Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Odborník v osvětlování, konstruktér a designér – inženýr Miloslav Prokop

Světlo 4/01

Jana Pauly, vedoucí kurátor odd. průmyslového designu Národního technického muzea v Praze

Odborník v osvětlování, konstruktér a designér – inženýr Miloslav Prokop

„Při rozhodování o způsobu osvětlení či o svítidlech doporučuje se pamatovati, že jen účelné osvětlení je nejen hospodárné, praktické a hygienické, ale i krásné.“ (Z přednášky Ing. M. Prokopa o osvětlení bytu)

Lze říci, že se Miloslav Prokop svým technickým zaměřením velmi šťastně „strefil“ do doby, ve které žil. Veškerou svou aktivitu zaměřil na správné, účelné a hospodárné osvětlení interiéru a exteriéru. Tomuto oboru se věnoval od druhé poloviny dvacátých do konce čtyřicátých let minulého století.

Obr. 1.

Prokop bezesporu byl silnou a citlivou osobností s širokým polem zájmů. Spojil se v něm elektrotechnik s historikem, zanícený propagátor hospodárného elektrického osvětlení s milovníkem funkcionalistické architektury a moderního umění, konstruktér svítidel, schopný citlivě vnímat úroveň osvětlení, s designérem funkčních tvarů moderních funkcionalistických svítidel na vysoké estetické úrovni. Pohyboval se v pražské intelektuální společnosti, stýkal se s architekty, výtvarníky, vědci a podnikateli.

Podle dochovaného vyprávění externisty TM p. Mudry inspiroval Prokop spisovatele Karla Čapka, se kterým se znal, k postavě inženýra Prokopa z románu Krakatit.

Je až neuvěřitelné, s jakým entuziasmem se tento na slovo vzatý odborník angažoval po celý svůj profesní život v oblasti elektrických světelných zdrojů. Po jeho činnosti zůstala v archivu Národního technického muzea v Praze uložena jeho pozůstalost, vrchovatě naplněných 52 archivních krabic jeho projektů svítidel, desítek měření se světelnými diagramy svítivosti, rukopisů přednášek a odborných článků. Nedílnou součástí je i Prokopova korespondence s výrobci svítidel i s investory, kteří mnohdy neplatili za objednanou práci, a proto se Prokop musel také domáhat zaplacení projektu nebo již zrealizovaného a na místě osazeného osvětlení. Mimoto shromáždil mnoho firemních katalogů, reklamních tisků a časopisů zabývajících se elektrickým osvětlením.

Obr. 2.

Miloslav Prokop sám inicioval vznik unikátní sbírky světelných zdrojů a osvětlovacích těles ve dvacátých letech minulého století, tehdy ještě v Technickém muzeu československém. K této prestižní práci, kterou vykonával při všech svých ostatních profesních aktivitách, se Prokop dostal patrně pod vlivem svých profesorů z ČVUT v Praze, členů Spolku přátel Technického musea, který tehdy muzeum řídil.

Prokop sbírku, kterou shromáždil, představil již v první expozici Technického musea československého ve Schwarzenberském paláci v Praze na Hradčanech, kde byla počátkem třicátých let instalována zcela bez výtvarných aspektů, v podobě dnes odborně nazývané „otevřený depozitář“.

Největší část Prokopovy sbírky tvořily světelné zdroje (obr. 1). Mimoto sbíral i nejnovější zdroje z třicátých let, reklamní svíticí trubice, usměrňovače, trubice s elektrickým výbojem v různých plynech, výbojky sodíkové a rtuťové a různé typy svítidel českých výrobců.

Pro novou budovu Technického muzea si Miloslav Prokop připravil koncepci ukládání a vystavování budoucí velké sbírky světelných zdrojů a svítidel, dodnes bohužel nerealizovanou.

Zálibu v historii získal Miloslav Prokop pravděpodobně již v mládí, neboť pocházel z učitelské rodiny z Ledče nad Sázavou, kde se narodil 16. prosince 1896 (v témž roce jako jeho přítel a rival, sochař Zdeněk Pešánek). V letech 1915 až 1920 vystudoval v Praze Elektrotechnickou fakultu ČVUT, kde působil do roku 1927 jako asistent u prof. Vejdělka, a specializoval se na světelnou techniku. Právě tam se s ním seznámil sochař Zdeněk Pešánek, který se zajímal o nové možnosti výtvarného využití elektrického osvětlení. Prokop totiž ve školní laboratoři uskutečňoval pokusy s elektrickými výboji v různých plynech, Pešánek ho zase vtahoval do světa výtvarného umění.

Obr. 3. Obr. 4. Obr. 7.

Již v roce 1923 navrhl dvě malé elektrické lampy*) pro domácnost a doporučuje čtenářům časopisu Domácí dílna [1] elegantní a praktický tvar těchto dvou s výhodou přenosných lamp, doložený výkresem, popisem výroby a fotografií (obr. 2).

Prokop začal publikovat články o správném využívání elektrického osvětlení, které bylo pro většinu obyvatelstva tehdejšího Československa naprostou novinkou. Ve Staviteli v roce 1926 Prokop zasvěceně píše o osvětlení obchodů, výkladních skříní a světelné reklamě [2], o osvětlovací technice [3], dále o osvětlení jako součásti architektonické výpravy budov [4]. Od roku 1927 začíná krátce působit jako projektant v Elektrických podnicích města Prahy. Navrhl stožárek osvětlení pro pražské nástupní ostrůvky tramvají, osazený modře svítící koulí (obr. 3).

Stává se uznávaným expertem na osvětlení a píše do časopisu Elektrických podniků města Prahy ZEPOP a do dalších periodik o správném a hospodárném využívání elektřiny, neboť právě druhá polovina dvacátých let byla ve znamení elektrifikace pražských domácností a průmyslových podniků. Prokop připravuje přednášky z dějin osvětlování, dále na téma Život – technika – umění, píše o ozařování budov reflektory (podle současné terminologie – osvětlování budov světlomety, pozn. red.) [5].

Prokopovy první profesní úspěchy se dostavily v roce 1928. Byl to zároveň rok desátého výročí vzniku ČSR a k tomuto výročí se vztahovala pražská akce Hold světla, kdy podle projektů Elektrických podniků měly být osvětleny historické památky i moderní architektura, výkladce obchodů, vše finančně zajištěno státem i soukromníky. Firma J. Inwald dodávala pro tuto akci světlomety do výloh i světlomety venkovní. Také významná brněnská Výstava soudobé kultury v roce 1928 měla představit úroveň průmyslové výroby a celkové hmotné kultury ČSR a zároveň tak oslavit vznik tohoto mladého státu. Kromě jiného k ní byla Elektrotechnickým svazem československým a Svazem československého díla vypsána soutěž na bytová, průmyslově vyráběná svítidla, ve které Miloslav Prokop získal první cenu za kolekci svítidel Modul, tehdy již vyráběných Sklárnou a rafinerií Josefa Inwalda v Praze-Zlíchově.

Obr. 5. Obr. 6.

Při navrhování a projektování kolekce sériově vyráběných svítidel Modul využil Prokop podle jeho názoru ideální vlastnosti speciálních osvětlovacích (podle Prokopa polopropustných) skel z Inwaldovy sklárny. Skla měla obchodní názvy Allphan, Pyroplex a Reflektin. Allphan bylo masivní sklo, jednovrstvé s činitelem prostupu t = 90 %, zatímco obyčejný opál ve skle je masivní sklo s činitelem prostupu pouhých 40 až 60 %. Pyroplex bylo sklo třívrstvé s t = 89 % a Reflektin byl také třívrstvý s t = 88,5 %. Svítidla Modul byla sestavena ze skleněných dílů, které bylo možné vzájemně kombinovat v různých modifikacích uvedených osvětlovacích skel.

Bytová neoslňující svítidla Modul, prodávaná ve třicátých letech Krásnou jizbou v Praze, výborně doplňovala nově stavěné funkcionalistické interiéry (obr. 4, obr. 5).

Průmyslově vyráběná bytová svítidla Modul byla doporučována odborníky v mnoha populárních časopisech pro svou novost, účelnost, vynikající světelné vlastnosti a jednoduchý elegantní vzhled. Do kolekce Modul patřily i zrcadlové světlomety, které Prokop využíval ve svých projektech osvětlení architektury (obr. 6).

Prokopova svítidla znamenala velký přínos v osvětlení a navodila nový trend, který byl v naprostém protikladu k nevkusným historizujícím reminiscencím některých československých výrobců.

Prokopova kolekce Modul ale také vyvolala diskusi výtvarníků, kteří v soutěži neuspěli. Velmi ostře tuto kolekci napadl i Prokopův přítel sochař Zdeněk Pešánek, neboť sám se se svým výtvarně řešeným svítidlem Jupiter umístil až na druhém místě.

Obr. 8. Obr. 10. Obr. 11.

Prokop na podobné kritiky odpověděl: „…jediným kritériem svítidla je jeho technická dokonalost, kterou můžeme velmi objektivně stanovit, a nemá smyslu příti se o suchopárné estetické doktríny, které často vyplývají z neznalosti technické stránky věci a mění se podle kaváren, ve kterých se o nich debatuje.“

Právě u Inwalda začal Prokop propočítávat a zkoušet v nově zařízené světelnětechnické fotometrické laboratoři vlastnosti a tvary jím navrhovaných svítidel. Později ve třicátých letech uskutečňoval tyto zkoušky i pro jiné výrobce. Svá svítidla využíval Prokop také ve své pracovně (obr. 7).

Mimoto Miloslav Prokop stále neúnavně pokračoval ve své publicistické a přednáškové činnosti, kterou propagoval moderní osvětlení a historii osvětlení. Ve Výtvarných snahách psal o umělém osvětlení a jeho významu v současném životě zvláště z hlediska bytové kultury [6], psal i o moderních bytových svítidlech [7].

Prestižní zakázkou pro Prokopa bylo vytvoření projektu slavnostního osvětlení nového brněnského výstaviště pro již zmíněnou výstavu V.S.K. 1928. Přestože jeho projekt nebyl z finančních důvodů uskutečněn v celém rozsahu, podařilo se osvětlit vstupní bránu a všechny význačné pavilony a vyhlídkovou věž výstaviště, které prezentovaly soudobou moderní architekturu.

Obr. 9. Obr. . Obr.13 .

Na obr. 8 je osvětlené brněnské výstaviště. Horní snímek ukazuje osvětlení Hlavního výstavního paláce A (arch. J. Kalous a Valenta) světlomety Modul O l, střední část je osvětlena bílým světlem, křídla paláce žlutě a zeleně, aby lépe vynikla plasticita budovy. Dominantou paláce byla světlometem osvětlená státní vlajka. Střední snímek ukazuje vstupní bránu B.V.T. (arch. E. Králík), kde jsou osvětleny stropy vstupních bran světlomety umístěnými na sloupech. Spodní snímek dokládá osvětlení bazénu před výstavní restaurací. Uprostřed bazénu byla instalována barevná světelná a vodní fontána a břehy lemovalo 500 koulí ze skla Pyroplex, osazených barevnými žárovkami.

Na počátku třicátých let si Miloslav Prokop zřídil vlastní projektovou a poradenskou firmu v oboru osvětlování, neboť si již získal pověst znamenitého odborníka v oboru světelné techniky. Projektoval interiérová svítidla pro několik pražských výrobních kovozpracovatelských firem a poskytoval poradenskou službu.

Na obr. 9 je stolní pracovní, takřka funkcionalistická lampa pro Napako, výr. č. 6217. Měla zrcadlový reflektor firmy Inwald a v noze umístěn kruhový skleněný popelník. Typická kovová stolní lampa, navržená Prokopem pro firmu Vorel Praha, je na obr. 10 a zajímavý, na napnutém horizontálním kovovém laně zavěšený pojížděcí kovový světlomet, určený pro moderní funkcionalistické kuchyně a pracovny, výroba firma Vorel, je vidět na obr. 11.

Prokop také spolupracoval s firmou Franta Anýž, pro kterou sám navrhl několik svítidel již koncem dvacátých let. Výrazně ovlivnil syna Franty Anýže, inženýra elektrotechniky Jaroslava Anýže, který začal ve třicátých letech sám navrhovat moderní funkcionalistická svítidla pod značkou IAS, zřetelně se odlišující od původních mosazných Anýžových svítidel holandského a historizujícího typu pro měšťanské interiéry. Z této spolupráce pochází moderní funkcionalistická pracovní lampa s husím krkem pro firmu Anýž (obr. 12).

Obr. 14. Obr. 15.

O spolupráci Prokopa velmi často žádali moderní architekti, takže měl možnost osvětlit desítky budov a interiérů svými moderními funkčními svítidly, např. bývalý hotel Avion od brněnského architekta B. Fuchse. Dále to byl interiér kavárny a cukrárny moderního Julišova domu na Václavském náměstí, kde pro arch. P. Janáka Prokop vyprojektoval světelný strop (obr. 13). Celoskleněnou opaxitovou fasádu Julišova domu navrhl Prokop osvětlit úspornými svíticími trubicemi s modrým světlem. Dosáhl tak zcela nového efektu a výrazně odlišil tuto moderní architekturu od ostatních domů a paláců Václavského náměstí. Jako uznávaný odborník osvětlovací techniky cítil M. Prokop potřebu zastat se avantgardního, sochařského světelně-kinetického díla sochaře Zdeňka Pešánka, které bylo umístěno na novostavbě transformátorové stanice v Praze, kterou projektoval architekt E. Libra [8].

Při realizacích v architektuře se Prokop řídil touto svou nadčasovou zásadou: „Svítidlo nebo světelný zdroj musí být organickou součástí prostoru, jeho funkce musí být zjevná. Není rozhodující tvar, ale osvětlení jako zdroj samo, neboť večer se světlo stává architektonickým prvkem.“

Prokop osvětlil např. bývalou Strakovu akademii (nyní Úřad vlády) v Praze, filmové ateliéry a terasy na Barrandově, obchodní dům Bílá labuť, novostavbu budovy Mánes, Památník na Žižkově, Radiopalác v Praze, Sanatorium ve Vyšných Hágách, lázně Velichovky, zámek Topolčianky, vilu krále Alexandra v Bělehradě, Dämenovské jeskyně a mnoho veřejných interiérů restaurací, hotelů, kaváren a biografů atd. Tuto činnost dokumentuje obr. 14. Na prvním snímku je interiér Bio Hvězda v Praze osvětlený Prokopovými svítidly, na druhém interiér Pražského hradu upravený ve spolupráci s P. Janákem a na třetím interiér vnitřní pasáže Paláce Družstevní práce od arch. O. Starého, kde byla také situována prodejna Krásné jizby.

Obr. 1.

Za protektorátu se Prokop se svými svítidly účastnil malých výstavních akcí, pořádaných na podporu Československé kultury bydlení. Výstavu Prokopových svítidel v Praze v roce 1942 přibližuje obr. 15. Počátkem čtyřicátých let navrhl pro sloučené Českomoravské sklárny zcela nové tvarované celofoukané skleněné báně, jež tvoří organickou součást svítidel. Na obr. 15 je závěsné svítidlo pro Českomoravské sklárny ze čtyřicátých let.

Svým zásadám neoslnivého a hospodárného osvětlení zůstal věrný až do konce své projektové činnosti, které se věnoval ještě do konce čtyřicátých let.

V roce 1947 se zabýval myšlenkou vytvořit Ústav pro výzkum světla, který však zůstal pro změnu politicko-společenských poměrů neuskutečněn.

Kromě dlouhé řady článků popularizujících osvětlení vydal M. Prokop dvě významné publikace. První je Osvětlovací technika (Sdružení architektů 1926) a druhou je Třídění a názvosloví skla (1939).

Ještě začátkem padesátých let minulého století Miloslav Prokop neúnavně pracoval v Technickém muzeu, kde pořádal a doplňoval svou sbírku světelných zdrojů.

Miloslav Prokop zemřel nemocen 27. září 1954 v Praze.

V roce 1955 vydalo Státní nakladatelství technické literatury knihu Ing. Miloslav Prokop a kolektiv: Světelná technika, která byla prezentována jako sborník z kursu světelné techniky. V tomto sborníku pět z patnácti kapitol pochází z pera M. Prokopa.

Literatura:

[1] PROKOP, M.: Elektrické lampy. Domácí dílna, 1923, č. 2, s. 16-19.

[2] PROKOP, M.: Osvětlení obchodů, výkladních skříní a světelná reklama. Stavitel, 1926, č. 1, s. 5-12.

[3] PROKOP, M.: Osvětlovací technika. Stavitel, 1926, č. 6-8, s. 77-107.

[4] PROKOP, M.: Osvětlení jako součást architektonické výpravy budov. Stavba, 1927, č. 12, s. 184-190.

[5] PROKOP, M.: Ozařování budov reflektory. Zepop, srpen 1928, s. 5-54.

[6] PROKOP, M.: Umělé osvětlení. Výtvarné snahy, 1928, č. 8, s.138-153.

[7] PROKOP, M.: Moderní svítidla. Eva, 1928, č. 3, s. 19.

[8] PROKOP, M.: Světelná plastika. Žijeme, 1932, s. 298.