na nízkých oběžných dráhách. Krátkodobé lety Apolla na měsíc byly zatím jedinými cestami lidských posádek mimo ochranu magnetického pole Země. NASA nyní tento problém zkoumá na mezinárodní orbitální stanici ISS. Krátké sdělení o tom otiskl nedávno i časopis Vesmír (81, 2002, č. 7, str. 414). Mnoho dalších podrobností o vědeckých programech NASA, včetně obrázků z jednotlivých misí, mohou najít zájemci na velmi obsáhlých internetových stránkách NASA na adrese http://www.nasa.gov. Malá ukázka je na obr. 1 a obr. 2.

Martin Libra