Používáte řídicí, anebo řídící systémy?

V odborném vyjadřování lze rozlišování účelových a dějových přídavných jmen považovat za víceméně vyřešené, snad s jedinou výjimkou: řídicí versus řídící. Totéž však zdaleka neplatí pro běžnou publicistiku, reklamní průmysl (nabízející třeba „kojící polštář“ nebo „trávící pastilky“) a mnoho dalších oblastí. Pravopisně relevantní je rozlišování účelovosti a dějovosti přitom jen u slovesných přídavných jmen zakončených příponou -cí. Jen stručná rekapitulace:

Přídavná jména účelová slouží k vyjadřování účelu, k němuž nějaký předmět, zařízení, instituce apod. slouží, nebo k označení funkce, kterou mají plnit. Vyjadřují tedy trvalou charakteristiku. Jsou především záležitostí pojmenovací, často bývají součástí terminologických pojmenování, proto je jejich jednotné a systémové pravopisné řešení tak důležité. Obvykle stojí před podstatným jménem, k němuž se vztahují: chladicí kapalina, jisticí systém, krouticí moment, plnicí stroj, řídicí elektroda, zemnicí soustava.

Na rozdíl od toho přídavná jména dějová nevyjadřují stálou vlastnost nebo trvalou charakteristiku, ale pouze konstatují aktuální situaci, to že v daném okamžiku je s určitým objektem nebo subjektem spojen jistý děj: zkouška hodnotící funkčnost sestavy, osoby plnící nádoby roztokem. Dějová přídavná jména jsou záležitostí kontextovou a obvykle stojí až za podstatným jménem, k němuž se vztahují.

Tento významový rozdíl je mnohem zřetelnější u ostatních přídavných jmen: prováděcí předpis × technik provádějící revizi; testovací sada × zařízení testující složení výrobku; zalévací hmoty × muž zalévající záhony.

Existují případy, kdy se oba typy přídavných jmen vyskytují společně v jedné větě: Byla vyměněna špatně těsnící těsnicí vložka. Náležité pravopisné řešení je pak pro správné pochopení klíčové.

Snadnější bychom to měli mít u pojmenování osob – ta se pojí pouze s přídavnými jmény dějovými: vyšetřující soudce, úřadující předseda, oddávající úředník, velící důstojník, školící pracovník, řídící úředník. Paradoxně to však nebývá zjednodušení, ale spíše komplikace. Uživatelé jazyka se totiž velmi často snaží aplikovat výše uvedená rozlišovací pravidla také na tato spojení a efekt bývá zcela opačný

Zejména v souvislosti s řízením se vyskytují případy, kdy není snadné rozhodnout, zda jde o pojetí účelové (řídicí činnost), anebo dějové (řídící činnost). To se týká především spojení s abstraktními jmény jako funkce, proces, systém a s označeními výkonných orgánů jako orgán, rada, komise. Často se lze setkat s argumentací, že řízení představuje trvalý a nepřetržitý proces, a proto je třeba dávat přednost dějovému pojetí. Podstatné je ale to, že podobná spojení mají obecnou (nekonkrétní) časovou platnost, což stejně jako postavení přídavného jména před jménem podstatným svědčí pro pojetí účelové. Totéž potvrzuje také analogie: vzdělávací proces, systém, zařízení atd. (nikoliv „vzdělávající“), a tedy i řídicí činnost, funkce, práce, proces, systém, soustava, struktura, hodnota, charakteristika atd. a stejně tak řídicí výbor, komise, rada, oddělení, sekce, úsek, sektor, orgán atd. O potřebnosti tohoto řešení svědčí i dvojice typu řídicí systém × systém řídící sběr mýtného; řídicí systémy × systémy řídící emise z výfuků zážehových motorů.

Nezbývá tedy než věřit, že i vy používáte nebo budete používat řídicí systémy (řídící cokoliv).